Okruhy ke kapitole 1

1.1 Pokusme se charakterizovat naše prostředí, v němž žijeme společně věřící s nevěřícími.

1.2 Žije česká církev v tomto světě vnitřně pravdivě a věrohodně?

1.3 Jak své současníky jako křesťané oslovujeme?

 

Náměty k okruhu  1.1.

Pokusme se charakterizovat dnešní svět, v němž žijeme společně věřící s nevěřícími.

 

1.1.1.   Jsou pro nás věřící pouze ti, kteří chodí do kostela, anebo také ti, kteří se neúčastní života církve?

I ti, co se neúčastní 6

·         Věřící mohou být i lidé, kteří nechodí do kostela a veřejně se nezúčastňují života církve. Důvodem může být nedostatečné pochopení víry a povinností z ní vyplývajících, povahové vlastnosti jednotlivce. Další vrstva jsou lidé, kteří byli v komunistické straně a stydí se v místě bydliště jít do kostela a veřejně se hlásit k církvi, protože v sobě nemohou překonat zábrany, bojí se, že by nebyli přijati ostatními a dají na jejich odsouzení. Jiní zase církvi plně nedůvěřují, chytají se výroků médií, které úmyslně vyzdvihují negativní věci v dějinách církve (středověk, pronásledování a pálení knih, žehnání zbraní ve válce apod.) a nechápou omluvu a vstřícné kroky v současné době. Je velmi nutná živá církev a evangelizace.

 

1.1.2.   Je nevěřících lidí v okolí naší farnosti (našeho řádu, mezi našimi mladými kamarády) více, než je nás, křesťanů?

Ano 6

 

1.1.3.   Pro jaké hodnoty tito lidé žijí? V čem se jejich hodnoty liší od hodnot křesťanských?

Materiální hodnoty 6

Jiný hodnotový žebříček 4

Zdraví, kariéra 4

Bojí se přemýšlet o základních věcech člověka 2

Často se neliší

Rodina, děti 1

 

1.1.4.   Jaké obtíže jim přináší život bez Boha? Jaká nebezpečí, jaká úskalí, jaké problémy?

Těžší život v nejistotě 4

Hůře nesou problémy 4

Nepřijímají zodpovědnost 2

Bez smyslu života 2

·         menší zábrany

·         snáze si člověk komplikuje život hříšným jednáním

·         velká sebestřednost, zvláště v poslední době i silně zdůrazňovaná společností

 

1.1.5.   Chrání nás naše křesťanství před problémy okolí, nebo se nás také dotýkají?

Nechrání 2

Pomáhá je překonávat 4

 

1.1.6.   Cítí se být nevěřící lidé v našem okolí nešťastní, nebo mají radostný, či dokonce radostnější život než my, křesťané?

Pokud nemají problémy, jsou stejně šťastni 2

V konfliktních situacích zoufalí 1

·         Radost ze života nezáleží na víře, ale na povaze.

·         Je to individuální, záleží to na povahových vlastnostech. Jsou lidé, kterým stačí ke spokojenosti dobré živobytí a dostatek materiální. Jiné hodnoty nepostrádají. Většinou se bojí smrti a všeho s ní spojeného, ale to až v období, kdy přijdou problémy.

 

1.1.7.   ící lidi, jaký názor má naše církev na jejich problémy a jaké má návrhy na jejich řešení?

Ne 2

Očekává se „instantní“ řešení všeho 1

Ano, pokud by řešila v jejich prospěch 1

·         Nevěřící, který hledá smysl svého života, může mít zájem o hodnoty naší Církve.

·         Jsou takoví, kteří chtějí znát názor církve, ale je jich málo. Většinou jsou to lidé se vzděláním a lidé, kteří jsou hloubaví, možná i s trochou romantiky, nebo lidé sečtělí.

 

1.1.8.   existenci nevěřících spoluobčanů jako své ohrožení, nebo se nám s nimi žije dobře?

Necítíme 2

Ano, ohroženy hlavně děti 2

Ano ,styl života bez morálních pravidel 2

Dobře 1

·         Nevěřícími občany se necítíme ohroženi, někdy ovšem musíme čelit různým narážkám, zvláště nyní v době mediální svobody a narážkám, že za komunistů jsme se měli lépe, nebyla nezaměstnanost. Nelze říct, že bychom s nimi žili bez problémů, jejich názory nelze podcenit a mnohdy nevíme, co můžeme čekat. Křesťan z toho nemívá dobrý pocit. Je lepší i na pracovišti, když je alespoň jeden věřící nebo se o víru zajímá, stejně tak mezi známými a kamarády je to opora.

 

1.1.9.   Co nás – věřící a nevěřící lidi – spojuje?

Společný život 5

Kulturní křesťanská tradice 2

Touha po lásce 2

Společná práce 2

Sociální cítění 1

Mravní zákon v nás 1

 

1.1.10. Ovlivňují nevěřící lidé naše křesťanské hodnoty? Pokud ano, kladně nebo záporně?

Záporně 4

drogy, potraty 1            

hlavně mládež 1

Kladně 3

lepší příklad 1

zdrojem sebepoznání 1  

·         Ano, záporně - např.:

·         výchova mládeže

·         tolerance nemanželských svazků

·         tolerance homosexuálních svazků

·         snižování úlohy rodiny

 

1.1.11. Jak se k sobě navzájem chováme? Přátelsky, nepřátelsky, nebo jsme si lhostejní?

Přátelsky 2

Lhostejně 3

 

1.1.12. Hledají naši nevěřící spoluobčané nějaké vyšší, duchovní hodnoty? Jak se to dá na nich poznat?

Ano, ptají se 4

Zájem hlavně o východní náboženství 1

 

1.1.13. Jsou v těchto otázkách rozdíly mezi venkovem a městem?

Ano 4

Vesnice: více tradice 1

   Znají své těžkosti 2

   Menší společenství - intenzivnější vztahy 1

   Opora katolictví 1

   Větší sociální tlak (jít do kostela) 1

Město:    Větší anonymita 2

   Větší možnost zapojení do společenství 1

   Výběr kostelů 1

   Více mladých věřících 1

   Centrum dění 1

 

1.1.14. Změnilo se něco v otázce hledání duchovních hodnot mezi lidmi kolem nás oproti době do roku 1989?

Více lidí hledá 3

Svoboda, ale tlumí konzumní styl 2

Málo se hovoří o zlu 1

·         V otázce duchovních hodnot se dost změnilo, ale stále je to málo –  náboženská svoboda, náboženská literatura, televize, rozhlas.

·         Do r. 1989 bylo větší hledání hodnot, jakmile se umožnilo podnikání, veškeré hledání se upnulo jen, jak rychle zbohatnout, myšlení o hodnotách u většiny šlo stranou, i když je  třeba také vidět ve městě zájem o svátost křtu u dospělých. Od roku 1994 každým rokem v naší farnosti přijímá svátost křtu v průměru 15 dospělých. Díky Bohu!

 

1.1.15. Zajímáme se v církvi o problémy, které pálí lidi kolem nás?

Ano 4

Ne 2

 

1.1.16. Jsme s lidmi kolem nás na jedné lodi? Pokud ano, vnímáme to tak? Pokud ne, proč? Co jim můžeme nabídnout? Děláme to?

Ano 4

Nabízíme:          zájem o jejich problémy, svůj čas 3

   životní hodnoty a styl života 1

   lásku 1

·         V dnešní době je velké nebezpečí ve snaze přiblížit se světu a nikomu neublížit, ale zalíbit se všem. Máme ohlašovat i věci nepříjemné. Kristus od nás vyžaduje obrácení se od života špatného, opuštění tohoto špatného života. lidé např. nechtějí mluvit proti potratům. Styl dnešního života = jít proti proudu. To vždy přináší oběti (nesení kříže) - o to svět a lidé nestojí

·         není ochota k oběti, není motivace

·         nutno se zamyslet nad křesťanem ve světě, zda má splynout s ostatními nebo se výrazně odlišovat

·         musíme být pokorní a pravdiví, tím hájíme Krista. též společná modlitba je hodně účinná

 

1.1.17. Uvědomujeme si v našem společenství a v církvi, že lidmi ničená příroda je čím dál méně schopna vydávat svědectví o Boží slávě, a že je to teď hlavně a možná brzy už jedině na nás?

Ano 2

Máme dluh 2

·         Uvědomujeme si ničení přírody - snažíme se třídit odpad, obaly používáme ještě jednou než je vyhodíme, šetříme potravinami – nevyhazujeme.

·         Víra se nespojuje se vztahem k planetě, k přírodě, přitom člověku je tato planeta svěřena, křesťané by měli a mohli jít příkladem.

·         Některé aktivity křesťanů jsou společností dobře akceptovány – viz model charitní činnosti, práce s mládeží (Salesiáni), proto by i tento model mohl být společností akceptován.

·         Tuto skutečnost si plně uvědomujeme. Dle našeho názoru by mělo být více věřících na místech rozhodujícího orgánu. Bylo by třeba tuto skutečnost vštěpovat mladé generaci při vzdělání a v médiích, stejně tak úctu k životu a lásku k vlasti.

 

Náměty k okruhu 1.2:

Žije česká církev v tomto světě vnitřně pravdivě a věrohodně?

 

1.2.1.   Lze  větu „církev je svátostí spásy pro svět“ převést do konkrétní životní praxe křesťanů?

Ano 3

·         Smíření. Ochota ke smíření (papež). Výzva k odpuštění dluhů rozvojových zemí. Charita. Katecheze. Úsilí o jednotu.

·         Tím, že člověk žije “v” a “s” církví (navenek posvěcuje svět – posvětit = patřit Bohu).

·         Nevěřící lidé se pohorší nad tím, když se věřící nezachová morálně. Očekávají od nás správné chování. Lidé nevěřící vědí, jaké jsou správné hodnoty a potřebují, abychom byli "kvasem", aby měli v našem jednání oporu pro svůj život.

·         pokoj a lásku šíříme zejména o Vánocích, např. při vánočních akcích Charity (roznášení balíčků osamělým lidem)

·         návštěvami nemocných

·         drobnými dárečky při půlnoční mši sv.

·         láskyplným přijetím nově příchozích do kostela

·         vzájemným kontaktem při mši sv. (např. sezením v kostele pohromadě)

·         různými přednáškami (teologie, latina, filozofie...)

·         setkáním se společenstvím, v kostele, farním nebo i mimo - otevřeností vůči příchozím, mříže a zámky jsou oprávněné

·         službami u jesliček nebo u Božího hrobu příp. i o některých svátcích

·         účast na ekumenických bohoslužbách (izolace)

 

1.2.2.   Našli bychom ve své farnosti (ve svém společenství) příklady toho, jak církev naplňuje své poslání být svátostí spásy pro svět?

Charita 2

·         Řada starých lidí žije skromně a tím vydává svědectví.

·         Ano našli, každý kdo žije v souladu s evangeliem je na cestě ke spáse.

·         Farnost naplňuje své poslání tím, že se zapojuje do kultury dění v městě inst. sochy sv. Jana Nepom., sv. Floriána u hasičů, spolupráci s evangelickým sborem.

 

1.2.3.   Našli bychom takové příklady v křesťanských rodinách?

Ano 3

·         Ano, práce pro obec, společné brigády, spol. modlitba.

·         Našli, ale nelze říct, že najdeme pouze v křesťanských rodinách, jsou i jinde.

 

1.2.4.   Jak zprostředkováváme ostatním lidem Boží zájem o svět a jeho blízkost světu?

Osobním příkladem 3

Zájmem o lidi 1

Neumíme obhájit katolickou víru 1

·         Práce s mládeží ve volném čase,hned prvním přiblížením Boha a víry nemusí  a neměl by být “Otčenáš”.

·         Scházení ve společenství s takovou formou, aby bylo přístupné a blízké také hledajícím.

·         Na základě našich slov a jednání by nevěřící měli vnímat a vidět naši víru (sice asi neuvidíme hned účinky, ale platí, že někdo jiný seje a někdo jiný sklízí).

