Okruhy ke kapitole 1

1.1 Pokusme se charakterizovat naše prostředí, v němž žijeme společně věřící s nevěřícími.

1.2 Žije česká církev v tomto světě vnitřně pravdivě a věrohodně?

1.3 Jak své současníky jako křesťané oslovujeme?

Náměty k okruhu 1.1.

Pokusme se charakterizovat dnešní svět, v němž žijeme společně věřící s nevěřícími.

1.1.1. Jsou pro nás věřící pouze ti, kteří chodí do kostela, anebo také ti, kteří se neúčastní života církve?

I ti, co se neúčastní 7

· Všichni, kdo chodí do kostela, nemusejí být ve skutečnosti opravdovými věřícími, neboť do kostela mohou chodit i z jiných důvodů než pro setkání s Bohem a bratry a sestrami ve víře (např. tradice, tlak rodiny, partnera, okolí).

· Naproti tomu mnozí, kteří do kostela nechodí a života církve se zjevně neúčastní, mohou být nazýváni věřícími "na cestě", protože Boha teprve hledají.

· Proto soudíme, že nelze všechny, kteří chodí do kostela, nazývat věřícími, neboť rozhodující jsou pohnutky, které je vedou k tomu, aby kostel navštěvovali.

1.1.2. Je nevěřících lidí v okolí naší farnosti (našeho řádu, mezi našimi mladými kamarády) více, než je nás, křesťanů?

Ano 7

Více pokřtěných, méně aktivních 1

1.1.3. Pro jaké hodnoty tito lidé žijí? V čem se jejich hodnoty liší od hodnot křesťanských?

Materiální hodnoty 9

Kultura, sport, příroda 2

Rodina, zdraví 2

Kariéra 1

Životní prostředí 1

· Odpovídali bychom za jiné a to by byla spekulace. Otázky v nás budí podezření jakési nadřazenosti vůči těm, o kterých máme vypovídat. Tuto roli rozhodně nechceme v kroužku na sebe převzít. Řešení: Ukažme jim lásku a cestu dobrým příkladem, ukažme jim, že žít podle evangelia je dobré pro všechny, respektujme jejich svobodu a názory. K 1.1.5. Poskytuje nám dobré a účinné prostředky ve svátostech a Božím slově. Jejich využívání je malé. Pokud přebíráme i nedobré zvyky svého okolí, zřejmě je moc nevyužíváme. Ale máme vynikající možnost přijímat svátost smíření a začít znovu. Pokud naše priority budou ve shodě s prioritami evangelia, budeme chráněni, samozřejmě, že občasným selháním se nevyhneme.

1.1.4. Jaké obtíže jim přináší život bez Boha? Jaká nebezpečí, jaká úskalí, jaké problémy?

Hůře se vyrovnávají s těžkostmi 2

Nejistota, nespokojenost 1

Smutnější život 1

1.1.5. Chrání nás naše křesťanství před problémy okolí, nebo se nás také dotýkají?

Nechrání, ale pomáhá je zvládnout 5

Chrání 1

· Pokud se lidem daří dobře, zdá se, že jsou se svým životem spokojeni. Problémy nastávají s neshodami v rodinném životě, s výchovou dětí.

1.1.6. Cítí se být nevěřící lidé v našem okolí nešťastní, nebo mají radostný, či dokonce radostnější život než my, křesťané?

Necítí se nešťastní 2

Těžko soudit 1

· Velkým problémem pro děti s věřících rodin je, že často nemají zázemí v křesťanských společenstvích sobě rovných. Tím se stávají vlažní, lhostejní k náboženským otázkám. Co se týká společně jak věřících, tak nevěřících, jsou problémy sociální.

1.1.7. Zajímá nevěřící lidi, jaký názor má naše církev na jejich problémy a jaké má návrhy na jejich řešení?

Ne 3

Ano, ale často kritičtí 1

· Nevěřící nás hodnotí kladně především v sociální oblasti (viz Charita), ale zájem církve o jejich problémy a návrhy na jejich řešení by brali jako nátlak.

