Okruhy ke kapitole 1

1.1 Pokusme se charakterizovat naše prostředí, v němž žijeme společně věřící s nevěřícími.

1.2 Žije česká církev v tomto světě vnitřně pravdivě a věrohodně?

1.3 Jak své současníky jako křesťané oslovujeme?

Náměty k okruhu 1.1.

Pokusme se charakterizovat dnešní svět, v němž žijeme společně věřící s nevěřícími.

1.1.1. Jsou pro nás věřící pouze ti, kteří chodí do kostela, anebo také ti, kteří se neúčastní života církve?

nejen ti, kteří chodí do kostela 4

věřící jen ti, kteří se aktivně účastní života církve 3

nevíme 1

· V podstatě považuji každého člověka za věřícího

· Za věřícího člověka považuji toho, který se sám cítí být věřícím a za ateisty toho, který sám o sobě tvrdí, že je ateista

· Věřící katolík je pro mne ten, který na tuto otázku odpoví kladně, sám se považuje za věřícího.

1.1.2. Je nevěřících lidí v okolí naší farnosti (našeho řádu, mezi našimi mladými kamarády) více, než je nás, křesťanů?

ANO 6

NE 3

1.1.3. Pro jaké hodnoty tito lidé žijí? V čem se jejich hodnoty liší od hodnot křesťanských?

materiální hodnoty, majetek, zábava 4

zdraví 2

děti 1

společenské postavení 1

hledají duchovní hodnoty 1

· Třebaže dosahují svých cílů, přesto jim nepřináší trvalou radost, a když jich nedosahují, tak tím více po nich touží. Věřící křesťan má ve svém podvědomí:

· desatero, které koriguje jeho morálku a

· věčný život, což mu dodává naději.

· Z praktického hlediska se hodnoty bohužel často neliší. Křesťané ale cítí, že konzumní a materiální hodnoty by neměly být na prvním místě a snažit se své postoje korigovat a dávat přednost duchovním hodnotám.

· Těmito hodnotami jsou zdraví, vlastnictví majetku, hmotné zabezpečení, zvláště pro stáří, společenské postavení. Nespoléhají se na Boha, v Bohu vidí omezení své osobnosti a volnosti jednání a rozhodování, nechtějí podléhat nikomu, zpravidla se nemíchají do problémů jiných, aby sami nebyli do těchto problémů vtaženi. Často provádí činnost, o které vědí, že je v rozporu s morálními hodnotami člověka, ale nepřiznávají to, nebo se ohrazují námitkou, že druzí dělají totéž. Přesto však mnozí nevěřící mají vztah k rodinnému životu, klidu v rodinném kruhu, i když často chápou svůj domov ve smyslu rčení: "Můj dům, můj hrad" (připustit v něm vliv, či život jiných absolutně zavrhují atd.). Mívají také kladný vztah ke svým dětem. V zaměstnání odvádějí kvalitní práci. Jako nevěřící lidé nepřijímají žádné svátosti, ale církev vidí jako instituci, do které nechtějí zásadně vstoupit, ale berou ji jako nositelku a ochránkyni lidských morálních hodnot, přičemž vliv na tyto jejich názory, ale i na jejich vlastní morální hodnoty mají např. také jejich rodiče a prarodiče, o kterých věděli, že byli věřícími, dobrými lidmi, které měli rádi a kteří tu více, tu méně jejich kladné morální základy pomáhali budovat.

1.1.4. Jaké obtíže jim přináší život bez Boha? Jaká nebezpečí, jaká úskalí, jaké problémy?

při životní zkoušce jsou bez opory 4

nesvobodní 1

na konci života 1

ve stáří 1

někdy již při pouhé zmínce o smrti ( parte, oznámení v rozhlase,…) 1

1.1.5 Chrání nás naše křesťanství před problémy okolí, nebo se nás také dotýkají?

nechrání, ale pomáhá nám je řešit 5

chrání 1

oboje 1

vyšší morální nivo křesťanů , méně interrupcí, nemanželských dětí atd.1

1.1.6 Cítí se být nevěřící lidé v našem okolí nešťastní, nebo mají radostný, či dokonce radostnější život než my, křesťané?

jsou spokojeni, pokud nenastanou problémy 2

jeví se tak, ale je to pouze vnější dojem 2

stejné 1

· Nevázanost nevěřících Desaterem je činí relativně šťastnější. Tato svoboda je však vstupní branou mnoha životních břemen (nemanželské děti, trestní řízení ve věcech krádeží, násilí atd.), které víru praktikující věřící zakouší minimálně.Záleží na povaze. Zdá se, že věřící mají větší smysl pro odpovědnost, často bývají uzavřenější povahy, přemýšlivý. Nevěřící bývají často nevázaní, s menším smyslem pro zodpovědnost, takže působí kolikrát daleko veseleji

· Křesťanská manželství jsou jednoznačně radostnější než ostatní!

1.1.7 Zajímá nevěřící lidi, jaký názor má naše církev na jejich problémy a jaké má návrhy na jejich řešení?

ANO 4 (ve smyslu výčitky: Bůh dopustil, otázky majetku, potratů …)

NE 5

myslí si, že není schopna je řešit 3

1.1.8 Cítíme existenci nevěřících spoluobčanů jako své ohrožení, nebo se nám s nimi žije dobře?

dospělí ne 4

děti ano (odcizení ideálům) 4

· necítím se ohrožen, ale do určité míry jsem omezen

· cítím ohrožení ( výchovy ) dětí

· měli bychom se snažit, aby nevěřící nepociťovali ohrožení od nás, jak tomu bylo v mnoha případech po revoluci.

1.1.9 Co nás – věřící a nevěřící lidi – spojuje?

každodenní život, všechno 3

vzájemné vztahy 3

láska 1

katastrofy, pohromy 1

touha po kladných hodnotách 1

1.1.10 Ovlivňují nevěřící lidé naše křesťanské hodnoty? Pokud ano, kladně nebo záporně?

Ano, adolescenty 1

Ano, slevujeme ze svých zásad 2

Ano, učí nás toleranci 1

oboje 3

· Ateismus nás nutí ke kladení otázek, k prohlubování našich postojů.

· Analogie k dialogu s helénistickou filozofií.

· Od nevěřících kolegů a kamarádů řada impulsů a inspirací, často k nim dotyčný chová velký obdiv.

· Důležitější pro ovlivňování hodnot je praktický život, nikoli deklarovaná příslušnost ke konfesi.

· Důležité je kladení důrazu na pozitivní vlastnosti nevěřících.

· Je nutno si všímat i záporného vlivu, nelze nekriticky přijímat masovou kulturu, která je utvrzována působením okolí.

· Nekřesťanské proudy obsahují jakousi božskou jiskru, kterou bychom jinak často přehlédli.

· Kladně, jde o to hledat v nich to podstatné. Mohu vidět někoho jak hřeší a přesto k němu můžu hledat cestu a hledat v něm Boha.

· I pád může člověka posunou dopředu.

· Je otázka, zda je to míněno osobně, pokud ano, tak je vliv kladný, předstírá nám otázky. Můžu filtrovat a vybírat si podněty. Bez toho bychom si neuvědomovali řadu věcí.

1.1.11 Jak se k sobě navzájem chováme? Přátelsky, nepřátelsky, nebo jsme si lhostejní?

Přátelsky 4

různě 1

1.1.12 Hledají naši nevěřící spoluobčané nějaké vyšší, duchovní hodnoty? Jak se to dá na nich poznat?

Ano, hledají 3

v hudbě, umění, vědě, cestování 1

roste zájem o sekty 2

Ne 1

· Myslíme si, že někteří nevěřící hledají duchovní hodnoty a některým jsou lhostejné. Existuje také skupina lidí, kteří mají přímo averzi k jakémukoliv náboženství resp. duchovním hodnotám.

· Jsme ovšem názoru, že při prvních rozhovorech s nevěřícími zpravidla vůbec nepoznáme, zda hledají nějaké duchovní hodnoty, většinou takové názory ukrývají. Teprve v těžkých životních okamžicích se tito lidé zamýšlí a hledají….

· Společenské, kulturní i duchovní klima společnosti se stále více vytváří i pod vlivem islámu a východních náboženství; není možné tuto skutečnost škrtnout, ale je třeba ji vzít na vědomí a vstoupit do dialogu.

1.1.13 Jsou v těchto otázkách rozdíly mezi venkovem a městem?

město: více se přemýšlí o duchovních hodnotách 2

větší informovanost 2

více svobody 1

více lhostejnosti 1

vesnice: blíže k přírodě, otevřenější 4

více tradice 3

více předsudků 1

· Myslíme si, že rozdíly mezi městem a venkovem jsou a jsou dány vlastně tímto prostředím:

· Město: člověk se zamýšlí v důsledku možnosti působení mnoha různých dojmů (zážitků)

· kulturní akce, přednášky, různost církví, duchovních směrů atd.

· Město – větší možnosti.

· Venkov : člověk na venkově vnímá svoji závislost na přírodě, má přirozený cit pro životní prostředí.

· Toto užší spojení s přírodou podporuje u těchto lidí hlubší duchovní vnímání.

· Venkov – užší propojení s přírodou.

· Jsme si vědomi, že toto neplatí ve všech případech.

1.1.14 Změnilo se něco v otázce hledání duchovních hodnot mezi lidmi kolem nás oproti době do roku 1989?

dříve omezováno režimem 3

nyní větší nabídka hledání duchovních hodnot 3

dříve církev přitažlivější jako pronásledovaná 2

· Současná situace je horší – v době totality byli obecně možnosti omezeny (povolání, kariéra, cestovaní, podnikání, osobní názory – přesvědčení atd. ). V důsledku tohoto vnějšího tlaku se člověk mohl více zabývat vnitřním životem – hledáním duchovních hodnot.

· Současná situace je lepší – v době totality byli lidé uzavření, byla předepsána jednotná státní ideologie a vybočování se pronásledovalo. Toto vedlo k otupělosti a uzavřenosti.

· V současnosti má člověk názorovou svobodu, má velké možnosti seznámit se s různými duchovními směry. Nejsem nijak omezován. Po roce 1989 došlo ke změnám v otázkách hledání duchovních hodnot mezi lidmi, a to jak kladně,tak i záporně. Svoboda otevřela nové možnosti ve farních aktivitách, ale na druhé straně máme stále méně času, příliš pracujeme, málo světíme neděle, neumíme tak jako naši předkové s úctou slavit různé svátky, poutě apod. Neumíme také tolik děkovat jako naši předkové. Jsme příliš uzavření do sebe. Stále více se rozšiřuje i mezi naše mladé rodiny novodobá spotřební kultura v supermarketech.

· Je rozdíl v pohledu jednotlivých generací:

· generace, která pamatuje dobu svobodného života církve před rokem 1950, vzpomíná na tuto dobu a doufá, že církev bude žít a sloužit tak, jako tehdy.

· generace, která vyrůstala a formovala se v době totality, s určitou hrdostí vzpomíná na oběti, které pro víru přinášela a se kterou si víru uhájila, obtížněji však hledá, jak by měla církev žít a sloužit v dnešní době

· generace, která se formuje v době porevoluční, vidí u předcházejících nedostatek vzdělání, formace, nerozhodnost při hledání odpovědí na potřeby doby, sama však postrádá zkušenosti a případně prostor, ve kterém se může realizovat

· pro starší a střední generaci je obtížné do svých osobních zkušeností vnést navíc ještě požadavky II. vatikánského koncilu

1.1.15 Zajímáme se v církvi o problémy, které pálí lidi kolem nás?

Ano 4

Ne 1

1.1.16 Jsme s lidmi kolem nás na jedné lodi? Pokud ano, vnímáme to tak? Pokud ne, proč? Co jim můžeme nabídnout? Děláme to?

Ano 4

nabízíme pravdivost jednání, život podle víry, dobrý skutek 4

nabízíme sami sebe 1

1.1.17 Uvědomujeme si v našem společenství a v církvi, že lidmi ničená příroda je čím dál méně schopna vydávat svědectví o Boží slávě, a že je to teď hlavně a možná brzy už jedině na nás?

Ano 3

ekologie není posláním církve 1

· Současný stav životního prostředí na Zemi je akutní, je třeba ho řešit, jinak dojde k situacím podobným katastrofě.

