Okruhy ke kapitole 1

1.1 Pokusme se charakterizovat naše prostředí, v němž žijeme společně věřící s nevěřícími.

1.2 Žije česká církev v tomto světě vnitřně pravdivě a věrohodně?

1.3 Jak své současníky jako křesťané oslovujeme?

Náměty k okruhu 1.1.

Pokusme se charakterizovat dnešní svět, v němž žijeme společně věřící s nevěřícími.

1.1.1. Jsou pro nás věřící pouze ti, kteří chodí do kostela, anebo také ti, kteří se neúčastní života církve?

I ti, co se neúčastní 6

Všichni, kdo věří v Boha 3

Každý, kdo činí milosrdenství, je blízký bohu 1

Ano, jsou 1

1.1.2. Je nevěřících lidí v okolí naší farnosti (našeho řádu, mezi našimi mladými kamarády) více, než je nás, křesťanů?

Ano 12

· Církev by se měla jako první „obrátit“, žít svatě, věnovat více času modlitbě, aby se stala „svátostí spásy pro svět“.

1.1.3. Pro jaké hodnoty tito lidé žijí? V čem se jejich hodnoty liší od hodnot křesťanských?

Materiální hodnoty 4

Rodina 3

Hezké vztahy k bližním, morální hodnoty 2

Částečně pro stejné hodnoty jako my 2

Kariéra, úspěch 1

· Rozdíl mezi věřícím a nevěřícím v naší společnosti vidím ve schopnosti a síle dát svému životu skutečný duchovní rozměr. Realita křesťanského společenství bývá mnohdy vzdálena Kristovým nárokům

1.1.4. Jaké obtíže jim přináší život bez Boha? Jaká nebezpečí, jaká úskalí, jaké problémy?

V krizi jsou bez opory 5

Chybí jim smysl života 3

Žádné obtíže, smysl života hledají jinde 1

· Musí se většinou spoléhat jen na své vlastní síly – případně pomoc nejbližších. Potíže jakéhokoli druhu nejsou schopni vnímat jako potenciální hodnotu, každá radost ( a vlastně život sám) je kalena vědomím dočasnosti – pomíjivosti

· V krizových chvílích jim chybí především naděje. Je pro ně nebezpečí zrelativizování všech hodnot, protože jim chybí a nedodržují řád např. desatero. Život bez Boha je život spolehnutí se na sebe

· Absence opory, pevného bodu, vymezení dobra a zla apod.). Z těchto věcí pramení samozřejmě i problémy dneška – krize rodiny, rozvodovost, bezbřehá relativizace hodnot apod. Myslíme si, že nevěřící si tyto problémy nepřipouštějí, a tedy že z jejich pohledu jim může život bez Boha spíš než současný život „zkomplikovat“ budoucnost po smrti.

· Starosti o rozpad rodiny, nemají žádnou naději, nechápou smysl utrpení, chybí jim orientace

· Život bez Boha jim přináší stejné potíže jako věřícímu, který např. prochází duchovní krizí. Nevěřící asi obtížněji překonávají duchovní krize, i když záleží na osobnosti dotyčného (to se týká rovněž věřícího). Na řešení jakýchkoliv problémů v životě jsou jakoby sami. Velké nebezpečí pochází také z proklamovaného hesla „být sám sebou“, víra ve vlastní schopnosti, které, pokud se vyčerpají vedou v obrovskou psychickou zátěž. Také okamžik umírání může být pro ně obzvláště úzkostný, protože ztrácejí vše, pro co žili.

1.1.5. Chrání nás naše křesťanství před problémy okolí, nebo se nás také dotýkají?

Ne, ale pomáhá je řešit 7

Ne 1

V krizi ano 1

Modlitbou získáváme klid 1

V těžkostech vidíme Boží vůli 1

· Problémy se nás také dotýkají, některé se nám řeší lépe, nekteré hůře. Nejprve jsem člověk a pak křesťan.

1.1.6. Cítí se být nevěřící lidé v našem okolí nešťastní, nebo mají radostný, či dokonce radostnější život než my, křesťané?

Nejsou nešťastní 3

Šťastnější, necítí se být omezováni 2

Ve stáří zahořklí 1

Nešťastní 1

· Asi je čím dál více nešťastných lidí, materiální cíle se docilují stále hůře.. Po dosažení přízemního cíle nastane uspokojení jen chvíli.

· I někteří nevěřící se cítí být šťastní a určitě jich spousta vede radostný život. Klademe si i otázky jak to, že jsou bez Boha šťastní. Jako křesťané se můžeme i stydět, že jsme méně radostní než nevěřící, ale to může být třeba jen zdání. Jak je náš život radostný, záleží jen na nás. Nevěřící jsou hodně odkázáni na okolnosti, ve kterých se nacházejí či na svůj temperament. My však máme i Boží hledisko a milosti

· Zdá se, že jsou šťastni ve víře, kterou věří ( víra v hmotné zabezpečení, v nadbytek peněz, víra v sebe atd.). Čím více jsou v této své víře zakotveni, tím menší je možnost křesťana přesvědčit jej o jiné možnosti prožívání života. Osobně však nevěřím, že mohou být v hloubi svého srdce opravdově šťastni. Jistě se alespoň jednou během svého života dotknou svých hranic svých schopností a dosažených dovedností a zapochybují o svém štěstí.

1.1.7. Zajímá nevěřící lidi, jaký názor má naše církev na jejich problémy a jaké má návrhy na jejich řešení?

Ne 5

Pouhý názor ne, hmatatelná pomoc ano 3

· O názory církve se zajímají, jen pokud jsou nějak senzační nebo puritánské např. sexuální oblast, otázka potratů nebo různých pochybení vnější církve atd. Měli bychom se tedy více zajímat my o ně a pak se budou zajímat více o nás.

· Nevěřící většinou nesnesou nic, co by je mělo nějak omezovat (potraty, věrnost apod.). Proto, vyjádří-li se církev k těmto problémům, spíš ji odsuzují

·

1.1.8. Cítíme existenci nevěřících spoluobčanů jako své ohrožení, nebo se nám s nimi žije dobře?

Ohroženy děti 6

Ohrožení od hodnot, neslučitelných s vírou 3

Necítíme 3

Žije se s nimi dobře 3

Ano, cítíme 1

· Ohroženi se cítíme ze strany politiků, kteří vystupují proti církvi, nebo zneužívají různé události, např. diskuse o zákazu interrupcí v nemocnici.

· S nevěřícími by se nám žilo lépe, kdyby neprosazovali konzumní způsob života a byli přístupnější duchovním hodnotám.

· Všichni cítíme ohrožení dětí, daleko víc vnímají posměch kamarádů a nedokáží se bránit.

· Otázka je položena ve dvou extrémech – ani jeden není správný. K překonání je nutná láska a pokora (abychom nepůsobili povýšeně). „Žít dobře“ s nevěřícími se nám nemůže nikdy. Když ne strach, tedy láska.

1.1.9. Co nás – věřící a nevěřící lidi – spojuje?

Lidství 5

Život na zemi 5

Morální kodex 4

Slušnost, poctivost, odpovědnost 1

Hledání 1

Pomoc potřebným 1

· Schopnost milovat a obětovat se pro dobro druhého.

1.1.10. Ovlivňují nevěřící lidé naše křesťanské hodnoty? Pokud ano, kladně nebo záporně?

Oboje 5

Ano, záporně 3

Ne 1

· Většinou ne a pokud ano, tak záporně. Např. nenaučili jsme se oddělit hřích a jeho pachatele a to neodpovídá Kristovu učení.

· Někteří nevěřící, kteří žijí vzorně jsou pro nás pobídkou, inspirací, nutí k zamyšlení. Např. při adoptování dětí se dokážou obětovat, zříci se pohodlí, podpořit finančně.

1.1.11. Jak se k sobě navzájem chováme? Přátelsky, nepřátelsky, nebo jsme si lhostejní?

Přátelsky 7

Všechno 3

Lhostejně 2

1.1.12. Hledají naši nevěřící spoluobčané nějaké vyšší, duchovní hodnoty? Jak se to dá na nich poznat?

Někteří ano 8

Poznáme při rozhovoru, kontaktu 4

Před smrtí a v těžkostech se obrací k Bohu 2

· Bylo konstatováno, že hledání duchovních hodnot se objevuje (což je asi dáno přirozeností člověka), ale mnohem méně, než by se očekávalo. Jako příčina bylo konstatováno velice rafinovaná ideologie minulého režimu, která vysloveně odváděla lidi od hledání duchovních hodnot. Pro většinu národa (a obzvlášť zde v Severních Čechách) je to stále něco, co je spíše předmětem posměchu co patří do středověku

1.1.13. Jsou v těchto otázkách rozdíly mezi venkovem a městem?

Venkov: více se znají 1

lepší vztahy 1

odmítavější k novým trendům 1

poznání Boha skrze přírodu 1

Město: větší anonymita 1

více možností 1

duchovnější prostředí 1

více lidí hledá duchovní hodnoty 1

1.1.14. Změnilo se něco v otázce hledání duchovních hodnot mezi lidmi kolem nás oproti době do roku 1989?

Jsou dostupnější 4

Více lidí hledá 1

Širší nabídka 1

Více druhů pohoršení 1

· Po roce 1989 se podstatně snížil zájem o křest sv. dětí (pouze romské rodiny), o svátost manželství v kostele, (některý rok není žádná svatba – před rokem 1989 byly v průměru 3 svatby). Zájem dětí o náboženství je srovnatelný s dobou před r. 1989 – tedy malý a většinou pouze dětí od rodičů věřících. Světlým jevem je, že na základě nabídky církve přicházejí některé třídy s učiteli na prohlídku kostela, kde je možno s dětmi vést dialog a zodpovědět jejich otázky (i pozvat je na náboženství a do kostela – ovšem bez výsledku).

· Ateisace marxistické ideologie u mnohých přetrvává a k tomu přistupuje „konzumní ateismus“, který zachvátil i některé dříve praktikující věřící rodiny a lidi, tím spíše lidi nevěřící v Boha. Církev (a farář) by pro ně měl být někdo, kdo jim něco hmotného poskytne (peníze, práci atd.), o duchovní hodnoty není zájem.

1.1.15. Zajímáme se v církvi o problémy, které pálí lidi kolem nás?

Ano, i pomáháme 4

Nedostatečně 2

Ne prohlášení, ale fakta 2

Ano 1

Spíše řešíme vlastní problémy 1

· Je škoda, že není sdělovacích prostředků více využíváno k systematické výuce náboženství dospělých i dětí, když tato celá desetiletí chyběla. Jistě by to, tak jako kurzy jazykové a jiné, přivítali mnozí rádi. Byl by tam i prostor pro to, aby se fundovaně vysvětlily rozdíly mezi jednotlivými církvemi a proto nemožnost splynutí jich po stránce věroučné. Za neustále obecně přemílaným „ekumenismem“ si pak mnozí představují pouze k ničemu po dlouhá léta nevedoucí nedostatek dobré vůle k prohlášení, že je to jedno, kam kdo patří.

· Celkově v naší církvi se zájem projevuje např. činností charity nebo vyjádřením biskupů k vážným otázkám, např. interrupcím, drogám, rozvodům, homosexualitě apod.

1.1.16. Jsme s lidmi kolem nás na jedné lodi? Pokud ano, vnímáme to tak? Pokud ne, proč? Co jim můžeme nabídnout? Děláme to?

Ano 1

Životní příklad 2

Víru, modlitbu, solidaritu 1

1.1.17. Uvědomujeme si v našem společenství a v církvi, že lidmi ničená příroda je čím dál méně schopna vydávat svědectví o Boží slávě, a že je to teď hlavně a možná brzy už jedině na nás?

Ne 3

Málokdy 1

Náměty k okruhu 1.2:

Žije česká církev v tomto světě vnitřně pravdivě a věrohodně?

1.2.1. Lze větu „církev je svátostí spásy pro svět“ převést do konkrétní životní praxe křesťanů?

U praktických křesťanů ano 1

· Vidíme rozdíly mezi církví v Čechách a na Moravě:

· Čechy: žijeme v diaspoře, kněz se stará o jednotlivce, dělá spoustu věcí, které by mohli zastat laici.

· Morava: lidé na vesnici žijí pospolu, starají se o kostel, organizují, pomáhají, kněz se zabývá jen tím, co mu přísluší (duchovní věci, ve kterých je nezastupitelný).

· Přijde nám, že biskupové a kněží se jako celek neprojevují vůči ateistické společnosti jako ti, kdo přinášejí znamení spásy a kdo ukazují cele na Krista (někteří ale ano…) Biskupové často působí spíše jako politici či reprezentanti různých organizací a komisí než jako pastýři a nástupci apoštolů.

· Křesťan by měl být viditelným znamením neviditelné Boží milosti, skryté Boží přítomnosti ve světě. Projevovat takový zájem o druhé lidi, jaký má Bůh o každého jednotlivce.

· V konkrétní praxi církev v podmínkách našeho města nežije jako společenství. Vytvářejí se pouze ojedinělé skupinky, pracuje hrstka lidí a vždy jen titíž. Jsou narušeny obyčejné vzájemné lidské vztahy, převládá neustálá nedůvěra a strach ze zesměšnění, který má za následek izolaci ve veřejné společnosti jako takové.

· Jak vzbudit zájem širší veřejnosti? Na pouti v Bohosudově lidé pocítili, že mají k sobě blíž – oslovilo je kázání. Je dán návrh – pozvat kazatele k promluvení na téma: „Církev… společenství“.

· Vybídneme k větší spolupráci FCH – o její činnosti se mezi lidmi ví málo. Veškeré aktivity více „hlasitěji“ uplatňovat, aby vešly do povědomí lidí.

· Pobídneme mluvčího mládeže, aby své akce oznamovali sami a to nejen písemnou formou, ale i promluvou k mládeži přímo v kostele.

1.2.2. Našli bychom ve své farnosti (ve svém společenství) příklady toho, jak církev naplňuje své poslání být svátostí spásy pro svět?

Setkávání maminek s dětmi (i nevěřící) 2

Ano 1

Ne 1

· Mnozí věřící službu spáse konají ve skrytosti. Laici chtějí větší prostor, ale nechápou zcela kněžství. Podstata církve je v posvěcení a v tiché službě a to pro laiky není atraktivní (např. návštěva nemocných atd.) nad budoucností mládeže je velký otazník.