· Myslíme si, že nevěřící lidi spíše nezajímá, jaký má naše církev názor na jejich problémy a jaké má event. návrhy na jejich řešení. Opačný postoj proto považujeme za výjimečný.

· Podle našeho názoru se církev nedostatečně zajímá o aktuelní problémy lidí tohoto světa a navíc také nedostatečně zveřejňuje tyto své názory, postoje a řešení.

· Proti dřívější době přináší současná doba mnohé jiné problémy, ke kterým by se měla církev vyjadřovat a podle možností nabízet i konkrétní řešení.

· Jednou z možností, jak prezentovat stanovisko církve, je získat aktivním přístupem větší prostor ve veřejnoprávních sdělovacích prostředcích.

· Církev pomáhá všem sociálně potřebným a nevěřící často zajímá jen tato činnost církve.

1.1.8. Cítíme existenci nevěřících spoluobčanů jako své ohrožení, nebo se nám s nimi žije dobře?

Dobře 2

Snášenlivost 1

· Necítíme se být nevěřícími současně ohroženi, ale v běžném životě může nastat určitá relativizace hodnot.

1.1.9. Co nás – věřící a nevěřící lidi – spojuje?

Společné problémy 3

Společná práce, zájmy 2

Touha po pravdě, lásce 1

Společný život 1

Rodinné svazky 1

1.1.10. Ovlivňují nevěřící lidé naše křesťanské hodnoty? Pokud ano, kladně nebo záporně?

Ano, kladně 4

Ano, negativně 4

Ne 2

· Ano: záporně ovlivní vlažné křesťany, takže nejdou do kostela, vliv televize, počítačů, telefonů. Kladně: některý nevěřící může ovlivnit svým dobrým příkladem. Přirozené dobro nevěřících nastaví zrcadlo věřícím. Otázky nevěřících, kteří hledají, vyprovokují křesťany, aby se zamysleli sami nad sebou.

1.1.11. Jak se k sobě navzájem chováme? Přátelsky, nepřátelsky, nebo jsme si lhostejní?

Přátelsky 6

Lhostejně 1

1.1.12. Hledají naši nevěřící spoluobčané nějaké vyšší, duchovní hodnoty? Jak se to dá na nich poznat?

Ano, ptají se 2

Hledají u východních náboženství 2

Minimálně 2

Ne, jen kulturní hodnoty 2

1.1.13. Jsou v těchto otázkách rozdíly mezi venkovem a městem?

Ano 4

vesnice: zvyková zbožnost 1

upřímnější 1

lidé mají k sobě blíž 2

město: anonymita 2

1.1.14. Změnilo se něco v otázce hledání duchovních hodnot mezi lidmi kolem nás oproti době do roku 1989?

Ne 1

Nyní se zhoršilo 1

· Hned po „sametové“ revoluci ano kladně, nyní opět pokles.

1.1.15. Zajímáme se v církvi o problémy, které pálí lidi kolem nás?

Částečně ano 4

Ano, hlavně o menšiny 1

Jednotlivci, společenství ano 1

1.1.16. Jsme s lidmi kolem nás na jedné lodi? Pokud ano, vnímáme to tak? Pokud ne, proč? Co jim můžeme nabídnout? Děláme to?

Ano, jsme 6

Dobrý příklad, službu 3

Nevíme, co nabídnout 1

· Jednotlivci, některé rodiny a malá společenství ano. V krizových situacích, povodně. i ve velké míře. Ale v každodenním životě ani moc ne. V některých regionech se na př. v poslední době zadržují mzdy. A morální autorita - církev ve svých představitelích mlčí. Bohužel mlčela i v době, kdy se veřejně prohlašovalo, že morálka do ekonomiky a trhu nepatří. To zadržování mzdy je pouze jedním z důsledků. Náprava: Církevní autority by se operativně a průběžně měli vyjadřovat k veřejně páchaným nespravedlnostem a měli by označit priority. V poslední době na př. tu, že pomoc potřebným a strádajícím má přednost i před poutí!!! A my v každodenním životě ukazovat, že tyto priority dodržujeme.

1.1.17. Uvědomujeme si v našem společenství a v církvi, že lidmi ničená příroda je čím dál méně schopna vydávat svědectví o Boží slávě, a že je to teď hlavně a možná brzy už jedině na nás?