· Příroda má obrovskou schopnost vlastní regenerace, žádná katastrofa nehrozí, současný stav je přirozeným vývojem společnosti.

Náměty k okruhu 1.2:

Žije česká církev v tomto světě vnitřně pravdivě a věrohodně?

1.2.1. Lze větu „církev je svátostí spásy pro svět“ převést do konkrétní životní praxe křesťanů?

Ano 2

těžko 2

· Každý křesťan má předávat poselství Krista především svým životem. V životních situacích mezi lidmi reagovat jako křesťan. Je nutné vysvětlovat lidem svobodnou vůli člověka, poznání správného chování podle vzoru Krista, abychom mohli vysvětlovat dobré chování lidem jako protiobraz zla.

1.2.2. Našli bychom ve své farnosti (ve svém společenství) příklady toho, jak církev naplňuje své poslání být svátostí spásy pro svět?

Ano 3

modlitba matek za ohrožené děti 1

modlitba za pokřtěné 1

dveře kostela jsou otevřeny pro všechny 1

· Ano. Modlitbou, kněžími, katechety, společenstvími, poutěmi, slavením slavnostních mší na náměstí našeho města, poutěmi na poutní místa, osobními příklady a viditelnými svědectvími svého života.

1.2.3. Našli bychom takové příklady v křesťanských rodinách?

Ano 4

adopce, pěstounské rodiny 1

1.2.4. Jak zprostředkováváme ostatním lidem Boží zájem o svět a jeho blízkost světu?

osobním životem, naplněným živým vztahem k Bohu 2

být vstřícní, naslouchat 2

chybí nám touha po sdělování Krista 2

Boží zájem o svět zprostředkováváme svým chováním, dobrým vztahem mezi věřícími a nevěřícími, rozhovory s nimi 1

1.2.5. Je víra katolických křesťanů v našem okolí v souladu s učením církve?

spíš ano 3

ne vždy 2

1.2.6. Je způsob života křesťanů ve farnostech a v diecézích v zásadě v souladu s tím, co církev hlásá, nebo tam cítíte rozpor? Ovlivňuje tento soulad nebo rozpor vztah věřících ke své církvi? Ovlivňuje tento soulad nebo rozpor vztah nevěřících k církvi?

spíš ano 4

Ne vždy 3

Ano, ovlivňuje vztah věřících k církvi 2

Ne 1

Ano, ovlivňuje vztah nevěřících 2

· Ano, ne. Soulad nebo nesoulad velmi citelně působí na samotné věřící i nevěřící. Každé zakolísání členů církve, které je navenek církve vidět, bývá často v médiích rozmazáno, zveličeno, ale též zkresleno, a církvi to velmi škodí a odrazuje nevěřící.

1.2.7. Co ze života našeho společenství může okolní svět přitahovat, čím ho naopak odpuzujeme? Mělo by se na současné situaci něco změnit? V případě, že ne: Proč? V případě, že ano: Co?

přitahuje: když žijeme opravdově 2

když nasloucháme a pomáháme 2

odpuzuje: strohé jednání (kategorická prohlášení) 2

zbožné fráze 1

uzavřenost 2

· Přitahují zvláště: pokoj, vyrovnanost osobnosti, pokojný život v rodině, morální hodnoty osobnosti křesťana, pevné postoje, odpovědnost za svou práci, schopnost pomoci druhým, život ve společenství s rovnoprávným postavením všech jeho členů atd.
Odpuzují: dojem, že žijeme nesvobodní, svázání poslušností k Bohu, tradicionalismem, tím, že naše společenství jsou uzavřená a málo se otevíráme druhým (zvláště nevěřícím), tím že věřící lidé hřeší, což je navenek očima nevěřících vidět, mravní problémy s knězi a mládeží (zvláště citelně v médiích umocněno) atd. Církev by se měla více otevřít, stát nadále na pevných základech naší víry, rychle zažehnat osobní i skupinové rozepře mezi členy církve, zkvalitnit svůj osobní život, ještě více se přimknout k Bohu. Nabídnout své služby Bohu, aby je použil proto, aby církev skrze nás více a markantněji oslovila nevěřící a posílila svůj vliv na ně. Ve svých modlitbách říci:“Bože jsem připraven sloužit, ukaž mi prosím jak a co mám vykonat“.
Jsme mrtví brouci, nemluvíme o sobě, neoslovujeme druhé, sněmovní kroužek není v podvědomí farnosti. Snažíme se přizvat ostatní, ale nějak se nám to nedaří.

1.2.8. Když přemýšlíme o budoucnosti, bude za třicet či padesát let v naší obci katolická farnost? Bude-li, v čem bude asi jiná než ta naše?

asi ano 3

· Bude otevřenější, tolerantnější.

· Bude ekumenická nebo již sjednocená.

· Hierarchie bude blíže laikům a bude růst vliv Krista.

· Bude komunikativnější

Náměty k okruhu 1.3:

Jak své současníky jako křesťané oslovujeme?

1.3.1. Vyvíjí naše společenství (farní, řádové, mladých ap.) nějaké úsilí, aby navázalo kontakty s nevěřícími?

Ano 3

oslovujeme sousedy a známé 1

pozvání na mši spojenou s Mikulášem, vánoční besídky 1

veřejná mše na náměstí 1

společenství mladých 2

letní tábory, klub maminek 1

· Cíleně naše společenství úsilí k navázání kontaktu s nevěřícími lidmi nevyvíjí, protože nevíme jak. Na jedné straně bychom si přáli navazovat užší vztahy, na druhé straně je zde obava ze vnucování se (obava ze srovnávání se Svědky Jehovovými ). Čekáme vlastně na výzvu z druhé strany (vyhovění žádosti být kmotrem, rozvinutí rozhovoru v dané příležitosti )

· Způsob, jak chceme upozornit nevěřící kolem nás, je naše neskrývaná snaha o život podle křesťanských zásad.

· Skutečností ale je, že našemu okolí se jevíme jako velice silně uzavřená společnost.Ve farnostech pomáhají pastorační pomocníci. Jejich práce spočívá v tom, že v rámci přípravy na svatby a křty dětí u lidí, kteří z víry nežijí, kněz seznámí tyto snoubence, či manžele s pastoračními pomocníky (většinou manžely), ti se jim pak snaží předat zkušenosti ze svého života s Bohem.

· Křesťanská akademie pořádá přednášky záměrně mimo církevní prostory, aby usnadnila přístup nevěřícím.

· Centrum mládeže Adonaj pořádá akce, společenství, zájmové kurzy pro děti. Dnes se jich účastní asi 1/2 dětí nevěřících. (Lze říci, že jsou to převážně děti z ulice.)

· Potíže:

· Těžko se daří ovlivňovat starší generaci

· Je třeba vychovávat modlící se mládež, tato společenství bývají často uzavřená.

1.3.2. Jak snadné či obtížné je naopak pro nevěřící proniknout do našeho společenství?

velmi obtížné 7

snadné 2

· Nevěřící se setkávají s křesťanskou skutečností (od kněze či katechety ve škole až k nedělnímu zvonění zvonů) - jsou Bohem disponováni natolik, aby si uvědomili význam těchto skutečností.

· Možnosti řešení:

· Umět se v kostele nebo po bohoslužbě rozhlédnout kolem sebe, zda není někdo osamocený, cizí, nový.

· (Když se někdo nový přistěhuje do farnosti, mohl by ho kněz po předchozí domluvě představit. V hale na sídlišti po bohoslužbě znovu udělat seznamovací posezení. Je potřeba ke vstřícnosti k novým lidem vést i mladé ve středisku).

· Výbornými možnostmi k  navázání užšího kontaktu jsou akce pro veřejnost - Živý Betlém, roznášení Betlémského světla, dětské odpoledne,sportovní akce.

· Za tyto akce je potřeba se modlit, vyprošovat Boží pomoc do těchto situací,vyprošovat si touhu být nástrojem na cestě k druhým, více si uvědomovat vděčnost, že se druzí ptají, přicházejí ...

1.3.3. Jak je pro ně srozumitelná řeč, kterou hovoříme o svém životě a o své víře? Máme co nevěřícím nabídnout? Nabízíme jasné odpovědi na jejich otázky?

srozumitelná 3

nesrozumitelná 2

srozumitelná, ale nemají zájem 1

· Myslíme si, že naše řeč, zvláště naše postoje v otázkách víry jsou srozumitelné. Podobně je to i s naší řečí, která se týká našeho života a vyznávání určitých hodnot. Nevěřícím můžeme nabídnout tu největší věc, jaká může člověka potkat a to je život spojený s Ježíšem Kristem a se všemi krásnými věcmi, které život prožívaný v hluboké víře a lásce přináší. Jen na nás je, zda se nám podaří nevěřící svým vlastním a příkladným životem přesvědčit a zlákat, aby nás následovali a napodobovali. Členové našeho kroužku animátora přiznávají, že zpravidla rozhovor o víře nezačínají ani k němu nezavdávají impuls, ale stalo se každému již několikrát, že je nevěřící oslovili s různými tématy a chtěli tak poznat jejich názor na určitou problematiku, ať již v otázkách víry samotné nebo názor na určitá témata z praktického života. Zdali byly naše odpovědi jasné, je těžko z našeho hlediska posoudit, neboť často neexistovala mezi námi a nevěřícími zpětná vazba, na které bychom si ověřili jasnost a účinnost našich slov, zvláště proto, že po rozhovorech na určitá témata se k nim již nevěřící zpravidla nevraceli.

1.3.4. Kdo ve vašem okolí převládá? Lidé, kteří odpadávají od víry, nebo lidé, kteří přicházejí k víře? Jaké jsou to typy lidí?

přibývá přicházejících 4

více odpadávají 1

nevíme 1

1.3.5. Jak se naše společenství zajímá o situace, v nichž můžeme oslovovat nevěřící, například o zkušenosti učitelů a učitelek náboženství s dětmi z nevěřících rodin? Jaké jsou další situace, v nichž můžeme oslovovat nevěřící?

prostřednictvím dětí 3

v zaměstnání 2

pohřby, svatby 1

církevní škola nabízí i nevěřícím křesťanské hodnoty 1

1.3.6. Jak vypadá soužití našeho společenství (farního, řádového, mládeže atd.) s nevěřícími?

bez problémů 2

pouze formální vztahy 1

1.3.7. Jsme spokojeni s tím, jak vypadá naše svědectví o Boží spáse tomuto okolí? V případě, že ano, jaké k tomu máme důvody? V případě, že ne, co je v silách vašeho společenství změnit, co nikoliv?

Ne 3

otevřít se více jako farní společenství 2

1.3.8. Jak může jednotlivý křesťan působit na své okolí? A jak jednotlivé buňky církve (rodiny, farnosti, společenství, diecéze, komunity, hnutí, aktivity, organizace…)? Zkusme shromáždit co nejvíce nápadů a možností.

život podle evangelia 3

pořádat duchovně neutrální akce k navázání kontaktů 1

nenechat se odradit 1

pomoc při organizacích obce 1

· Pomoc při organizování akcí, do nichž se zapojují také nevěřící (viz otázka 1.1.1). Velmi viditelnou aktivitou jsou akce charitativní, ale i kulturní a společenské v rámci farnosti, ale i města, kde je velmi dobrá příležitost se zviditelnit.
Je třeba žít s lidmi jako s přáteli, mluvit s nimi a občas „ťuknout“. Někdy nám chybí potřebná duchaplnost.

· Lidé hledají především lásku, porozumění, pomoc a to jim dávat je důležitější, než vnucovat řeči o Bohu. Je třeba ukázat nevěřícím jak žít, ale ponechat jim svobodu. Na věřící bývají kladeny vyšší morální nároky, s tím je třeba počítat.

· Názory některých nevěřících jsou, že se nehodíme do dnešní doby. Přesto je třeba, aby z nás vyzařovala vnitřní spokojenost.

1.3.9. Vnímáme svoji odpovědnost za společnost a své okolí ve svém městě či obci? Vyvozujeme z této odpovědnosti konkrétní kroky? Jaké?