· Myslíme si, že každý, kdo plní své poslání a úkoly od Boha, naplňuje své poslání být svátostí spásy pro svět.

1.2.3. Našli bychom takové příklady v křesťanských rodinách?

Modlitební skupina 1

Chrámový sbor 1

Skauti 1

Hezké vztahy v rodině 1

1.2.4. Jak zprostředkováváme ostatním lidem Boží zájem o svět a jeho blízkost světu?

Málo 1

Proglas, ČKA, KT, AD 1

· V naší oblasti jsou lidé (i křesťané) velice uzavření, nejeví zájem o ostatní lidi. Bylo by potřeba naučit se „evangelizovat“ svým způsobem (ne jako některé sekty). Např. zavedením kroužků pro školáky na neutrální půdě, setkání pro mládež s programem, setkávání skupin různých věkových kategorií. Boží zájem o svět lze zprostředkovat i vlastním příkladem, chováním, jednáním. Stydíme se mluvit o Bohu před nevěřícími. Evangelizace pouze životem (skutky) nestačí.

· Česká církev se dostala do situace, která nemá ve světě obdoby. Lidé si ji zidealizovali a nás „nechtějí“.

· Nutná evangelizace pro vytvoření společenství, neb je příliš úzká koncentrace na sebe a chybí zodpovědnost. Vyhledat a pořídit seznam nemocných a opuštěných starých lidí k návštěvám.

· Zaměřit se na osobu, která o dovolených dokázala oslovit nejen mládež – pozvání příležitostně k akcím, které by vyprovokovaly lidi – mládež z letargie.

1.2.5. Je víra katolických křesťanů v našem okolí v souladu s učením církve?

Nevíme 2

Ano 1

Z 80% 1

· V některých případech zde vidíme nedostatky v poznání toho, co vlastně církev hlásá (především v oblasti sexuality u mladých, ale zvláště u lidí střední generace, kdy za jejich dospívání a mládí byla tato témata "tabu"). Je zde nutné objasňovat učení církve a její stanoviska k různým problémům - nejen v kázáních, ale i formou diskuse, osobních setkání, individuálních rozhovorů, studiem a probírání katechismu apod. V tom cítíme hlavní nedostatky a potřebujeme pomoc.

1.2.6. Je způsob života křesťanů ve farnostech a v diecézích v zásadě v souladu s tím, co církev hlásá, nebo tam cítíte rozpor? Ovlivňuje tento soulad nebo rozpor vztah věřících ke své církvi? Ovlivňuje tento soulad nebo rozpor vztah nevěřících k církvi?

Ano, soulad 1

· Je škoda, že se naši vysocí představitelé prezentují ve sdělovacích prostředcích i tisku před veřejností (a to i nevěřící ) řešením letitých sporů, do nichž má běžný laik sotva kdy fundovaný vhled a možnost a právo pomoci v řešení. Zdůrazňuje to již tak dost zřejmou nejednotu a nahrává těm, kteří ji sledují.

· Je škoda, že se církevní představitelé nechají leckdy vmanipulovat do služeb lidí se zájmy politickými nebo ekonomickými, aniž by si obstarali potřebné odborné informace. Například v případě Mendlovy pojišťovny bylo poškozeno mnoho důvěřivých lidí (zvláště starších, kteří již nemají styk s veřejností v zaměstnání), kterým byla registrace právě u ní doporučována s tím, že jsou povinni jako věřící zabránit používání svých finančních prostředků k potratům, když bylo velmi snadné si zjistit, že potraty neplatí žádná pojišťovna, ale klientky samy a ty, co jsou lékařsky nutné, musí ze zákona hradit i pojišťovna Mendlova. Navíc její stanovy byly velmi tvrdé právě pro staré, nemocné a sociálně slabé.

· Je škoda, že se farníci, kteří se denně modlí za kněžská povolání, při sbírce konané pro bohoslovce dozvědí, že pobyt jednoho v semináři činí přes 9 000 Kč/měs. a že, „neuhradí-li diecéze za každého tuto částku, budou posláni domů“. Jsou-li ve stávající budově semináře náklady skutečně tak velké, proč není seminář přesunut do budovy finančně méně náročné a tato pronajata výdělečným organizacím?

· Život věřících je někdy z nevědomosti v rozporu s učením církve, domníváme se však, že někteří ani nechtějí znát názor církve z obavy, aby je nějak neomezoval a nekomplikoval jim dosavadní život. Tento nesoulad pak cítí a brání jim k plnému ztotožnění se s církví. Nevěřící pak na tyto rozpory poukazují a berou si je jako záminku k tomu, proč nevěří (jejich život je někdy lepší než život věřících).

· Hlavní rozpor v našem společenství rodin cítíme v zneklidňujícím počtu občansky rozvedených křesťanských manželství. Rozvody křesťanských manželství velice ovlivňují vztah nevěřících, ale i věřících k církvi.

1.2.7. Co ze života našeho společenství může okolní svět přitahovat, čím ho naopak odpuzujeme? Mělo by se na současné situaci něco změnit? V případě, že ne: Proč? V případě, že ano: Co?

Přitahuje : Charita, pomoc 5

Láska, soudržnost 5

Životní příklad 4

Pravdivost a opravdovost 4

Radostnost 3

Odpuzuje: Uzavřenost 4

Nadřazenost 3

Fanatismus 2

Vztahy bez lásky 1

· I když se snažíme věrohodně žít svůj život, většinou si toho nikdo nevšimne. Rozdíl od nevěřících se spíše projeví ve způsobu řešení krizových situací (manželství přežije krizi, nerozpadne se).

· Naše společenství mládeže přitahuje jiné mladé lidi, protože žijí ve svém povolání nebo ve škole úplně jinak než jejich kamarádi. Ukazují cestu, kde člověk najde naději a sílu.

· Pozitivně na okolní svět může působit skutečnost, že farní společenství tvoří přívětiví, milí lidé, že pořádají zájezdy se zajímavým programem, v nesnázích si pomohou, modlí se za problémy těch, co to potřebují, poskytují si navzájem duchovní podporu.

1.2.8. Když přemýšlíme o budoucnosti, bude za třicet či padesát let v naší obci katolická farnost? Bude-li, v čem bude asi jiná než ta naše?

Ano, snad se rozroste 2

Ano, menší 1

Ano, bude žít jinak 1

· Asi se situace moc nezmění. Někteří z nás zdůraznili, že to záleží na tom, jak vychováme naše děti. Ve srovnání se situací, která byla v tomto regionu před třiceti lety (více lidí v kostelích a méně u sv. přijímání) je možné, že víra bude „opravdovější“, „pevnější“.

Náměty k okruhu 1.3:

Jak své současníky jako křesťané oslovujeme?

1.3.1. Vyvíjí naše společenství (farní, řádové, mladých ap.) nějaké úsilí, aby navázalo kontakty s nevěřícími?

Ne 4

Pouze jednotlivci 1

Nevíme jak 1

· My se nyní snažíme získat přehled o okolních nepříliš živých farnostech a hledáme cestu, jak i sem přijít (např. hrát zde křesťanské písně a hledat nové kontakty).

· Naše společenství se snaží navazovat kontakty s nevěřícími. Dobře funguje dětský sbor i sbor dospělých,tam může přijít každý, kdo má zájem o chrámový zpěv. Na některých školách a na faře se vyučuje náboženství, děti alespoň někdy přivedou své kamarády a kamarádky.

· V kostele se pořádají koncerty o kterých informuje místní tisk, ten také informuje o mimořádných bohoslužbách i o jiných událostech, které se týkají církve.

· Na kostele visí dobře čitelné vývěsky, které informují o tom , co se děje ve farnosti, o bohoslužbách, významných svátcích, společných výletech apod.

· Hlavní aktivity ze strany pana děkana:výuka náboženství, podpora dětského a dospělého pěveckého sboru, mikulášská nadílka,…

· Spol. akce s nevěřícími: (např. fotbal, dětské akce a kroužky.Za společné akce považujeme i např. koncerty duchovní hudby v kostele, půlnoční mše atp.

· Někteří kněží a řeholníci se snaží navázat kontakty s nevěřícími rodinami, zvláště s dětmi.

1.3.2. Jak snadné či obtížné je naopak pro nevěřící proniknout do našeho společenství?

Obtížné 5

Bez osobních kontaktů obtížné 2

Jsme uzavřeni 2

1.3.3. Jak je pro ně srozumitelná řeč, kterou hovoříme o svém životě a o své víře? Máme co nevěřícím nabídnout? Nabízíme jasné odpovědi na jejich otázky?

Není srozumitelná, fráze 4

Je srozumitelná 1

Máme co nabídnout, ale nevíme jak 1

· Naše řeč je srozumitelná, ale pro mnohé neuvěřitelná, pokud současně jdeme příkladem v radostnosti, v překonávání překážek,ve vyrovnávání se s tíhou života /nemoc

· Měli bychom se modlit o milost, abychom uměli odpovídat.

· Většinou nenabízíme odpovědi, protože hovoříme o obecných věcech mimo podstatu víry.Je málo příležitostí k oslovení.Naopak jednotlivci dokážou srozumitelnou řečí hovořit a odpovídat a formu přizpůsobit tazateli.

· Vydávání spíše svědectví i bez hovorů svým životem jak pozitivním, tak negativním.

· Srozumitelnost řeči – je to komplikovaná otázka, záleží vždy na tom, kdo mluví. Pokud jde o to, zda máme nevěřícím co nabídnout pak se domníváme, že ano. Kromě zmiňovaného společenství je to i dobrý rodinný život. Většina rodin věřících v našem okolí žije spořádaně a alespoň s toho je poznat, že je to důsledkem jejich víry. Tyto poznatky jsou i částečně podloženy zpětnou vazbou tj. i z vyjádření nevěřících (nebo bývalých nevěřících).

1.3.4. Kdo ve vašem okolí převládá? Lidé, kteří odpadávají od víry, nebo lidé, kteří přicházejí k víře? Jaké jsou to typy lidí?

Odpadávající 1

Přicházející 1

· Lidé, kteří odpadávají od víry. Příčina je v odtaživosti církve od skutečného života. Jsme málo aktivní proti zlu ve všech jeho formách. Po roce 1990 bylo v naší farnosti pokřtěno mnoho mladých lidí a nemluvňat, ale oni sami či jejich rodiče a kmotřenci do kostela nechodí. Zda se modlí doma, nevím

· V našem okolí nepozorujeme odpad lidí od víry, ale většina dříve vlažných zůstává vlažnými. Mnoho lidí má zájem o různé alternativní metody, kterých se dnes hodně nabízí. Začínají uznávat, že existuje něco i mimo hmotný svět.

· Typy lidí, kteří přicházejí: Obvykle ti, kdo něco hledají, nacházejí se v krizi, lidé, kteří se zamýšlejí nad sebou a okolním světem. Dost často se jedná o studující mládež.

· Typy lidí, které odpadají: Není o nich moc přehled, z těch jednotlivců, co známe se jedná většinou o lidi hodně zaneprázdněné, charakterem sebevědomé.

1.3.5. Jak se naše společenství zajímá o situace, v nichž můžeme oslovovat nevěřící, například o zkušenosti učitelů a učitelek náboženství s dětmi z nevěřících rodin? Jaké jsou další situace, v nichž můžeme oslovovat nevěřící?

Nezajímá se 1

Dobrým příkladem 2

Ochotou komunikovat, otevřeností 1

· Věřící by měli dobře znát i vybavení svého kostela, aby i nevěřícím návštěvníkům mohli pomoci porozumět obrazům, sochám, oltářům. Ukázat přitom na dobré a povzbudivé vzory křesťanského života.

· Podle učitelů a učitelek náboženství děti zájem mají, po několika letech končí, rodiče zájem nemají, ale i zřídka to dětem zakazují. Jediný kladný výsledek jejich docházky na náboženství je, že se naučily modlit. Potřebovaly by se dostat do prostředí věřících. Mezi mladými však není dostatek osobností, které by se dětí ujaly. V malé míře působí na některé i koncerty v kostele, ovšem podle mé zkušenosti jen velmi okrajově.

· Příležitosti k oslovení se nabízí více kolem nás v běžném životě od přihlášení se k víře po zájem o potřeby a starosti ostatních lidí, výuka náboženství na středních školách, pěvecký sbor, příkladem by bylo živé společenství.

1.3.6. Jak vypadá soužití našeho společenství (farního, řádového, mládeže atd.) s nevěřícími?

· Myslíme si, že u společenství mládeže se soužití více prolíná. Nevěřící a věřící mládež se ovlivňuje navzájem. U společenství rodin je situace jiná. Společenství je více orientované na rodinu, je uzavřené okolnímu světu. Příčinou je zčásti velká vytíženost manželů, a tím i touha trávit volný čas jen s nebližší rodinou.

1.3.7. Jsme spokojeni s tím, jak vypadá naše svědectví o Boží spáse tomuto okolí? V případě, že ano, jaké k tomu máme důvody? V případě, že ne, co je v silách vašeho společenství změnit, co nikoliv?

Ne 3

Pracovat na sobě 2

Modlit se 2

· Je dobré mít přes určité riziko otevřenou alespoň předsíň kostela pro věřící a pro všechny vyložit tiskoviny (i starší noviny) k rozebrání nabídky nakladatelství křesťanské literatury a vývěsku s výroky křesťanských osobností nebo krátké citáty z Písma

· Okázalosti (poutě, průvody) nejsou na místě, odrazují. Společnost můžeme oslovit svými skutky, příkladem pozitivního řešení nepříznivých situací.

· Jsme skutečně v prožívání své víry pravdiví? Máme pocit, že nejsme, povinnosti ve víře, které si připouštíme, se stále minimalizují.

1.3.8. Jak může jednotlivý křesťan působit na své okolí? A jak jednotlivé buňky církve (rodiny, farnosti, společenství, diecéze, komunity, hnutí, aktivity, organizace…)? Zkusme shromáždit co nejvíce nápadů a možností.

Osobním příkladem 1

Odporovat zlu, nebýt pasivní 1

Silou modlitby a osobní oběti 1

· Čím větší je buňka církve, tím méně působí na lidi. Větší buňky (diecéze) mají spíš větší šance v médiích. Jako křesťané potřebujeme, aby hierarchie žila věrohodně, aby se dokázala přiblížit lidem (hlavně mladým) i oblečením, přístupem, chováním.