Ano 3

Ne 1

· Jsme všichni na jedné lodi a dělení my a oni se nám nelíbí. Bohu žel to nevnímáme a někdy dáváme příliš najevo, že my jsme za vodou a problémy u nás nejsou a oni by se od nás měli učit. Podobně jako farizeus a celník. Nabídnout můžeme dobrý příklad, svou vstřícnost a službu. Pak ukážeme v praxi, že jejich problémy jsou i našimi problémy.

· V našem případě pomoc bezprizorním dětem, které přicházejí do azyl. prostředí /ochrana před nežádoucími vlivy ulice - drogy,sekty apod./

Náměty k okruhu 1.2:

Žije česká církev v tomto světě vnitřně pravdivě a věrohodně?

1.2.1. Lze větu „církev je svátostí spásy pro svět“ převést do konkrétní životní praxe křesťanů?

· Veřejně známých příkladů je velice málo. Většinou se tak děje nenápadně.

1.2.2. Našli bychom ve své farnosti (ve svém společenství) příklady toho, jak církev naplňuje své poslání být svátostí spásy pro svět?

Ano, konkrétní činy, ne slova 1

1.2.3. Našli bychom takové příklady v křesťanských rodinách?

Vzácně 1

1.2.4. Jak zprostředkováváme ostatním lidem Boží zájem o svět a jeho blízkost světu?

Prostřednictvím akcí pro děti 1

Nevěrohodně, omezeně 2

1.2.6. Je způsob života křesťanů ve farnostech a v diecézích v zásadě v souladu s tím, co církev hlásá, nebo tam cítíte rozpor? Ovlivňuje tento soulad nebo rozpor vztah věřících ke své církvi? Ovlivňuje tento soulad nebo rozpor vztah nevěřících k církvi?

V zásadě ano 1

Rozpor negativně ovlivní nevěřící 1

· Stejně tak je to s životem křesťanů. Zde však chci důrazně připomenout, že zde cítím hluboký rozpor mezi vírou a praxí některých příznivců zjevení. Právě v těchto případech se jedná o jakousi falešnou či formální zbožnost a ta pak samozřejmě působí odpudivě na lidi kolem nás (a to věřící i nevěřící).

· Způsob života katolíků ovlivňuje jak vztahy k církvi, tak i vztahy k nevěřícím. Rozpor mezi tím, co církev hlásá a životem křesťanů se stává kamenem úrazu pro svět.

1.2.7. Co ze života našeho společenství může okolní svět přitahovat, čím ho naopak odpuzujeme? Mělo by se na současné situaci něco změnit? V případě, že ne: Proč? V případě, že ano: Co?

Odpuzuje: fanatismus 1

Přitahuje: lepší chování 1

obřady, slavení svátků 1

1.2.8. Když přemýšlíme o budoucnosti, bude za třicet či padesát let v naší obci katolická farnost? Bude-li, v čem bude asi jiná než ta naše?

Ano 1

Ano, menší, věrohodnější 1

Náměty k okruhu 1.3:

Jak své současníky jako křesťané oslovujeme?

1.3.1. Vyvíjí naše společenství (farní, řádové, mladých ap.) nějaké úsilí, aby navázalo kontakty s nevěřícími?

Jen jednotlivci 1

Prostřednictvím dětí 1

Ne 1

· Organizované evangelizační úsilí naše farnost nevyvíjí, i když zde proběhly aktivity, jenž měly charakter evangelizace (navštěvování obyvatel sídliště a vyvolání rozhovorů s nimi na náboženská témata). Je ovšem pro nás velmi obtížné si přece jen představit, jakým způsobem evangelizaci provádět a nepřekročit jisté hranice vkusu, neboť se jistě chceme vyhnout projevům, jenž vůči nevěřícím praktikují sekty.

· Na rovině osobních vztahů se svým okolím každý činí to, co plyne z jeho vlastní víry a jejíž hloubka určuje také kvalitu tohoto evangelizačního působení na nevěřící okolí.