Ano 3

· Snažíme se o to, aby naše děti jako nastupující generace byly natolik námi vychovány a vzdělány, aby dokázaly po nás dále rozvíjet život v církvi a v naší farnosti v následujícím století. Po mnoha letech komunistické nadvlády a potlačování svobodného vyznání to je rozhodně potřeba.

· Snažíme se o všestrannou angažovanost ve veřejném životě (spolková činnost , akce pro spoluobčany, zejména pro děti a mládež).

1.3.10. Jsme vskutku zodpovědní hospodáři – tedy ti, kdo se mají starat o zvířata, rostliny a stvořené věci na Zemi, a jsou Bohu zodpovědní jako spolupracovníci na jeho plánu?

snažíme se 2

Ne 1

Okruhy ke kapitole 2

2.1 Co je obecně třeba, aby se určitá skupina stala skutečným společenstvím?

2.2 Jak v naší církvi zažíváme rovnost všech lidí před Bohem?

2.3 Co je třeba v našich podmínkách napravit, abychom v církvi žili opravdu jako společenství Božího lidu?

Náměty k okruhu 2.1

Co je obecně třeba, aby se určitá skupina stala skutečným společenstvím?

2.1.1. Znáte ve světě kolem sebe skupiny lidí, které byste označili pojmem společenství? Znáte takové skupiny lidí v církvi? Jaké jsou jejich charakteristické společné rysy?

Ano 3

víra, společné zájmy 2

důvěra, láska 1

komunikace 1

· Společenství v církvi:

· Sněmovní kroužek, společenství mládeže, farní společenství, chrámový sbor, řády, charismatické komunity.

· Společné rysy:

· společný zájem nebo činnost nebo cíl, příspěvky, organizační struktura, pravidla činnosti

· Aby se ze skupiny stalo společenství, musí mít své společné charakteristické rysy. Jsou to tyto:

· Sdílení radostí a radostí,důvěra, bezpečí, umět se podělit, co prožíváme ,mít k sobě úctu, ochota pomoci ,ne lhostejnost, vytvářet prostor, aby každý mohl být sám sebou, vzájemná pomoc podle potřeby

2.1.2. Je třeba se ve společenství navzájem znát? Do jaké míry?

Ano 5

není podmínka, ctít svobodu jednotlivce 1

2.1.3. Je třeba si navzájem pomáhat? Myslíte si, že se to v církvi týká jen duchovní oblasti, nebo i každodenního života? V jakých oblastech je vzájemná pomoc na místě a kde ne (pomoc v domácnosti, péče o staré lidi, finanční pomoc, starost o potřebné, hlídání dětí, pomoc v nesnázích…)? Myslíte, že by se o pomoc měli starat především jednotlivci, nebo i společenství jako celek?

Ano 5

v obou oblastech 3

nezneužívat ochotu druhých 1

2.1.4. Je potřebným prvkem společenství vědomí spoluzodpovědnosti za osudy druhých?

Ano 3

2.1.5. Je důležité, aby členové společenství vyznávali stejné hodnoty?

Ano, podmínka vzniku 2

Ano 1

Ne 1

Ne, nechat druhému prostor 1

2.1.6. Mohou ve společenství nastat konflikty? Pokud ano, jak je řešit?

Ano, normální stav 4

vyříkat si stanoviska 4

odpouštět 2

řešené spory jsou očišťující 1

lépe je jim předcházet 1

2.1.7. Jaký význam hraje ve společenství odpuštění?

velký 4

skloubí společenství 1

každý je nakloněn odpustit 1

2.1.8. Mělo by společenství brát ohled na lidi v menšině a na okraji? V případě, že ano: do jaké míry?

Ano 2

držet se vlastní pravdivosti 2

2.1.9. Jak se má zachovat společenství, když si povšimne, že na jeho setkání někdo opakovaně chybí?

ptát se po důvodech 4

2.1.10. Mohou tvořit jedno společenství mladí a staří?

Ano 4

spíše ne 1

starší jsou tomu více nakloněni 2

obohacující 1

· Za společenství lze považovat i rodinu. V každé rodině přece žije pohromadě několik generací. Je však nutné, aby si v takovém společenství každý jeho člen o to více uvědomoval svoji roli, měl v úctě role těch druhých a bral ohled na schopnosti a možnosti jednotlivých členů společenství.

· Přítomnost mladých a starších ve společenství může někdy přinášet určité problémy (konzervativnost starších, nezkušenost mladých), ale může být i zdrojem mnohého pozitivního, pokud obě strany budou ochotny se vzájemně respektovat (zkušenost a rozvaha stáří, nápaditost, elán a průbojnost mládí).

2.1.11. Mohou tvořit jedno společenství chudí a bohatí? Pokud ano: Jaké vztahy by v něm měly být?

Ano 2

obtížně 1

2.1.12. Patří k podstatě společenství také to, že má svého vůdce? Pokud ano: Jaký je vztah mezi ním a společenstvím? Jde o přirozenou autoritu, nebo o autoritu plynoucí z oficiálního pověření? Může být napětí mezi formální a neformální autoritou? Může toto napětí přinést něco pozitivního?

Ano 3

spíše koordinátor 2

2.1.13. Mohou ve společenství být ještě menší skupinky nebo třeba názorové proudy? Je to společenství ke škodě, nebo k užitku? Za jakých okolností?

Ano 2

záleží na velikosti 1

Náměty k okruhu 2.2

Jak v naší církvi zažíváme rovnost všech lidí před Bohem?

2.2.1. Měla by česká církev lépe hájit práva našich občanů? Jestliže ano, navrhněte, jakým způsobem. Jestliže ne, zdůvodněte proč. Kdo by se měl k takovým věcem vyjadřovat, kdo ne?

Ano 3

v médiích 1

Ne 1

vyjadřovat jen kompetentní lidé 1

· Měla by česká církev lépe hájit práva našich občanů?

· Ne.

· Proč?

· Nemá výkonnou moc.

· Práva jsou v ČR chráněna dostatečně státem, mnohdy až příliš (právě těch, kdo porušují zákon).

· Církev se správně staví na stranu nenarozeného dítěte oproti státu, který se staví na stranu matky.

· Kdo by se měl k takovým věcem vyjadřovat?

· Měli by se vyjadřovat biskupové po konzultacích ve svých diecézích. Měli by se vyjadřovat k:

· porušování práv církve

· porušování základních lidských práv

· porušování morálky v konkrétních případech

2.2.2. Jeví se vám církevní aktivity na pomoc romské menšině v naší zemi jako dostačující? Je to problém církve?

Ne 2

Ano 1

· Neznáme přesně celou problematiku rómské menšiny ve všech regionech našeho státu, ale domníváme se, že církevní aktivity na pomoc rómské menšině jsou malé a nedostatečné. Cítíme, že Rómové nejsou chápáni jako rovnocenní lidé, a že potřebují pomoc v mnoha otázkách a směrech, aby se více dostali na kulturní a ekonomickou úroveň českých občanů. Rovněž si myslíme, že problémy s Rómy nejsou v naší farnosti tak kritické. Určité, byť malé procento rómských občanů, navštěvuje mši svatou. Také jsme se jednou pokusili o sloužení rómské mše svaté, ale nebyla sloužena ve vhodnou dobu a také ji nebyla (byť to nezní hezky) věnována širší „reklamní kampaň“, která by napomohla k větší účasti ostatních občanů. Chtěli bychom se pokusit o zopakování této mše a v případě, že se tento nápad ujme, chtěli bychom tuto mši ustanovit jako mši pravidelnou. Vrátíme-li se k myšlence širší aktivity církve na pomoc rómské menšině, musíme konstatovat smutnou skutečnost, že nápady a vůle zintenzívnit aktivitu sice existují, ale chybí nám ve farnosti farníci, kteří by se této nelehké činnosti ujali a věnovali. Nejlépe by bylo, kdyby takový lidé, měli tuto činnost jako své placené zaměstnání.

2.2.3. Přispíváme ze svých příjmů na potřeby farnosti a diecéze, apoštolát, charitativní činnost, na misie, na bohoslovce, tzv. svatopetrský haléř na potřeby Apoštolského stolce? Sbírkami při mši svaté, pravidelnými dobrovolnými příspěvky? Příspěvky stanovenými naším biskupem?

Ano 3

na nedělních sbírkách 2

· Pohled kněze :

Přispíváme? Někteří se rozhodli dávat desátek ze svých platů na podporu chudších a dávají tam (nejen v kostele), kde si myslí, že to druzí potřebují.Jsou však i kněží, kteří tak tak vyhlásí ohlášené sbírky a nejsou příliš přesvědčeni o jejich správnosti.

Zastupující kněží tyto sbírky ohlásí jen, když jsou na to místním knězem skrze farníky upozorněni. Sami v tomto směru aktivní nejsou. Lidé na vesnici, to chápou, že já – farář, který tam stejně málo jezdím, chci jenom peníze (tak to cítím). Nechápou společenství s celou církví a s celým světem. Žijí sami pro sebe, protože si vystačí a kněz tam každou neděli dojede.Pohled věřících z městských farností:

Velice pozitivní je, když kněz předem ohlásí, nač se vybírá a po sbírce kolik se vybralo – ve farnosti a případně v rámci republiky. Je dobré pokud farníci znají přibližný rozpočet plánovaných akcí a oprav a později i přibližné vyúčtování

2.2.4. Měl by se nějak změnit vztah katolíků k příslušníkům jiných velkých náboženství, kteří žijí v naší zemi? V případě, že ano, v čem a prostřednictvím koho? V případě, že ne, zdůvodněte svůj názor.

neinformovanost je náš nedostatek 3

chceme být tolerantní 3

Ano 1

vztahy jsou dobré 1

obavy z kontaktu na poli duchovním 1

2.2.5. Existuje ve Vašem okolí modlitebna nebo společenství jiného náboženství?

Ano 3

Ano, adventisté 1

2.2.6. Vyjadřuje česká církev (v rodinách, ve farnostech, v diecézích ...) rovnost všech před Bohem a jednotu Božího lidu? Jestliže ano, jak? Jestliže ne, zdůvodněte svůj názor.

Ano, v homiliích, náboženství, v tisku 2

Ano, v pastýřských listech 1

· Negativních věcí je možná méně, ale více „vyčnívají“. Rovnost všech lidí před Bohem by se podle názoru některých členů našeho kroužku měla projevit i v tom, že např. kněží budou sdílet – po materiální stránce – život podobný životu většiny lidí. Luxusní auta a nepřiměřený životní standard vyvolává kritiku okolí.

· Jiný názor: Lidé si musí zvykat na to, že majetkové rozdíly budou stále větší. Je třeba neposuzovat podle zevnějšku, protože nevíme, jak ten bohatý svým majetkem pomáhá, sponzoruje některá díla atd. Rovnostářské společnosti je odzvoněno.

· Nakonec jsme se shodli v tom, že drahá auta a další věci nevadí, pokud jimi kněz slouží. Věřící dobře vycítí, jaký je vnitřní postoj kněze vůči ostatním – zda je to nadřazenost nebo izolace či postoj služby.

· Kněží by neměli být v izolaci. Věřící by jim v tom měli pomoci

2.2.7. Zažívají ženy v české církvi stejně důstojné postavení jako muži?

Ano 4

Ne 4

církev nezná život ženy 1

· Ano. Domníváme se, že mnohé ženy snad ze studu či zdrženlivosti se nezapojují do aktivit církve a to si myslíme, že je škoda. Bylo by jistě dobré, kdyby se objevily v naší farnosti také akolytky, které by pomohly duchovním v jejich náročné práci, např. při poučování budoucích novomanželů, kde by mohly akolytky jistě přispět svými konkrétními svědectvími a názory, nebo při přednáškách o sexualitě a dospívání katolické mládeže, kdyby akolytkami mohly být zdravotní sestry (i když to jistě není podmínka). Víme, že by se akolytky mohly zapojit do palčivého problému roznášení svatého přijímaní do domácností nemocným farníkům nebo návštěvou nemocných v nemocnicích, kde taková návštěva nemocného bratra či sestry, spojená s přijetím těla Kristova, má dozajista velmi kladný vliv na psychiku pacienta a potažmo tak na jeho zdravotní stav. Nebráníme se, i když u nás ve farnosti k tomu došlo jen zřídka, aby se na mši svaté podílela i děvčata jako ministranti, atd.
Před Bohem je důstojnost obou pohlaví rovnocenná. Role mužů a žen jsou však různé a mnohdy nezastupitelné. Ženy by se v církvi neměly stávat náhradou mužů. O mnohých otázkách (dnes ve světě populárních) lze diskutovat, nemělo by však jít o řešení udělat z nouze ctnost. Snaha žen, či dívek nahradit mužské role může být motivována dosáhnout nedosažitelného. Tato motivace však dosažením cíle pomíjí. Většina diskuzí na toto téma pramení z nepochopení role jednotlivých pohlaví v církvi. Není chyba v tom, že jim to nikdo přijatelně nevysvětlil ?