·         K oslovení někoho vírou je třeba být s ním déle a lépe ho znát.

·         Důležitá je modlitba o pomoc “shora,” protože na samotném člověku není zda zapůsobí správně, dobře a na toho správného člověka v tu pravou chvíli a na tom pravém místě, …

·         Nemůžeme hledět na počty – když se nám podaří přivést i jednoho člověka blíže k Bohu, i když mnoho lidí odejde, je to veliký úspěch

·         Důležité je pokud druhý chce uvěřit a nebrání se tomu, protože samotné argumenty nestačí.

 

1.2.5.   Je  víra katolických křesťanů v našem okolí v souladu s učením církve?

Celkem ano, ale moc ji neznají 3

Řídí se spíš tradicí 1

Ne 1

 

1.2.6.   Je  způsob života křesťanů ve farnostech a v diecézích v zásadě v souladu s tím, co církev hlásá, nebo tam cítíte rozpor? Ovlivňuje tento soulad nebo rozpor vztah věřících ke své církvi? Ovlivňuje tento soulad nebo rozpor vztah nevěřících k církvi?

Ano, je v souladu 2

Rozpor ovlivňuje negativně věřící i nevěřící 2

·         Tváříme se lepší, než jsme. Schováváme se za fráze. Radostná zvěst x jsme smutní.

·         Individualismus x společenství církve. Věříme v sílu modlitby?

 

1.2.7.   Co ze života našeho společenství může okolní svět přitahovat, čím ho naopak odpuzujeme? Mělo by se na současné situaci  něco změnit? V případě, že ne: Proč? V případě, že ano: Co?

Přitahujeme:      otevřeností, láskou, ochotou ke službě, ochotou naslouchat, jistotou ukotvení 1

Odpuzujeme:     nepravdivostí života 2

chudobou a pokorou, neradostností 1

·         Přitahovat by mohla věrnost ve scházení a konkrétní řešení situací. Odpuzujeme svými konkrétními chybami v místě bydliště. Změna ANO, každodenní snaha dělat líp než včera. Co? To, co každý z nás cítí ve svědomí, že by měl zlepšit, změnit.

·         V našem farním společenství je několik lidí, kteří si všímají radostí a starostí druhých, dokáží nabídnout pomoc v případě nouze, ale v řadě přátelských vztahů mezi nevěřícími jsou i tyto vztahy hlubší. Na současné situaci by se mělo změnit zásadně: umožnit život v malých společenstvích se vzděláváním, společným uvažováním nad Božím Slov. a snahou žít podle něj.

 

1.2.8.   Když přemýšlíme o budoucnosti, bude za třicet či padesát let v naší obci katolická farnost? Bude-li, v čem bude asi jiná než ta naše?

Ano 3

·         Ano. Tolerantnější, otevřenější, jednotnější. Vzdělanější – větší poznání Krista.

·         Spoluzodpovědná za sebe (ekonomicky i duchovně). Bude vyřešena ekonomická otázka.

·         Pokud farnost /braná jako spol. lidí/ přežije, tak snad otevřenější, probuzená, propojená s ostatními křesťany, jako společenství a ne jako spolek jednotlivců.

·         Bude-li pokračovat současný trend, myslím, že naši farnost zlikviduje naše hierarchie.

·         Myslím malá, ale opravdovější. Asi bude jiná v živějším slavení eucharistie a věřím, že se bude slavit v teplejším kostele. Jak na stupně Celsia, tak na přátelské vztahy lidi – lidi i farář – lidi.

 

 

Náměty k okruhu 1.3:

Jak své současníky jako křesťané oslovujeme?

 

1.3.1.   Vyvíjí naše společenství (farní, řádové, mladých ap.) nějaké úsilí, aby navázalo kontakty s nevěřícími?

Ano 3

Minimálně 1

Ne 1

·         Žijeme v našem městě spolu  s mnoha lidmi, kteří se nehlásí k žádnému učení. Mnoho z nich se snaží poctivě hledat postoje k životním otázkám. V mnoha případech jsou poctivější a citlivější k ostatním lidem než ti, co chodí do kostela. Konkrétně – vyvíjíme úsilí o navázání kontaktů s potřebnými.

 

1.3.2.   Jak snadné či obtížné je naopak pro nevěřící proniknout do našeho společenství?

Pro mladé snazší 1

Snadno o vánocích, pohřbech 1

Těžko 1

·         Pro mladší je to snazší, od středního věku je to velmi těžké. Větš. trvá déle než rok než nějaký kontakt (pokud předtím žádný neměl) naváže. Zřejmě se jedná o dědictví minulosti (nejen komunismu) - církev není zařízená na kontaktování nově příchozích.

 

1.3.3.   Jak je pro ně srozumitelná řeč, kterou hovoříme o svém životě a o své víře? Máme co nevěřícím nabídnout? Nabízíme jasné odpovědi na jejich otázky?

Nesrozumitelná 2

·         Máme co nabídnout a nabízíme, ale ve většině případů vnímáme jejich otázky jinak než oni se ptají. To neporozumění způsobuje rozdílný způsob života.

·         Řeč života v kostele je těžce srozumitelná, lepší je navázání osobního kontaktu než zvát lidi rovnou do kostela.

·         Nevěřící můžeme seznamovat s naší vírou a životem jen tehdy, když u nich pozorujeme zájem o duchovní hodnoty, který se nám s pomocí Boží podařilo vzbudit, nebo někomu jinému. V tom případě je nutno vysvětlovat trpělivě základní pojmy a jsme-li úspěšní, půjde jejich poznání prohlubovat. Je holým nesmyslem vytýkat nesrozumitelnost oficiálním dokumentům církve, prohlášením církevních hodnostářů, katechismu, koncilním dokumentům, pastýřským listům atd. Lecčemus z toho nerozumí ani aktivní katolíci. Je uspokojivé, pokud znají a přijmou za své jejich poselství alespoň částečně.

 

1.3.4.   Kdo ve vašem okolí převládá? Lidé, kteří odpadávají od víry, nebo lidé, kteří přicházejí k víře? Jaké jsou to typy lidí?

Přicházející 2

Lhostejní 2

 

1.3.5.   Jak se naše společenství zajímá o situace, v nichž můžeme oslovovat nevěřící, například o zkušenosti učitelů a učitelek náboženství s dětmi z nevěřících rodin? Jaké jsou další situace, v nichž můžeme oslovovat nevěřící?

Využívá jen příležitostné situace 2

 

1.3.6.   Jak vypadá soužití našeho společenství (farního, řádového, mládeže atd.) s nevěřícími?

Spolupráce 1

Nezájem 1

 

1.3.7.   Jsme spokojeni s tím, jak vypadá naše svědectví o Boží spáse tomuto okolí? V případě, že ano, jaké k tomu máme důvody? V případě, že ne, co je v silách vašeho společenství změnit, co nikoliv?

Nejsme 3

Změnit vlastní život 2

Ano, jsme 1

·         Způsob života. Lidé poznají, že jsme "jiní". Poukazují na to, že věřící jsou takoví a takoví. To předpokládá obecně dobrý lidský základ, ale taky to, že počítáme s Božím odpuštěním. Neoslovují řeči, hlásání "ideologie", někdy hlásáme to, co lidi nepotřebují slyšet. Sv. Pavel říká, že máme být připraveni vydávat svědectví o důvodech naší naděje, ne, že máme za každou cenu něco podnikat.

·         Nemít strach být ve světě, s lidmi. Máme pocit, že musíme být za každou cenu "jiní".

 

1.3.8.   Jak může jednotlivý křesťan působit na své okolí? A jak jednotlivé buňky církve (rodiny, farnosti, společenství, diecéze, komunity, hnutí, aktivity, organizace…)? Zkusme shromáždit co nejvíce nápadů a možností.

Osobním příkladem 1

·         Může, postojem a činy k jednotlivým problémům okolí /pomocí, návštěvou, dopisováním do měst. Časopisu, úklidem ve městě/.

·         Jednotlivec – navazování přátelství, osobní svědectví, životem.

·         Velká evangelizační shromáždění byla účinná před deseti lety, ale dnes nefungují. I nekatolické sbory přicházejí na to, že je třeba zvnitřnění života sboru. Hledat změny forem. Za Ježíšem lidé přicházeli, to, kdo hledali řešení.

·         Být autentičtí ve své víře. Zachraňujeme svoje místo ve společnosti, ale nejde nám o podstatu. Objevili jsme my sami pro sebe tu perlu? Mají z nás lidé pocit, že tu o něco jde, nebo že jde jen o mši.

 

1.3.9.   Vnímáme svoji odpovědnost za společnost a své okolí ve svém městě či obci? Vyvozujeme z této odpovědnosti konkrétní kroky? Jaké?

Ano - práce pro město,účast na veřejném životě,  dobré sousedské vztahy 1

 

 

Okruhy ke kapitole 2

2.1 Co je obecně třeba, aby se určitá skupina stala skutečným společenstvím?

2.2 Jak v naší církvi zažíváme rovnost všech lidí před Bohem?

2.3 Co je třeba  v našich podmínkách napravit, abychom v církvi žili opravdu jako společenství Božího lidu?

 

Náměty k okruhu 2.1

Co je obecně třeba, aby se určitá skupina stala skutečným společenstvím?

2.1.1.      Znáte ve světě kolem sebe skupiny lidí, které byste označili pojmem společenství? Znáte takové skupiny lidí v církvi? Jaké jsou jejich charakteristické společné rysy?

Společné zájmy, cíl 3

Rovnocennost členů 1

·         V církvi se dá rozlišit společenství širší - v kostele, na pouti a společenství užší - skupinka lidí, která chce spolu něco dělat (modlit se, sdílet Bibli,povídat si…), navzájem se znají.

·         Společné rysy: pravidelně se společně scházejí a pomáhají si i mimo kostel. Umí si říct o svých radostech i starostech.

·         společná komunikace, vzájemný dialog, projevují navzájem dobrou vůli mluvit o různých názorech

·         spojuje je stejný zájem pomoci lidem a komunikovat s nimi

·         charita je také společenství lidí dobré vůle

·         ve společenství se cítím doma, ostatní o mě ví, mohu pomáhat dalším, chci být otevřený i pro druhé, nechci, aby společenství bylo uzavřenou sektou

 

2.1.2.      Je třeba se ve společenství navzájem znát? Do jaké míry?

Důvěrně 2

Znát i své problémy 1

·         V malém společenství je třeba se znát, záleží na ochotě, chtějí-li se sdílet.

·         Má-li být společenství životaschopné, je třeba, aby se jednotliví členové ve společenství znali, tzn. I své problémy, aby vzájemná modlitba mohla být i konkrétní. Společenství je malá rodina, v dobré rodině jsou vztahy mezi dětmi a prarodiči, mezi sourozenci, dětmi a rodiči. Stejně i ve společenství. Mělo by být otevřené – ať pro děti, dospělé i staré.

·         je třeba se znát do té míry, aby nebyla anonymita, je třeba respektovat soukromí druhých

·         je třeba poznávat sebe a nechat se poznat od druhých

·         čím více se lidé ve společenství znají, tím je to lepší i pro společnou práci

·         je dobré znát i názory a povahu druhých lidí ve společenství

·         ponechat každému svobodu k tomu, jak se chce otevřít druhým

 

2.1.3.      Je třeba si navzájem pomáhat? Myslíte si, že se to v církvi týká jen duchovní oblasti, nebo i každodenního života? V jakých oblastech je vzájemná pomoc na místě a kde ne (pomoc v domácnosti, péče o staré lidi, finanční pomoc, starost o potřebné, hlídání dětí, pomoc v nesnázích…)? Myslíte, že by se o pomoc měli starat především jednotlivci, nebo i společenství jako celek?

Samozřejmě 4

 

2.1.4.      Je potřebným prvkem společenství vědomí spoluzodpovědnosti za osudy druhých?

Ano 5

 

2.1.5.      Je důležité, aby členové společenství vyznávali stejné hodnoty?

Základní hodnoty ano 3

 

2.1.6.      Mohou ve společenství nastat konflikty? Pokud ano, jak je řešit?

Komunikace 3

Otevřenost 2

Modlitba 1

 

2.1.7.      Jaký význam hraje ve společenství odpuštění?

Zásadní 2

·             Bez odpuštění nemůže být společenství.