1.3.2. Jak snadné či obtížné je naopak pro nevěřící proniknout do našeho společenství?

Snadné 2

Stále přicházejí, hlavně mladí 1

Není pro ně přitažlivé 1

Jsme uzavřeni 1

· Myslíme si, že ten, jenž opravdově hledá víru a chce navazovat kontakty s věřícími lidmi, nemá nějakých zásadních překážek a nalezne v naší farnosti vždy laskavou odezvu. Problémem však je, že těchto hledajících, kterých bylo začátkem devadesátých let relativně dost, je nyní velmi málo a jsou to spíš ojedinělé případy. Zároveň si myslíme, že není nutné podléhat v tomto ohledu sebemrskačským sklonům (v současnosti tím církev poněkud trpí) a mít přehnaný pocit odpovědnosti za tento stav, neboť atmosféra naši doby intenzivně podporuje velmi individualistické pojetí víry s individuálním výkladem toho, v co se věří. Svoboda a svévolnost spolu uzavřely mír a jsou chápány jako kompaktní celek s jedinou hodnotou. Svoboda či respektive svévolnost se stala všemocným zaklínadlem na vše, co v sobě obsahuje nějaká pravidla, zásady, řád či systém, jenž je zapřen o nějaké duchovní pilíře, neb tyto věci prý znevolňují člověka.

1.3.3. Jak je pro ně srozumitelná řeč, kterou hovoříme o svém životě a o své víře? Máme co nevěřícím nabídnout? Nabízíme jasné odpovědi na jejich otázky?

Ano, nabízíme 1

Informaci a zkušenost 1

Osobní příklad a modlitbu 1

· Jen málo farníků je schopno respektovat situaci oslovených a jejich způsob evangelizace je asi příliš konformní. Je otázka, jestli měli příležitost se to naučit. Ve vzdělávacích kurzech a škole ano, ale tam chodí menšina. Ale v rámci normální pastorace jistě. Odpovědi na jejich otázky samozřejmě jednotlivci i rodiny a malá společenství jsou ochotny i schopny dát. Jako v jedné z mála částí města se učí náboženství ve škole. Ale ve městě většinou pouze v kostele a o tom ví většinou pouze návštěvníci kostela. Na středních školách např. nabídka není žádná.

· Myslíme si, že nemluvíme příliš srozumitelně a ve světe kde je neuvěřitelná inflace slova, naše dlouhé řeči a projevy, jenž v sobě neobsahují jasně vyslovený nárok na člověka a jeho jednání podle slov Ježíše Krista, nejsou k ničemu a jsou jen dalším prázdným tlacháním.

· Při upřímném zájmu nevěřících dáváme srozumitelnou odpověď (rozhovor). Nabídnout jim můžeme vzory křesťanského života novodobých světců tohoto století. Při upřímném zájmu nabízíme jasné odpovědi.

1.3.4. Kdo ve vašem okolí převládá? Lidé, kteří odpadávají od víry, nebo lidé, kteří přicházejí k víře? Jaké jsou to typy lidí?

Odpadávají 1

· V našem prostředí „sídlištní kultury“, kdy naše farnost čítá teoreticky 80 000 farníků, převládají lidé nevěřící. Těch, jenž nějakým způsobem projevují zájem o církev, je 33% a zbytek je církvi nezvěstný a syndrom lhostejnosti má v současné době široké pole působnosti. V prostředí „betonové džungle“, která již sama ze své podstaty odlidšťuje a ve které žijí lidé a rodiny, jenž zde přišli za prací během posledních padesáti let a jsou naprosto vykořenění a mnozí z nich si nikdy na způsob této existence nezvykli, je „člověk lhostejný“ jedním z nejběžněji se vyskytujících tvorů. Pokud neuděláte všelidovou veselici s diskotékou či jinou show, stačí mnohým z nich sledování televizních seriálů venezuelské produkce typu Kasandra či Divoký anděl.