· Ženy mnohdy nezažívají stejné postavení. Stejná důstojnost ženy přitom vůbec nespočívá v přejímání stejných úkolů jako např. ministrování, podávání sv. přijímání atd. Kněží často s ženami neumějí jednat, ostýchají se jich a nebo dokonce bojí. Svůj ostych, strach a nevyrovnanost zakrývají jakousi povýšeností, mnohdy vtipkováním na úkor žen. Problém vidíme trochu ve výchově, mj. i v semináři. Budují se křesťanské hodnoty, ale chybí ty obyčejné lidské.

Příklady:

Vejde kněz do kanceláře, kde je jiný kněz a žena. Podá knězi ruku a ženy si ani nevšimne.

Kněz jede autem raději sám, než aby ženu svezl, protože co kdyby ho někdo pomluvil?

Děvče chce studovat teologii. Kněz prohlásí: Musíme zkoumat její motivy, kdo ví, proč to chce vlastně studovat. Jistě chce odvést nějakého zbožného chlapce od kněžství. Jen nerad jí dá doporučení ke studiu. Chce studovat hoch. Ví se, že je to „poleno“, ale přesto ho všemožně podpoříme, protože jeho motiv je určitě ušlechtilý.

Přesto, že děvčata mohou ministrovat, někteří kněží to nedovolí, i když není ministrant žádný.

2.2.8. Zdá se vám, že se mladí v naší církvi příliš upřednostňují, zanedbávají, nebo mají odpovídající pozornost?

odpovídající 3

zanedbáváni 1

2.2.9. Cítí se děti v našem společenství dobře? Máte s nimi kontakt?

Ano 3

Ne zcela 1

2.2.10. Jak pečuje naše společenství o své staré a nemocné členy?

dobře 1

nevíme 1

nepečuje 1

2.2.11. Setkáváme se někde v církvi s nadřazeným či povýšeným jednáním? V případě, že ano: Kde?

Ne 2

Ano 1

2.2.13. Vnímáme, že znamením času je angažovanost v otázce lidských práv, svobod a demokracie? Co v tom děláme?

je třeba více se angažovat 1

· Znamení doby to je pro věřící, víc by se měli angažovat. Církev by je k tomu měla motivovat, vnitřně podporovat, povzbuzovat.
Sama církev jako instituce by se angažovat neměla /ve své institucionální podobě/.

2.2.14. Jak se díváme na spory v církvi, o kterých informuje rozhlas, televize a tisk? Je to dobré řešení, takto spory zveřejňovat před světem?

je třeba otevřeně, veřejně, fundovaně vysvětlovat stanoviska 6

spory jsou přirozené 1

Náměty k okruhu 2.3.

Co je třeba v našich podmínkách napravit, aby církev žila opravdu jako společenství Božího lidu?

2.3.1 Potřebujeme společenství ke vztahu k Bohu, nebo nám stačí pouze osobní vztah? Zdůvodněte svůj názor.

Ano 4

vzájemné obohacení 2

2.3.2 Co je třeba kromě formálního ustanovení farnosti biskupem k tomu, aby se v ní “děla” církev?

kvalitní kněze 2

osobnosti odhodlané k činu 2

pomoc jáhna 1

církev žije neformálními aktivitami 2

2.3.3 Jak souvisí náš duchovní život a vědomí společenství s lidmi?

úzce 2

· Duchovní život je klenot, který se projevuje u každého člověka jinak, ale přitom stejně. Mít pro druhého čas, pochopení, toleranci, ohleduplnost, vytrvalost, lásku, kterou čerpáme z duchovního života nejen pro sebe, ale hlavně pro druhé. Ideální je, když jsou takové mezilidské vztahy oboustranné.

2.3.4 Souhlasíme s tím,že: „dnešní společnost trpí nedostatkem vztahů a společenství, a proto pokud vytvoříme skutečné společenství, je to veliké znamení pro svět a veliký příklad”? Pokud ano: Vyplývají z toho nějaké závěry? Pokud ne: Co je v těchto oblastech může nahradit?

Ano 5

Ne 2

oživuje farnost 3

nesprávná formace společenství může narušovat jednotu farnosti 1

· Je nedostatek vztahů. (V pondělí jsem dostal 2 anonymní dopisy – podepsané Vaše sestra. A přitom o nic nešlo) Někdy je vztahů mnoho, ale na nižší úrovni. Svět přispívá nejen ke kvantitě věcí, ale i vztahů. Je však velmi náročné je držet.

Řešení: Neangažovat se všude, i když bych chtěl všechno a všechno je dobré. Rozvíjet vztahy v rodině a se sousedy, aniž však přehlížím široké okolí.

· Domnívám(e) se, že vztahy uvnitř skupin věřících (uvnitř společenství) nejsou dostatečně zjevné, že to není dostatečný příklad, způsob, jak pomoci dnešnímu světu.

Dnes lidem nejvíce chybí kontakty, především ve formě rozhovoru. Nemusí přitom vždy jít o hlubší, důvěrnější vztah. Ten si lidi dnes taky najdou, mají přítele/přátele, ale mají málo času, aby si spolu povídali. Dříve byly takové kontakty vyvolány způsobem života; lidé se znali, navzájem se potřebovali, a přitom nežili v takovém spěchu jako dnes, a tak spolu při práci, při výpomoci pohovořili. S přáteli se scházeli, setkávali se v hospodě, navštěvovali se. Dnes jsou služby a řemeslníci neznámí, anonymní, rychle provedou dohodnutou práci, a nepovídá se.

Poslat známému přání k narozeninám není takovýmto kontaktem. O něco lepší je zatelefonovat a pár slov prohodit. V pracovním kolektivu by křesťané, pokud k tomu mají předpoklady, měli se spolupracovníky občas promluvit i o mimopracovních otázkách. V domě, kde bydlí, by měli alespoň s některými sousedy občas popovídat.

Je ale třeba určitého taktu; člověk, který se cíleně snaží navazovat kontakty, může být i nepříjemný, vlezlý a ukecaný.

· Ano je to velké znamení. Společenství mají velkou moc v působení na své okolí. Mohou druhé uchvátit, přilákat, přitáhnout je a přijmout je do svého středu. Pomohou tak mnohým najít smysl svého života, duchovní život, který mnozí lidé ve svém životě hledají. Mohou zde najít duchovní sílu pro překonání svých životních problémů, najdou zde přátele, na které se mohou spolehnout a oni sami se pak stanou pomocníky pro druhé, poznají svoji důležitost a úlohu v pomoci druhým a nejlépe pak, když v našem společenství najdou a poznají Krista Ježíše a dostanou tak dar víry a mohou tak být vzorem a příkladem hodným k následování zase pro druhé.

2.3.5 Žijeme ve farnosti spíše vedle sebe, nebo spolu? Co u nás převažuje? Můžeme posoudit, co převažuje v jiných společenstvích (farnostech, v řádech, v hnutích apod.)? Vidíme v tomto směru v posledních letech nějaký vývoj?

spolu 1

vedle sebe 1

2.3.7. Jsme malým společenstvím, které je vhodným prostorem ke sdílení víry, lásky a naděje, k promýšlení Božího slova, k hledání Boží vůle a znamení času? Jsou taková společenství kolem nás? Pokud ano: Vyplývají z toho nějaké závěry? Pokud ne: Co je může nahradit?

Ano, jsme 3

Ano, jsou kolem nás 1

nic je nemůže nahradit 1

2.3.8. Je v naší farnosti, církvi dost zralých a silných osobností, kolem nichž by bylo možno vytvářet společenství? Pokud ne: Kde je příčina? Dá se s tím něco dělat?

Ano 2

Ano, ale nemají zájem o zapojení1

2.3.9. Jakou máme zkušenost se vztahy v našem společenství? Narážíme v našem společenství nebo jinde v církvi na přetvářku, faleš, pomluvy a nactiutrhání? Výjimečně, často, nebo vůbec ne? Snažíme se v našem společenství (v naší církvi) cílevědomě vytvářet, prohlubovat a očišťovat vztahy? Je to důležité? Vyplývá z toho něco konkrétního?

Snažíme se být sami sebou a hlavně to umožňovat i ostatním 1

2.3.10. Zažíváme v našem společenství spory a hádky? V případě, že ano: O co se přeme? Jak je řešíme? Je taková nejednota v církvi přípustná? Mohly by spory některých členů naší církve vyústit až do jejich odštěpení a založení nové církve? Nebo je rozkol jen dědictví minulosti, které se už dnes neopakuje?

Ano 1

třídíme si názory 1

řešíme v lásce, toleranci a respektu 1

jednota není uniformita 1

· I v církvi se dost často setkáváme s lidmi, kteří si myslí, že "musí" být příkladem ostatním a všechno tomu podřizují - i osobní pravdivost (a pravdu).

2.3.11. Je oprávněná kritika nedostatků v našem společenství, v naší církvi? Jak rozlišujeme při kritice lidský a božský prvek v církvi? Co mají podle nás dělat ti bratři a sestry, kteří s něčím v životě církve nesouhlasí?

Ano 1

· O lidském prvku diskutujeme, Boží hledáme.

2.3.13 Žije naše společenství (farní, řádové, mladých...) ve shodě s ostatními společenstvími, která žijí v jeho blízkosti? V případě, že ano: Jak jsme se dopracovali k tomuto stavu? V případě, že ne: Co vyvolává naši či jejich nelibost, co vzájemné spory, co odcizení?

Ano 1

2.3.14 Sdělujeme svým duchovním pastýřům své zkušenosti s běžným životem, aby v nich mohl rozpoznávat a číst „znamení času“?

Ano, s radostí 1

2.3.15 Souhlasíme s tím, že: „malá společenství mohou být velmi dobrým prostorem ke sdílení víry, lásky a naděje, k promýšlení Božího slova, k hledání Boží vůle a znamení času”? Pokud ano: Vyplývají z toho nějaké závěry? Pokud ne: Co je v těchto oblastech může nahradit.?

Ano 2

nabídnout své služby farnosti 1

zapojit se do většího společenství, nežít izolovaně 1

Otázka 1 – Potřebuje církev obnovu a když ano, tak v čem?

Ano. Měla by být více rodinou. Nemá být pouze shromážděním lidí stejného vyznání, kteří se potkávají pouze na nedělní bohoslužbě, ale aby společně žila i mimo mši.Církev má být domovem, prostředím, kde se těší na ostatní a prožívá Boží přítomnost nejenom na mši a v eucharistii, ale hlavně ve společenství. Církev jako celek by se měla více soustředit na rozměr církve jako společenství a ne na rituály a vnějškovost. Důležitý je obsah a ne forma. Vždyť Ježíš si vyvolil apoštoly aby s ním „chodili“, tj. aby s ním měli společenství a v něm se učili poznávat skutečného Boha. Ve společenství byli očišťováni ( viz. Jan 13,10 ).

Ano, neustále potřebuje se obnovovat. Současný stav církve to jsou sladké úsměvy a nepravdivé vztahy, zatuchlé struktury a feudální systém správy založené více na autoritářství a ne na službě. Je nutné změnit způsoby komunikace ve všech směrech a změnit způsoby pastorace.

Obnovu potřebují ti kteří tvoří církev.

Otázka 2 – Kdo může obnovit církev?

Církev může obnovit každý z nás svým originálním způsobem tím, že každý z nás je jedinečný originál. Sílu dává Duch svatý, na každém z nás je s ním spolupracovat.

Kdo má větší moc v církvi má i větší odpovědnost, protože může víc vykonat skrze tuto moc.

Začít má každý sám nejdříve u sebe a pokračovat společně, ale vždy jen s Kristem.