· Nežijeme v baroku. Každá věc by měla mít svůj smysl (opodstatnění, vysvětlení), když ho nemá, mělo by se od ní upustit (zrušit).

· Pokoušíme se vytvářet malé skupinky např. ke společným modlitbám matek a babiček za děti., pak je tu fatimské společenství, fatimský apoštolát.

· Co se týče diecéze…kněží jezdí 2-krát do roka na duchovní obnovu, organizují se setkání mladých, ministrantů. Dále chrámový sbor. Hnutí fokolare je příliš uzavřené. Poutě, zájezdy. Sounáležitost se projevuje dost příznivě ve vztahu k nemocným, mohou pomoci i trvalejší návštěvy, zařizování potřebných záležitostí.

1.3.9. Vnímáme svoji odpovědnost za společnost a své okolí ve svém městě či obci? Vyvozujeme z této odpovědnosti konkrétní kroky? Jaké?

Ano 3

Ne, nemodlíme se za okolí 1

Málo se projevujeme 1

Okruhy ke kapitole 2

2.1 Co je obecně třeba, aby se určitá skupina stala skutečným společenstvím?

2.2 Jak v naší církvi zažíváme rovnost všech lidí před Bohem?

2.3 Co je třeba v našich podmínkách napravit, abychom v církvi žili opravdu jako společenství Božího lidu?

Náměty k okruhu 2.1

Co je obecně třeba, aby se určitá skupina stala skutečným společenstvím?

2.1.1. Znáte ve světě kolem sebe skupiny lidí, které byste označili pojmem společenství? Znáte takové skupiny lidí v církvi? Jaké jsou jejich charakteristické společné rysy?

Stejné zájmy a názory 3

Stejný cíl 3

Společná modlitba 2

Společenství studentů 1

Řády 1

Chrámové sbory 1

Sněmovní kroužky 1

· Charakteristické rysy: zájem o činnost, které se společenství věnuje, touha po vzdělání, po pomoci druhým, zapálení pro věc, soudržnost, snaha vyjít si vstříc, vzájemná tolerance, schopnost vzájemně komunikovat a společně se bavit, vzájemné poznávání se, pomoc v kostele,společná modlitba, společné pouti.

2.1.2. Je třeba se ve společenství navzájem znát? Do jaké míry?

Ano, dobře 5

Vědět, co mohu od druhého čekat 1

· Ve společenství se lidé znají navzájem lépe než s ostatními mimo ně, ale záleží na každém, nakolik se chce otevřít druhým. Nikdo nesmí mít pocit, že je nucen vše o sobě říci, jinak že není plnohodnotným členem společenství. Na druhé straně musí mít každý jistotu, že pokud sdělí druhým něco důvěrného, ti ho vyslechnou, případně poradí, ale zůstane to mezi nimi a nestane se to "veřejným tajemstvím".

2.1.3. Je třeba si navzájem pomáhat? Myslíte si, že se to v církvi týká jen duchovní oblasti, nebo i každodenního života? V jakých oblastech je vzájemná pomoc na místě a kde ne (pomoc v domácnosti, péče o staré lidi, finanční pomoc, starost o potřebné, hlídání dětí, pomoc v nesnázích…)? Myslíte, že by se o pomoc měli starat především jednotlivci, nebo i společenství jako celek?

Ano, nejen v duchovní oblasti 6

Umět požádat o pomoc a přijmout ji 3

Umět nabídnout pomoc 2

Nezneužívat pomoci 2

Pomáhat jednotlivci i společenství 2

Pomoc mladé rodině 3

Pomoc starým lidem 2

· Před r.1989 se tvořila společenství mládeže /vysokoškolské zejména/, která mnohým pomohla k vzestupu i udržení náboženského života. Poznal jsem to od chmelových brigádníků, studentů z větších měst, např.Prahy, Brna. Poznal jsem i společenství Fokolare, společenství Kolpingovo, schönstattské, v poslední době z televize, vyprávění a magnet. pásku i společenství Koinonie sv.Jana Křtitele - oáza Plzeň, společenství letniční. Vedle kladných hodnot pro osobní posvěcení členů, vidím zápor hlavně v tom, že kdo s nimi nesympatizuje, nestane se jejím členem, takový věřící nemá u nich šanci, ani nemůže čekat od nich pomoc. Pro zdejší farnost tato společenství by nepřinášela užitek /jsou zaměřena spíše na sebe/, hledají rychlý úspěch a výsledky! I když neupírám těmto společenstvím jejich snahu, domnívám se, že v našich diasporách je třeba "pěstovat" spíše f a r n í společenství, a to vždy lepším liturgickým společenstvím, postupným navyknutím si chápat se ve farním společenství jako bratři a sestry v Kristu, rádi spolu i mimo liturgii mluvit, pomáhat si, podílet se na společných akcích. Učit se ještě více sladit mladou a starou generaci - vzájemnou úctou a láskou, respektováním. Zde v malém farním společenství v průměru o 35 věřících by jiné společenství než farní narušovalo jednotu jediného farního společenství.

· Oblast pomoci je závislá na druhu společenství. V kroužku jsme popisovali především vlastní společenství (rodiny) a farní společenství. Bylo řečeno, že je třeba vytvořit takovou atmosféru, aby se jednotliví členové nebáli o pomoc poprosit.

2.1.4. Je potřebným prvkem společenství vědomí spoluzodpovědnosti za osudy druhých?

Ano 4

Málokdy si ji uvědomujeme 1

Nevnucovat se 1

2.1.5. Je důležité, aby členové společenství vyznávali stejné hodnoty?

Ano 4

Pro pomoc potřebným není nutné 1

2.1.6. Mohou ve společenství nastat konflikty? Pokud ano, jak je řešit?

Ano, mohou 4

Řešit diskusí 5

Pochopením, tolerancí, úctou 4

S láskou 2

Ne veřejně 2

Ne silou 1

2.1.7. Jaký význam hraje ve společenství odpuštění?

Zásadní 5

2.1.8. Mělo by společenství brát ohled na lidi v menšině a na okraji? V případě, že ano: do jaké míry?

Ano, rozumně 2

Neztratit své zaměření 1

Nenechat si rozbít společenství 1

· Ano, v rozumné míře. Nepřebírat jejich hodnoty, nemohou si diktovat, nenechat si narušovat svou identitu.

2.1.9. Jak se má zachovat společenství, když si povšimne, že na jeho setkání někdo opakovaně chybí?

Nabízet setkání 2

Ptát se po důvodech 1

2.1.10. Mohou tvořit jedno společenství mladí a staří?

Ano 4

Možné, ale ne příliš vhodné 1

Pravidelně ne 1

2.1.11. Mohou tvořit jedno společenství chudí a bohatí? Pokud ano: Jaké vztahy by v něm měly být?

Ano 3

V duchovní oblasti rovnocenní 1

· Někteří chudí se cítí ve společenství divně, proto se snaží vyhledat si skupiny lidí se stejnými problémy. Je však třeba se naučit dávat dary i dary přijímat. Společenství by mělo vědět o lidech, kterým je třeba pomoci.

2.1.12. Patří k podstatě společenství také to, že má svého vůdce? Pokud ano: Jaký je vztah mezi ním a společenstvím? Jde o přirozenou autoritu, nebo o autoritu plynoucí z oficiálního pověření? Může být napětí mezi formální a neformální autoritou? Může toto napětí přinést něco pozitivního?

Ano, přirozená autorita 2

Ano, neoficiální 1

· Vůdce společenství je potřeba, když společenství začíná. Je potřeba se naučit, jakým způsobem ve společenství žít, jak se společně setkávat, co na setkáních probírat. Ustálené společenství středního věku podle našeho názoru vůdce nepotřebuje, ale je vhodné čas od času nějakou autoritu např. kněze na setkání přizvat.

2.1.13. Mohou ve společenství být ještě menší skupinky nebo třeba názorové proudy? Je to společenství ke škodě, nebo k užitku? Za jakých okolností?

Ano 1

· Menší skupinky či názorové proudy mohou společenství obohatit, ale musejí mít snahu o jednotu v různosti, ne se snažit prosadit se i za cenu rozbití celého společenství.

Náměty k okruhu 2.2

Jak v naší církvi zažíváme rovnost všech lidí před Bohem?

2.2.1. Měla by česká církev lépe hájit práva našich občanů? Jestliže ano, navrhněte, jakým způsobem. Jestliže ne, zdůvodněte proč. Kdo by se měl k takovým věcem vyjadřovat, kdo ne?

· Velmi dobrý byl pastýřský list našich biskupů o sociální situaci u nás. Ukázal, že církev není odtržená od reality a chápe problémy obyčejných lidí. Dříve takový postoj nebyl dost patrný

· Práva hájit jasně a srozumitelně, vyjádřit se jasně, jako se k dění ve světě vyjadřuje sv. otec. Od biskupské konference požadujeme, aby vyjadřovala jasněji a hájila problémy občanů naší země.Církev nechce být politická, ale většina problémů je politických. Biskupská konference by měla reagovat na pořad „V kotli“ , kde pan Uzel propagoval pornografii. Okamžitě se k tomu vyjádřit, pokud nemá přístup k médiím, bojovat o prostor v nich a k morálním problémům zaujímat stanovisko!

2.2.2. Jeví se vám církevní aktivity na pomoc romské menšině v naší zemi jako dostačující? Je to problém církve?

Ano 1

· Problém církve to je stejně jako každý jiný. Neměli bychom je upřednostňovat na úkor většiny, tak jak se to oni stále snaží uplatňovat a těžit z některých názorů, že jsou diskriminováni. (Romové poznámka ZCV).

· Všichni lidé jsou si rovni, tedy i Romové. Někdy jim svým přehnaným zdůrazňováním jejich odlišnosti nepomáháme, ale spíše škodíme. V církvi jsme se s tímto problémem nesetkali. Romové potřebují pomoc např. v oblasti vzdělávání, ne peněžními částkami. V této oblasti se církev snaží pomáhat dostatečně. Pomáhá jim i tím, že je opravdu považuje za rovnocenné s ostatními

· Problém celé společnosti, je více priorit k řešení, než jsou Rómové

2.2.3. Přispíváme ze svých příjmů na potřeby farnosti a diecéze, apoštolát, charitativní činnost, na misie, na bohoslovce, tzv. svatopetrský haléř na potřeby Apoštolského stolce? Sbírkami při mši svaté, pravidelnými dobrovolnými příspěvky? Příspěvky stanovenými naším biskupem?

Ano 4

· Domníváme se, že by věřící dávali více, kdyby měli jistotu, že darované peníze půjdou opravdu na deklarovaný účel. O výši sbírek se však nedozvídáme, ani nejsme seznamováni s hospodařením farnosti. To nepřispívá k důvěře v účelné nakládání s penězi ze sbírek jak při mši sv., tak i z mimořádných sbírek. Někteří věřící posílají peníze raději přímo na určité potřeby, ne prostřednictvím farnosti.

2.2.4. Měl by se nějak změnit vztah katolíků k příslušníkům jiných velkých náboženství, kteří žijí v naší zemi? V případě, že ano, v čem a prostřednictvím koho? V případě, že ne, zdůvodněte svůj názor.

· Náš vztah k jiným náboženstvím by se mohl zlepšit, mohli bychom být ochotnější se s nimi více stýkat pokud sami mají zájem. Po zkušenostech z Jugoslávie máme obavy z agresivity příslušníků jiných náboženství.

· 1 hlas: náš vztah k jiným náboženstvím je špatný.

· Mezi katolíky není dost jasné, jak se jiná náboženství od nás liší. Často ani neumíme rozlišit křesťany a nekřesťany.

· Přes různá ubezpečení, že jsou muslimové mírumilovní podle svého učení, jsme přesvědčeni, že podle jejich jednání se jim ve velké většině nedá věřit. Jejich džihád hlásá rozšíření víry za každou cenu. V tom bychom asi měli být opatrnější. „Po ovoci poznáte je“.

· Kontakty s křesťany – protestanty bychom měli naopak upevňovat – měli by napomáhat i kněží, protože na jejich postoji často záleží, jak se utváří postoj jejich „oveček.

· Jsme až příliš tolerantní , je nutno si uvědomit, že „pravdu máme my“.

2.2.5. Existuje ve Vašem okolí modlitebna nebo společenství jiného náboženství?

Ano 2

· V naší farnosti máme dobré vztahy s evangelíky i pravoslavnými (ekumenické bohoslužby), osobní kontakty jsou i se členy Apoštolské církve. Dále je zde i kostel Církve československé husitské s pravidelnými bohoslužbami a modlitebna baptistů.

2.2.6. Vyjadřuje česká církev (v rodinách, ve farnostech, v diecézích ...) rovnost všech před Bohem a jednotu Božího lidu? Jestliže ano, jak? Jestliže ne, zdůvodněte svůj názor.

Ano 1

2.2.7. Zažívají ženy v české církvi stejně důstojné postavení jako muži?

Ano 5

Ne 1

· Ženy a dívky v tomto far.obvodu tvoří nejméně 80 % všech věřících a proto si jich velmi vážím. Tak jako s Pánem Ježíšem na křížové cestě a pod křížem byly spíše ženy, tak Ježíšova církev zde v diaspoře kráčí po křížové cestě a situace se opakuje: ženy jsou lepšími a věrnějšími vyznavačkami Ježíše Krista. Proto jsou to právě ženy, které zastupují při liturgii "všeobecné kněžství", varhanice a ženský chrám.sbor, kostelnice /a to vše zadarmo/, ženy, které uklízejí kostel, zdobí ho. Dívky, které jsou ministrantkami, čtou čtení, zpívají žalmy, čtou přímluvné modlitby, ženy zpívají písně, modlí se. Ženy to jsou, které přijdou na rozjímavý růženec, na biblickou hodinu. Ženám a dívkám musím být vděčný, že Boží církev zde žije.

· Je zde více žen než mužů, ale vážím si více mužského elementu, muži jsou pravdivější, u žen je více přetvářka, jazyk zlolajný.

· Využívám v liturgii jak mužů, tak žen, diskriminace není pociťována.