1.3.5. Jak se naše společenství zajímá o situace, v nichž můžeme oslovovat nevěřící, například o zkušenosti učitelů a učitelek náboženství s dětmi z nevěřících rodin? Jaké jsou další situace,

Pracoviště 1

Kdekoliv 1

· K tomuto tématu je nutno podotknout, že právě proto, že naše farní společenství není komunitním prostředím a je tedy roztříštěné, je velmi těžké zamýšlet se nad těmito záležitostmi. V této fázi našeho společného uvažování jsme měli dojem, že okruhy témat jsou spíš adresovány do farních společenství vesnic, jenž si ještě některé uchovaly jakousi soudržnost jak v duchovní, tak lidské rovině.

· Navíc musíme přiznat, že časy, kdy stačilo říci něco o víře a dát najevo, že věříme a člověk byl pro okolí hned zajímavým, neboť byl takříkajíc „protirežimním živlem“ a mnohdy bylo lehké navázat komunikaci, jsou nenávratně pryč. Dnes je nutno nemluviti příliš, ale snažit se o konkrétní skutky, jenž budou oslovovat mnohdy pro svoji nepozemskou logiku.

· Především jde o naše vztahy k nejbližšímu okolí, rodině a lidem, s nimiž např. obýváme patro či vchod. Zde se vytvářejí ony situace, kdy se projeví zájem nevěřících o naši víru. Musíme podotknout, že nejde jen o to o své víře s nevěřícími hovořit a lákat je nějakou horečnou činností mezi nás. Je nutné a nezbytné se zřejmě více scházet a modlit se za to moře zbloudilých lidí kolem nás. To je zřejmě prvotní výzva pro křesťany, vyjít ze svých problémů a lhostejnosti, jenž nás uzavírá za dveře naši panelových kójí a prodchnout se duchem modlitby. Jen tak budeme moci vyjít konkrétně a účinně k lidem za těmito dveřmi.

· Své nevěřící rodiče mohou oslovit jedině jejich děti. Avšak lidi kolem nás se mohou setkat s Boží láskou pozváním na různé farní besídky, koncerty, poutě. Zkrátka přinést Krista do praktického života.

· Naše společenství se v současné době zvlášť nezajímá o nevěřící. Příležitosti k oslovení bývají na pracovištích, při oslavách v rodinách a společnostech a při sportovních událostech.

1.3.6. Jak vypadá soužití našeho společenství (farního, řádového, mládeže atd.) s nevěřícími?

Korektní 1

Dobré 1

· Naše soužití s nevěřícími na rovině soukromé má mnoho poloh. Myslíme si, že nejsme odmítaví a vítáme komunikaci o těchto věcech a jsme schopni vycházet nevěřícím vstříc, aniž bychom v tomto vždy viděli jakýsi „úkon víry“. Pravdou však je, že nejsme příliš vidět a mnozí z nás jsou rozpačití, když se mají za svoji víru a příslušnost k církvi postavit celou svoji vahou. Je to snad obava či opatrnost, která přežívá z dob komunistického teroru?.

· Myslíme si, že být laskaví a vstřícní k nevěřícím neznamená být servilní, bázliví a nekonfliktní za každou cenu a pěstovat jakousi quasi lásku k bližnímu. Nechť zaznívá to, co je pravdivé, i když se to někdy nepříjemně poslouchá, s vírou, že pravdivost k sobě i k okolí je předpokladem očištění také před Božím soudem.

1.3.7. Jsme spokojeni s tím, jak vypadá naše svědectví o Boží spáse tomuto okolí? V případě, že ano, jaké k tomu máme důvody? V případě, že ne, co je v silách vašeho společenství změnit, co nikoliv?

Ne 6

Ano 1

Zdokonalit způsob života 2

Být vnímaví k potřebám druhých 1

Pořádat více akcí v kostele 1

1.3.8. Jak může jednotlivý křesťan působit na své okolí? A jak jednotlivé buňky církve (rodiny, farnosti, společenství, diecéze, komunity, hnutí, aktivity, organizace…)? Zkusme shromáždit co nejvíce nápadů a možností.

Osobním příkladem 2

Starat se o potřebné 2

Prací a modlitbou 2

· Každý může přispět svou vlastní prací a modlitbou. Církev jako celek a mnoho křesťanů projevují zájem starat se o potřebné, staré, nemocné i opuštěné děti. V těchto věcech bychom se neměli bát spojit síly s křesťany jiných církví. Vždyť společně můžeme dokázat mnohem více. Možná, že by nebylo na škodu uspořádat nějaké ekumenické setkání v oblasti evangelizace a katecheze. Určitě bychom přivítali náměty bratří a sester z jiných evangelických církví.