Otázka 3 – Co je třeba obnovit v církvi konkrétně?

Formalismus a neosobní vztahy. Vnějškovost. Okázalé projevy – biskup i kněz i lid jsou si rovni před Bohem, ale je tomu tak v církvi? Biskupové i kněží se nesmí bát jednat s „lidem“ jako se svéprávnými.“Řadoví“ mají také rozum a leccos ví nebo umí líp než „klér“. Proč se lidu kněží bojí?

Každý z nás se nesmí bát být sám sebou-nesmí se bát být lidskými bytostmi. Nesmí se cpát do neosobních postojů, které nic nestojí, nikoho neohrožují, nic neříkají, ale také nic nedávají. Proto nás nevěřící odmítají-pro naši nepravdivost, na kterou jsou citliví. Nesoustředit se na ZÁKON, tj. na perfektní projev , ale na Boha jako osobu!

V církvi je třeba vytvářet společenství-bratrství, zdůrazňovat hodnotu rodiny, respekt k člověku-laikovi a jeho problémům. Obnovit služebnost hierarchie, ducha milosrdenství (vztah k chudým lidem a těm na okraji společnosti), otevřenost pro sekularizovaný svět a pro jeho demokratické hodnoty i způsob myšlení-např. schopnost dialogu. Odstranit dogmatismus v myšlení lidí. Obnovit struktury a systém farností, aby duch a život byly před formami.

Objevit znovu úlohu ženy v církvi, kde má nezastupitelné místo pro svoji přirozenou úctu k životu a jedinečnosti člověka. Objevit rodinu jako přirozenou církev a podporovat ji nejenom slovy a řečmi, ale také skutky. Stále přetrvává středověký pohled, že kněžství nebo řehole je víc než rodinný život.

Otázka 4 – Co mohu udělat pro obnovu církve?

Obnovit věrnost evangeliu a věrnost poslání každého z nás a nikdy nerezignovat před nešvary.

Snažit se žít osobní vztahy v církvi,vytvářet společenství,bourat zdi a odstraňovat vnějškovost. Snažit se vytvářet společenství-prožívat s ostatními, radovat se, plakat. Nesoudit, ale odpouštět. Snažit se vztahy v církvi narovnat a dál je nekřivit.

Žít věrně podle evangelia na svém místě v církvi s neustálou ochotou ke změně a s otevřeností pro impulzy zevnitř i zvenku. Vytvářet společenství a sloužit chudým, modlit se a vzdělávat budovat společenství.

Otázka 5 – Jak si představuji obnovenou církev?

Společenství jako rodinu. V dialogu a zdravé otevřenosti, v plném vědomí, že jsme Boží děti k záchraně a proměně všech (viz Sk). Ochotnou ke spolupráci se všemi lidmi dobré vůle. Každý ať žije v pravdě, pokoře, ve službě.

Milující – jako rodinu. Jednotnou, aby se podobala Ježíši a byla s ním jedno.

Všichni všem ve středu s Bohem.

Jako církev prvních křesťanů - společenství, kde se nedbá na konfesi, která není překážkou, ale obohacením, která nerozděluje, ale spojuje, protože se soustředí na to, co je podstatné a to je láska-Kristus, který se za nás obětoval.

Jako tam, kde si lidé navzájem pomáhají ne proto, že musejí nebo že se to má, ale proto

že se milují. Nesoustředěnou na to, že jen my máme pravdu (platí i pro evangelíky), to je na to nepodstatné, ale na to společné. Připravenou pomoci kdykoliv a komukoliv.

Církev jako rodina, kde se žije podle evangelia v duchu služby a milosrdenství a hlavně pravdivě.

Okruhy ke kapitole 3

3.1 Odpovídá struktura naší církve uskutečňování jednoty Božího lidu?

3.2 Jakým způsobem žije církev v rodině a co udělat pro to, aby rodina měla své místo elementární buňky v církvi?

3.3 Co je cílem ekumenických snah v naší církvi?

3.4 Jaké skutečné konkrétní kroky podniká a má podnikat církev v diecézích a ve farnostech v oblasti ekumenismu?

Náměty k okruhu 3.1

Odpovídá struktura naší církve uskutečňování jednoty Božího lidu?

3.1.1. Odpovídá struktura naší farnosti a jiných farností v naší diecézi současnému rozložení věřících? Bylo by lépe sousední farnosti sloučit, rozdělit nebo vytvořit úplně nově?

sloučit ne, větší spolupráce ano 1

3.1.2. Považujeme současné členění naší diecéze na farnosti za odpovídající současnému rozložení věřících nebo by se mělo něco změnit?

Ano 1

Ne 1

3.1.3. Je naše farní společenství spíše vázáno na území a nebo spíše na vztah k určitému kostelu či k osobě kněze, zejména ve městech s  více farnostmi?

ke kostelu 2

ke knězi 1

ke společenství 1

na území 1

3.1.4. Účastní se trvale našeho farního společenství sestry a bratři z jiných farností?

Ano 3

3.1.5. Spoluodpovídáme za vlastní farnost? Jak se to projevuje? Jak by se to mohlo projevovat? Máme farní, ekonomickou a pastorační radu v našem farním společenství? Jakou máme zkušenost s jejich zakládáním a prací? Máme dost ochotných a schopných laiků?

Ano 2

o farní radě nevíme 1

tíha odpovědnosti leží na knězi 1

dost schopných, ale málo ochotných 1

3.1.6. Spolupracujeme s okolními farnostmi, naším vikariátem, s naší diecézi? V čem?

Ano, s farnostmi 1

Ne 1

Ano s vikariátem, charismatické obnovy, setkávání rodin, akce pro mládež 1

3.1.7. Máme kontakt s diecézními radami: pastorační, ekonomickou, laickou, kněžskou, katechetickou? Jakou s nimi máme zkušenost? Spolupracujeme s nimi v oblasti pastorace, řízení, vzdělávání, financování, stavební činnosti, rozhodování, komunikace, informovanosti atd.)? Pokud ano, co oceňujete? Pokud ne, co by se mělo změnit a jak?

s katechetickou 1

omezeně 1

Ne 1

3.1.8. Máme novinové a internetové zpravodajství našeho společenství, diecéze a církve? Jestliže ano: Slouží nám ke spojení jednotlivých společenství v diecézi a naší církvi? Jak jsme spokojeni s jeho obsahem? Přispíváme do něj? Jestliže ne: Je něco takového pro život našeho společenství a naší církve potřeba?

novinové zpravodajství 2

měsíčník 1

internet 1

3.1.9. Známe kněze, kteří byli v době do roku 1989 vysvěceni a žili v manželství? Jak a kde pracují? Jsou se svým zařazením do života církve spokojeni? Jakou máme s nimi zkušenost? Jaké mínění o nich mají naši představení? Je to problém, který se nás týká, nebo nás nezajímá? Máme zkušenost s tzv. skrytou církví? Lze s ní spolupracovat?

ano, došli naplnění v řeckokatolické církvi 1

nemáme informace 1

3.1.10. Jsme spokojeni s prací svého biskupství a jeho jednotlivých středisek v jednotlivých oblastech (pastorace, řízení, vzdělávání, finance, stavební činnost, rozhodování, komunikace, informovanost atd.)? Pokud ano, co oceňujete? Pokud ne, co by se mělo změnit a jak?

malý kontakt, žádné propojení k biskupovi 2

3.1.11. Jak napomáhat tomu, aby ti, kdo profesionálně pracují v církvi, neztratili stálý kontakt s děním ve společnosti a správně rozpoznávali a četli „znamení času“?

modlit se 1

Náměty k okruhu 3.2

Jakým způsobem žije církev v rodině a co udělat pro to, aby rodina měla své místo elementární buňky v církvi?

3.2.1. Jakou úlohu hrají rodiny v našem společenství? Angažují se nějak v jeho životě?

zásadní roli 2

angažují - sněmovní kroužky, manželské exercicie, pouť do Říma, společné dovolené 1

3.2.2. Jakým způsobem přijímáme rodiny s dětmi v kostele? Jak se tam chovají? Jak se tam cítí? Je tam něco i pro malé děti? A mají vůbec chodit děti do kostela?

jsou přínosem pro společenství 3

dětské mše 1

kázání pro děti v boční kapli 1

· Rodiny s dětmi v kostele – pro nás aktuální a důležité. Chodíme s dětmi do kostela v Předklášteří, kde je prostředí dětem příznivě nakloněno, je tolerantní, je zde kladný vztah k dětem. Také část bohoslužby je věnována dětem.

3.2.3. Mají se matka či otec malých dětí účastnit bohoslužeb ve všední dny? Je správné v tyto dny odcházet od dětí do kostela nebo je brát s sebou? Jaké s tím máme zkušenosti? Patří účast na bohoslužbách ve všední dny k duchovnímu životu lidí žijících v rodině, nebo je to spíše projev nevhodné náboženské horlivosti?

účast na mši 1x týdně 1

v týdnu účast na dětské mši 1

3.2.4. Prožíváme fakt, že naše rodina je základní buňkou církve? Co si pod tím konkrétně představujeme? Uskutečňuje se v ní duchovní život jejích členů? Jak se uplatňuje všeobecné kněžství v rodinách? Slavíme tam církevní, rodinné i společenské svátky? Jak tam nasloucháme Božímu slovu? Jak se tam modlíme? Potřebujeme společnou modlitbu? Žehnáme se v rodině? Žehná rodinu jen otec, matka, nebo navzájem?

Ano 2

žehnání v rodinách 3

společná modlitba 2

předávání víry dětem 1

slavíme rodinné, církevní i společenské svátky 1

3.2.5. Jsou naše rodiny pro své členy prvotním místem setkávání s Kristem? Jakým způsobem? Kdo u nás především předává a rozvíjí víru dětí: rodiče, kněz, nebo katecheta?

ano 1

nejdříve rodiče, potom kněz a katecheta 2

3.2.6. Existují v naší farnosti rodiny, které jsou „na okraji“, bez zájmu o společenství farnosti? Jak se jim snažíme přiblížit?

snahou o komunikaci 1

nevíme 1

3.2.7. Co soudíme o těch rodinách, které se tak živě angažují, že život farnosti se bez nich zdá být nepředstavitelný?

děkujeme za ně 1

hyperaktivní jsou, ale šlo by to i bez nich 1

3.2.8. Jaké máme zkušenosti se společnou modlitbou v rodině? Je rodina křesťanskou rodinou teprve tehdy, když se společně modlí?

dobré 3

není 2

· Se společnou modlitbou v rodině máme dobré zkušenosti. Nepovažujeme ji ale za kritérium úrovně křesťanské rodiny, určitě je to pro rodinu přínosné. Jiné rodiny mají lepší zkušenost s modlitbou osobní. Jiné rodiny mají vyzkoušeno, že je dobré od určitého věku dítě nenutit ke společné motlitbě.

Náměty k okruhu 3.3

Co je cílem ekumenických snah v naší církvi?

3.3.1. Uměli bychom popsat dosažené výsledky ekumenického dialogu v církvi? Jak je přijímáme?

· Ekumenické bohoslužby a setkání, Iniciativa smíření, posun od vzájemného boje a nevraživosti k vzájemné úctě a spolupráci.

3.3.2. Jak učení II. vatikánského koncilu o tom, že katolická církev vlastní plnost všech prostředků spásy souvisí s naším úsilím o dosažení plné jednoty všech křesťanských církví?

· Nejde jen o uvedené dokumenty, ale i o nový dokument “Dominus Jesus”. Toto vše k jednotě nepřispívá, nýbrž slouží odpůrcům jednoty na obou stranách jako záminka proti sbližování.

· Pochybuji(eme), zda může opravdu diskutovat (tedy i naslouchat) člověk, který má jistotu (je ujišťován), že pravdu má právě on.

· Církev vlastní velké bohatství a touží ho dát i všem ostatním křesťanům

3.3.3. Snažíme se v rámci ekumenismu spíše o návrat odloučených bratří do katolické církve nebo spíše o vzájemné poznávání, respektování a obdarovávání se z bohatých a podnětných tradic křesťanských církví? Vylučují se tato dvě pojetí, nebo se navzájem doplňují?