2.2.8. Zdá se vám, že se mladí v naší církvi příliš upřednostňují, zanedbávají, nebo mají odpovídající pozornost?

Zanedbávají 1

Upřednostňují, střední generace zanedbávána 1

2.2.9. Cítí se děti v našem společenství dobře? Máte s nimi kontakt?

Ano 1

· Myslíme si, že děti jsou tolerantní, „trpí“ nás jako nutné zlo.

2.2.10. Jak pečuje naše společenství o své staré a nemocné členy?

Pouze modlitbou 1

· Několik věřících navštěvuje staré a nemocné lidi doma nebo v domově důchodců. Nedostatečný je zájem kněze o tyto lidi

2.2.11. Setkáváme se někde v církvi s nadřazeným či povýšeným jednáním? V případě, že ano: Kde?

Ano 3

U kněze i laiků 1

U kněze 1

2.2.12. Stojí svými kroky a myšlením zodpovědní lidé v církvi vždy na straně člověka včetně plného respektování jeho svobody? Jak vlastně pojmu „stát na straně člověka“ rozumíme?

Nedostatečně 1

2.2.13. Vnímáme, že znamením času je angažovanost v otázce lidských práv, svobod a demokracie? Co v tom děláme?

Ano 1

Neděláme nic 1

· Měli bychom se vyjadřovat k problémům doby, ale nejen kritizovat, ale i sami se snažit něco dělat (volit a kandidovat, pracovat v občanských a jiných sdruženích, dávat podněty a návrhy řešení místních záležitostí, hledat pravdivé informace).

2.2.14. Jak se díváme na spory v církvi, o kterých informuje rozhlas, televize a tisk? Je to dobré řešení, takto spory zveřejňovat před světem?

Řešit na církevní půdě 2

Předcházet jim, včas se dohodnout 1

Nutná diskuse, pokora, poslušnost 1

Náměty k okruhu 2.3.

Co je třeba v našich podmínkách napravit, aby církev žila opravdu jako společenství Božího lidu?

2.3.1 Potřebujeme společenství ke vztahu k Bohu, nebo nám stačí pouze osobní vztah? Zdůvodněte svůj názor.

Ano 2

Ano, posiluje vztah k Bohu 4

Povzbuzení ve víře 3

Prohlubuje znalosti 1

Jen osobní vztah vede k nezdravému individualismu 1

2.3.2 Co je třeba kromě formálního ustanovení farnosti biskupem k tomu, aby se v ní “děla” církev?

Aktivita věřících 2

Živé společenství 2

Podpora od kněze 1

2.3.3 Jak souvisí náš duchovní život a vědomí společenství s lidmi?

· Vzájemně se za sebe modlíme a pomáháme si.

2.3.4 Souhlasíme s tím,že: „dnešní společnost trpí nedostatkem vztahů a společenství, a proto pokud vytvoříme skutečné společenství, je to veliké znamení pro svět a veliký příklad”? Pokud ano: Vyplývají z toho nějaké závěry? Pokud ne: Co je v těchto oblastech může nahradit?

Ano 2

Nutná podpora pastýře 1

· Pokud vytvoříme skutečné společenství, je to opravdu velkým znamením pro svět. Pro nás z toho vyplývá přímo povinnost takové společenství vytvářet a když se to nedaří, stále se o to pokoušet. Musíme vytvářet dobré vztahy mezi lidmi a ukázat, že je možné žít v tomto světě ve vzájemné lásce.

2.3.5 Žijeme ve farnosti spíše vedle sebe, nebo spolu? Co u nás převažuje? Můžeme posoudit, co převažuje v jiných společenstvích (farnostech, v řádech, v hnutích apod.)? Vidíme v tomto směru v posledních letech nějaký vývoj?

Vedle sebe 5

Spolu 1

Žádný vývoj 1

2.3.6 Jak hodnotíme společenství ve své farnosti? Trpí naše společenství nedostatkem vzájemných vztahů? Děláme něco pro to, aby vzniklo, prohloubilo se nebo se stalo viditelnějším? Vidíme v tomto směru v posledních letech nějaký vývoj? Pokud ne: Proč? Pokud ano: Jaký?

Nedostatek důvěry a pochopení 2

· V naší farnosti např. charitní společenství už neexistuje, rozpadlo se, nebyla podpora pastýře. Vývoj je vlastně negativní

· Protože zde je malé společenství farní /asi 35/ pak je samozřejmé, že se všichni navzájem znají, setkávají se i mimo liturgii. Liturgické společenství zde pěstuje podle nové liturgie radostný ráz, střídají se zpěvy podle Olejníka, Břízy, někdy i latinská nebo německá mše. Zvláště srdečné je pozdravení pokoje. Je třeba stále prohlubovat vědomí vzájemného bratrství a sesterství / k tomu přispělo i to, že se při čtení z Písma oslovuje: bratři a sestry. Více než dříve se věřící navzájem navštěvují, pomáhají si. Je dobrý vztah mezi generacemi.

· Je zde velký a malý sbor pěvecký, dětský sbor, dva sněmovní kroužky, společenství náboženské výuky v 6 skupinách, autobusové zájezdy na pouti, chodí věřící navštěvovat nemocné, ale měli by také hlásit faráři o nemocných.

· Není zde řevnivost mezi lidmi, spojí se k úklidu, sami jdou se pomodlit do kostela, pracují na farní zahradě, ve společenství seniorek se nesmí mluvit o svých nemocech a o těch kdo tam nejsou přítomni.

· Ano, trpí nedostatkem vzájemných vztahů, ale začíná se to trochu hýbat – viz. farní rada.

2.3.7 Jsme malým společenstvím, které je vhodným prostorem ke sdílení víry, lásky a naděje, k promýšlení Božího slova, k hledání Boží vůle a znamení času? Jsou taková společenství kolem nás? Pokud ano: Vyplývají z toho nějaké závěry? Pokud ne: Co je může nahradit?

Ano 2

Nic je nemůže nahradit 1

· My jsme jen kroužek, po určité době by se mohlo společenství vytvořit. Fatimské společenství je. Ve větší farnosti by mělo být společenství více, podmínkou je ovšem otevřená fara pro každého.

2.3.8 Je v naší farnosti, církvi dost zralých a silných osobností, kolem nichž by bylo možno vytvářet společenství? Pokud ne: Kde je příčina? Dá se s tím něco dělat?

Není 3

Nemají prostor od pastýře 2

· Celkově je malá ochota a touha po osobním duchovním růstu. Máme ale také starého pana děkana, za kterého jsme vděčni, ale přece jen chybí určitý impuls, podnět, povzbuzení. Pana děkana zbytečně vyčerpává agenda kolem oprav kostelů a fary, ke kterým jsme přímo nuceni (ohrožení lidí poškozenými klenbami, stropem).

2.3.9 Jakou máme zkušenost se vztahy v našem společenství? Narážíme v našem společenství nebo jinde v církvi na přetvářku, faleš, pomluvy a nactiutrhání? Výjimečně, často, nebo vůbec ne? Snažíme se v našem společenství (v naší církvi) cílevědomě vytvářet, prohlubovat a očišťovat vztahy? Je to důležité? Vyplývá z toho něco konkrétního?

Ne, nenarážíme 2

Ano 1

Přestaneme komunikovat, uzavřeme se 1

Určitá nejednota je přípustná 1

· Faleš, pomluvy se někdy vyskytují – např. v tisku. Přetvářka se vyskytuje nejen v tisku. Nejedná se však o něco cílevědomého. V naší farnosti se to neprojevuje, je zde snaha o slušné řešení tzn. nepropukají vášně. I vztahy k jiným denominacím jsou korektní. V poslední době omluvy papeže ukazují cestu, my musíme být první, kdo s omluvou začne

· Na přetvářku také narážíme, ale měli bychom každý začít u sebe a nezveličovat, co kde slyšíme. Měli bychom čistit vztahy, vše si vyříkat. (Dříve jsme na to nebyli zvyklí). Pokud nejsou dobré vztahy ve společenství, odradilo by to i hledající a nevěřící. V našem společenství není, že by někdo s někým nemluvil. (Někdy ale může být naprostá otevřenost hrubostí). Kritizovat je třeba tak, abych pomohl a ne ublížil.

2.3.10 Zažíváme v našem společenství spory a hádky? V případě, že ano: O co se přeme? Jak je řešíme? Je taková nejednota v církvi přípustná? Mohly by spory některých členů naší církve vyústit až do jejich odštěpení a založení nové církve? Nebo je rozkol jen dědictví minulosti, které se už dnes neopakuje?

· Spory existují – např. odcházení dětí (z kostela na katechezi) během mše svaté v neděli.

2.3.11 Je oprávněná kritika nedostatků v našem společenství, v naší církvi? Jak rozlišujeme při kritice lidský a božský prvek v církvi? Co mají podle nás dělat ti bratři a sestry, kteří s něčím v životě církve nesouhlasí?

· Církev je svatá v Božském prvku, my si stěžujeme na lidský prvek, ten musí být kritizován. Jde o to, jedná-li se o dogmatické záležitosti nebo o maličkosti. Jestliže člověk nesouhlasí, je to otázka svědomí, není správné hned se na něj vrhnout apod.

· Při kritice většinou ztotožníme nedostatek s člověkem a stejně to ostatní dělají i s nedostatky věřících a kněží a ztotožní je s církví. Je to pro nás velká výzva, že podle našeho života a společenství posuzují nevěřící celou církev. Ti, kteří nesouhlasí s něčím v církvi, by měli problém prodiskutovat s někým, kdo má pro ně pochopení a ke komu mají důvěru, a hledat řešení i v modlitbě. Možná, že jen některý sporný bod špatně chápou.

· Když chceme kritizovat, musíme navrhnou něco, co je lepší, než to, co kritizujeme. Církev by se měla více otevřít. (Chraňme si čistotu víry!

· Kritika je nutná.

2.3.12 Prosíme opravdu o odpuštění své bratry a sestry? (Dokážeme jít za konkrétním člověkem, kterému jsme ublížili nebo mu svým myšlením a jednáním ubližujeme, podívat se mu do očí a říci: „Odpusť mi, prosím“?)

Neumíme to 1

Málokdy to dokážeme 1

· Kolikrát ale ani sami nevíme, že jsme tomu druhému ublížili Prosíme, aby bylo více připomínáno z kazatelny, co je to „milostivý rok“. Všechno je to o pokoře. Je dobré se omluvit, udělali jsme s tím dobrou zkušenost.

2.3.13 Žije naše společenství (farní, řádové, mladých...) ve shodě s ostatními společenstvími, která žijí v jeho blízkosti? V případě, že ano: Jak jsme se dopracovali k tomuto stavu? V případě, že ne: Co vyvolává naši či jejich nelibost, co vzájemné spory, co odcizení?

Ano 1

2.3.14 Sdělujeme svým duchovním pastýřům své zkušenosti s běžným životem, aby v nich mohl rozpoznávat a číst „znamení času“?

Ne 3

· Položena spíše obrácená otázka: známe my běžný život našich kněží? I oni mají potřebu mluvit o svých starostech. Kněz nezná všechny lidi, protože zvláště ve městech vyhledávají lidé zpovědníka „v sousední farnosti“.

· Nám někdy chybí více tolerance, pokory, pokud se zdá, že kněz v nějakém ohledu nesplňuje naše předpoklady.

· Absolutně o to nestojí. Nechtějí to slyšet. Jsou občas i výjimky. Ale většinou nechtějí o nás slyšet, je to pro duchovní pohodlnější. Hlavní nedostatek: Bohoslovci k tomu nejsou vedeni v semináři, velká část jich je z rozbitých rodin, v neděli mají 3-4-mše svaté. Návrh: chodit do rodin v rámci výuky v semináři, proto mnoho budoucích kněží rodinu a praktický život v ní pořádně nepoznali.

2.3.15 Souhlasíme s tím, že: „malá společenství mohou být velmi dobrým prostorem ke sdílení víry, lásky a naděje, k promýšlení Božího slova, k hledání Boží vůle a znamení času”? Pokud ano: Vyplývají z toho nějaké závěry? Pokud ne: Co je v těchto oblastech může nahradit.?

Ano 1

· Osoba pastýře by měla být aktivnější, vždyť mu to ulehčuje práci, vede všeobecně k duchovnímu růstu

Okruhy ke kapitole 3

3.1 Odpovídá struktura naší církve uskutečňování jednoty Božího lidu?

3.2 Jakým způsobem žije církev v rodině a co udělat pro to, aby rodina měla své místo elementární buňky v církvi?

3.3 Co je cílem ekumenických snah v naší církvi?

3.4 Jaké skutečné konkrétní kroky podniká a má podnikat církev v diecézích a ve farnostech v oblasti ekumenismu?

Náměty k okruhu 3.1

Odpovídá struktura naší církve uskutečňování jednoty Božího lidu?

3.1.1. Odpovídá struktura naší farnosti a jiných farností v naší diecézi současnému rozložení věřících? Bylo by lépe sousední farnosti sloučit, rozdělit nebo vytvořit úplně nově?

· Nefunguje spolupráce mezi třemi libereckými farnostmi. Diecéze je příliš velká s různými podmínkami. Slučovat je nutné tam, kam kněz dojíždí a kde chodí na mši pouze 2 – 3 lidé. Jmenovat pomocného biskupa.

3.1.2. Považujeme současné členění naší diecéze na farnosti za odpovídající současnému rozložení věřících nebo by se mělo něco změnit?

Ne, sloučit farnosti 1

3.1.3. Je naše farní společenství spíše vázáno na území a nebo spíše na vztah k určitému kostelu či k osobě kněze, zejména ve městech s  více farnostmi?

Ke kostelu 2

Ke knězi 2

Využíváme 2 farnosti 1

3.1.4. Účastní se trvale našeho farního společenství sestry a bratři z jiných farností?

Ne, občas 1

3.1.5. Spoluodpovídáme za vlastní farnost? Jak se to projevuje? Jak by se to mohlo projevovat? Máme farní, ekonomickou a pastorační radu v našem farním společenství? Jakou máme zkušenost s jejich zakládáním a prací? Máme dost ochotných a schopných laiků?