· Především má působit svým životem a mělo by na něm být vidět, že jde za nějakými ideály, což vyprázdněnou a téměř bezduchou společnost snad může ještě oslovit a může to býti také oceněno. Zároveň by mělo být zřejmé, že v životě křesťana vládne nepozemská logika a již tímto by se měl vyjímat nad šedivý monotónní průměr společenského života. Z každé prohrané bitvy by měl křesťan vyvozovat konkrétní odpovědnost a důsledky pro vlastní život. Co se týče vnějších aktivit, je naprosto nezbytné, aby křesťan splňoval na 99% své „stavovské povinnosti“, což by mělo býti teprve předpokladem dalších aktivit. Jednotlivé buňky církve mohou fungovat jen tehdy, budou-li vnitřně harmonické, což je dnes asi největší problém.

1.3.9. Vnímáme svoji odpovědnost za společnost a své okolí ve svém městě či obci?

Ano 2

Podíl na správě obce 1

Jen jednotlivé rodiny, malá společenství 1

· Křesťané by se neměli bát odpovědnosti působit i na politické scéně. Vždyť jaké postavení si dobudeme, tak nás budou lidé vnímat. Církev by neměla být popelkou stojící na okraji. Asi by církev měla mít i své zástupce v parlamentě, senátu a jiných orgánech. Zástupci církve by tak neměli být členy různých politických stran (byt' jsou věřící), protože tito lidé mnohdy musí hájit zájmy svých stran než církve jako celku.

· Zase pouze jednotlivci, některé rodiny a společenství. Ale farnosti jako celky, diecéze, česká církev možná v krizových situacích. Církev není, to jsme my všichni, není bez viny na současném stavu naší společnosti. Když se některé negativní jevy rodily, sváděla to jako jiní na komunistickou totalitu a mlčela. Není bez viny ani na tom, jak je vnímána, na př. v oblasti vztahu k majetku. Jako církev chudá a sloužící se ve svých členech moc nejeví, resp. se tím neliší od jiných.

· Odpovědnost vnímáme a důkazem toho je skautské hnutí, které zde ve farnosti působí, děti se zde scházejí jak na náboženství, tak jako ministranti nebo ministrantky. Mládež se schází jako společenství mládeže i jako schola. Samozřejmě, že k ideálu to má jistě daleko, ale naše farnost rozhodně není mrtvou farností. Jsme však v tomto „panelovém hnízdě“ jen menšinou a v okolí lze jednoznačně cítit výše zmíněné trendy lhostejnosti, frustrace, touha po starých rudých časech a sídlištní mládež se shlukuje do gangů a točí se kolem narkotik.

· Vedeme skauta, scholu, chodíme k volbám, odevzdáváme příspěvky, jsme členy KDU-ČSL, jsme členy chrámového sboru, jsme činní v Charitě.

1.3.10. Jsme vskutku zodpovědní hospodáři – tedy ti, kdo se mají starat o zvířata, rostliny a stvořené věci na Zemi, a jsou Bohu zodpovědní jako spolupracovníci na jeho plánu?

Ano 1

Rodiny a malá společenství ano 1

Ne 1

· Zase platí, že jednotlivci, některé rodiny a malá společnosti jistě ano. Ale celek jistě ne. Plno nevěřících má podstatně větší úctu ke všemu stvořenému. Je snad v katolických institucích méně pohodlnosti a s nimi spojených zbytečných cest autem tam, kde by stejně rychle bylo možno přijet ekologičtěji. Myslíme si, že hovořit o tom, že sv. František je patronem ekologie je strašně málo. Pouze příklady táhnou.

Okruhy ke kapitole 2

2.1 Co je obecně třeba, aby se určitá skupina stala skutečným společenstvím?

2.2 Jak v naší církvi zažíváme rovnost všech lidí před Bohem?

2.3 Co je třeba v našich podmínkách napravit, abychom v církvi žili opravdu jako společenství Božího lidu?

Náměty k okruhu 2.1

Co je obecně třeba, aby se určitá skupina stala skutečným společenstvím?