·             Odpuštění stmeluje společenství a dává mu možnost růst.

·             Odpuštění je důležité, všichni nemusí být podle mých představ.

·             Je třeba odpuštění poskytnout, ale dokázat je i přijmout.

 

2.1.8.      Mělo by společenství brát ohled na lidi v menšině a na okraji? V případě, že ano: do jaké míry?

Ano 2

·         Brát ohledy na menšiny ano,ale do jaké míry,to záleží na daném společenství a na dané menšině a jejím problému.

·         Společenství by mělo mít citlivý přístup k menšinám i k lidem na okraji společnosti. Nemůžeme však souhlasit s požadavky, které jsou v rozporu se zásadami jeho vlastními. Např. s nárokem homosexuálů na zrovnoprávnění jejich partnerských vztahů s rodinou, manželstvím.

 

2.1.9.      Jak se má zachovat společenství, když si povšimne, že na jeho setkání někdo opakovaně chybí?

Zjistit příčinu 2

Navštívit ho 2

 

2.1.10.  Mohou tvořit jedno společenství mladí a staří?

Ano 3

 

2.1.11.  Mohou tvořit jedno společenství chudí a bohatí? Pokud ano: Jaké vztahy by v něm měly být?

Ano 2

 

2.1.12.  Patří k podstatě společenství také to, že má svého vůdce? Pokud ano: Jaký je vztah mezi ním a společenstvím? Jde o přirozenou autoritu, nebo o autoritu plynoucí z oficiálního pověření? Může být napětí mezi formální a neformální autoritou? Může toto napětí přinést něco pozitivního?

Ano, přirozená autorita 1

Formální vůdce by měl mít i přirozenou 1

Ne 1

·         K podstatě společenství nepatří, aby mělo svého vůdce. Mít autoritu je hlavně služba.

·         Termín vůdce se mi nelíbí. Spíše bych jej nazval představeným. Neměl by se vyčleňovat.

·         V katolickém společenství se jeho členové necítí svobodní, pokud je přítomen farář.

·         Na každou činnost ve společenství může být vůdcem někdo jiný. Na modlitbu největší modlitebník, na službu nejlepší praktik, na zařizování akcí nejlepší organizátor... Jde o přirozenou autoritu i o domluvu mezi sebou. Ve službě se časem pozná, kdo má jaké dary. Napětí může být, pokud by někdo zvenčí určoval vůdce společenství a dotyčný by neměl přirozenou autoritu ani dary k vůdcovství.

 

2.1.13.  Mohou ve společenství být ještě menší skupinky nebo třeba názorové proudy? Je to společenství ke škodě, nebo k užitku? Za jakých okolností?

Ve farnosti ano 1

Ano, přínos 1

·         Společenství je třeba chápat v různých velikostech. Základní rysy: úcta k pravdě a člověku.

·         Menší skupiny jsou k užitku, mohou mít různé zaměření: návštěva nemocných, charita.

·         Je třeba dát druhým důvěru a možnost se zařadit do společenství podle svých schopností.

·         Je důležitá vzájemná úcta a spolupráce, nekonkurovat si.

 

 

Náměty k okruhu 2.2

Jak v naší církvi zažíváme rovnost všech lidí před Bohem?

 

2.2.1.      Měla by česká církev lépe hájit práva našich občanů? Jestliže ano, navrhněte, jakým způsobem. Jestliže ne, zdůvodněte proč.  Kdo by se měl k takovým věcem vyjadřovat, kdo ne?

·         Určitě by k tomu měla něco říct. Zastávat se tam, kde se děje křivda, hájit práva která jsou v souladu s Božím záměrem. Vyjadřovat by se měli biskupové. Obvykle se toto vyjádření na veřejnost nedostane, zůstává v církvi, ale i tak to má smysl.

·         Hájit určitě ano, ale zprostředkovaně – přes postoj, hodnoty, …př. interupce.

·         Záleží na druhu věci, kterou má hájit a také formu, kterou to dělat. Ale neměla by mlčet ke zjevným nespravedlnostem.

·         Spíše pomáhat lidem – ne mluvit, ale jednat (obzvláště potraty).

·         Biskupský list na sociální téma vyšel pozdě. Práva občanů je nutno hájit včas. V občanském životě i mezi věřícími vládne pasivita, skepse. Máme se zastávat ubohých lidí jako Ježíš, ale my na to někdy nemáme. Všechny svobody vychází z titulu občana i křesťana.

·         Církev by měla hájit práva věřících. Neměla by mluvit do života nevěřících. Měla by vydávat pouze svá stanoviska, která pak mohou druhým sloužit jako vodítko.

·         Církev by měla mluvit ke všem lidem. Měla by zaujímat stanovisko. Je třeba chodit mezi lidi a dávat najevo svůj názor.

 

2.2.2.      Jeví se vám církevní aktivity na pomoc romské menšině v naší zemi jako dostačující? Je to problém církve?

Ano 1

·         Je to problém církve. Jeho řešení je závislé na oblasti - někde je pomoc dobře řešena, jinde ne.

·         Romové chodí do kostela jen při křtu nebo při pohřbu, jinak ne. Existuje charitativní pomoc.

·         Romy je třeba brát jako rovnocenné. Pomáhat jim stejně jako jiným lidem.

·         Romské menšině může církev pomoci jako společenství v místních podmínkách

 

2.2.3.      Přispíváme ze svých příjmů na potřeby farnosti a diecéze, apoštolát, charitativní činnost, na misie, na bohoslovce, tzv. svatopetrský haléř na potřeby Apoštolského stolce? Sbírkami při mši svaté, pravidelnými dobrovolnými příspěvky? Příspěvky stanovenými naším biskupem?

Ano 2

·         Ano, bylo by však lepší, abychom platili kněze a stát opravoval památky. Věřící rádi dají peníze na konkrétní kontrolovatelné akce.

 

2.2.4.      Měl by se nějak změnit vztah katolíků k příslušníkům jiných velkých náboženství, kteří žijí v naší zemi? V případě, že ano, v čem a prostřednictvím koho? V případě, že ne, zdůvodněte svůj názor.

Ano 2

·         Zbavit se předsudků a více je poznat.

·         Ano, prostřednictvím církevních představitelů i věřících.

 

2.2.5.      Existuje ve Vašem okolí modlitebna nebo společenství jiného náboženství?

Ano, synagoga 1

Ne 1

 

2.2.6.      Vyjadřuje česká církev (v rodinách, ve farnostech, v diecézích ...) rovnost všech před Bohem a jednotu Božího lidu? Jestliže ano, jak? Jestliže ne, zdůvodněte svůj názor.

Ne 1

·         Jak kde a jak kdo. Před Bohem ano.

·         V některých farnostech se pracuje jen s dětmi a mládeží, někde se z toho preferují chlapci (ministranti), není dost akcí pro střední věk.

·         Laici nejsou příliš zváni ke spoluúčasti, spíš se od nich chce pasivní souhlas - být pasivním objektem pastorace. Víc se od nich neočekává. Jsou často upřednostňováni kněží, řeholníci a řeholnice.

·         Rozeslání na konci mše: "Jděme ve jménu Páně" by vyjadřovalo rovnost. Církev má vydávat svědectví, je tu pro svět, ne sama pro sebe. V církvi se objevuje napětí mezi hierarchickou strukturou a Božím lidem. Pastorační a farní rady jsou k pomoci hierarchické struktuře, aby fungovala rovnost Božího lidu.

 

2.2.7.      Zažívají ženy v české církvi stejně důstojné postavení jako muži?

Ne 3

·         Ne. To, že hierarchii tvoří muži, se přenáší i tam, kde by to být nemuselo. Rozhodují muži, které často vůbec nenapadne, jak některé věci mohou ženy vnímat ze svého hlediska a že by se k nim měly vyjádřit, že mají své potřeby a své přednosti a dary. Nenapadne je např. ulehčit situaci maminek s malými dětmi (svátost smíření, modlitební společenství, přijít za nimi a vytvořit prostor, aby ony mohly přijít).

·         V liturgii se zatím málo prosazuje pověřování žen ke čtení a podávání sv. přijímání (viz kán. 230 CIC), zato se s velkou slávou udílí služba lektora a akolyty třeba méně schopnému jen proto, že je muž. Někteří kněží nejednají s ženami (a vůbec s laiky) jako s dospělými rovnými lidmi, vyžadují bezpodmínečnou úctu a podřízení.

·         Obecně je v podvědomí názor, že žena v církvi (a pro církev) je něco méně než muž.

·         Ženy nemají stejné postavení jako muži. Před více lety byly nemyslitelné služby žen u oltáře, teď už jsou ministrantky, ale neuděluje se ženám služba lektorátu a akolytátu.

 

2.2.9.      Cítí se děti v našem společenství dobře? Máte s nimi kontakt?

Ano 1

·         Prostředí v kostele dětem nevyhovuje, lavice pro dospělé nejsou vhodné pro děti.

·         Děti se při mši neosloví a nemohou se zapojit.

·         Dětí je málo, farní společenství jako celek pro děti nic nedělá. Je to pouze na rodičích.

 

2.2.10.  Jak pečuje naše společenství o své staré a nemocné členy?

Pouze jednotlivci 1

 

2.2.11.  Setkáváme se někde v církvi s nadřazeným či povýšeným jednáním? V případě, že ano: Kde?

Ano, u kněží 2

Ne 1

 

2.2.13.  Vnímáme, že znamením času je angažovanost v otázce lidských práv, svobod a demokracie? Co v tom děláme?

Ano 2

 

2.2.14.  Jak se díváme na spory v církvi, o kterých informuje rozhlas, televize a tisk? Je to dobré řešení, takto spory zveřejňovat před světem?

·          Se seriózními médii je dobře spolupracovat. Dobré by bylo, kdyby se řešily a nečekalo se až na sdělovací prostředky. Když už k tomu dojde, je nutná pravdivost a průhlednost.

·         Spory v církvi nelze ukrývat. Zveřejňování před světem se nevyhneme, a proto by bylo lépe informovat věřící od církevních představitelů dříve než z medií. Katolický týdeník by měl uveřejňovat i problémy a negativa. Nezveřejňování a ukrývání problémů vede k uzavřenosti před světem.

·             Zmíněná praxe je důsledkem zatajovaných a neřešených problémů.

·             Uvítala bych, kdyby církev sama informovala o dění v ní pravdivě a nezamlčovala spory a problémy.

·             Ano, je třeba spory zveřejnit, jinak by se tutlaly, a to není dobré.

·             Ano, pokud by se o církvi informovalo objektivně. Problémy je třeba řešit v začátcích.

 

 

Náměty k okruhu 2.3.

Co je třeba v našich podmínkách napravit, aby církev žila opravdu jako společenství Božího lidu?

 

2.3.1        Potřebujeme společenství ke vztahu k Bohu, nebo nám stačí pouze osobní vztah? Zdůvodněte svůj názor.

Oboje 2

Ano - podpora víry 1

předávání zkušeností s Bohem 1

·         Proč potřebujeme společenství, na to je odpověď v evangeliu. "Sám Bůh je společenství osob". Bůh nás vede ke kontaktu s jiným člověkem, je to v základě našeho bytí.

 

2.3.2        Co je třeba kromě formálního ustanovení farnosti biskupem k tomu, aby se v ní “děla” církev?

·         Kromě formálního ustanovení farnosti je třeba, aby věřící žili evangelium – Boží slovo skrze křest a svátosti. Je třeba také komunikovat mezi sebou, vzájemná setkání, tolerance  ke svobodě druhých.

·         Je třeba, aby lidé v místě pociťovali potřebu navzájem se sdílet, aby objevili, že ve společenství získávají sílu, vnímali, že jsou tu jeden pro druhého, že jsou druhými milováni a že se navzájem potřebují. Nestačí jen formální ustanovení farnosti biskupem, důležitý je přístup duchovního ke společenstvím, zdali je možné nabídnout více druhů, aby se co nejvíce lidí mohlo zapojit dle různých zájmů

·         Víra lidí.