Ano (farní, ekonomická rada) 2

Ne 1

· Nespoluodpovídáme. Podávané podněty vedení farnosti nerealizovalo. Není farní rada, ekonomická dle výběru kněze k určitému problému, pokaždé jiní lidé. Nefunguje jako orgán. Pastorační rada není. Ochotných a schopných laiků je dost.

· Schopných laiků by bylo dosti, ale chybí obecná spoluodpovědnost. V nouzové situaci je však nutnost farnosti pomoci. Je zapotřebí, aby lidé vnímali a viděli, čeho je třeba. Vyvstala otázka po zřízení farní rady, která dosud neexistuje.

3.1.6. Spolupracujeme s okolními farnostmi, naším vikariátem, s naší diecézi? V čem?

Minimálně, v počátcích 1

Setkání jen na poutích, na setkávání manželů 1

· Spolupráce farností v Liberci je minimální. Ostatní spolupráce nefunguje. Za řadu let se letos uskutečnila slavnost Těla a Krve Páně společně.

3.1.7. Máme kontakt s diecézními radami: pastorační, ekonomickou, laickou, kněžskou, katechetickou? Jakou s nimi máme zkušenost? Spolupracujeme s nimi v oblasti pastorace, řízení, vzdělávání, financování, stavební činnosti, rozhodování, komunikace, informovanosti atd.)? Pokud ano, co oceňujete? Pokud ne, co by se mělo změnit a jak?

Ne 1

3.1.8. Máme novinové a internetové zpravodajství našeho společenství, diecéze a církve? Jestliže ano: Slouží nám ke spojení jednotlivých společenství v diecézi a naší církvi? Jak jsme spokojeni s jeho obsahem? Přispíváme do něj? Jestliže ne: Je něco takového pro život našeho společenství a naší církve potřeba?

· Novinové je v diecézi ZDISLAVA – slouží k určité informovanosti, obsah se zlepšuje, příspěvky z naší strany jsou řídké. Celá diecéze funguje bezkoncepčně, stejně tak i celá Církev v Čechách

· Ano – novinové zpravodajství vychází jako „Zprávy z farnosti“ – chybí však spolupracovníci – články jsou vždy od mála lidí. Jsou názory, aby vědecké články nebyly tištěny – redaktor obhajuje tím, že alespoň v minimu se lidé obeznámí s děním, neb většina vědeckou literaturu nečte (snaha „být v obraze“). Chybí redakční rada, je třeba učinit do novin výzvu o spolupráci. Byl dán návrh, aby se vzal příklad i odjinud, aby byly vytvořeny statě pro: mládež, dospělí, vtipy atd. (dětská stránka přislíbena). Bude zřízena informační internetová stránka.

· Vychází měsíčník „Zdislava“, mládež má „Matěje“, ministranti mají „Tarsicius“. Mládež je přes Matěje velmi dobře informována v rámci celé diecéze. Z obsahem jsme spokojeni, nepřispíváme do žádných novin.

3.1.9. Známe kněze, kteří byli v době do roku 1989 vysvěceni a žili v manželství? Jak a kde pracují? Jsou se svým zařazením do života církve spokojeni? Jakou máme s nimi zkušenost? Jaké mínění o nich mají naši představení? Je to problém, který se nás týká, nebo nás nezajímá? Máme zkušenost s tzv. skrytou církví? Lze s ní spolupracovat?

Ano, v řeckokatolických farnostech 2

Neznáme 1

Všichni nejsou spokojeni 1

Zkušenost s nimi skvělá 1

Zkušenost s podzemní církví výborná 1

· Do roku 1989 vysvěcené kněze žijící v manželství známe. Pracují ve farnostech – řeckokatolických. Všichni zřejmě spokojeni nejsou. Zkušenost s nimi je skvělá. Nemáme tušení jaké mínění mají představení, nedávají najevo. Problém se nás týká. Přišli jsme o řadu schopných lidí. Zkušenost se skrytou Církví je výborná

3.1.10. Jsme spokojeni s prací svého biskupství a jeho jednotlivých středisek v jednotlivých oblastech (pastorace, řízení, vzdělávání, finance, stavební činnost, rozhodování, komunikace, informovanost atd.)? Pokud ano, co oceňujete? Pokud ne, co by se mělo změnit a jak?

Ne (v žádné oblasti) 1

Jsme bez informací 1

· Diecézní centrum pro mládež pracuje dobře. Ostatní spolupráce s biskupstvím je slabá. Pan biskup Josef se o naše společenství zajímá, několikrát nás v poslední době navštívil.

3.1.11. Jak napomáhat tomu, aby ti, kdo profesionálně pracují v církvi, neztratili stálý kontakt s děním ve společnosti a správně rozpoznávali a četli „znamení času“?

· Aby neztratili kontakt s děním ve společnosti se musí starat především oni. My můžeme pomáhat upozorněním, radou a podobně. Nezdá se, že by z jejich strany byl zájem. Správné rozpoznání znamení času je dar Boží milosti.

· Především ti, kdo profesionálně v církvi pracují, musí naslouchat těm ostatním z normálního života. Ale žádné naslouchání nikdy nenahradí osobní zkušenost. Byly uváděny příklady, že kněží většinou nevědí, kolik co stojí a jaké výdaje má zhruba průměrná rodina. Ještě více jsou však duchovní odtržení od dění v rodině, což se však tím, že sami rodinu nemají, asi nepodaří překlenout nikdy.

· Domníváme se, že tyto věci je třeba učit již na fakultách (základy sociální psychologie apod.), tak, aby noví kněží přicházeli co nejlépe připraveni.

· Taktně dotyčného informovat, prostě slyšené slovo přetlumočit. Včas informovat o všem, kdy je dotyčný nepřítomen.

· Kněz by měl spolupracovat např. s farní radou. I to by mu pomohlo „nasát“ atmosféru vnějšího světa. Chce to kontakt.

Náměty k okruhu 3.2

Jakým způsobem žije církev v rodině a co udělat pro to, aby rodina měla své místo elementární buňky v církvi?

3.2.1. Jakou úlohu hrají rodiny v našem společenství? Angažují se nějak v jeho životě?

Podstatnou 1

Ano, několik rodin se angažuje 2

3.2.2. Jakým způsobem přijímáme rodiny s dětmi v kostele? Jak se tam chovají? Jak se tam cítí? Je tam něco i pro malé děti? A mají vůbec chodit děti do kostela?

Patří do kostela 2

Chodí, ale není tam pro ně prostředí 1

Přijímáme je dobře 1

· Kněz by měl přítomnost dětí na mši sv. „přijmout“, mohl by vyjít vstříc alespoň nějakou drobností, aby je zaujal, aby nedocházelo k aktivitám matek v podobě odcházení skupinky dětí z nedělní mše sv.

3.2.3. Mají se matka či otec malých dětí účastnit bohoslužeb ve všední dny? Je správné v tyto dny odcházet od dětí do kostela nebo je brát s sebou? Jaké s tím máme zkušenosti? Patří účast na bohoslužbách ve všední dny k duchovnímu životu lidí žijících v rodině, nebo je to spíše projev nevhodné náboženské horlivosti?

Střídat se 2

· Je to záležitost každé rodiny, mohou se střídat. Konec otázky podle nás nevhodný

· Každá rodina si tuto věc musí vyřešit sama. Jsou u nás rodiny, které i s dětmi chodí na mše sv. téměř denně. Rodiny, kde je věřící jenom jeden z manželů, mají situaci podstatně těžší. Pokud rodina zvládá všechny ostatní běžné domácí povinnosti a úkoly, není denní návštěva mše sv. „nevhodná horlivost“, ale obrovský dar, který má obrovskou hodnotu.

3.2.4. Prožíváme fakt, že naše rodina je základní buňkou církve? Co si pod tím konkrétně představujeme? Uskutečňuje se v ní duchovní život jejích členů? Jak se uplatňuje všeobecné kněžství v rodinách? Slavíme tam církevní, rodinné i společenské svátky? Jak tam nasloucháme Božímu slovu? Jak se tam modlíme? Potřebujeme společnou modlitbu? Žehnáme se v rodině? Žehná rodinu jen otec, matka, nebo navzájem?

Ano, prožíváme 1

Žehnání mezi příbuznými 1

· Je-li to křesťanská rodina, je základní buňkou církve. Všeobecné kněžství se totiž dostatečně neuplatňuje, lidé dobře neví, co to je, nikdo jim to nevysvětlil. Záleží na vztahu např. katechetky k dětem, ty by mohly vědět, jak je to v rodinách. Rodinné svátky a významné církevní se slaví. Společné modlitby zřídka, rodina se kvůli zaměstnání i jiným okolnostem těžko schází. Děti se mají učit individuální modlitbě. Společná modlitba alespoň někdy, aby se děti naučily žít ve společenství. Žehnání někde existuje, byť jednoduché.

· Ano, v každé rodině je to různé, podle možností. (Modlí se breviář, modlitba před jídlem a odpočinkem, křížek na čelo – každý každému)

3.2.5. Jsou naše rodiny pro své členy prvotním místem setkávání s Kristem? Jakým způsobem? Kdo u nás především předává a rozvíjí víru dětí: rodiče, kněz, nebo katecheta?

Ano 1

Rodiče 1

Základ rodina, spolupráce s knězem, katechetou 1

· Ne vždy dítě přijme od rodičů poučení, ba ani vzor jednání. Osloví ho jinde. Mohou být výjimky, že dítě se zcela odkloní v pozdním věku. Mnohdy příprava na setkání s Kristem proběhne láskou a samotným příkladem v rodině, ale k oslovení dojde na zcela jiném základě – třeba ve společenství dětí. Mnohé však záleží a spočívá v rodině. Je zde však provázanost všech složek

3.2.6. Existují v naší farnosti rodiny, které jsou „na okraji“, bez zájmu o společenství farnosti? Jak se jim snažíme přiblížit?

Ano 2

Zveme je mezi nás 1

3.2.7. Co soudíme o těch rodinách, které se tak živě angažují, že život farnosti se bez nich zdá být nepředstavitelný?

Jejich činnost je velmi záslužná 1

Nejsou tu 1

3.2.8. Jaké máme zkušenosti se společnou modlitbou v rodině? Je rodina křesťanskou rodinou teprve tehdy, když se společně modlí?

Dobrou 1

Není 2

Jen modlitba přivádí do rodiny správného ducha 1

· Jednota rodiny se posiluje při společné večerní modlitbě. Dát dětem prostor vést rodinnou modlitbu.

Náměty k okruhu 3.3

Co je cílem ekumenických snah v naší církvi?

3.3.1. Uměli bychom popsat dosažené výsledky ekumenického dialogu v církvi? Jak je přijímáme?

Výsledky na vynikající úrovni 1

· V Čechách: vzájemné uznávání křtu, zatím jen ve dvou církvích. Křest z nás přece dělá křesťany, jinak jsou ekumenické vztahy v počátcích – společné modlitby, společné ekumenické bohoslužby. Užívání písma svatého bez vysvětlivek. Zahájil se dialog, snažíme se o odpuštění. Vstřícnější jsou (v naší farnosti) z druhých církví. Katolická církev se připojila k ekumenickému hnutí, které vzniklo mimo její půdu.

3.3.2. Jak učení II. vatikánského koncilu o tom, že katolická církev vlastní plnost všech prostředků spásy souvisí s naším úsilím o dosažení plné jednoty všech křesťanských církví?

· Poslední prohlášení ekumenický proces zkomplikovalo. Druhý Vatikánský koncil nedal žádnou směrnici jak a kam jít. Jeden názor – katolická církev by měla opět přijmout ty, kteří odešli. Druhý názor – přijímat to dobré od protestantů. Musíme se spoléhat na Ducha svatého. Začít u sebe, uznat naše provinění. Pěstovat tzv. křesťanské ctnosti. Co je lidského v církvi ,podléhá reformě. Jsou ovšem u různých národů různé názory. Dobré bylo společné prohlášení luteránů a katolíků.

· Jako katolíci se domníváme, že naše církev vlastní plnost všech prostředků spásy (svátosti, apoštolskou posloupnost apod.), ale tím nežádáme, aby příslušníci ostatních církví opustili svou víru a stali se katolíky. Kristus je společným cílem všech křesťanských církví. Měli bychom se vzájemně poznávat a učit se tomu co nás spojuje, hledat vzájemnou inspiraci.

· Svým životem máme ukázat, že jsme rádi, že jsme křesťané.

3.3.3. Snažíme se v rámci ekumenismu spíše o návrat odloučených bratří do katolické církve nebo spíše o vzájemné poznávání, respektování a obdarovávání se z bohatých a podnětných tradic křesťanských církví? Vylučují se tato dvě pojetí, nebo se navzájem doplňují?

Doplňují se 1

3.3.4. Patří společná modlitba, účast na ekumenických bohoslužbách a vzájemné kontakty s nekatolickými křesťany k podstatným úkolům katolického křesťana nebo je to výraz jeho zvláštní angažovanosti?

Výraz zvláštní angažovanosti 2

3.3.5. Uměli bychom si představit, že by se na státních školách učilo náboženství společně pro děti nevěřící, pro děti z nekatolických církví i pro děti z naší církve? Jestliže ne: Z jakých důvodů? Jestliže ano: Za jakých podmínek?

Ano 1

· Náboženství je široký pojem, záleželo by na tom, co by učil (etiku ano, to je dědictví celé Evropy, která stojí na náboženských základech). Pokud by se výuka týkala věrouky katolického náboženství, musel by je vyučovat katolický kněz nebo katecheta.

3.3.6. Jsou to pro nás jasné a konkrétní formulace, kterými katolická církev stanovuje cíle ekumenismu?

Málo známé 1

3.3.7. Formuluje naše společenství cíle, o které usiluje ve vztahu ke společenstvím nekatolických křesťanů, která žijí v jejich okolí? Jestliže ano, jak? Jestliže ne, proč?

Ne 1

3.3.8. Když se modlíme za obnovení jednoty církve, máme konkrétní představu, za co se vlastně modlíme?

Za dary Ducha svatého 3

· Spoléháme na Ducha svatého.

· O to, abychom byli schopnými a imponujícími reprezentanty církve Kristovy a odloučení bratři aby byli schopní a ochotní k revizi svých postojů, vrátili se a o obnovu kvality „jedné, svaté, všeobecné, apoštolské“ Kristem založené církve usilovali zevnitř – jako její členové.