2.1.1. Znáte ve světě kolem sebe skupiny lidí, které byste označili pojmem společenství? Znáte takové skupiny lidí v církvi? Jaké jsou jejich charakteristické společné rysy?

Společné zájmy, cíle 2

Život s Ježíšem 3

Upřímnost a hledání 1

· Společenství kolem nás: politické strany, zájmová sdružení, profesní sdruženi, rodiny

· Skupiny lidí - společenství v církvi: sama církev je společenstvím a její jednotlivé územní články - diecéze, farnosti. Společenstvím jsou dále řeholní společnosti, hnutí, komunity, modlitební skupiny, rodiny, apod.

· Charakteristické společné rysy: společné zájmy, cíle a činnosti

2.1.2. Je třeba se ve společenství navzájem znát? Do jaké míry?

Znát své starosti a problémy 4

Důvěrně 1

V začátku stačí základní informace 1

· Ve společenství musí být vzájemná důvěra. Nemohu se svěřit se svým niterným hledáním před někým, komu nevěřím. Je nutná vzájemná úcta, ohleduplnost ke slabostem druhých, tolerance k názoru druhého, k tomu jak on „to“ zrovna chápe, nikdo nesmí být za svůj projev ponížen nebo zesměšněn. Nutné je, aby byl každý pravdivý k sobě, a pak se stane shovívavým a ohleduplným ke druhým. Každé společenství musí mít svou intimitu, stejně jako v rodině.

· Do jaké míry je třeba se ve společenství znát? Ze zkušenosti vím, že jsme začínali jako téměř cizí lidé. Znali jsme se z kostela, ale nežili jsme společně. Začali jsme se scházet pod vedením kněze a pomalu jsme se vzájemně poznávali. Rozjímali jsme nad Písmem svatým, společně jsme se chodili modlit růženec. A protože nám šlo opravdu o hledání cesty k Bohu a všichni jsme slabí a hříšní, a uměli jsme si to aspoň trochu přiznat i před sebou vzájemně, pomalu jsme se více a více sbližovali a začali si důvěřovat. Je nutné být pravdivým k sobě.

2.1.3. Je třeba si navzájem pomáhat? Myslíte si, že se to v církvi týká jen duchovní oblasti, nebo i každodenního života? V jakých oblastech je vzájemná pomoc na místě a kde ne (pomoc v domácnosti, péče o staré lidi, finanční pomoc, starost o potřebné, hlídání dětí, pomoc v nesnázích…)? Myslíte, že by se o pomoc měli starat především jednotlivci, nebo i společenství jako celek?

Ano, citlivě 5

· Ano, je třeba si pomáhat. A to do takové míry, do jaké mi to mé možnosti a schopnosti dovolují, to znamená vždy a ve všem se snažit vyjít na hranici svých možností. A je naší zkušeností, že kdykoliv jsme my vyšli na hranici svých možností, tak Pán zajistil vše ostatní – to, co se zdálo pro nás zcela nemožné a neřešitelné.

· Stalo se pro nás již zcela normálním, že si vzájemně pomáháme tím, co každý z nás umí, a to mladí i staří. Věříme v sílu modlitby, a proto jsme se naučili pomáhat si také modlitbou. Je pro nás úplně normální, že někdo poprosí o modlitbu, a pokud nechce, nemusí vůbec říct, na jaký úmysl. A máme i zkušenosti, že modlitba společenství byla vyslyšena.

· Ale i v docela běžném obyčejném všedním životě je třeba si pomáhat: třeba pomoc s opravami domů a bytů, maminkám s malými dětmi hlídáním dětí či pomocí úklidem při nárazových akcích, např. malování. A je-li to namístě, je třeba si pomoci i finančně.