·         Nejdříve je třeba víra, pak farnost.

·         Je třeba hlásat Boží slovo a zajímat se o lidi.

·         Aby v ní byli věřící a kněží.

·         Žít evangelium, navzájem se sdílet.

 

2.3.3        Jak souvisí náš duchovní život a vědomí společenství s lidmi?

·         Čím hlubší duchovní život, tím více si uvědomujeme potřebu společenství. Žádný duchovní život nelze vést bez zakotvení ve společenství.

·         Duchovní život by nás měl vést k vědomí bratrství a sesterství – podstata.

·         Růstem duchovního života by měl člověk pociťovat sounáležitost se společenstvím

·         Větší duchovní život znamená větší schopnost práce pro druhé.

·         Duchovní život předpokládá vztahy s druhými.

 

2.3.4        Souhlasíme s tím,že: „dnešní společnost trpí nedostatkem vztahů a společenství, a proto pokud vytvoříme skutečné společenství, je to veliké znamení pro svět a veliký příklad”? Pokud ano: Vyplývají z toho nějaké závěry? Pokud ne: Co je v těchto oblastech může nahradit?

Ano 2

·         Ano. Církev má šance oslovit, bude-li nabízet něco konkrétního, tedy společenství, kde je člověk rád, kde je mu dobře. Musíme se učit tomu, že nemáme patent na rozum. Vždycky budou lidé, kteří se nebudou ve společenství cítit dobře, ale budou se cítit členy církve přes liturgii nebo diakonii.

·         Dnešní svět trpí nedostatkem vztahů a společenství. Proto se musíme snažit vytvořit skutečné společenství, které bude znamením a příkladem pro svět. „Podívejte se, jak se milují“!

 

2.3.5        Žijeme ve farnosti spíše vedle sebe, nebo spolu? Co u nás převažuje? Můžeme posoudit, co převažuje v jiných společenstvích (farnostech, v řádech, v hnutích apod.)? Vidíme v tomto směru v posledních letech nějaký vývoj?

Vedle sebe 3

Spolu 1

Roste zájem o setkávání 1

·         Pro zlepšení vztahů a společenství je dobré zúčastňovat  se aktivit spolu s knězem - např.“Biblické hodiny“ Zvát kněze na různá společná farní setkání, do rodin apod. Vidíme v tomto směru v posledních letech snahu o realizaci praktického společenství.

 

2.3.6        Jak hodnotíme společenství ve své farnosti? Trpí naše společenství nedostatkem vzájemných vztahů? Děláme něco pro to, aby vzniklo, prohloubilo se nebo se stalo viditelnějším? Vidíme v tomto směru v posledních letech nějaký vývoj? Pokud ne: Proč? Pokud ano: Jaký?

Trpí 3

Dobré vztahy 1

·         V našich farnostech jsou živá různá společenství (seniorů, studentů, modlitební). Nedostatek vzájemných vztahů ve farnostech našeho města přesto trvá i nadále.

·         Výchova ke společenství by měla být od dětství,abychom se spolu chtěli scházet - potom to přechází do dospělosti: spolupráce rodin, mládeže, starších. Vlivem komunismu a české mentality u nás moc společenství nejsou. Vytvářet nové společenství je těžké (zakořeněná nedůvěra, u dospěl. se těžko hledají společné zájmy a potřeby). Nejpřirozenější je tvořit společenství dětí (jsou spontánnější, lépe se zúčastní).

·         Naše společenství trpí nedostatkem vzájemných vztahů - prostor na setkávání, čas. Jsou ti, kteří dělají, ostatní „se vezou“. Jako by se jich společenství věřících netýkalo. Snažíme se o společné akce: Společná oslava Silvestra, návštěva meditační zahrady, sněmovní kroužek, poté do okolí.

 

2.3.7        Jsme malým společenstvím, které je vhodným prostorem ke sdílení víry, lásky a naděje, k promýšlení Božího slova, k hledání Boží vůle a znamení času? Jsou taková společenství kolem nás? Pokud ano: Vyplývají z toho nějaké závěry? Pokud ne: Co je může nahradit?

Ano 2

 

2.3.8        Je v naší farnosti, církvi dost zralých a silných osobností, kolem nichž by bylo možno vytvářet společenství? Pokud ne: Kde je příčina? Dá se s tím něco dělat?

Ano, je 1

·         Také naše farnost trpí nedostatkem zralých a silných osobností.

·         Příčina: snad hlubší sebepoznávání, vzdělání, modlitba, rozjímání - poznamenává nás uspěchanost doby.

·         Tudy cesta nevede. Silná osobnost kolem sebe vytváří spíše organizaci a ne živé společenství.

·         Osobnost je dobrá i pro společenství. U nás kvůli uplynulým 40 letům osobnosti chybí.

·         Lidi mají malou zátěž, a proto nemohou být silné osobnosti vytrénované.

·         Chybí podpora od vedení církve ke vzniku laických silných osobností. Zejména faráři neradi kolem sebe vidí někoho, kdo jim konkuruje. Proto také řada laiků, kteří vystudovali teologickou fakultu, nemůže najít v církvi uplatnění.

 

2.3.9        Jakou máme zkušenost se vztahy v našem společenství? Narážíme v našem společenství nebo jinde v církvi na přetvářku, faleš, pomluvy a nactiutrhání? Výjimečně, často, nebo vůbec ne? Snažíme se v našem společenství (v naší církvi) cílevědomě vytvářet, prohlubovat a očišťovat vztahy? Je to důležité? Vyplývá z toho něco konkrétního?

·         Také naše společenství naráží na pomluvy a nactiutrhání. Jsou to však „známé firmy“ a nelze tyto nešvary omluvit – „jsme jen lidé“. Důležité je, že se jako celek snažíme vytvářet,  prohlubovat a očišťovat vztahy. Pokrok může přinést jen porozumění, láska a nasazení pro druhé(oběť).

·         Kritizování, pomlouvání není ani naše společenství uchráněno. Bývá to výjímečně, je úkolem animátora, aby směroval rozhovor k očišťování vztahů, aby problémy v modlitbě před Pánem odevzdával a poukazoval na jedinou možnost a tou je svěřování všech zranění Pánu. Chce to učit se důvěrnému vztahu s Ježíšem, chápat problémy a názory druhých, nemluvit za zády.

·         Jsme apatičtí.

 

2.3.10    Zažíváme v našem společenství spory a hádky? V případě, že ano: O co se přeme? Jak je řešíme? Je taková nejednota v církvi přípustná? Mohly by spory některých členů naší církve vyústit až do jejich odštěpení a založení nové církve? Nebo je rozkol jen dědictví minulosti, které se už dnes neopakuje?

·         Ano, někteří lidé kvůli tomu odešli z církve.

 

2.3.11    Je oprávněná kritika nedostatků v našem společenství, v naší církvi? Jak rozlišujeme při kritice lidský a božský prvek v církvi? Co mají podle nás dělat ti bratři a sestry, kteří s něčím v životě církve nesouhlasí?

·         Kritika nedostatků je oprávněná, vede k dialogu a ke konstruktivnímu řešení nedostatků.

·          Božský prvek v církvi nekritizujeme. Bratři a sestry, kteří s něčím v životě církve nesouhlasí, by měli navázat dialog a snažit se o hlubší poznání učení církve.

·         Oprávněná kritika ano, je třeba se nejdříve modlit, jak vhodným způsobem sdělit to, s čím nesouhlasím, je nutná oboustranná tolerance a ochota diskutovat

 

2.3.12    Prosíme opravdu o odpuštění své bratry a sestry? (Dokážeme jít za konkrétním člověkem, kterému jsme ublížili nebo mu svým myšlením a jednáním ubližujeme, podívat se mu do očí a říci: „Odpusť mi, prosím“?)

Snažíme se 2

 

2.3.13    Žije naše společenství (farní, řádové, mladých...) ve shodě s ostatními společenstvími, která žijí v jeho blízkosti? V případě, že ano: Jak jsme se dopracovali k tomuto stavu? V případě, že ne: Co vyvolává naši či jejich nelibost, co vzájemné spory, co odcizení?

Ano 2

 

2.3.14    Sdělujeme svým duchovním pastýřům své zkušenosti s běžným životem, aby v nich mohl rozpoznávat a číst „znamení času“?

Nemají čas 1

 

2.3.15    Souhlasíme s tím, že: „malá společenství mohou být velmi dobrým prostorem ke sdílení víry, lásky a naděje, k promýšlení Božího slova, k hledání Boží vůle a znamení času”? Pokud ano: Vyplývají z toho nějaké závěry? Pokud ne: Co je v těchto oblastech může nahradit.?

Ano 2

 

 

Okruhy ke kapitole 3

3.1 Odpovídá struktura naší církve uskutečňování jednoty Božího lidu?

3.2 Jakým způsobem žije církev v rodině a co udělat pro to, aby rodina měla své místo elementární buňky v církvi?

3.3 Co je cílem ekumenických snah v naší církvi?

3.4 Jaké skutečné konkrétní kroky podniká a má podnikat církev v diecézích a ve farnostech v oblasti ekumenismu?

 

Náměty k okruhu 3.1

Odpovídá struktura naší církve uskutečňování jednoty Božího lidu?

3.1.1.      Odpovídá struktura naší farnosti a jiných farností v naší diecézi současnému rozložení věřících? Bylo by lépe sousední farnosti sloučit, rozdělit nebo vytvořit úplně nově?

Ne 3

Ano 1

 

3.1.2.      Považujeme současné členění naší diecéze na farnosti za odpovídající současnému rozložení věřících nebo by se mělo něco změnit?

Ne 2

 

3.1.3.      Je naše farní společenství spíše vázáno na území a nebo spíše na vztah k určitému kostelu či k osobě kněze, zejména ve městech s  více farnostmi?

Ke knězi 1

Na území 1

Ke kostelu 1

 

3.1.4.      Účastní se trvale našeho farního společenství sestry a bratři z jiných farností?

Ano 3

Ne 1

 

3.1.5.      Spoluodpovídáme za vlastní farnost? Jak se to projevuje? Jak by se to mohlo projevovat? Máme farní, ekonomickou a pastorační radu v našem farním společenství? Jakou máme zkušenost s jejich zakládáním a prací? Máme dost ochotných a schopných laiků?

·         V této oblasti jsme prožili dva typy duchovní správy: Kněz zajíždí do farnosti - lidé do kostela chodí, nebo centralizace všech farností k jednomu hlavnímu kostelu, kam lidé musí dojíždět - už tolik lidí nechodí. První typ je příhodnější, protože farníci mají potřebu, aby v jejich farním životě byl přítomen kněz,který o nich ví, zná je a žije s nimi ve společenství.

·         V Karl.Varech farní rada není (kněz ji nechce), ekonomická rada je sice jmenována, ale běžní farníci o hospodaření ve farnosti nic nevědí, kněz jim nic nesděluje.

·         V Ostrově je stejná situace, farní radu kněz nechce, v ekonomické radě jsou neodborníci - je to rada pouze formální ,farníci. mají nedůvěru ke knězi, který s nimi nechce spolupracovat (což se odráží ve výši sbírek).

·         Kněží žádají práci laiků, ale nikoliv přes farní radu - je to pro kněze- moc pracné? Je to omezování jeho svobody? U nás to tedy funguje podle hesla: "katolický kněz pokyne, katolický laik vykoná“ a není dialog "kat. kněz" a „kat. laik". Jsme však přesvědčeni o užitečnosti dobré farní rady.

·         Rozdělení názorů způsobilo i ochabnutí iniciativy a spolupráce. Nyní se snažíme o vzájemný dialog. Chce to ovšem častější setkání farní rady - 1x za měsíc. Spolupráce se projevuje prací ve farní charitě, katecheze - výuka náboženství, biblické hodiny, úprava kostela (úklid, květiny), klub seniorů při charitě.Ovšem postrádáme pastorační působení z vnějšku, organizaci a stmelování, sjednocování.Chybí nám i prostory kolem kostela, kde bychom se mohli setkávat. Fara se společ. místnostmi, které jsou až v 2. patře, je dosti vzdálena od kostela, zvláště pro starší generaci.