· Tato dvě pojetí vycházejí ze zcela odlišných postojů, a zřejmě nejsou slučitelná. Měli bychom k ekumenismu přistupovat z pozice uvedené na druhém místě.

· Můžem je přijímat, obdarovávat, ale nenutit je zpět k nám

· Dnes je spíše trend poznávat než jinověrce nutit k návratu do církve. Přesvědčovat je třeba především životem.

3.3.4. Patří společná modlitba, účast na ekumenických bohoslužbách a vzájemné kontakty s nekatolickými křesťany k podstatným úkolům katolického křesťana nebo je to výraz jeho zvláštní angažovanosti?

Ano 1

3.3.5. Uměli bychom si představit, že by se na státních školách učilo náboženství společně pro děti nevěřící, pro děti z nekatolických církví i pro děti z naší církve? Jestliže ne: Z jakých důvodů? Jestliže ano: Za jakých podmínek?

Ne povinně (budí odpor) 1

· Nejen že na tomto návrhu neshledáváme nic problematického, naopak se nám jeví jako velmi prospěšné, kdyby katolická mládež (ale i dospělí) měla možnost blíže poznat učení nekatolických církví (a naopak). Bylo by potřebné k jednotlivým tématům věrouky vyložit část, ve které se shodujeme, a pak nezaujatě vysvětlit lišící se verze nauky, jak je předkládána jednotlivými církvemi.

· Asi by bylo obtížné zajistit vyučujícího, který by tyto rozdíly znal a uměl vysvětlit.

3.3.6. Jsou to pro nás jasné a konkrétní formulace, kterými katolická církev stanovuje cíle ekumenismu?

· Ano, např. Katechismu katolické církve nebo v Ekumenickém direktáři.

3.3.7. Formuluje naše společenství cíle, o které usiluje ve vztahu ke společenstvím nekatolických křesťanů, která žijí v jejich okolí? Jestliže ano, jak? Jestliže ne, proč?

Ne 1

3.3.8. Když se modlíme za obnovení jednoty církve, máme konkrétní představu, za co se vlastně modlíme?

· Ano, ale vždy se to obrátí v to, že my jsme nejednotní, modlit se za to, aby všichni uvěřili

· v Ježíše Krista

· Pod modlitbou za obnovení jednoty církve nemáme konkrétní představu, nepovažujeme za

· důležité, aby se církve sjednocovaly.

· Obrazně řečeno: aby byl jeden pastýř a různě barevné ovce.

Náměty k okruhu 3.4

Jaké skutečné konkrétní kroky podniká a má podnikat církev v diecézích a ve farnostech v oblasti ekumenismu?

3.4.1. V čem se můžeme od našich nekatolických sester a bratří inspirovat v oblasti nasazení pro potřeby světa?

úcta a znalost písma 1

horlivost 1

charita 1

· Ukázkovou aktivitou tohoto druhu je adventistická organizace Adra.

· Inspirace asi nestačí, musí být i lidé, kteří to umí a jsou ochotni se angažovat, a musí být od církve podporováni

3.4.2. Žije v blízkosti našeho společenství (farního, mládežnického, řeholního...) nějaké společenství nekatolických křesťanů? V případě, že ano: Jaké společné aktivity podnikáme (charitní práce, modlitby, vzdělávání...), případně jak často?

Ano, ale žádné kontakty 1

nevíme 1

3.4.3. Co nabízí naše společenství v oblasti ekumenismu naší diecézi a všeobecné církvi?

nic 1

otevřenost v případě zájmu 1

3.4.4. Pořádá naše společenství ekumenické akce a bohoslužby? Účastní se jich kněží, které známe?

Ne 2

3.4.5. Účastníme se ekumenických bohoslužeb pořádaných z iniciativy nekatolických křesťanských církví? Sledujeme ekumenické bohoslužby, které při významných příležitostech přenáší česká televize?

sledujeme televizi 2

3.4.6. Kolik známe smíšených manželství? V jaké víře vychovávají své děti? Co víme o jejich problémech? Pomáháme jim? Účastní se děti ze smíšených rodin života naší farnosti? Jak se cítí tyto rodiny v našem společenství?

známe 4 - katolická výchova dětí 1

katolická výchova dětí 1

děti aktivní účast na farním životě 1

zlhostejněli ve víře 1

3.4.7. Spolupracujeme s nějakými ekumenickými organizacemi v naší zemi? Které to jsou? Považujeme jejich počet za dostatečný? Máme dojem, že se rozvíjejí, nebo spíše spějí k zániku? Jaké to má důvody?

Ne 1

3.4.8. Jak chápeme kritické události naší církve v historii (např. odsouzení katolického kněze Mistra Jana Husa, křížové výpravy, rekatolizace...) i v současnosti (např. svatořečení Jana Sarkandera)?.

· Mistr Jan Hus až na pár bludů - hodnotíme jako pozitivní osobu.

· Husitství vnímáme negativně.

· Křížové výpravy - myšlenka byla dobrá, ale došlo k zneužití. Negativní veškeré násilí s nimi spojené - (loupení, obohacování)

· Dobu temna hodnotíme převážně pozitivně - za totality nám byl vnucován překroucený pohled na toto období.

Okruhy ke kapitole 4

4.1 Jak vypadá život laiků v našem společenství a v celé naší církvi?

4.2 Jaké je poslání laiků v životě našeho společenství, celé církve a společnosti a jak by se mělo uplatňovat?

4.3 Jak vypadá a může vypadat duchovní život laiků?

Náměty k okruhu 4.1

Jak vypadá život laiků v našem společenství a v celé naší církvi?

4.1.1. Jak a kde konkrétně žijí všichni pokřtění bratři a sestry naší farnosti? Kdo má o nich adresný přehled?Kolik se jich z toho aktivně účastní bohoslužebného společenství?

nevíme 3

adresný přehled nemáme 1

4.1.2. Jak velkou část naší farnosti tvoří důchodci, děti a studenti, kolik zbývá na střední generaci?

důchodci 60% , střední generace 20%, děti a mládež 20% 1

důchodci 50% 1

4.1.3. Kdo ví něco o tom, kde pracují? Jsou mezi námi významní odborníci, členové zastupitelstva místní obce nebo státu?

známe se 1

4 lidé v zastupitelství 1

4.1.4. Udržují obětaví laici u nás životaschopnost společenství, kam pouze občas dojíždí kněz?Vedou u nás z nedostatku kněží bohoslužby laici? Má to dobrou budoucnost? Proč ano? Proč ne? Máme s něčím podobným zkušenost z jiných farností?

ano, udržují 1

vedou bohoslužbu 1

má to dobrou budoucnost, kněží ubývá 1

4.1.5. Zůstávají odrůstající děti z rodin v našem společenství aktivními členy církve? Nebo převažují ti, kteří církev opouštějí? Proč?

Ano 1

Ne 1

· Žijeme ve farnosti městského typu, kam přicházejí lidé spíše ze zájmu nebo na základě osobních vztahů než na základě příslušnosti k farnosti podle místa bydliště, často se zapojují lidé, kteří do města přicházejí za studiemi nebo za prací

· Když srovnáme situaci dnes a před 10 lety, mnozí z tehdejší mládeže (v té době většinou studenti) se oženili či vdaly a odstěhovali se, ale ve svých nových farnostech se zapojují do života církve

4.1.6. Jak vnímáme postavení laiků v našem společenství, v naší církvi? Jaké v ní mají místo, jak podněcuje jejich křesťanský růst a uplatnění v životě?

měli by být aktivnější 2

podílí se na životě církve 1

jejich role bude stále důležitější 1

laici si osobují právo rozhodovat o věcech, které jim nepřísluší 1

· Laici by měli být vychováváni nejen po stránce odborné (např. školení akolytů), ale i duchovní a lidské, aby si uvědomili, kde jsou jejich kompetence a kde ne. Pokud jde např. o problémy řešené farní radou, konečné slovo přísluší faráři.

· Kněží by zase na druhé straně měli být vychováváni k tomu, aby si vybírali dobré rádce a odborníky z řad laiků.

· Laici by měli být vedeni k samostatnosti (ne ovečky).

· Laici by měli mít odpovědnost (a od církve oprávnění) samostatně se starat o provoz a údržbu církevních budov, mohli by sami zajišťovat vyučování náboženství.

· Církevní představení by měli od laiků získávat informace jednak odborné, ale i názory na dění v církvi, a využívat tyto informace k dobru místní církve.

4.1.7. Jak spolupracují laici a kněží v našem společenství, v naší církvi ? Máme v této oblasti nějaké vlastní zkušenosti? Jak hodnotíme vztah svých církevních představených k činnosti laiků?

dobře 2

jsme v počátcích, hledáme cestu 1

obtížně, vše závisí na knězi 1

kněz mírně direktivní 1

· Při výběru členů farní rady je lépe oslovit konkrétní vhodné lidi, než dát průchod absolutní demokracii. Tak se zamezí tomu, aby ve farní radě zasedly problematické osobnosti, které by nebyly přínosem.

· Při spolupráci kněží a laiků záleží na obou stranách. Každý musí k tomu druhému přistupovat s úctou a moudře. “Počátkem moudrosti je upřímná touha nechat se poučit.” (Mdr 6)

4.1.8. Uplatňují laici v našem společenství právo a povinnost sdělovat pastýřům své mínění o věcech týkajících se prospěchu církve? Máme s tím nějakou zkušenost?

Ano, uplatňují, negativní zkušenost 1

Ne 1

4.1.9. Mají v našem společenství laici teologické a katechetické a jiné vysokoškolské vzdělání? Jak ho využívají k šíření evangelia?

katechetický kurs 1

výuka náboženství 1

4.1.10. Mají laici, kteří jsou pověření nějakou zodpovědností v církvi (pastorální asistenti, členové poradních sborů, diecézní, pastorační nebo ekonomické rady) odpovídající vzdělání? Snaží se jej doplnit?

Ano 1

4.1.11. Dbají laici v našem společenství, aby respektovali nauku církve, a varují se toho, aby v otázkách připouštějících různé názory nevydávali svoje mínění za nauku církve?

Ano 1

· Nemyslím(e) si, že je třeba v běžném hovoru nějak zvlášť rozlišovat mezi osobními názory a naukou církve, i když se zcela neshodují.

4.1.14. Jaká je současná česká církev vzhledem k laikům? Jak se v ní laikům žije, jaké v ní mají místo, jak stimuluje jejich křesťanský růst a uplatnění v životě?

dobře (Blansko) 1

záleží na tom, jaký je kněz 1

záleží na tom, kde se farnost nachází 1

4.1.15. Jaký úkol by měli mít podle nás laici v pastorační nebo ekonomické radě biskupa?

· Otázka 4.1.15 se nám zdá být špatně formulována. Funkce pastorační či ekonomické rady biskupa je dána kodexem a vlastními stanovami. Zde nezáleží na aktivitě laiků, ale na tom, koho biskup do své rady jmenuje a zda radu jmenuje.

· Pociťujeme jako velký nedostatek v naší diecézi tu skutečnost, že není ustanoven vikář pro pastoraci, pastorační rada diecéze a pastorační plán diecéze.

4.1.16. Měla by být práce laiků v církvi dobrovolná, tedy bezplatná, nebo za mzdu? Jaké důvody hovoří pro mzdu, jaké proti?

profesionální práce placeny 1

placena jen režie 1

práce spojené s duchovním životem farnosti bezplatné 1

4.1.17. Otázka pro společenství katechetů: Ovlivňujeme svou přítomností atmosféru škol, nebo ne? Co je potřeba na této situaci změnit? Co nikoliv?

Ano 1

4.1.18. Mají katecheté a katechetky v našem společenství pro výuku náboženství kvalifikaci srovnatelnou s jinými učiteli?

Ano 1

Ne 1

4.1.20 Myslíme si, že je respektována rovnoprávnost žen a jejich role v životě rodiny i farnosti? Víme o konkrétních krocích pro odstranění předsudků či nepochopení jejich role? Je proto podle nás třeba něco dělat? V případě, že ano: Co? V případě, že ne: Zdůvodněme svůj názor.