Náměty k okruhu 3.4

Jaké skutečné konkrétní kroky podniká a má podnikat církev v diecézích a ve farnostech v oblasti ekumenismu?

3.4.1. V čem se můžeme od našich nekatolických sester a bratří inspirovat v oblasti nasazení pro potřeby světa?

· Název Charita u některých lidí vyvolává obavu z manipulace k víře nebo nárok na příspěvky. Není nutné měnit název, ale lépe ukázat činnost a výsledky a spokojenost těch, kterým pomáháme. Mnoho aktivit zůstává utajeno veřejnosti.

3.4.2. Žije v blízkosti našeho společenství (farního, mládežnického, řeholního...) nějaké společenství nekatolických křesťanů? V případě, že ano: Jaké společné aktivity podnikáme (charitní práce, modlitby, vzdělávání...), případně jak často?

Charita 1

Lépe propracovaný program 1

Lépe se umí zviditelnit 1

· Ano. Naši kněží se s představiteli nekatolických křesťanů schází každý měsíc. Farníci mají jednou ročně ekumenický týden, kdy navštívíme všechny církve ve městě.

3.4.3. Co nabízí naše společenství v oblasti ekumenismu naší diecézi a všeobecné církvi?

· Navrhujeme modlitbu zařadit do živého růžence.

3.4.4. Pořádá naše společenství ekumenické akce a bohoslužby? Účastní se jich kněží, které známe?

· Pořádá to místní církev (ne my).

3.4.5. Účastníme se ekumenických bohoslužeb pořádaných z iniciativy nekatolických křesťanských církví? Sledujeme ekumenické bohoslužby, které při významných příležitostech přenáší česká televize?

· Účastníme se, televizi mnoho nesledujeme.

3.4.6. Kolik známe smíšených manželství? V jaké víře vychovávají své děti? Co víme o jejich problémech? Pomáháme jim? Účastní se děti ze smíšených rodin života naší farnosti? Jak se cítí tyto rodiny v našem společenství?

4, o problémech nevíme 1

Katolík obvykle přijde o víru 1

3.4.8. Jak chápeme kritické události naší církve v historii (např. odsouzení katolického kněze Mistra Jana Husa, křížové výpravy, rekatolizace...) i v současnosti (např. svatořečení Jana Sarkandera)?.

· Možnost kariéry sváděla i duchovní k touze po moci, uplatnění i mimo církev. Mnohokrát je ale historie pokřivená, zamlžená. (Jirásek – Temno, Koniáš). Měla by se stále víc ukazovat pravda, že komunisté zničili daleko víc knih, že husité vypálili kláštery, knihovny, což se vůbec nedá k uvedeným románovým postavám přirovnat. Často vše, co křesťané udělali špatného, se svádělo na katolíky. Je dobré prosit o odpuštění, ale měli bychom se také snažit všechny ty nánosy lží a pomluv uvádět na pravou míru. Ukazovat pravdu.

· Rekatolizace byla jistě špatná. Křížové výpravy měly z počátku dobrou myšlenku, kterou lidé zneužili a pokřivili.

· Nebát se přiznat, že i my jsme hříšní a neděláme vše tak, jak máme, ale proto nemůže být zpochybněna idea víry, Kristus s evangeliem. Přišel pro hříšníky, ne pro spravedlivé. Potřeba vést k uznání, že nikdo není dokonalý, všichni jsme hříšní a většinou ti, co na křesťany poukazují, nezamýšlejí se vůbec nad svými chybami a jednáním. Jemně jim to dokazovat.

· Souhlasíme se Sv. otcem, který se za učiněné křivdy omluvil. Církev za její chyby neodsuzujeme.

3.4.9. Jak jsou v našem společenství přijímáni bratři a sestry z nekatolických křesťanských církví? Jestliže nejsou, co by se u vás mělo změnit?

· Jsou dobře přijímáni, udržujeme dobré vztahy.

Okruhy ke kapitole 4

4.1 Jak vypadá život laiků v našem společenství a v celé naší církvi?

4.2 Jaké je poslání laiků v životě našeho společenství, celé církve a společnosti a jak by se mělo uplatňovat?

4.3 Jak vypadá a může vypadat duchovní život laiků?

Náměty k okruhu 4.1

Jak vypadá život laiků v našem společenství a v celé naší církvi?

4.1.1. Jak a kde konkrétně žijí všichni pokřtění bratři a sestry naší farnosti? Kdo má o nich adresný přehled?Kolik se jich z toho aktivně účastní bohoslužebného společenství?

Přehled nemáme 2

Aktivně se účastní 3%

4.1.2. Jak velkou část naší farnosti tvoří důchodci, děti a studenti, kolik zbývá na střední generaci?

Na třetiny 1

Většina důchodci, děti mizivé %

4.1.3. Kdo ví něco o tom, kde pracují? Jsou mezi námi významní odborníci, členové zastupitelstva místní obce nebo státu?

V zastupitelstvu 2

Starosta 1

4.1.4. Udržují obětaví laici u nás životaschopnost společenství, kam pouze občas dojíždí kněz?Vedou u nás z nedostatku kněží bohoslužby laici? Má to dobrou budoucnost? Proč ano? Proč ne? Máme s něčím podobným zkušenost z jiných farností?

Ne 1

Nouzové řešení 1

4.1.5. Zůstávají odrůstající děti z rodin v našem společenství aktivními členy církve? Nebo převažují ti, kteří církev opouštějí? Proč?

Zůstávají 3

Opouštějí 2

4.1.6. Jak vnímáme postavení laiků v našem společenství, v naší církvi? Jaké v ní mají místo, jak podněcuje jejich křesťanský růst a uplatnění v životě?

· Autorita kléru je v naší církvi velmi silná. V naší farnosti jsou laici pořád podceňováni. Farní rada nefunguje, jen ekonomická. Poslední část otázky neadekvátní, růst je.

4.1.7. Jak spolupracují laici a kněží v našem společenství, v naší církvi ? Máme v této oblasti nějaké vlastní zkušenosti? Jak hodnotíme vztah svých církevních představených k činnosti laiků?

Dobrá spolupráce 2

Minimálně 1

Nedostatečně 1

Vztahy vlažné (odrazuje autoritativní chování kněze) 1

Malý zájem laiků 1

· Velmi málo, snaží-li se to laici změnit, nejsou jejich názory akceptovány. Záleží na osobnosti kněze. U nás zkušenosti negativní. Jejich pocit autority je příliš silný, zdá se, že laiky nepotřebují

4.1.8. Uplatňují laici v našem společenství právo a povinnost sdělovat pastýřům své mínění o věcech týkajících se prospěchu církve? Máme s tím nějakou zkušenost?

Uplatňují, negativní zkušenost 3

4.1.9. Mají v našem společenství laici teologické a katechetické a jiné vysokoškolské vzdělání? Jak ho využívají k šíření evangelia?

Ano 1

Hlavně v rodině 1

· Katechetů je víc, ale ne z našeho společenství, nemáme o nich přehled, většinou jsou zaneprázdnění svými úkoly. Máme zde ve farnosti paní učitelku z 1. stupně s teolog. vzděláním, jejíž činnost mezi dětmi je pro děti požehnáním. Může na ně působit po dobu celého vyučování a také to dělá.

4.1.10. Mají laici, kteří jsou pověření nějakou zodpovědností v církvi (pastorální asistenti, členové poradních sborů, diecézní, pastorační nebo ekonomické rady) odpovídající vzdělání? Snaží se jej doplnit?

· Nemáme pastorální asistenty ani členy poradních sborů, ani v diecézi ne. Ekonomická rada vždy někoho přizve. Odpovídající vzdělání mají.

· Máme společenství a díky jemu se držíme tam, kde jsme. I pro naši „pozdně střední generaci“ je duchovní vedení důležité, o to víc pro ty mladé, kteří by snadno mohli „podlehnout“ různým proudům a třeba nepřiměřeně radikálním názorům anebo naopak názorům uvolněným.Význam svátostí nedovedeme většina z nás vůbec docenit, pomáhají nám tímto světem procházet a s ním bojovat.

4.1.11. Dbají laici v našem společenství, aby respektovali nauku církve, a varují se toho, aby v otázkách připouštějících různé názory nevydávali svoje mínění za nauku církve?

Ano 2

4.1.12. Hájíme si navzájem dobrou pověst a dodržujeme právo na soukromí?

Ano 1

Nevíme 1

4.1.13. Jakou měrou pronikají křesťanské hodnoty do života obce, v níž žije naše společenství, díky našemu zaměstnání, politickým a společenským funkcím?

Křesťané na radnici 2

Minimálně 2

Nic neproniká, jen u jednotlivců 2

· Máme starostu města z našeho společenství, máme věřící lékaře i zdravotní sestry a redaktora rozhlasu. Byla zde překrásná vánoční výzdoba města, výstava betlémů – soutěž žáků a škol v jejich kresbě, živý betlém, který shlédlo obrovské množství nevěřících lidí.

4.1.14. Jaká je současná česká církev vzhledem k laikům? Jak se v ní laikům žije, jaké v ní mají místo, jak stimuluje jejich křesťanský růst a uplatnění v životě?

Laici mají prostor pro uplatnění 1

Církev málo otevřená laikům 1

· Není vstřícná. Většina laiků se spokojuje s minimem, které církev poskytuje (mše sv., přijímání, poutě). Jsme akceptováni jako ovečky, ale ne jako spolupracovníci.

· Na rozdíl od minulého režimu nyní laici dostávají mnoho možností k aktivitě. Jsou členy pastoračních a ekonomických rad jak biskupství, tak farností. Biskupství má mnoho úředníků z řad laiků - mužů a žen, totéž platí o centru charity, katechetickém centru, nebo centru pro mládež - vše vedou laici. Laici vedou různá nakladatelství náboženských knih, prodej devocionálií a náboženských knížek, laici vedou různé charitativní domy, např. pro svobodné matky, případně hospice atd. Domnívám se, že laici od biskupů a mnohých kněží dostávají zelenou ke spolupráci - např. jako pastorační asistenti - jak muži, tak ženy - katecheté, rovněž muži a ženy. Na některých fakultách katolických /Jihočeská, Jabok atd./ učí laici. Laici vedou náboženská vysílání rozhlasu Proglas, náboženské pořady Radiožurnálu, mnozí redaktoři Katolického týdeníku a jiných katolických novin, např. Světlo, jsou laici. Laici vedou a jsou členy sněmovních kroužků. Laici jsou členy náboženských hudebních skupin, např. Učedníci, laici jsou členy mnohých nových náboženských hnutí, např. Fokolare apod. Laici provozují křesťanské cestovní agentury. Pokud jde o laiky, jsou pro ně pořádána duchovní cvičení ať na Sv.Hoře, Sv.Hostýnu atd. jak pro ženy, tak pro muže. Jsou setkávání mládeže se svými biskupy vždy na Květnou neděli, ministrantské dny v Litoměřicích a Jablonci. Zejména duchovními cvičeními, ale také různými konferencemi, kursy, se stimuluje křesťanský růst laiků, např. jsou předmanželské kursy o metodě přirozeného plánování manželství atd.

· Církev málo respektuje, že máme své rodiny, laici si zase nezvykli, že se musí do činnosti také zapojit. V přístupu kněží jsou velké rozdíly..

4.1.15. Jaký úkol by měli mít podle nás laici v pastorační nebo ekonomické radě biskupa?

· Měli by při kázání požadovat lepší výklad Písma sv. V ekonomické radě pak převažují jako hlasy poradní. Hospodaření by mělo být průhledné. Říci konkrétně, na jakou akci se ten který obnos dává. Vůbec chybí konkrétní ucelená koncepce církve.

· Rada je od „radit“, ale laik sotva má zkušenosti, aby mohl v této záležitosti biskupovi radit. Spíš by mohl poukázat na chyby, s kterými se v praxi setkal. Naproti tomu o vzdělaného, fundovaného ekonoma by se biskup mohl „opřít“ a ulehčit svým ekonomickým starostem, ale stojí vůbec o to, aby do ekonomických záležitostí někdo dopodrobna viděl?

4.1.16. Měla by být práce laiků v církvi dobrovolná, tedy bezplatná, nebo za mzdu? Jaké důvody hovoří pro mzdu, jaké proti?

· Měli by být placeni varhaníci, pastorační asistenti, kostelníci. Proti nehovoří nic, snad jen u velmi nepatrných farností.

· Pro hovoří, že některá činnost vyžaduje pravidelnost a při větším objemu času (varhany, kostelník, administrativa) – zde je vhodná odměna.

· Některá práce bezplatná – například nepravidelný úklid kostela, některá placená – to co je formalizovaná pracovní činnost – kostelník.

· Některá práce - nárazová výpomoc, úklid – zdarma; pravidelná práce – varhaník, kostelník, častý úklid, administrativa, výuka náboženství – za mzdu běžnou pro tyto profese v okolí.

· Systematická, pravidelná práce by měla být za mzdu, nárazová, příležitostná práce zdarma.

· Každá pravidelná a častá práce za mzdu. Každý by se naopak měl snažit něco udělat dobrovolně a zdarma.

· Pravidelná činnost, která zabere víc času (výuka náboženství), by se měla platit. Nepravidelné brigády – úklid apod. by měly být zadarmo, rádi to uděláme.

4.1.17. Otázka pro společenství katechetů: Ovlivňujeme svou přítomností atmosféru škol, nebo ne? Co je potřeba na této situaci změnit? Co nikoliv?

Ne 1

4.1.18. Mají katecheté a katechetky v našem společenství pro výuku náboženství kvalifikaci srovnatelnou s jinými učiteli?

Ano 1

4.1.20. Myslíme si, že je respektována rovnoprávnost žen a jejich role v životě rodiny i farnosti? Víme o konkrétních krocích pro odstranění předsudků či nepochopení jejich role? Je proto podle nás třeba něco dělat? V případě, že ano: Co? V případě, že ne: Zdůvodněme svůj názor.

Ano 1

Ne 1

4.1.21. Dají se v církvi rozlišit „práce pro muže“ a práce „pro ženy“?

Ano 2

4.1.22. Jakou máte zkušenost s uplatněním žen, které ministrují nebo čtou čtení při bohoslužbách?

Dobrou 2

Náměty k okruhu 4.2:

Jaké je poslání laiků v životě našeho společenství, celé církve a společnosti a jak by se mělo uplatňovat?