·         Spoluzodpovědnost je převážně za úklid kostela a chod bohoslužeb. Farní, ekonomickou ani pastorační radu nemáme.

·         Cítím se spoluodpovědná. Projevy: zajímám se o nemocné a navštěvuji je. Účastním se brigád kolem kostela a fary. Máme několik ochotných a schopných laiků.

·         Pomáháme při úklidu kolem kostela i s přípravou bohoslužeb.

·         Část členů našeho farního společenství pomáhá zvládat potřeby naší farnosti, např. úklidová práce, služby při liturgii, finanční příspěvky ap.

 

3.1.6.      Spolupracujeme s okolními farnostmi, naším vikariátem, s naší diecézi? V čem?

Pouze jednotlivci 1

Pouze pan vikář 1

·         Navštěvujeme poutě, dny víry, vikariátní dny.

·         Účastníme se dnů Víry, rekolekcí pro pastorační pomocníky, občas přednášek. Zajímáme se o zprávy v Diecézním zpravodaji.

·         Třeba v práci s mládeží. Při diecézních setkáních, akcích.

 

3.1.7.      Máme kontakt s diecézními radami: pastorační, ekonomickou, laickou, kněžskou, katechetickou? Jakou s nimi máme zkušenost? Spolupracujeme s nimi v oblasti pastorace, řízení, vzdělávání, financování, stavební činnosti, rozhodování, komunikace, informovanosti atd.)? Pokud ano, co oceňujete? Pokud ne, co by se mělo změnit a jak?

Ne 3

 

3.1.8.      Máme novinové a internetové zpravodajství našeho společenství, diecéze a církve? Jestliže ano: Slouží nám ke spojení jednotlivých společenství v diecézi a naší církvi? Jak jsme spokojeni s jeho obsahem?  Přispíváme do něj? Jestliže ne: Je něco takového pro život našeho společenství  a naší církve potřeba?

·         Internet ve farnostech není, diecéze má internetovou stránku, ve dvou farnostech máme farní věstník (měsíčník), stmeluje lidi ve farnosti.

·         Líbí se mi internetové stránky pastoračního střediska v Praze, myslím si, že je něco takového velice potřeba.

·         Zpravodajství našeho společenství nemáme. Odebíráme Diecézní zpravodaj a Katolický týdeník. Poštou dostáváme Acta curiae. Zpravodajství nám slouží k částečnému propojení s církví. Občas přispíváme.

·         Máme diecézní zpravodaj .

 

3.1.9.      Známe kněze, kteří byli v době do roku 1989 vysvěceni a žili v manželství? Jak a kde pracují? Jsou se svým zařazením do života  církve spokojeni? Jakou máme s nimi zkušenost? Jaké mínění o nich mají naši představení? Je to problém, který se nás týká, nebo nás nezajímá? Máme zkušenost s tzv. skrytou církví? Lze s ní spolupracovat?

Ne 2

Ano 1

·         Ano, známe. Nejsou spokojeni se svým zařazením v církvi. Máme s nimi dobrou zkušenost.

 

3.1.10.  Jsme spokojeni s prací svého biskupství a jeho jednotlivých středisek v jednotlivých oblastech (pastorace, řízení, vzdělávání, finance, stavební činnost, rozhodování, komunikace, informovanost atd.)? Pokud ano, co oceňujete? Pokud ne, co by se mělo změnit a jak?

Ano, jsme spokojeni 1

·         Biskupství neusměrňuje vývoj v našem vikariátu, je např. tolerována neexistence farních rad, karlovarský vikariát je "republika sama pro sebe", výjimkou je aktivní činnost farních rad v Lokti

·         Máme informace z Diecézního zpravodaje, nemáme však kontakt s diecézí, s biskupstvím a jeho jednotlivými středisky.

·         Dobrá akce biskupství jsou Dny víry (návrh změny termínu kvůli souběžnému pořádání "Jáchymovského pekla").

·         Pociťujeme nedostatek vzdělávacích přednášek. Co se týká financí na stavební činnost - je jich nedostatek. Informace ve farnosti dostáváme způsobem farního listu tzv. „Měsíčník“.

·         Jsme malá farnost - do práce středisek (nejbližší Klatovy) moc nevidíme.Na druhé straně jsme si vědomi, že záleží na našem zájmu např. o vzdělávání se. Nejsme spokojeni se stavem, který existuje .

·         Naše střediska nejsou náležitě využitá, nejsou moc přístupná lidem. Jejich úroveň je buď vysoká nebo nedostatečná. Je potřeba zpřístupnit různým společenským vrstvám vzdělávání, které by je zajímalo.

·         Nesouhlasíme s rozhodováním biskupství, které má nedostačující přehled o situaci v jednotlivých farnostech (malý kontakt s farností, chybí zájmy o jejich potřeby).

 

3.1.11.    Jak napomáhat tomu, aby ti, kdo profesionálně pracují v církvi, neztratili stálý kontakt s děním ve společnosti a správně rozpoznávali a četli „znamení času“?

Komunikovat 2

 

 

Náměty k okruhu 3.2

Jakým způsobem žije církev v rodině a co udělat pro to, aby rodina měla své místo elementární buňky v církvi?

 

3.2.1.      Jakou úlohu hrají rodiny v našem společenství? Angažují se nějak v jeho životě?

Angažují, stále ty stejné 2

 

3.2.2.      Jakým způsobem přijímáme rodiny s dětmi v kostele? Jak se tam chovají? Jak se tam cítí? Je tam něco i pro malé děti? A mají vůbec chodit děti do kostela?

Dobře 1

·         Pro děti by měly být buďto přímo dětské mše, nebo by děti měly být osloveny během mše sv. pro dospělé.

·         Děti by se během mše sv. neměly "otravovat".

·         Děti by měly vědět, že mají své místo ve farnosti a v kostele, měli bychom je pověřovat úkoly, funkcemi.

·         Uvažovat o tom, že by se malé děti mohly během mše vzdálit na jakousi "přestávku", s řízenou činností jejich věku přiměřenou.

·         Vytvořit prostředí pro začlenění dětí do farního společenství ­např. v kostele při bohoslužbě.

·         V některých farnostech mohou být děti v předsálí kostela, kde jsou zavedeny reproduktory, alespoň část mše svaté (např. kázání) - pro děti nutné i jiné křesťanské aktivity, např. skaut.

·         Pro děti pořádat setkání mimo vyučováni náboženství - karneval, svatodušní besídka, soutěže, letní farní tábor.

·         Větší děti je třeba při bohoslužbách zaměstnat.

 

3.2.4.   Prožíváme fakt, že naše rodina je základní buňkou církve? Co si pod tím konkrétně představujeme? Uskutečňuje se v ní duchovní život jejích členů? Jak se uplatňuje všeobecné kněžství v rodinách? Slavíme tam církevní, rodinné i společenské svátky? Jak tam nasloucháme Božímu slovu? Jak se tam  modlíme? Potřebujeme společnou modlitbu? Žehnáme se v rodině? Žehná rodinu jen otec, matka, nebo navzájem?

·         Společná modlitba,duchovní život, slavení svátků jsou důležité pro rodinný život.

·         Televize je velký nepřítel rodinného života.

·         Členové jiných církví žijí více v kontaktu s Bohem, a jsou k němu více vedeni.

 

3.2.5.   Jsou naše rodiny pro své členy prvotním místem setkávání s Kristem? Jakým způsobem? Kdo u nás především předává a rozvíjí víru dětí: rodiče, kněz, nebo katecheta?

Nejdříve rodiče 3

·         Rodiče především - katecheta, v případě, že rodiče nikoliv, pak kněz v případě konverze.

 

3.2.6.   Existují v naší farnosti rodiny, které jsou „na okraji“, bez zájmu o společenství farnosti? Jak se jim snažíme přiblížit?

Ne 1

·         Využít svátků (Vánoc) k pozvání těchto lidi, vůbec nechodících do kostela.

 

3.2.8.   Jaké máme zkušenosti se společnou modlitbou v rodině? Je rodina křesťanskou rodinou teprve tehdy, když se společně modlí?

Není 1

 

 

Náměty k okruhu 3.3

Co je cílem ekumenických snah v naší církvi?

 

3.3.1.   Uměli bychom popsat dosažené výsledky ekumenického dialogu v církvi? Jak je přijímáme? 

Ne 2

·         Jako nejproblematičtější se nám jeví "střední článek", tedy lidé v církvi zodpovědní, ale ne na těch špičkových místech, tedy na úrovni farářů a vikářů. Tam je nejmenší ochota k porozumění a odsud vychází i největší část předsudků vůči "těm druhým". Ekumenismus na základní i nejvyšší úrovni funguje.

 

3.3.3.   Snažíme se v rámci ekumenismu spíše o návrat odloučených bratří do katolické církve nebo spíše o vzájemné poznávání, respektování a obdarovávání se z bohatých a podnětných tradic křesťanských církví? Vylučují se tato dvě pojetí, nebo se navzájem doplňují?

Snaha o poznávání 2

·         Náš názor - je třeba se sejít a ne "vracet" (nelze se vrátit do historické situace, která už neexistuje).

 

3.3.4.   Patří společná modlitba, účast na ekumenických bohoslužbách a vzájemné kontakty s nekatolickými křesťany k podstatným úkolům katolického křesťana nebo je to výraz jeho zvláštní angažovanosti?

Podstatný úkol 1

Zvláštní angažovanost 1

 

3.3.5.   Uměli bychom si představit, že by se na státních školách učilo náboženství společně pro děti nevěřící, pro děti z nekatolických církví i pro děti z naší církve? Jestliže ne: Z jakých důvodů? Jestliže ano: Za jakých podmínek?

·         Ano i ne. Otázky: co by se učilo. Měly by pak děti zvláštní "specializační" vyučování, nebo by se o rozdílech mluvilo v rámci společného vyučování? Potom ale interpretace závisí podstatně na vyučujícím. Spíše mít občas společné hodiny nebo zvát na určitá témata vyučující z jiných církví.

·         Společné vyučování náboženství ve škole bychom si dovedli představit, bylo by však nutné se předem shodnout na tematickém plánu. Vybrat témata, která jsou chápána shodně či obdobně v zúčastněných církvích. Na jednu vyučovací hodinu týdně je jich dost.

·         Katolická výuka náboženství ve školách slábne. Je to v kontrastu s naším tvrzením, že jsme „jediná pravá“ církev.

 

3.3.6.   Jsou to pro nás jasné a konkrétní formulace, kterými katolická církev stanovuje cíle ekumenismu?

Ne 1

 

3.3.7.   Formuluje naše společenství cíle, o které usiluje ve vztahu ke společenstvím nekatolických křesťanů, která žijí v jejich okolí? Jestliže ano, jak? Jestliže ne, proč?

Ne 1

 

3.3.8.   Když se modlíme za obnovení jednoty církve, máme konkrétní představu, za co se vlastně modlíme?

Ne 1

·         Za to, aby každý udělal ten krok ke Kristu, který nás přiblíží i vzájemně. Za podstatnou v tom vidíme otázku papežství a svátostí.

 

 

Náměty k okruhu 3.4

Jaké skutečné konkrétní kroky podniká a má podnikat církev v diecézích a ve farnostech v oblasti ekumenismu?

 

3.4.2.      Žije v blízkosti našeho společenství (farního, mládežnického, řeholního...) nějaké společenství nekatolických křesťanů? V případě, že ano: Jaké společné aktivity podnikáme (charitní práce, modlitby, vzdělávání...), případně jak často?

·         V našem městě působí českobratrská evangelická komunita. Setkáváme se s ní vždy v lednu při modlitbách za jednotu křesťanů.

 

3.4.8.      Jak chápeme kritické události naší církve v historii (např. odsouzení katolického kněze Mistra Jana Husa, křížové výpravy, rekatolizace...) i v současnosti (např. svatořečení Jana Sarkandera)?.