Ano 2

kde to není nutné, ženy by neměly ministrovat 1

4.1.21. Dají se v církvi rozlišit „práce pro muže“ a práce „pro ženy“?

Ano 1

4.1.22. Jakou máte zkušenost s uplatněním žen, které ministrují nebo čtou čtení při bohoslužbách?

dobrou 2

bez zkušenosti 1

Náměty k okruhu 4.2:

Jaké je poslání laiků v životě našeho společenství, celé církve a společnosti a jak by se mělo uplatňovat?

4.2.1. Jakou máte zkušenost s evangelizací a preevangelizací?

působení pastoračních pomocníků (příprava na manželství, křest) 1

· Farní společenství mladých přivedlo k aktivnímu životu řadu “jen” pokřtěných.

· Pozitivní přínos působení kaplanů ve farnosti.

· Důležitá je evangelizace snoubenců, v rodinách a mezi manželi.

4.2.3. Uplatňuje se účast na všeobecném kněžství službou v církvi, např. i liturgickým způsobem (lektoři, akolyti apod.), nebo spíše službou světu? Nebo obojím? Můžete uvést konkrétní příklady?

oboje 1

4.2.4. Jak se u nás v rodinách a v našem okolí uplatňuje podíl na kněžském poslání u laiků? Jak si konkrétně představujeme posvěcování rodinného života? Jak se u nás laici podílejí na posvěcování vašeho okolí? Můžeme uvést konkrétní příklady?

rodina: společná modlitba 3

četba Písma 2

rodinné exercicie 1

v životě: aktivně se hlásit k církvi 1

4.2.5. laiků? Známe mezi laiky lidi vydávající svědectví o Kristu? V čem se projevují? Potřebuje naše církev a svět takové lidi? Podporuje je?

prorocké poslání - úkol zvěstovat Boží slovo 1

4.2.6. Jsou laici u nás ochotni převzít svůj díl odpovědnosti v církvi? A myslíte, že naše církev je na to připravena? Pokud ne: co je třeba změnit?

laici připraveni, církev ne 2

laici nejsou připraveni, představení to ani nepožadují 1

ano i ne 1

4.2.7. Jsou laici u nás považováni biskupy a kněžími za partnery? Máme s tím nějakou zkušenost?

Ano, jsou 1

kněžími ano, biskupy ne 1

4.2.8. Jak konkrétně uplatňujeme podíl na královském poslání u laiků? Máme jako laici svůj díl odpovědnosti v našem farním společenství? Je na to naše církev připravena? Pokud ne: Co je třeba změnit?

v angažovanosti (služby, ministranti) 1

· Za určité dílčí stránky chodu farnosti jsou odpovědni různí laici; ale rozsah odpovědnosti laiků by měl být větší a k tomu nejsou právní podmínky, ani ochota ze strany církve.

4.2.9. Usilujeme v církvi o posvěcení světa, který sdílíme s tvory svěřenými nám coby hospodářům? Jsme “dobrými pastýři” všemu, co Bůh s láskou stvořil, nebo se zaměřujeme jen na člověka?

péče o přírodu, domácí hospodářská zvířata 1

4.2.10. V čem podle nás spočívá nebezpečí klerikalizace laiků? Souvisí to s uplatněním laiků při liturgii?

· Pomoc laiků kněžím je potřebná, ale je třeba respektovat vůdčí roli kněze. Problém nastává tehdy, když kněz nedělá, co má, pak jeho úkoly přebírají laici, mohou si na to zvyknout. Následně do farnosti může přijít dobrý kněz a potřeba jeho autority se obtížně prosazuje.

· Z působení církve (kněží) by nemělo vyplývat, že to nejlepší, co můžeme právě teď (kdykoliv) vykonat, je modlitba, rozjímaní, četba bible, návštěva bohoslužby (klerikalizace laiků). Duchovní aktivity jsou jen „potrava“, zdroj síly pro „práci“ mimo církev. Laici mají prvořadé úkoly tam, kam jsou posláni, postaveni, ve své rodině, obci, zaměstnání.

· Klerikalizace laiků asi zde označuje nepřiměřené zapojení laiků do vedení bohoslužeb a podobně. Myslíme, že v naší farnosti ani v nejbližším okolí to zatím nehrozí, ale větší zapojení laiků asi bude časem nutné, a ani potom se neobáváme, že jejich aktivita bude nepřiměřená.

· Občas dochází k úchylkám v záměnách

· Nepravdivé nahrazování kněze

4.2.11. Jak současnému světu zvěstovat radostnou zvěst a Kristovu lásku? Existují nějaké vhodné oblasti a způsoby? Pokud ano: Jaké to jsou? Pokud ne: Proč? Jaké máte zkušenosti o misijní činnosti laiků? A co soudíme o názoru, že slova jsou zbytečná a podstatné je svědectví života? Čekají dnešní lidé na slova o Kristu, nebo nečekají?

vést příkladný život 2

4.2.12. Angažují se laici ve světe v ozdravování jeho institucí, v práci pro spravedlnost a svobodu? Jak toto působení hodnotíme? Je dostatečné? Je kvalifikované? Je v církvi oceňované?

Ano 1

4.2.13. Co víme o organizování podpisových akcí např. za zrušení trestu smrti nebo proti registrovanému partnerství homosexuálů ? Jaký názor máme na takové akce?

jsou dobré 2

rozporuplné 1

· církev by měla vyjadřovat vztah k životu podle přikázání i těmito způsoby.

4.2.14. Sledujeme křesťanské pořady České televize ( křesťanský magazín apod.), rádio Proglas? Jak podle nás oslovují naši společnost?

Ano 4

kladně ovlivňují společnost 2

Náměty k okruhu 4.3

Jak vypadá a může vypadat duchovní život laiků?

4.3.1. Jakou máte zkušenost s tím, jak křesťané laici usilují o hluboký duchovní život?

výjimečně 2

4.3.2. Jak je duchovní život laiků ovlivněn tím, že žijí ve světě? Je to na překážku jejich duchovnímu životu? Pokud ano: Je tato překážka zásadní? Co bychom potřebovali k tomu, aby to tak nebylo?

· Silně, s velkým úsilím je třeba zachovat si duchovní náplň

· Kde jinde by měli laici žít než ve světě? Proč by to mělo negativně ovlivnit jejich duchovní život? Svět je prostředí, které je jim vlastní. Proto jejich duchovní život je jiný než život těch, kdo žijí třeba v kontemplativním klášteře, ale nedá se říct, že je menší nebo větší. Nedomníváme se, že duchovní život laiků bude tím duchovnější, čím více se bude podobat životu kněží nebo řeholnic.

· Dříve se zdůrazňovalo, že život kněží a řeholníků je dokonalejší formou života než např. manželství. Stále ještě přežívá skutečnost, že když jsou přímluvy za povolání, nebo mladí se mají modlit za povolání, myslí se tím kněžské a řeholní povolání. Málo se zdůrazňuje, že i manželství je povolání a že existuje mnoho různých druhů povolání.

· Určitě je spojnice mezi naším duchovním životem a naší angažovaností, zvláště v občanském a neziskovém sektoru, v poslední době klesá bohužel i u křesťanů (měli bychom si uvědomit svou zodpovědnost i možnost formy služby druhým). Pokud usiluji o dobrý duchovní život, může mně pomáhat v mé angažovanosti, měl by se můj duchovní život promítat do všech mých činností, mám do všeho vnášet světlo své víry.

· Ale pro všechny křesťany platí, že by měli usilovat o jednotu činu a ducha. Měli bychom mít dobře vychované svědomí – my často nejsme dostatečně radikální, ryzí, jak si přeje Pán. Dnešní společnost problémy relativizuje, my bychom měli relativizovat co nejméně. Mohu korigovat určitě sebe a částečně toho, kdo má dobrou vůli.

4.3.3. Nacházejí laici díky svému způsobu života ve světě i specifické podněty pro svůj duchovní život? Jaké?

každodenní prožívání s Bohem 1

4.3.4. Prožívá laik, který usiluje o hlubší duchovní život, bolestný rozpor mezi svou duchovní snahou a každodenní realitou, nebo lze obě tyto stránky života plodně propojit a usilovat o to, žít celý život v jednotě s Bohem? Pokud ano, jak? Znáte lidi, kteří to dokázali? Jak?

Ano, prožívá 1

Ano, lze je propojit 2

v každé činnosti se obracet k Bohu 1

mělo by se stát ideálem života každého laika 1

známe lidi, kteří to dokázali 1

· Duchovní život posiluje pravidelné přijímání svátostí. Osobní modlitba také posiluje, je-li o samotě, najdeme si klid, shon dáme za hlavu a prožíváme přítomnost Boha. Někdo má pravidelnost v denní modlitbě, někdo ji má neuspořádanou, je však nutné dbát na modlitbu církve, Otče náš.

4.3.5. Usilují-li laici o hlubší duchovní život, obracejí se především k třetím řádům řeholních komunit a k novým duchovním hnutím, nebo nacházejí i jiné formy hodnotného duchovního života laiků?

Schönstattské rodiny 1

· Třetí řády jsou rozšířeny tam, kde žijí řeholníci toho řádu a dávají dobrý příklad. Např. v okolí karmelitánského kláštera je hodně laiků členy III. karmelitánského řádu.
V okolí salesiánské fary je hodně salesiánských spolupracovníků. V blízkosti františkánského či dominikánského kláštera jsou zase členové jejich III. řádů. Příslušnost k III. řádu nese s sebou výhody (duchovní servis), ale také jistá nebezpečí v tom, že členové jsou vyzýváni k velké apoštolské aktivitě někdy na úkor svých rodin a dětí. Tyto „duchovní aktivity“ jsou pro některé osoby přitažlivější než povinnosti v rodině. Řeholníci by měli dbát na to, aby vedli jim svěřené laiky tak, aby v nich upevňovali jejich vlastní povolání a pomáhali jim na cestě k Bohu, ne k sobě.

4.3.6. Jaké máme zkušenosti s osobní modlitbou, s modlitbou v rodině, ve společenství, ve farnosti? Jaké máme zkušenosti s modlitbou liturgickou (společné nešpory apod.)?

cenná modlitba v rodině 3

· Speciálně pokud jde o liturgickou modlitbu breviáře, tam soudíme, že by kněží měli být opatrní v propagaci tohoto způsobu modlitby. Jistě se mnohdy stane, že méně samostatný katolík se nechá přemluvit k takovéto časově náročné formě modlitby a pak mu chybí čas na jeho stavovské povinnosti.

4.3.7. Jakou máme zkušenost s aktivním společným slavením liturgie – především eucharistie, ale i dalších svátostí? Zapojují se laici aktivně do liturgie? Mělo by se něco v této oblasti změnit?

více se zapojovat 2

zapojení je samozřejmost 1

Ne, nezapojují 1

Liturgie a zvláště nedělní je v životě farnosti jediným a jedinečným okamžikem, kdy se setkává celá farnost. Co by mohlo liturgii obohatit ?

· Pravidelné uvádění věřících do hloubky a bohatství liturgie a vysvětlování jejích znamení a symbolů

· Osobní přímluvy věřících

· Osobní díky věřících

Odvážný návrh ?

· Předem připravené osobní svědectví některého z věřících např. při homilii

· Občas osobní přivítání kněze při příchodu, rozloučení při odchodu věřících z kostela

· Nespoléhat pouze na psané informace – některé informace více zdůraznit v ohláškách (to se však děje).

· Zapojit do mše sv. rodinu, za kterou je mše sloužena – čtení, přímluvy atd.

4.3.8. Jsou pro nás podněty z každodenního života obohacením duchovního života? Pokud ano: můžeme některé uvést?

Ano 1

4.3.9. Je manželství pro manžele obohacením jejich duchovního života? Existuje společný duchovní život manželů? Modlí se manželé spolu? Sdílejí se v duchovních věcech? Máme s tím nějakou zkušenost? Nebo podle nás jde spíše o projevy přílišné náboženské horlivosti?

Ano, je obohacením 2

Ano, modlí se spolu 1

4.3.10. Jaký přínos mají malá společenství pro náš duchovní život? Máme s tím nějakou zkušenost?

velký 3

4.3.11. Potřebujeme k našemu k duchovnímu růstu duchovní vedení či doprovázení? Pokud ano: Nacházíme jej? Vnímáme to v dnešní církvi jako problém? Pokud si myslíte, že služba duchovního vedení v církvi nefunguje tak, jak by měla: Proč?