4.2.1. Jakou máte zkušenost s evangelizací a preevangelizací?

Evangelizace křesťanským životem 1

4.2.6. Jsou laici u nás ochotni převzít svůj díl odpovědnosti v církvi? A myslíte, že naše církev je na to připravena? Pokud ne: co je třeba změnit?

· Je zapotřebí vysvětlit a poučit lidi, co znamená jejich odpovědnost. Chybí zainteresovanost laiků, jsou to jen určité stálice.

· Bylo by zapotřebí více vzdělávat rodiče, aby měli pak sami zájem o výuku dětí. V prvních letech po „sametové revoluci“ nastala vlna (záchvat) zájmu o církev, o výuku náboženství na školách, ale dnes?! Chybí vytrvalost. V naší severní oblasti je velká rozdílnost zájmu a práce v církvi než např. Praha.

4.2.11. Jak současnému světu zvěstovat radostnou zvěst a Kristovu lásku? Existují nějaké vhodné oblasti a způsoby? Pokud ano: Jaké to jsou? Pokud ne: Proč? Jaké máte zkušenosti o misijní činnosti laiků? A co soudíme o názoru, že slova jsou zbytečná a podstatné je svědectví života? Čekají dnešní lidé na slova o Kristu, nebo nečekají?

Křesťanským životem 2

Chybí odvaha i vědomosti k odpovědím 1

Modlitby a oběti za nevěřící 1

4.2.13. Co víme o organizování podpisových akcí např. za zrušení trestu smrti nebo proti registrovanému partnerství homosexuálů ? Jaký názor máme na takové akce?

Názor na akce kladný 1

4.2.14. Sledujeme křesťanské pořady České televize ( křesťanský magazín apod.), rádio Proglas? Jak podle nás oslovují naši společnost?

Kladně 1

· Poslední dobou jsou pořady Proglasu horší. Je příliš mnoho hudby na úkor slova – chybí zde, i v televizi, vědecké články, chybí historie, jsou uváděna totalitní fakta, je zapotřebí z naší strany (církevní) více odezvy na různé zkreslující články, výroky. Chybí podklady k oponentuře nevěřícího, chybí vzdělávací pořady pro mládež. V pořadech televize je mnoho násilí, arogance, netolerance, sexu. Většina pak působí výchovně v tom stylu, jak jsou podávána – negativně. Morální, duchovní a etické principy jsou silně narušeny.

Náměty k okruhu 4.3

Jak vypadá a může vypadat duchovní život laiků?

4.3.1. Jakou máte zkušenost s tím, jak křesťané laici usilují o hluboký duchovní život?

· Jsou to různé typy společenství (3. řád. sv. Františka, Fokoláre aj.), jehož členové se snaží vybočit z průměru a žít více duchovně. Domníváme se však, že i jiné, neformální společenství bez zastřešující organizace (různá setkávání mládeže, mladých rodin, apod.) napomáhají k růstu duchovního života, pokud neopomíjejí modlitbu a jsou dobře vedeny. Je však zřejmé, že ne všichni laici mají stejné podmínky a možnosti, a proto nelze očekávat stejný způsob života u všech. Velmi důležité je, aby tato možnost byla dána i těm, kdo mají v tomto směru roli nejobtížnější, t.j. matky od malých dětí, mnozí velmi vytížení živitelé rodin apod. Duchovní život je pro křesťana určitou „živou vodou“, a proto každá akce typu „setkání matek s malými dětmi na faře“, nebo i jednodenní duchovní obnova, které se mohou zúčastnit i velmi vytížení lidé, je velmi záslužným činem

· Častá účast na mši sv. včetně sv. přijímání, pravidelná zpověď, účast na exerciciích, duchovních obnovách, na večeřadlech, zapojení se do živého růžence a růžence maminek za děti…

4.3.2. Jak je duchovní život laiků ovlivněn tím, že žijí ve světě? Je to na překážku jejich duchovnímu životu? Pokud ano: Je tato překážka zásadní? Co bychom potřebovali k tomu, aby to tak nebylo?

Často na překážku 2

Není na překážku 1

Negativně ovlivňuje hlavně mladé 1

Chybí osobní statečnost dát najevo svůj názor 1

· Ano, nacházejí: modlitba, četba, katolický tisk, mše sv., zapojení do života místní církve,pomoc potřebným / nemocným, lidem v tísni, charitativní pomoc/

· U každého zřejmě jinak. U dnes pracujících zřejmě silněji negativně.

· Život ve světě dává možnost duchovně růst nebo duchovně zakrnět. Dává hodně příležitostí k projevům víry, jen je třeba mít dostatek sil a schopností je využít.

· Ano silně negativně. Nedokážu si sám zorganizovat život tak, abych měl dostatek času na své duchovní vzdělávání a duchovní růst.

· Duchovní život je ovlivněn kladně.

· Necítím jako překážku, naopak. Ale záleží na prostředí, kde žijeme, nutno však posuzovat individuálně.

· Při žití ve světě je důležitá „duchovní bdělost“. Vztah člověka k Bohu se dá prožívat i v běžných věcech. Je třeba tento vztah podporovat (posilovat) modlitbou, čtením Písma sv., svátostmi.

· Aby mohl duchovní život laiků žijících ve světě růst, je třeba podporovat všechny akce, které k jeho růstu vedou, ale být přitom maximálně svobodný a tolerantní.

4.3.5. Usilují-li laici o hlubší duchovní život, obracejí se především k třetím řádům řeholních komunit a k novým duchovním hnutím, nebo nacházejí i jiné formy hodnotného duchovního života laiků?

· Většina věřících však bere náboženský život povrchně – hluboký duchovní život chybí.

4.3.6. Jaké máme zkušenosti s osobní modlitbou, s modlitbou v rodině, ve společenství, ve farnosti? Jaké máme zkušenosti s modlitbou liturgickou (společné nešpory apod.)?

· V diskuzi jsme se zaměřili spíše na zkušenosti s modlitbou v rodinách. Bylo všeobecně konstatováno, že není vždy nezbytně nutná modlitba vlastními slovy, mnohdy to vede spíše ke strojenosti a přemrštěné snaze správně se „slohově“ vyjádřit. Forma a způsob modlitby by měla být přirozená. Někteří konstatovali, že mají problémy uskutečňovat společnou modlitbu např. manželů, přesto jsme se shodli, že je potřebná a pro manžele obohacující.

· Velice vhodným typem modlitby i pro laiky je breviář a bylo poukázáno na dobré zkušenosti jak ze společné modlitby ve farnosti, tak v rodině. Asi je dobré různé typy modlitby střídat (breviář, vlastní, růženec, tichá modlitba) a především vytrvat i v době pocitu určité prázdnoty.

4.3.7. Jakou máme zkušenost s aktivním společným slavením liturgie – především eucharistie, ale i dalších svátostí? Zapojují se laici aktivně do liturgie? Mělo by se něco v této oblasti změnit?

· Postoloprty: Zde je již hluboce zakořeněná nová liturgie s aktivní účastí laiků. Hlavní postoj laiků při mši je stání - je to radostný postoj spolu se vzkříšeným Pánem, zpívá se ordinarium podle Olejníka, Břízy, u oltáře jsou ministranti a ministrantky, ti schopní konají službu lektorskou. Svátost smíření je nabízena jak ve zpovědní kapli, kde je možno pro penitenta i sedět nebo v barokní zpovědnici. Penitenti vesměs využívají zpovědní místnost. Obřad zpovědi se drží rituálu: tj. včetně úryvku z Písma, modlitby lítosti, vkládání rukou na kajícníka atd. Při větším množství se koná kající pobožnost s individuálním vyznáním hříchů. Velkým přínosem je, podle mého názoru, že se při udělování svátostí čtou úryvky z Písma sv., na které se může navázat homilie. Domnívám se, že v menším společenství při mši sv. při pozdravení pokoje, není na škodu, naopak je přínosem, aby lidé si projevovali pozdrav pokoje nejen svému sousedu, ale i vzdálenějším věřícím. Tato část mše se tak stává velmi srdečnou záležitostí /což kvitují i náhodní nevěřící přítomní/.

· Žatec: Důležité je kromě vnějšího zapojení do liturgie i vnitřní zapojení laiků, např. při "obětování" chleba a vína umět obětovat sebe i druhé osoby, zvláště nám svěřené, různé těžkosti, nemoci, utrpení, slabosti a hříchy. Zde se praktikuje to, že kdo má objednanou mši sv., tak přináší obětní dary k oltáři, případně po dohodě s knězem čte nebo zpívá žalm

· S aktivním společným slavením liturgie máme dobré zkušenosti, je velikou posilou pro život s vírou. Díky rodné řeči se mohou lidé zapojit bez větších problémů. Síla slova má význam i pro ty, co jenom poslouchají

· Při slavení eucharistie jsou přítomny jen stálice, a to ještě v minimálním počtu. Je zapotřebí změny ve smýšlení a jednání lidí. Laik je zahlcen vším možným, ale chvíle pro Boha je posunuta jen na dobu, která mu vyhovuje.

4.3.8. Jsou pro nás podněty z každodenního života obohacením duchovního života? Pokud ano: můžeme některé uvést?

· Z konkrétních událostí si beru poučení, přemýšlím o souvislostech.

· Jak kdy, jak co, ale je to na mé vnímavosti a sebereflexi. Obohacující je vždy modlitba a účast na mši a také poděkování za prožitý den Bohu.

· Ano, procházka v přírodě, setkání s vnímavým člověkem , hudba, myšlenka na setkání s Bohem. Kladné jsou obohacením, záporné jen řídce.

· Že mne něco obohatilo poznám až po delší době, v daném okamžiku si to neuvědomuji a nedoceňuji to.

· Asi ne, spíše se potřebuji občas zastavit a vybřednout ze svých problémů.

4.3.9. Je manželství pro manžele obohacením jejich duchovního života? Existuje společný duchovní život manželů? Modlí se manželé spolu? Sdílejí se v duchovních věcech? Máme s tím nějakou zkušenost? Nebo podle nás jde spíše o projevy přílišné náboženské horlivosti?

Málokdy 1

Různá duchovní úroveň 1

Problém u smíšených manželství 1

4.3.11. Potřebujeme k našemu duchovnímu růstu duchovní vedení či doprovázení? Pokud ano: Nacházíme jej? Vnímáme to v dnešní církvi jako problém? Pokud si myslíte, že služba duchovního vedení v církvi nefunguje tak, jak by měla: Proč?

Ano, nutně 4

Potřebuji, nenacházím 3

Kněží k tomu nejsou vždy dobře připraveni 3

Kněz má málo času 1

Vhodné, ne nutné, obtížně nacházím 1

· Potřebujeme, ale jen kvalitní, ale řádně nefunguje. Nedostatek času, nedostatek duchovních, nedostatek času duchovních, zatvrzelost našich srdcí.

4.3.12. Jaký přínos mají podle vaší zkušenosti pro duchovní život laiků kázání na téma úryvku z evangelia?

Velký 1

4.3.13. Víme, že v církvi je mnoho forem duchovního života. Má i duchovní život laiků různé podoby?

Ano 1

4.3.14. V poslední době vznikla, často právě z iniciativy laiků, v církvi řada nových duchovních hnutí. (Více o nich budeme přemýšlet v 6. tématu.) Jak hodnotíme jejich přínos pro duchovní život laiků? Jakou s tím máme zkušenost?

· V našem společenství existuje tzv. Schönstattské hnutí, které zakotvilo v několika rodinách. Je to výchovné hnutí, které vychovává laiky k samostatnému, apoštolskému životu, nepodléhajícímu vlivu masovosti, k pevnosti. V našich podmínkách diaspory je přínosem pro církev.

4.3.17. Jan Pavel II. hovoří o kultuře života jako protikladu k civilizaci smrti. Jak rozumíme tomuto vyjádření? Žijí laici ve své rodině a svém prostředí kulturu života? Je to jednoduché nebo obtížné? Je to důležité? Co tomu brání? Souvisí to s duchovním životem laiků?

· Nejdříve byla diskuze o tom, jak vůbec chápeme pojem „civilizace smrti“. Došli jsme k názoru, že znakem této civilizace je zážitkově poživačný životní styl. Nejde jen o materiální stránku, tak, jak se o ní mluví v celém posledním století, ale jde o nepřetržitý proces konzumu požitků ve všech formách, které současný svět a jeho možnosti nabízejí. Kvůli těmto požitkům jsou schopni lidé přinášet obrovské oběti (např. vrcholový sportovec podstupuje nejen velký sebezápor, ale většinou obětuje i své zdraví.). Největšími oběťmi této kultury jsou příroda, vztahy mezi lidmi, zdraví a nakonec i lidský život. Jednou z příčin daného stavu je i fakt přesvědčení lidí o ohraničenosti života a jeho konce okamžikem smrti.

· Žít kulturu života v tomto prostředí je obrovsky obtížné. Nejde v tomto smyslu jen o to, odmítnout potrat nebo euthanasii, ale umět odmítnout požitek. Umět se ovládnout, když si lidé kolem nás povídají, co si koupili, kde byli na dovolené, co viděli v televizi nebo na videu apod. Nejde o askezi za každou cenu, ale umění být pánem nad sebou.

· Tato otázka souvisí s duchovním životem přímo bytostně. Kdo nežije duchovně, není tohoto ovládnutí vůbec schopen a naopak, míra vlastního ovládnutí je obvykle úměrná kvalitě duchovního života člověka

· K tomu je zapotřebí znát své hranice. O tomto problému by se mělo více otevřeně hovořit, protože je to důležité. Mnohdy stačí najít odvahu k činu – posila se dostaví. Rozhodně to souvisí s duchovním životem laiků

Okruhy ke kapitole 5

5.1. Jak dnes vypadá výchova ke služebnému kněžství?

5.2 Jak dnes vypadá služebné působení kněží ve farnosti a jak by mohl vypadat model služebného kněžského života pro budoucnost?

5.3 Jak dnes vypadá působení biskupů vzhledem ke služebnému charakteru jeho posvátné služby a jak by mohlo vypadat v budoucnosti?

5.4 Jak se v současné církvi projevuje služba stálých jáhnů? Mělo by se na této situaci něco změnit?

Náměty k okruhu 5.1.