·         Myslím, že církev udělala a dělá různé chyby a je jedině dobře, když se k nim otevřeně přizná a omluví.

 

3.4.9.      Jak jsou v našem společenství přijímáni bratři a sestry z nekatolických křesťanských církví? Jestliže nejsou, co by se u vás mělo změnit?

·         je zapotřebí větší snaha iniciovat ekumenická setkáni ze strany katolické (zkušenost s místním klérem je negativní, spíše odmítají podobné akce - nebo je berou pouze formálně)

·         evangelická církev v týdnu modliteb za jednotu křesťanů uskutečnila v Karl.Varech ekumenické setkání, za katolickou církev se zúčastnili 1 jáhen (stálý) a 3 laici

 

 

Okruhy ke kapitole 4

4.1 Jak vypadá život laiků v našem společenství a v celé naší církvi?

4.2 Jaké je poslání laiků v životě našeho společenství, celé církve a společnosti a jak by se mělo uplatňovat?

4.3 Jak vypadá a může vypadat duchovní život laiků?

 

 

Náměty k okruhu 4.1

Jak vypadá život laiků v našem společenství a v celé naší církvi?

 

Jak a kde konkrétně žijí všichni pokřtění bratři a sestry naší farnosti? Kdo má o nich adresný přehled?Kolik se jich z toho aktivně účastní bohoslužebného společenství?

 

Jak velkou část naší farnosti tvoří důchodci, děti a studenti, kolik zbývá na střední generaci?

Převládají důchodci 1

 

Kdo ví něco o tom, kde pracují? Jsou mezi námi významní odborníci, členové zastupitelstva místní obce nebo státu?

Člen zastupitelstva 2

 

4.1.5.      Zůstávají odrůstající děti z rodin v našem společenství aktivními členy církve? Nebo převažují ti, kteří církev opouštějí? Proč?

Opouštějí 2

 

4.1.6.      Jak vnímáme postavení laiků v našem společenství, v naší církvi? Jaké v ní mají místo, jak podněcuje jejich křesťanský růst a uplatnění v životě?

·         Nejsme si nejrovnější ve smyslu hierarchickém. Nejsme si rovni tam, kde bychom si být rovni měli. Laik je ze strany kněží podceňovaný ve smyslu laik = neodborník. Nejsou schopni připustit, že laik může být duchovní a vzdělaný – třeba více než oni, že se od něj mohou něco naučit. Kněží někdy nemají snahu lidi vést – říkají si „co mám těm svým babičkám povídat!“. Problém je farnost jednoho muže = farář je největší odborník úplně ve všem. Někdy ho sami lidé do té pozice staví. Kněz musí mít vždycky navrch a nedokáže se bavit s laikem „na jedné rovině“.Od laiků se nic moc neočekává, k ničemu se nepovzbuzují (max. k úklidu kostela), vyhovuje model „ovce, které dělají, co jim říkám“.

·         Snaží se podle zákonů církve žít, někteří i důsledně, někteří i pomohou bližnímu podle svých možností (působením na vlastní děti, vnuky, popřípadě i okolí), konkrétní pomoc při úklidu kostela, fary, zajišťováním některých charitativních akcí, pomocí statým dovozem na mši, účastí na zájezdech, účastí na exerciciích a akcích biskupství. Četba knih, pohovory při zpovědi, návštěvy v domácnostech.

 

4.1.7.      Jak spolupracují laici a kněží v našem společenství, v naší církvi ? Máme v této oblasti nějaké vlastní zkušenosti? Jak hodnotíme vztah svých církevních představených k činnosti laiků?

Dobře 1

Kněží nenaslouchají 1

·         Návštěvy kněží u laiků, zvláště u nemocných, v domovech a nemocnicích. Pobídky laikům ke stejným službám.

 

4.1.9.      Mají v našem společenství laici teologické a katechetické a jiné vysokoškolské vzdělání? Jak ho využívají k šíření evangelia?

·         Máme katechetku a bývalého katechetu s vysokoškolským vzděláním. Užívají ho ve sněmovním kroužku a v diecézních a farních orgánech i v osobním styku.

 

4.1.10.  Mají laici, kteří jsou pověření nějakou zodpovědností v církvi (pastorální asistenti, členové poradních sborů, diecézní, pastorační nebo ekonomické rady) odpovídající vzdělání? Snaží se jej doplnit?

Doplňují 1

 

4.1.11.  Dbají laici v našem společenství, aby respektovali nauku církve, a varují se toho, aby v otázkách připouštějících různé názory nevydávali svoje mínění za nauku církve?

Ano 2

 

4.1.12.  Hájíme si navzájem dobrou pověst a dodržujeme právo na soukromí?

Ano 2

 

4.1.13.  Jakou měrou pronikají křesťanské hodnoty do života obce, v níž žije naše společenství, díky našemu zaměstnání, politickým a společenským funkcím?

Dobrý vztah církve a obce 1

 

4.1.14.  Jaká je současná česká církev vzhledem k laikům? Jak se v ní laikům žije, jaké v ní mají místo, jak stimuluje jejich křesťanský růst a uplatnění v životě?

Dobře 1

 

4.1.15.  Jaký úkol by měli mít podle nás laici v pastorační nebo ekonomické radě biskupa?

Poradní 1

 

4.1.16.  Měla by být práce laiků v církvi dobrovolná, tedy bezplatná, nebo za mzdu? Jaké důvody hovoří pro mzdu, jaké proti?

Oboje 1

Bezplatná 1

 

4.1.19.  Jak lze v dnešních podmínkách u katechety spojit jeho osobní zbožnost s odborností?

Samozřejmost 1

 

4.1.20.  Myslíme si, že je respektována rovnoprávnost žen a jejich role v životě rodiny i farnosti? Víme o konkrétních krocích pro odstranění předsudků či nepochopení jejich role? Je proto podle nás třeba něco dělat? V případě, že ano: Co? V případě, že ne: Zdůvodněme svůj názor.

Ano 1

Ne 1

·         Ne. Obecně se ženy pokládají za méně užitečné a méně cenné, muže nezajímá jejich názor.

·         Klasická věc – ženy při liturgii, hlavně podávání eucharistie – odmítání a vysmívání. Přitom mají stejné možnosti jako muži a nejsou k tomu méně vhodné, leckdy naopak.

·         Někteří kněží jsou doslova v jakékoliv situaci schopni říct: „žena ať v církvi mlčí“ , třeba jenom když chtějí ukončit rozhovor (na jakékoliv téma). Je to ukázka jejich nevědomosti a neomalenosti.

·         Neochota ženám naslouchat a připustit, že mohou být vzdělané a duchovní a mít lepší názor než muž, neřkuli kněz – stalo se mi, že když řekla svůj názor žena, přešel se mlčením, když totéž za chvíli řekl kněz, vítalo se to jako velký objev. Někteří kněží to, co řekne žena (nebo laik obecně) pouštějí jedním uchem dovnitř a druhým ven.

·         Řešením je v první řadě lepší výchova v semináři, dbát na kultivaci osobnosti a vzdělanost.

 

4.1.21.  Dají se v církvi rozlišit „práce pro muže“ a práce „pro ženy“?

Ano 2

 

4.1.22.  Jakou máte zkušenost s uplatněním žen, které ministrují nebo čtou čtení při bohoslužbách? 

Dobrou 1

 

 

Náměty k okruhu 4.2:

Jaké je poslání laiků v životě našeho společenství, celé církve a společnosti a jak by se mělo uplatňovat?

 

4.2.1.      Jakou máte zkušenost s evangelizací a preevangelizací?

Osobní příklad 1

Připravenost odpovídat na otázky 1

·         oslovilo mě společenství, do kterého mě přivedla slečna – lidé, aktivity, společná modlitba

·         je důležité se snažit oslovovat lidi – ale přijmout je do společenství, aby mohli růst ve víře

·         je třeba, aby byl vidět také kněz (s mládeží) i na netradičních místech – odstraní se předsudky

·         styl evangelizace ve velkém není vlastní katolické církvi; víra je dar, ne vymývání mozků

·         ze Skutků apoštolů plyne, že sv. Pavel hlásal veřejně, i když ho bili a vyháněli

·         víra je dar, ale náš apoštolát je nutný, jsme nástrojem

·         velice důležitá je výuka náboženství

 

4.2.3.      Uplatňuje se účast na všeobecném kněžství službou v církvi, např. i liturgickým způsobem (lektoři, akolyti apod.), nebo spíše službou světu? Nebo obojím? Můžete uvést konkrétní příklady?

Oboje 2

 

4.2.4.      Jak se u nás v rodinách a v našem okolí uplatňuje podíl na kněžském poslání u laiků? Jak si konkrétně představujeme posvěcování rodinného života? Jak se u nás laici podílejí na posvěcování vašeho okolí? Můžeme uvést konkrétní příklady?

·         Laici posvěcují své rodiny modlitbou a účastí na eucharistii. Své okolí získávají pro duchovní hodnoty.

 

4.2.5.      Jak se u nás konkrétně uplatňuje podíl na prorockém poslání u laiků? Známe mezi laiky lidi vydávající svědectví o Kristu? V čem se projevují? Potřebuje naše církev a svět takové lidi? Podporuje je?

 

4.2.6.      Jsou laici u nás ochotni převzít svůj díl odpovědnosti v církvi? A myslíte, že naše církev je na to připravena? Pokud ne: co je třeba změnit?

Ano 1

Ne 1

·         Je třeba kultivace farnosti – sounáležitost, vědomí, že patříme k sobě. Lidem chybí sebevědomí. Měli by si zvyknout na to, že ne všechno musí organizovat a vést kněz.

·         U kněží chybí role rozpoznávání obdarování lidí a jejich podpora a vedení, dání prostoru pro dary členů farnosti.

 

4.2.7.      Jsou laici u nás považováni biskupy a kněžími za partnery? Máme s tím nějakou zkušenost?

Ano 1

 

4.2.10.  V čem podle nás spočívá nebezpečí klerikalizace laiků? Souvisí to s uplatněním laiků při liturgii?

·         V tom, že si budeme myslet, že jen život kněží je cenný, život laika je „méně“, že jeho služba Kristu není tak důležitá.

·         V některých třetích řádech je snaha být takoví „malí řeholníci“.

·         V liturgii se to projevuje např. „vyráběním“ lektorů a akolytů („když už tak dlouho ministruje, tak ať je akolytou“). Někteří laici usilují o udělení těchto služeb, aby byli „něco víc“, „důležitější“, odlišovali se od těch „obyčejných lidí“.

 

 

 

Náměty k okruhu 4.3

Jak vypadá a může vypadat duchovní život laiků?

 

4.3.2.      Jak je duchovní život laiků ovlivněn tím, že žijí ve světě? Je to na překážku jejich duchovnímu životu? Pokud ano: Je tato překážka zásadní? Co bychom potřebovali k tomu, aby to tak nebylo?

Není ovlivněn 1

·         V něčem je těžší – mnoho podnětů které se musí zpracovat, rozlišovat mezi evangeliem a obecným názorem okolí, obtížnější zachovávání pravidelných dob k modlitbě, ale také je to výzva vnášet Krista do konkrétních situací.

·         Nerozlišovali bychom v tom, zda ve světě lze žít duchovní život líp nebo hůř, musí se prostě žít jiným způsobem (při stejné kvalitě).

·         Život laiků ve světě je ovlivněn shonem a tempem doby, také materialismus, i kolem nás hrozí vtáhnutím. Proto se musíme mít stále na pozoru, abychom přes všechna úskalí v duchovním  životě rostli a sílili.