Ano 5

je problém najít vhodného duchovního vůdce 4

vhodný je stálý zpovědník 1

· Zdá se, že i ve velkém městě kněží, kteří by mohli účelně vést zvláště mladé lidi, je málo

· Lidé se nevyznají sami v sobě a od kněze čekají pomoc při objasnění, co se v nich vlastně děje; zde rada typu „více se modli“ nestačí

· V souvislosti s odpovědí na otázku 4.1.5 konstatujeme, že je dobrá zkušenost s těmi, kteří hledali duchovní vedení již před lety, tito lidé se většinou neztratili

· Zkušenost kněze: dnes je obtížnější nacházet kontakty pro duchovní vedení, protože i laici i kněží mají nějak málo času.

4.3.12. Jaký přínos mají podle vaší zkušenosti pro duchovní život laiků kázání na téma úryvku z evangelia?

mají význam 4

4.3.13. Víme, že v církvi je mnoho forem duchovního života. Má i duchovní život laiků různé podoby?

Ano 2

4.3.14. V poslední době vznikla, často právě z iniciativy laiků, v církvi řada nových duchovních hnutí. (Více o nich budeme přemýšlet v 6. tématu.) Jak hodnotíme jejich přínos pro duchovní život laiků? Jakou s tím máme zkušenost?

· Lidé, kteří chtějí duchovně žít, mají větší možnost výběru z různých spiritualit. Z naší farnosti např. pochází kněz, který patří do Společenství blahoslavenství.

4.3.15. Máme zkušenost se čtením Božího slova v rodině nebo ve společenství? Jakou? Jaké má tato forma přednosti a jaká omezení?

Ano, správné, bez problémů 2

4.3.16. Má angažovanost laiků v občanské společnosti vazbu s jejich duchovním životem? Pokud ano, jakou? Jak toho dosáhnout?

Ano 1

načerpání znalostí 1

4.3.17. Jan Pavel II. hovoří o kultuře života jako protikladu k civilizaci smrti. Jak rozumíme tomuto vyjádření? Žijí laici ve své rodině a svém prostředí kulturu života? Je to jednoduché nebo obtížné? Je to důležité? Co tomu brání? Souvisí to s duchovním životem laiků?

Výhrady k materiálu

· Nové materiály nám značně znechucují práci našeho kroužku. Naštěstí máme pro tato setkávání silnější motivaci. Na začátku dnešního setkání jsme vedli rozhovor o vhodnosti a přínosnosti pracovního materiálu pro sněmovní kroužky (zelený sešit). Naše pocity se ztotožňují s vyjádřením ing. Václava Volence v Katolickém týdeníku č. 29 na str. 12 (Z dopisů čtenářů). Zároveň si uvědomujeme, jak je těžké něco takového vytvořit, a přiznáváme, že bychom si s tím asi také nevěděli rady. Možná, že teprve díky těmto materiálům se pozná, že “tudy cesta nevede”. Zdá se nám, že je třeba otázky formulovat volněji. Při přípravě nových materiálů doporučujeme raději určit jen tematické okruhy a nechat kroužky, aby se volně vyjádřily. Vždyť složení každého kroužku je jiné: jsou to kroužky farní, katechetické, manželů, řeholnic atd. Úzce formulované otázky pak nesedí nikomu. Chápeme, že pro statistické vyhodnocení je to jednodušší, ale pro práci kroužků je to naprostý blok. Nejhůře dopadly ty kroužky, které už vloni probíraly téma Církev (LG).

· Navrhujeme, aby se při tvorbě nových materiálů otázky nejdříve vyzkoušely na “cvičné družině”. Teprve pak je možno je rozeslat po republice.

· Otázek je příliš mnoho. Je 7 témat a zhruba 50 otázek na jedno téma, to je 350 otázek celkem. Padl zde návrh, aby se vždy jedna otázka nastolila před obědem. Ihned se však objevily pochybnosti, zda by nám nepřestalo chutnat…

· Otázky okruhu 4.3 jsou formulovány tak, jako by opravdu existoval rozdíl mezi normálním životem a duchovním životem laiků. Obyčejná práce = normální život; skončí práce, jdeme do kostela, a nastává „duchovní život“. Ve skutečnosti tomu tak není. Celý život každého pokřtěného je duchovním životem, ať už dobrým nebo špatným. Vždyť nám všem byl dán do srdce Duch svatý (srov. Řím 5,5).

Okruhy ke kapitole 5

5.1. Jak dnes vypadá výchova ke služebnému kněžství?

5.2 Jak dnes vypadá služebné působení kněží ve farnosti a jak by mohl vypadat model služebného kněžského života pro budoucnost?

5.3 Jak dnes vypadá působení biskupů vzhledem ke služebnému charakteru jeho posvátné služby a jak by mohlo vypadat v budoucnosti?

5.4 Jak se v současné církvi projevuje služba stálých jáhnů? Mělo by se na této situaci něco změnit?

Náměty k okruhu 5.1.

Jak dnes vypadá výchova ke služebnému kněžství?

5.1.2 Je vhodné zřídit v naší diecézi tzv. malý seminář? Obdrží studenti, které známe, na našem biskupském gymnáziu takové náboženské vzdělání zároveň s humanitním a přírodovědeckým, které je může připravit na vstup do semináře? Jsou podle našich zkušeností biskupská gymnázia prostředím, které formuje postoje mladé generace otevřené pro kněžská povolání?

Není 1

· Je otázka, zda by výhody - formace možných duch. povolání nepřevýšily nevýhody - manipulace s mladými, kteří ještě nemají ujasněný svůj další život; možnost uplatnění těch, kteří by si cestu duch. povolání rozmysleli; částečně skleníkové prostředí, odtrženost od reálného života.

· Otázku církevního školství, biskupských gymnázií vidíme pod zorným úhlem 10 let po společenských změnách.

· Představy a cíle, které jsou výborné, jsou mnohdy ve značném rozporu s realitou. Největší problém vidíme v lidské kvalitě učitelů. Mnohdy je v rozporu křesťan - odborník, to mladé lidi odrazuje a může na dlouho poznamenat. Ale víme i o dobrých referencích - jako výborné jsou hodnoceny ZŠ Lerchova, katolické gymnázium Třebíč, sv. Jan pod Skalou.

· Neshodli jsme se, zda by církevní školy měly být jen pro věřící. Zastánci (jen pro věřící mládež) zdůrazňovali ochranu před negativními vlivy, možnost „lehčeji“ předávat náboženské zkušenosti, vědomosti, vedení. Oponenti se obávali skleníkového prostředí, že mladý z tohoto prostředí by nebyl schopen později komunikovat se světským prostředím. Také školu pouze pro věřící zřejmě naše zákony nedovolují (nedovolená selekce; nevěřící se musí částečně obsahu studia přizpůsobit, ale nesmí mu být upírány možnosti přijetí a jakkoli být diskriminován).

5.1.3 Je podle našeho názoru možné a účelné zřídit v naší diecézi velký kněžský seminář?

Ne 1

5.1.4 Jsou seminaristé, které známe, vhodně a dostatečně připravováni na kněžství? Mají dostatečné, vhodné a ucelené vzdělání, pevný duchovní život a potřebnou praxi? Umějí jednat s lidmi, i s nekatolíky a nevěřícími, a znají správu farnosti?

· Uvědomujeme si nesnadný úkol výchovy budoucích kněží, protože každý vychází z jiného prostředí, jiné rodiny, má jinou povahu… Považujeme za důležité, aby v jejich přípravě na kněžství bylo více praxe. Tuto praxi by měli strávit nejen ve své farnosti nebo na biskupství, ale měli by poznat nejrůznější prostředí: např. práci se skauty, v nemocnici (hospic Rajhrad), v domově důchodců (Moravec), vyzkoušet si výuku náboženství (třeba už od 1. nebo 2. ročníku). Lidská povaha se často dobře pozná při práci. Metodika pro spojení studia a praxe by měla být rozpracována osobami zodpovědnými za formaci kněží.

· Mělo by se více dbát na lidskou formaci a zralost bohoslovců (která se možná předpokládá sama sebou, ale často chybí), pak teprve na formaci křesťanskou a kněžskou.

· Ti, kteří jsou zodpovědni za formaci bohoslovců a kteří se vyjadřují ke vhodnosti přijetí kněžského svěcení, by kromě vztahu k Bohu měli dbát na tyto vlastnosti kandidáta: obětavost, smysl pro společenství, schopnost komunikace s lidmi, umění naslouchat… Mít co nejvíc kněží není vždy nejlepším kritériem. Méně někdy znamená více.

· Kněží by měli být při výchově vedeni k toleranci, aby pak sami vedli věřící k samostatnosti, vlastní odpovědnosti, svobodě a radosti, byť přiměřeně k jejich aktuálnímu zaměření.

5.1.8. Které vědecké obory by měl podle nás kněz studovat, než přijde do farnosti?

psychologii 1

management 1

Náměty k okruhu 5.2.

Jak dnes vypadá služebné působení kněží ve farnosti a jak by mohl vypadat model služebného kněžského života pro budoucnost?

5.2.1. Má naše farnost faráře v místě, nebo k nám dojíždí?

ve farnosti 2 kněží 1

2 kněží a dva vypomáhající kněží důchodci 1

5.2.2. Máme v našem společenství kněze z jiné diecéze? Z Polska, Slovenska? Jakou s nimi máme zkušenost? Považujeme jejich příchod za nadějné řešení nedostatku českých kněží?

Ne 2

dobrou 1

5.2.3. Známe větší farní obvody, kde bydlí kněží, jáhni, pastorační asistenti a katecheté a odtud spravují větší území(několik farností)? Co o tom soudíme?

Ano 1

lepší je kněz v každé farnosti 1

lepší jsou farní obvody 1

5.2.4. Jsou kněží, které známe, opravdu zbožní?

Ano 2

5.2.5. Nachází náš farář v naší farnosti živé zázemí, nebo zde není živé společenství a farář žije osaměle? Jak mu pomáháme zázemí nalézat?

Ano, živá farnost 2

5.2.6. Mají kněží, které známe, dostatečné vzdělání pro úkoly, které mají?

spíše ano 1

5.2.7. Odešel v našem okolí nějaký kněz z pastorační služby? V případě, že ano: Proč? Jak jsme to prožívali? Jak žije dnes? Je to u nás ojedinělý případ, nebo se s něčím takovým setkáváme častěji?

Ano, 2x za 25 let, šok, zklamání 1

2 kněží, kvůli ženám, negativně poznamenalo hlavně mládež 1

5.2.8. Projevují kněží, které známe, politické názory? Jaké?

Ne 1

Ano, rozumné 1

5.2.9. Jaký zevnějšek mají kněží, které známe? Jaký je vhodný?

přijatelný 3

5.2.10. Provozují kněží, které známe, také nějaké jiné zaměstnání? Je to slučitelné s jejich duchovní správou?

Ne 1

nevíme o tom 1

neslučitelné 1

5.2.11. Měl nebo neměl by kněze za jejich práci platit stát? V případě, že ano: Proč? V případě, že ne: Kde by měla církev získávat peníze na platy kněží?

Ano, jsou prospěšní celé společnosti 4

pomohla by odluka 2

5.2.12. Přispíváme na opravy a údržbu kostelů, fary? Na bohoslužby? Na mzdu faráře? Na zaměstnance farnosti? Má to v budoucnosti dělat stát, nebo jsme schopni na toto přispívat?

Ano 1

měli bychom 1

5.2.13. Jsou někteří kněží, které známe, zkušení a moudří, nebo to jsou spíše nezralé, nevyrovnané osobnosti? Co si na nich vážíme a co nám na nich vadí? Co od kněží očekáváme? Jak jim můžeme pomoci?

Ano, jsou 1

očekáváme duchovní vedení 1

5.2.14. Jakými tituly oslovujeme kněze? Které považujeme za nejvhodnější?

otče 2

5.2.15. Jsou dnes kněží, které známe, prací pro Boží lid přetížení, málo vytížení nebo přiměřeně vytížení?

přetížení 2

Možnosti řešení ???

· Výpomoc jáhnů (i těch je málo)

· Pomoc akolytů (mají omezené pravomoce a schopnosti)