Jak dnes vypadá výchova ke služebnému kněžství?

5.1.1. Podporujeme kněžská povolání v našem společenství? Kolik kněžských povolání z něho vzešlo? Kolik tzv. pozdních povolání?

Ano, adorace, mše za kněžská povolání 1

5.1.4. Jsou seminaristé, které známe, vhodně a dostatečně připravováni na kněžství? Mají dostatečné, vhodné a ucelené vzdělání, pevný duchovní život a potřebnou praxi? Umějí jednat s lidmi, i s nekatolíky a nevěřícími, a znají správu farnosti?

· Domnívám se, že pro zdejší diecézi litoměřickou, která je diecézí v nouzi, by měli být seminaristé připravováni se zřetelem na tyto podmínky, aby si nevytvořili do budoucna idealizovaný a neskutečný stav. Seminaristé pro zdejší diecézi by měli být vedeni pro pastoraci v diaspoře, pro komunikaci s nevěřícími bez nadřazenosti a fanatismu.

· Louny: Dnešní seminaristé jsou vzdělanější, dobře vycházejí s lidmi, ale mám dojem, že nemají dobrý vztah ke kněžím v duchovní správě a málo se zajímají o farnost, ze které pocházejí.

· Hřivice: Je třeba se připravit také na dialog s Jehovisty.

· Posunout hranici svěcení nad 30 let.

· Nejsou dostatečně připravování na běžnou praxi, která je čeká.

· Teoreticky asi ano, z hlediska praktického zřejmě nedostatečně.

· Mám pocit, že nedostatečně.

· Nevím, v některých bodech ano, v některých ne.

· Ne.

· Ano.

5.1.8. Které vědecké obory by měl podle nás kněz studovat, než přijde do farnosti?

· Psychologii, sociologii, mezilidské vztahy, začít se také specializovat na mládež nebo manžele nebo děti nebo staré lidi pro jejich duchovní vedení.

· Psychologii.

· Nevím.

· Psychologii, mezilidské vztahy, církevní právo.

· Sociologii, zaměření na vztahy v manželství.

· Psychologii, sociologii, mezilidskou komunikaci, mají být seznámeni s praxí, hudební vzdělání.

· Než přijde kněz na farnost, měl by mít alespoň kurs manažerství, znalost počítačové techniky, hlubší znalosti psychologie. Záleží na tom, do jaké farnosti bude vyslán

Náměty k okruhu 5.2.

Jak dnes vypadá služebné působení kněží ve farnosti a jak by mohl vypadat model služebného kněžského života pro budoucnost?

5.2.1. Má naše farnost faráře v místě, nebo k nám dojíždí?

V místě 2

5.2.2. Máme v našem společenství kněze z jiné diecéze? Z Polska, Slovenska? Jakou s nimi máme zkušenost? Považujeme jejich příchod za nadějné řešení nedostatku českých kněží?

· V naší farnosti působí kněz z Polska. Naše zkušenost s ním není příliš dobrá. Někteří považují příchod kněží z Polska za řešení nouzového stavu, jiní si myslí, že bychom měli řešit nedostatek našich kněží jinou organizací farností a činnosti kněží.

5.2.3. Známe větší farní obvody, kde bydlí kněží, jáhni, pastorační asistenti a katecheté a odtud spravují větší území(několik farností)? Co o tom soudíme?

· Postoloprty: Ve zdejším vikariátu je běžné, že farní obvody mají mnoho farností /v průměru 7/. Bylo by potřeba, aby na tomto farním obvodu nebyl pouze jeden kněz na všechno sám jaká já zde, ale měl pomocníky v jáhnovi, pastor. asistentovi, katechetovi, aby byla též farní hospodyně. Neexistence těchto pomocníků zde naráží především na finanční otázky/ zadarmo to nebude nikdo dělat. Kdo však je bude a jak vysoko platit? /Často také není zájem těchto pomocníků farnosti jít do farního obvodu, kde je minimální religiosita, kde se jedná spíše o předevangelizaci než o kněžské služby.

· Podbořany: Jako řeholník mohu potvrdit, že řeholníci rádi tvoří komunity, aby lépe konali misii v obvodu.

· Louny: Tyto modely mají něco do sebe, ale není to pro každého kněze.

· Liběšice: Někde je více duchovních osob pohromadě - kněží a pomocníků - a pak vyjíždějí do okolních vesnic, ale vyplatí se to pouze tam, kde je i ve vesnicích více věřících.

· Žatec: Můj názor je, že farář má mít pouze jednu farnost a být s farností tak více a hlouběji spojen.

· Krýry: Farář by měl mít pouze jednu farnost. Hřivice mají stejný názor.

· Území, kde je více kostelů - bývalých farností - při současném stavu kněze vysiluje. Rozhodně by měla fakulta na takovéto podmínky budoucí kněze připravit - taková situace je může postihnout v průběhu působení. (Záleží na povědomí biskupství o farnostech.) Pak je nutná týmová spolupráce. Naše farnost se potýká s obdobnými problémy. Ano, existují farnosti, spravované administrátorem nebo jáhnem - těchto profesí je zoufale málo. Pokud by tyto profese byly, pak by kněz mohl tyto farnosti pouze objíždět. Ideální stav je, když každá fara má svého kněze.

5.2.4. Jsou kněží, které známe, opravdu zbožní?

Ano 1

5.2.5. Nachází náš farář v naší farnosti živé zázemí, nebo zde není živé společenství a farář žije osaměle? Jak mu pomáháme zázemí nalézat?

Nestojí o ně 1

nemáme společenství 1

5.2.6. Mají kněží, které známe, dostatečné vzdělání pro úkoly, které mají?

· Pro zanedbané farnosti není kněz dostatečně vybaven "praktickým" vzděláním. Zadané úkoly, které jsou po něm požadovány, nespadají do teologického vzdělání. Máme štěstí, že náš farář má průmyslovku! Než bude nový kněz poslán v určitou oblast (město, venkov, pohraničí) je nutné probrat dané podmínky pracoviště a se seminaristy se zamyslit, jich se i vyptat, do jaké míry na daný úkol stačí (zdraví, předchozí vzdělání, zájmy).

5.2.7. Odešel v našem okolí nějaký kněz z pastorační služby? V případě, že ano: Proč? Jak jsme to prožívali? Jak žije dnes? Je to u nás ojedinělý případ, nebo se s něčím takovým setkáváme častěji?

Ne 1

5.2.8. Projevují kněží, které známe, politické názory? Jaké?

Podporují KDU-ČSL

5.2.9. Jaký zevnějšek mají kněží, které známe? Jaký je vhodný?

Nedbá o něj 1

5.2.10. Provozují kněží, které známe, také nějaké jiné zaměstnání? Je to slučitelné s jejich duchovní správou?

Ne 1

5.2.11. Měl nebo neměl by kněze za jejich práci platit stát? V případě, že ano: Proč? V případě, že ne: Kde by měla církev získávat peníze na platy kněží?

· Většina členů se shodla na tom, že kněze by stát platit neměl. Peníze by církev získala z hospodaření s navráceným majetkem (jeho vrácení je podmínkou), z příspěvků věřících a např. z nějaké formy daňové asignace

· Celá léta naše daně pobíral stát - do oprav a údržby, ba na mzdy kněží bylo minimum z minima. Za práci, kterou v dnešní době kněží vykonávají, by měl rozhodně platit stát (ten nechal zdevastovat tyto památky, které pracně obnovují a o ně se starají právě kněží), dokud není vyřešena církevní restituce. Do budoucna od státu je nutné vyřešit, aby nesměšoval kulturní památku s církevní, rovněž by měl být přehled rozvržení daní. Na platy kněží církev by měla zajistit "vnitřní zákony" (dosud v církvi doba nedozrála). Získání peněz lze i formou darů.

5.2.12. Přispíváme na opravy a údržbu kostelů, fary? Na bohoslužby? Na mzdu faráře? Na zaměstnance farnosti? Má to v budoucnosti dělat stát, nebo jsme schopni na toto přispívat?

Ano 1

· Zcela nepatrně přispíváme. Na památky by měl i nadále přispívat stát, my můžeme přispívat po upraveném zdanění.

· Částečně přispíváme. V budoucnu by to částečně mělo být z darů věřících, částečně stát, část z daní.

· Příspěvek je a vždycky bude jenom přispěním.

· Částečně přispíváme, stát by se měl podílet na financování i do budoucna.

· Stát i my.

· Přispíváme, nadále by měl něco hradit stát a něco věřící.

· Na opravy a údržbu kostelů přispíváme, pokud máme jistotu, že jsou naše příspěvky opravdu na daný účel použity. Naším příspěvkem je především naše bezplatná práce pro farnost

5.2.13. Jsou někteří kněží, které známe, zkušení a moudří, nebo to jsou spíše nezralé, nevyrovnané osobnosti? Co si na nich vážíme a co nám na nich vadí? Co od kněží očekáváme? Jak jim můžeme pomoci?

· Od kněží očekáváme, že se plně budou věnovat své službě, budou se zajímat o věřící, o jejich problémy, budou spojovat lidi a ne rozdělovat, budou věřícím i nevěřícím k dispozici. Půjdou za lidmi a nebudou čekat na faře, až za nimi lidé přijdou.

· O nezralých a nevyrovnaných osobnostech nelze mluvit. Spíše udivují svou trpělivostí. Jak pomoci? Vytvořením společenství, ale to je v lidech. Bylo by zapotřebí obnovit misie. Existují totiž kněží, kteří mají určitá charismata "zvučná jména", která zaujmou věřící a dokáží je zapálit pro věc. Proč se drží ve velikých městech? Už jen svou přítomností na kázání osloví. Jsme církev putující

5.2.14. Jakými tituly oslovujeme kněze? Které považujeme za nejvhodnější?

Otče 3

Pane faráři 2

Důstojný otče, důstojný pane 2

Dle funkce (vikář, děkan) 2

5.2.15. Jsou dnes kněží, které známe, prací pro Boží lid přetížení, málo vytížení nebo přiměřeně vytížení?

Přetíženi 4

Jak kdo 1

Málo vytíženi 1

5.2.16. Znají kněží, duchovní správci, které známe, naše zdraví a duchovní život, naše těžkosti? Zajímají se o ně a rozumějí jim? Pokud ne, co by se mělo změnit a co pro to udělat?

· O nezralých a nevyrovnaných osobnostech nelze mluvit. Spíše udivují svou trpělivostí. Jak pomoci? Vytvořením společenství, ale to je v lidech. Bylo by zapotřebí obnovit misie. Existují totiž kněží, kteří mají určitá charismata "zvučná jména", která zaujmou věřící a dokáží je zapálit pro věc. Proč se drží ve velikých městech? Už jen svou přítomností na kázání osloví. Jsme církev putující.

· Nezajímají se o ně.

5.2.17. Oslovují nás nám známí kněží svým způsobem hlásání evangelia? V případě, že ano: Čím? V případě, že ne: Proč?

Náš kněz nehlásá ani slovy, ani životem

5.2.18. Nacházíme u kněží, které známe, duchovní vedení a podněty pro svůj duchovní život? Pokud ne: Co by se mělo změnit?

· U výjimečných kněží ano, v průměru ne, ve velké skupině ne; je vůbec složité, jak dnes nacházet duchovní vedení.

· U některých ano, u některých ne.

· Duchovní vedení a podněty u kněze v naší farnosti nenalézáme, jezdíme se "nabíjet" do sousedních farností

5.2.19. Je náš kněz přirozenou autoritou v našem společenství ? Jak se projevuje?

Ne 1

5.2.20. Pociťujeme v našem společenství přijetí, nebo odstup mezi námi a knězem? Pokud odstup: Co se s tím dá dělat?

· Mezi knězem a věřícími pociťujeme odstup, který je daný asi odlišným chápáním úlohy a postavení kněze v Polsku a u nás.

5.2.21. Je naše fara dnes převážně místem živého setkávání farnosti, nebo jím podle našich zkušeností není? Účastní se náš farář farních společenství? Jakým způsobem? Vytváříme kolem faráře společenství? Pomáháme nést jeho starosti? Pokud ne: Z jakého důvodu? (Pomáháme mu v tom? Chceme to? Považujeme to za důležité? Potřebujeme ho? Bojíme se faráře? Nevíme, co s farářem dělat? Nebo si myslíme, že farář to neumí? Nestojí o to? Nepovažuje to za důležité? Bojí se laiků?

Ne 1

· Fara není převážně místem setkávání celé farnosti, jen jednotlivých skupin (pěvecké sbory, náboženství dětí, setkání seniorů, sněmovní kroužky,…), jako celek nevytváříme živé společenství. Pan farář se snaží podporovat setkávání dětí, sborů, jednotlivých skupin i sněmovních kroužků, pořádá také výlety a poutě do okolí. Někdy cesta k lidem krkolomná.

· Farní společenství je vytvářeno, i když fara není místem setkávání většiny věřících. Pro farníky jsou vytvářeny možnosti ze strany pana faráře – možnost společných poutí, možnost se setkat na faře, možnost vytvářet společenství.

· Náš farář je maximálně vstřícný a pokud se něco děje, je přítomen všemu. Pokud potřebuje pomoci (spontánně - ne) na výzvu se dostaví opět jen "stálice". Je na nás všech vytvořit konečně společenství

5.2.22. Nemáme-li ve farnosti faráře, stačí nám pastorace ze sousední farnosti? Jestliže ne, účastníme se jiného farního společenství? Co je z našeho hlediska lepší: pastorace více farních společenství jedním farářem, anebo jedno společenství z více farností v místě, kde sídlí farář? Odůvodněte svůj názor, případně navrhněte, co by se mělo změnit.

Ano 1

5.2.23. Pomůžeme faráři udržovat jednou státem vrácený (i jinak získaný) farní majetek, tak aby byl pro farnost ziskem, a ne zátěží? Nebo máme jiný návrh na způsob jeho využití?

Fary nedostatečně obsazeny 3

Náměty k okruhu 5.3.:

Jak dnes vypadá působení biskupů vzhledem k služebnému charakteru jejich posvátné služby a jak by mohlo vypadat v budoucnosti?

Fatal error: Maximum execution time of 90 seconds exceeded in C:\webs\snem.cirkev.cz\download\06_Litomerice2000.htm on line 8965