 

4.3.3.      Nacházejí laici díky svému způsobu života ve světě i specifické podněty pro svůj duchovní život? Jaké?

Ano -      setkání s lidmi dobré vůle 1

               duchovní pořady, Dny víry 1

·         nejde od sebe odtrhnou t svět a duchovní život, je to ale těžké přirozeně skloubit

·         je třeba hledat individuální formu, která vyhovuje konkrétní osobě

·         zdravá nespokojenost může mít velmi pozitivní účinek

 

4.3.4.      Prožívá laik, který usiluje o hlubší duchovní život,  bolestný rozpor mezi svou duchovní snahou a každodenní realitou, nebo lze obě tyto stránky života plodně propojit a usilovat o to, žít celý život v jednotě s Bohem? Pokud ano, jak? Znáte lidi, kteří to dokázali? Jak?

Lze propojit 2

·         Bolestný rozpor mezi svou duchovní snahou a každodenní realitou laik prožívá, jenom úsilí  o jednotu s Bohem je naší záchranou. Ano, známe lidi, kteří to dokázali – např. některé naše maminky.

 

4.3.5.      Usilují-li laici o hlubší duchovní život, obracejí se především k třetím řádům řeholních komunit a k novým duchovním hnutím, nebo nacházejí i jiné formy hodnotného duchovního života laiků?

Oboje 2

 

4.3.6.      Jaké máme zkušenosti s osobní modlitbou, s modlitbou v rodině, ve společenství, ve farnosti? Jaké máme zkušenosti s modlitbou liturgickou (společné nešpory apod.)?

Osobní - dobrá 2

Společná - dává sílu, náročná časově 3

 

4.3.7.      Jakou máme zkušenost s aktivním společným slavením liturgie – především eucharistie, ale i dalších svátostí? Zapojují se laici aktivně do liturgie? Mělo by se něco v této oblasti změnit?

Zapojují se 3

 

4.3.8.      Jsou pro nás podněty z každodenního života obohacením duchovního života? Pokud ano: můžeme některé uvést?

Ano 1

·         Podněty ze života jsou obohacením duchovního života.

·         Např. výuka náboženství – reakce dětí. Sousedská výpomoc, starost o starší spoluobčany,  nabídnutá pomoc.

 

4.3.9.      Je manželství pro manžele obohacením jejich duchovního života? Existuje společný duchovní život manželů? Modlí se manželé spolu? Sdílejí se v duchovních věcech? Máme s tím nějakou zkušenost? Nebo podle nás jde spíše o projevy přílišné náboženské horlivosti?

Ano 4

 

4.3.10.  Jaký přínos mají malá společenství pro náš duchovní život? Máme s tím nějakou zkušenost?

Povzbuzení 1

 

4.3.11.  Potřebujeme k našemu  k duchovnímu růstu duchovní vedení či doprovázení? Pokud ano: Nacházíme jej? Vnímáme to v dnešní církvi jako problém? Pokud si myslíte, že služba duchovního vedení v církvi nefunguje tak, jak by měla: Proč?

Potřebujeme, nenalézáme 2

 

4.3.12.  Jaký přínos mají podle vaší zkušenosti pro duchovní život laiků kázání na téma úryvku z evangelia?

·         Kázání na téma úryvku z evangelia – ano, ale aby to bylo konkrétní (věcné) a bez fantazie.

·         Promítnou do praxe křesť. života.

 

4.3.13.  Víme, že v církvi je mnoho forem duchovního života. Má i duchovní život laiků různé podoby?

Ano 1

 

4.3.14.  V poslední době vznikla, často právě z iniciativy laiků, v církvi řada nových duchovních hnutí. (Více o nich budeme přemýšlet v 6. tématu.) Jak hodnotíme jejich přínos pro duchovní život laiků? Jakou s tím máme zkušenost?

Velký přínos 1

 

4.3.15.  Máme zkušenost se čtením Božího slova v rodině nebo ve společenství? Jakou? Jaké má tato forma přednosti a jaká omezení?

·         Čtení B. slova ve společenství – je možnost se společně zamyslet nad slovem života.

·         Pokud není přítomen duchovní, dělají potíže některé pasáže – nutnost mít Písmo sv.  s výkladem.

 

4.3.16.  Má angažovanost laiků v občanské společnosti vazbu s jejich duchovním životem? Pokud ano, jakou? Jak toho dosáhnout?

Nutné 2

 

4.3.17.  Jan Pavel II. hovoří o kultuře života jako protikladu k civilizaci smrti. Jak rozumíme tomuto vyjádření? Žijí laici ve své rodině a svém prostředí kulturu života? Je to jednoduché nebo obtížné? Je to důležité? Co tomu brání? Souvisí to s duchovním životem laiků?

·         Kultura života je žebříček hodnot. Civilzace smrti jsou drogy, eutanázie, interrupce. Věřící  laik musí žít všude kulturu života. Kultura života je důležitá a souvisí s duchovním životem.

·         Ten, kdo má ujasněné vztahy k Bohu a jeho přikázáním, pro toho je rozhodování jednodušší, pro hledajícího je to obtížné.

·         Slova svatého Otce Jana Pavla II. vedou laiky k životu plném krásných hodnot a chrání proti jeho maření.

 

 

Okruhy ke kapitole 5

5.1. Jak dnes vypadá výchova ke služebnému kněžství?

5.2 Jak dnes vypadá služebné působení kněží ve farnosti a jak by mohl vypadat model služebného kněžského života pro budoucnost?

5.3 Jak dnes vypadá působení biskupů vzhledem ke služebnému charakteru jeho posvátné služby a jak by mohlo vypadat v budoucnosti?

5.4 Jak se v současné církvi projevuje služba stálých jáhnů? Mělo by se na této situaci něco změnit?

 

 

Náměty k okruhu 5.1.

Jak dnes vypadá výchova ke služebnému kněžství?

 

5.1.1.      Podporujeme kněžská povolání v našem společenství? Kolik kněžských povolání z něho vzešlo? Kolik tzv. pozdních povolání?

Ano 1

 

5.1.4.      Jsou seminaristé, které známe, vhodně a dostatečně připravováni na kněžství? Mají dostatečné, vhodné a ucelené vzdělání, pevný duchovní život a potřebnou praxi? Umějí jednat s lidmi, i s nekatolíky a nevěřícími, a znají správu farnosti?

·         Je to individuální. Ne každý musí mít dar nebo schopnost být otevřený k lidem, je potřeba věnovat více pozornosti životu s lidmi okolo mě.

 

5.1.7.      Jsou dnes bohoslovci a novokněží, které známe, lépe připravováni  na teologických fakultách a v seminářích pro pastorační službu než do roku 1989?

Ano 1

 

5.1.8.       Které vědecké obory by měl podle nás kněz studovat, než přijde do farnosti?

Psychologii 1

 

 

Náměty k okruhu 5.2.

Jak dnes vypadá služebné působení kněží ve farnosti a jak by mohl vypadat model služebného kněžského života pro budoucnost?

 

5.2.1.      Má naše farnost faráře v místě, nebo k nám dojíždí?

V místě 2

 

5.2.2.      Máme v našem společenství kněze z jiné diecéze? Z Polska, Slovenska? Jakou s nimi máme zkušenost? Považujeme jejich příchod za nadějné řešení nedostatku českých kněží?

Ne 1

·         Import kněží není ideální řešení, model misií je problematický z hlediska neutrality, přizpůsobení

 

5.2.3.      Známe větší farní obvody, kde bydlí kněží, jáhni, pastorační asistenti a katecheté a odtud spravují větší území(několik farností)? Co o tom soudíme?

Ne 1

·         Farnost bez kněze (spravovaná ex currendo) – kněz spravující opuštěnou farnost je daleko měly by být zde „styčné osoby“, které by zprostředkovaly komunikaci mezi farníky a vzdáleným farářem. Jinak dochází k nedorozuměním. Potřeba nějaké kontaktní osoby

 

5.2.4.      Jsou kněží, které známe, opravdu zbožní?

Ano 1

 

5.2.5.      Nachází náš farář v naší farnosti živé zázemí, nebo zde není živé společenství a farář žije osaměle? Jak mu pomáháme zázemí nalézat?

Živé zázemí 2

 

5.2.6.      Mají kněží, které známe, dostatečné vzdělání pro úkoly, které mají?

·         Kněží mají nedostatečné vzdělání - teol. fakulta v totalitě nedávala dostatečné teol. vzdělání

 

5.2.8.      Projevují kněží, které známe, politické názory? Jaké?

·         Podporují účast křesťanů na veřejném životě. Což si myslíme, že je správné.

 

5.2.9.      Jaký zevnějšek mají kněží, které známe? Jaký je vhodný?

Vhodný 1

 

5.2.10.  Provozují kněží, které známe, také nějaké jiné zaměstnání? Je to slučitelné s jejich duchovní správou?

·         Učí jazyky ve studijních střediscích, v semináři. Zvyšuje se tím jejich společenská vážnost  a jistě jsou to i dobré zkušenosti pro ně. Při dostatečném počtu duchovních by to nebylo na závadu.

 

5.2.11.  Měl nebo neměl by kněze za jejich práci platit stát? V případě, že ano: Proč? V případě, že ne: Kde by měla církev získávat peníze na platy kněží?

·         Domníváme se, že by je stát neměl platit, byla by větší svoboda. Peníze na platy by měla církev získávat od věřících.

·         Po vyřešení majetkového vyrovnání ne, v současné době asi ano.

·         Způsob materiálního zajištění je v jednání se státem. Ten by měl přispívat procentem ze zabaveného církevního majetku. Myslíme si, že v krajním případě by naše farnost si kněze uživila. Kde by to nešlo, musel by kněz vstoupit do nějakého pracovního poměru a službu pro Církev vykonávat jen ve volném čase /o víkendu/.

 

5.2.12.  Přispíváme na opravy a údržbu kostelů, fary? Na bohoslužby? Na mzdu faráře? Na zaměstnance farnosti?  Má to v budoucnosti dělat stát, nebo jsme schopni na toto přispívat?

Ano, na opravy, údržbu, zaměstnance 1

Ano 1

 

5.2.13.  Jsou někteří kněží, které známe, zkušení a moudří, nebo to jsou spíše nezralé, nevyrovnané osobnosti? Co si na nich vážíme a co nám na nich vadí? Co od kněží očekáváme? Jak jim můžeme pomoci?

Zkušení a moudří 1

Odtrženi od světa 1

·         Jsou zkušení a moudří. Vážíme si toho, že máme ve farnosti kněze a nemusíme dojíždět   jinam na bohoslužby. Očekáváme, že nám budou příkladem. My se jim snažíme pomáhat  ochotně v laické službě.

·         Kněz by se měl starat o věci duchovní. To předpokládá vyčlenění těch prací, které mohou dělat laikové (např. jistě účetnictví a ekonomika farnosti). Na straně druhé by asi nebylo dobře, kdyby kněz neměl z vlastní zkušenosti ponětí o tom, co vše obnáší fyzická práce.

·         Hlavním úkolem kněze je péče o lid a kázání (hlásání Božího slova).

·         Péče o lidi:

·         očekává se lidštější a profesionálnější přístup

·         tato otázka je citlivá zvláště pokud se týká pohřbů a kremací – jak v jednání s lidmi, tak ve vedení obřadů

·         kněz by neměl upřednostňovat svou vlastní spiritualitu a tuto stavět jako měřítko všeho

·         duchovní vedení by nemělo být „diktátem“ co je dobré a co špatné, co se smí a co ne, nýbrž v pomoci a vedení s cílem, aby člověk sám porozuměl tomu, co Bůh po něm žádá.

·         kněz by si měl být vědom, že je lidem na očích a měl by být příkladem

·         cedule informující o tom, kdy jsou úřední hodiny, nejsou znamením otevřenosti.

 

5.2.14.  Jakými tituly oslovujeme kněze? Které považujeme za nejvhodnější?

Otče 2

Pane faráři 1

 

5.2.16.  Znají kněží, duchovní správci, které známe, naše zdraví a duchovní život, naše těžkosti? Zajímají se o ně a rozumějí jim? Pokud ne, co by se mělo změnit a co pro to udělat?

Ano 1

·         Ti, kteří se zdrží ve farnosti déle než jeden rok, tak nás určitě blíže znají. Znají i naše nemocné, které pravidelně navštěvují.

 

5.2.17.  Oslovují nás nám známí kněží svým způsobem hlásání evangelia? V případě, že ano: Čím? V případě, že ne: Proč?

Ano 2

·         Náš pan vikář rozšiřuje naše duchovní obzory tím, že se v homiliích neomezuje na výklad textů daného dne, např. volí výklad podle německé verze Osservatore Romano, podle katechismu ap.

 

5.2.18.  Nacházíme u kněží, které známe, duchovní vedení a podněty pro svůj duchovní život? Pokud ne: Co by se mělo změnit?

Ano, při svátosti smíření 1

 

5.2.19.  Je náš kněz přirozenou autoritou v našem společenství ? Jak se projevuje?

Ano 2

 

5.2.20.  Pociťujeme v našem společenství přijetí, nebo odstup mezi námi a knězem? Pokud odstup: Co se s tím dá dělat?

Přijetí 1

 

5.2.21.  Je naše fara dnes převážně místem živého setkávání farnosti, nebo jím podle našich zkušeností není? Účastní se náš farář farních společenství? Jakým způsobem? Vytváříme kolem faráře společenství? Pomáháme nést jeho starosti? Pokud ne: Z jakého důvodu? (Pomáháme mu  v tom? Chceme to? Považujeme to za důležité? Potřebujeme ho? Bojíme se faráře? Nevíme, co s farářem dělat? Nebo si myslíme, že farář to neumí? Nestojí o to? Nepovažuje to za důležité? Bojí se laiků? Neví, co s námi? Nebo žije v domnění, že máme všechno, co potřebujeme?) Je to důležité? Co se s tím dá dělat?

·         Naše fara je místem setkávání. Farář se účastní našich společenství. Pokud se s námi o své starosti podělí, pomáháme mu rádi. Vzájemná komunikace je důležitá.

 

5.2.23.  Pomůžeme faráři udržovat jednou státem vrácený (i jinak získaný) farní majetek, tak aby byl pro farnost ziskem, a ne zátěží? Nebo máme jiný návrh na způsob jeho využití?

·         Velké objekty a jejich devastace jsou velkou zátěží. Méně majetku přináší více svobody  a času na pastorační službu.

 

5.2.24.  Vyhovuje pastoračním úkolům kněží současné rozdělení farností dostatečně, nebo by se mělo v jejich struktuře něco změnit? V případě, že vyhovuje: Proč? V případě, že nevyhovuje: Co by se mělo změnit?

Ne 1

 

 

Náměty k okruhu 5.3.:

Jak dnes vypadá působení biskupů vzhledem k služebnému charakteru jejich posvátné služby a jak by mohlo vypadat v budoucnosti?

 

Jak hodnotíme současnou podobu biskupské služby? Klade koncil a dnešní společnost na biskupy nové požadavky? Jaké? Jak jsou uskutečňovány?Jaké jsou její hlavní projevy?

·         Současná biskupská služba znamená přiblížení laikům i otevřenost celé společnosti.

 

Je náš biskup z titulu své funkce v naší diecézi a společnosti autoritou?

Ano 1

·         Všichni členové kroužku se shodli na tom, že náš o.biskup je autoritou ve všech směrech i v očích veřejnosti /Západočeská univerzita/, koná vše co konat má v přehojné míře, jde o to, co konají věřící. Ten malý počet věřících zahrnuje řadu obětavých lidí. Někdy řada z nich kritizuje, aniž by se s problematikou či prací druhých blíže seznámila.

 

5.3.5.      Co od nás očekává biskup? Naplňujeme to?

·         Očekává větší aktivitu nad běžný standard života farností.

 

5.3.9.      Jaké aktivity pořádá naše biskupství? Účastníme se jich? Jaká je spolupráce s úředníky našeho biskupství?

·         Jeho program je tak bohatý, že se nestačíme účastnit většiny jeho aktivit.

 

5.3.10.  Účastníme se diecézních, národních a mezinárodních poutí? Jak se díváme na organizaci velkých poutí, na nichž koncelebrují kněží a biskupové za účasti tisíců věřících?

Ano, diecézních 1

 

5.3.12.  Jsme spokojení s tím, jak často rozesílá náš biskup pastýřské listy a s jakým obsahem? Pamatujeme si je a uskutečňujeme je? Jak? V případě, že ne: Proč? Co by se mělo změnit?

·         S pastýřskými listy jsme spokojeni. Je ale nutné, abychom nezůstali jen u jednoho přečtení, ale vraceli se k nim. To se snažíme dělat i s informacemi či jednáním ČBK, animátor získává často informace z tiskového střediska. V kroužku je o aktuální informace vždy velký zájem. Byly by dobré i stručné informace třeba i ve vikariátním Občasníku, ale je málo těch, kteří mohou vše zajistit.

 

5.3.13.  Jakou roli hraje v našem společenství Svatý otec? Jaký máme vztah k papežům v historii?

Kladný vztah 1

 

5.3.16.  Jak přijímáme II vatikánský koncil a pokoncilní učení církve? Co soudíme o připravovaném plenárním sněmu u nás?

Vděčně 1

 

 

Náměty k okruhu 5.4.:

Jak se v současné církvi projevuje služba stálých jáhnů? Mělo by se na této situaci něco změnit?

 

5.4.1.      Známe v našem společenství jáhenskou službu? Víme, co dobrého církvi přináší?

·         Soudíme, že jáhenská služba je velkou pomocí při nedostatku kněží, ale musí být na úrovni, věřícím pak musí být vysvětleno, jaké jsou rozdíly v kompetencích a možnostech a také i zdůraznit, že jáhen může být ženatý.

·         Bylo by potřebné, aby také tito stálí jáhni byli dostatečně finančně zajištěni. Jim i věřícím musí být známo vedení duchovního v celé šíři.

 

 

Okruhy ke kapitole 6

6.1 Jak může vypadat cesta ke svatosti v našem každodenním životě? Co je pro ni důležité?

6.2 Jsou řehole opravdu prorockou skupinou uvnitř církve, a tím i pro svět?

6.3 V čem vidíte přínos a v čem omezení nových duchovních hnutí?

 

Náměty k okruhu 6.1

Jak může vypadat cesta ke svatosti v našem každodenním životě? Co je pro ni důležité?

 

6.1.1.      Co je to “svatost”? Znamená “být svatý” totéž co “být hodný”? Jak vlastně vypadá ideál svatosti? Je jen jeden? Pokud ano: Jaký? Pokud ne: Mají jeho jednotlivé podoby něco společného? Co?

·         Svatost je povolání pro každého člověka, není totéž, co být hodný. Je to dobrodružství, v němž neustále musíme zápasit a hledat Boží vůli, ztotožnění s Bohem, zápas – hledání, pády a povstání, sebezapírání, to se nedá nazvat „být hodný“!

·         Je to nebo může to být oddat se Pánu, nechat se vést Kristem. Je to nesnadně dosažitelný stav, protože se mi zdá, že Boží hlas je někdy tichý, něžný, málo důrazný. Já proto např. během meditace prosím Pána, aby byl tak laskav, aby můj vnitřní hlas, vnuknutí bylo silnější, výraznější, aktivnější. Často si uvědomuji, že při realizaci některého svého záměru jsem přehlédl, neakceptoval, nebo si neuvědomil působení Ducha sv.

·         znamená to opustit, eliminovat potřebu hmotných statků – viz sv. František

·         být pokorným, vstřícným, ohleduplným

·         být hodným není totéž, co být svatým. V mnoha případech ten, kdo je svatý, nemusí být tzv. hodný. Často je třeba být kritický, rázný i bojovný pro svatou věc.

·         Ideál svatosti - použiji slova nirvána /nesouhlas členů dalších/. Ztotožnit se téměř ve všech světských potřebách i duchovních s Kristem

·         Druh svatosti není jen jeden, i když mají společnou vertikálu, spočinout v náruči Boží.

·         Názor dalších: někdy potřebujeme, aby nás Bůh vzal po hlavě, ale když to udělá nebo naznačí, zase ječíme.

 

6.1.2.      Uv1domujeme si různé způsoby cesty ke svatosti?

Ano 1

·         Ano, uvědomujeme si různé způsoby cesty ke svatosti. To vidíme na světcích, každý došel „svou cestou“, kterou mu Bůh určil a světec ji vzal za svou.

 

6.1.3.      Jak si představujeme svatého člověka? Známe (znali jsme) někoho takového ze svého okolí?

·         Je to ten, kdo hledá vůli Boží. To znamená, že je Bůh jeho partnerem, přítelem, který je den  co den se mnou, s nímž se radím a hledám Ho v druhých, v těch kolem sebe.

·         Kněz: vidím kolik svatých ve chvíli, kdy jdou od svátosti smíření. Často nenápadní a tiší lidé, tzv. obyčejní, žili blízko svatosti.

 

6.1.4.      Usilujeme o svatost zároveň s úsilím o lidskost?

Ano 2

 

6.1.5.      Jak se stává celý život modlitbou? Není to jen fráze?

·         Celý život se stává modlitbou a nemůže to být fráze. Když každý den příjímám život z rukou  Božích jako Jeho dar, prosím o požehnání, o Jeho přítomnost v tomto darovaném dni, večer  pak s Jeho pomocí po rozmluvě, co bylo dobré a co jsem pokazil a s prosbou o odpuštění a poděkování mu dar dne zase s díky vracíme - tak jde skutečně o to, že život se stává modlitbou.

 

6.1.6.      Jak vypadá naše cesta ke svatosti v každodenním životě? Co je pro ni důležité? Může se stát cesta ke svatosti útěkem od reality života? Pokud ano: Za jakých okolností? Lze proti tomu něco dělat?

·         Cesta ke svatosti se může stát útěkem od reality života, když  budu myslet že ta cesta, kterou kráčím, je cesta ke svatosti a přitom budu zabořen do sebe,  do sebelásky, vytvořím si hradbu, nebudu otevřený vůči Bohu a nebudu hledat Jeho vůli.

·         To se mi jeví jako nadsázka, jako něco, co je téměř absurdní. Jsem rád, když postupně, po krocích, po etapách, dokážu opouštět negativní rysy životních návyků a s pomocí Boží postupně zesilovat lásku k cestě za Kristem. Souhlas všech.

·         Cesta ke svatosti může být i útěkem z reality, např. v koncentračních táborech, gulacích, věznicích, v životě v politickém i jiném útlaku. Ve většině případů je možné normálními cestami bojovat jen minimálně.

 

6.1.7.      Jak naplňujeme evangelní rady poslušnosti, chudoby a čistoty v našem laickém či řádovém společenství?

·         Jedna z poslušnosti je v rozumném uznání hierarchie v církvi i ve světě – např. poslušnost  vůči našemu otci biskupovi.

·         Chudobu naplňujeme ve střežením se před hromaděním a vlastněním věcí..

·         Čistotu naplňujeme věrnou láskou v manželství.

·         S působením Ducha sv., kněží, společenství, některých výrazných duchovních osobností a neposlední řadě vnuknutí.

 

6.1.8.      Vstoupil z našeho farního společenství někdo do řeholního společenství či duchovního hnutí? Jak to vnímáme?

Ano 2

Působení Ducha sv., rodiny 1

·         V našem farním společenství máme ty, kteří vstoupili do řeholního společenství či  duchovního hnutí a vnímáme to jako jednu z cest pro posvěcení jednotlivce (očištění srdce a duchovní svoboda), ale i pro posvěcení celého farního společenství.

 

6.1.9.      Jsou řeholní život a život laika pouze rozdílné formy téhož povolání, nebo se od sebe zásadně liší? Pokud ano, v čem?

Rozdílné formy téhož 1

·         Řeholní život je užší následování Krista a je darem Božím a snahou o dokonalou lásku, prostřednictvím čistoty, chudoby a poslušnosti

·         Terciář - život laika v řeholi, spjat řeholními pravidly.

·         Moderní řádové instituty - rozdíl od řehole, prohlubovat život na základe přímého styku s životem, řada forem, nenosí třeba řeholní šat.


Fatal error: Maximum execution time of 90 seconds exceeded in C:\webs\snem.cirkev.cz\download\05_Plzen2000.htm on line 8785