2.1.4. Je potřebným prvkem společenství vědomí spoluzodpovědnosti za osudy druhých?

Rozhodně ano 5

Respektovat svobodu 1

Modlitba za druhé 1

2.1.5. Je důležité, aby členové společenství vyznávali stejné hodnoty?

Základní duchovní hodnoty ano 6

2.1.6. Mohou ve společenství nastat konflikty? Pokud ano, jak je řešit?

Dialogem, otevřeně 5

Hned, citlivě 1

Modlitbou 1

· Pokud to jde (a jestli opravdu lidé poctivě hledají, tak to jde), je třeba konflikt otevřít a upřímně vyříkat. Ne chtít „převálcovat“ svými „pravdivými“ argumenty toho druhého, ale také chtít slyšet toho druhého. Musím vše říct, ne tak, jak to chce slyšet ten druhý, ale tak, jak to sám pravdivě cítím (i když jsem třeba zrovna „vedle“).

2.1.7. Jaký význam hraje ve společenství odpuštění?

Zásadní 5

· Odpuštění je nezbytné, ale musí mu předcházet uznání chyby a snaha ji napravit. Křesťan sice musí vždy odpustit, ale jednostranné odpuštění bez uznání viny nic neřeší. (viz. naši současnou společnost ve všech oblastech života). Současný stav je právě poznamenán požadováním odpuštění bez uznání viny a lítosti.

2.1.8. Mělo by společenství brát ohled na lidi v menšině a na okraji? V případě, že ano: do jaké míry?

Ano 1

Ano, ale neohrozit společenství 1

2.1.9. Jak se má zachovat společenství, když si povšimne, že na jeho setkání někdo opakovaně chybí?

Zjistit příčinu 4

Nabídnout pomoc 3

· Když opakovaně a velmi často někdo ve společenství chybí a má stále jakési plané výmluvy, vnáší do společenství pochybnost. Stojí vůbec o toto společenství? Stojí právě o tuto naši cestu, po které společně jdeme? Jak bere život s Bohem vážně?

· Ideální by bylo pokojně a v úctě si vše společně vyříkat. A pokud mu právě toto společenství něčím nevyhovuje, tak se rozejít. Nedostane-li však odvahu otevřeně ve společenství říct, jaký důvod má k tomu, že již pravidelně nechodí, a bude-li toto řešit tím, že pozvolna přestane do společenství chodit, zůstane stát na místě, nebude „v obrazu“, co společenství žije, jakým duchem žije a přestane si s tou skupinkou rozumět a nakonec se sám z tohoto společenství vyřadí.

2.1.10. Mohou tvořit jedno společenství mladí a staří?

Ano 3

· Máme několikaletou zkušenost s tím, že jde vytvořit jedno velké společenství, které spolu žije, a to bez rozdílu věku. Toto společenství tvoří třeba padesát lidí různého věku. Toto velké společenství se spolu modlí, adoruje, společně tvoří akce pro děti apod., společně jezdí i na tábory, na víkendy. Ale aby toto společenství mohlo být opravdu hezké, je nutné, aby všichni žili a hledali svou cestu k Bohu v první řadě v malých skupinkách - ve společenstvích, která jsou určena k hledání cesty k Bohu pro stejný věk (společenství maličkých předškoláků, společenství školáků, studující mládeže, rodičů). A jestliže se všichni snaží v maličkých skupinkách žít poctivě a upřímně a skládají si svůj život s druhými stejného věku, podobných problémů a starostí, učí se spolupracovat, tvořit, spolu se bavit, není pak problémem, aby všichni dohromady vytvořili hezké velké společenství bez rozdílu věku. A v něm pak si být blízcí, sdílet se a vědět, že se mohou všichni na sebe vzájemně spolehnout a pomáhat si. Ale společný život jen ve velkém společenství by nestačil a pro velkou rozdílnost věku by nemohl vyhovovat všem v hledání osobní cesty k Pánu.

2.1.11. Mohou tvořit jedno společenství chudí a bohatí? Pokud ano: Jaké vztahy by v něm měly být?

Ano 4

2.1.12. Patří k podstatě společenství také to, že má svého vůdce? Pokud ano: Jaký je vztah mezi ním a společenstvím? Jde o přirozenou autoritu, nebo o autoritu plynoucí z oficiálního pověření? Může být napětí mezi formální a neformální autoritou? Může toto napětí přinést něco pozitivního?

Lepší přirozená autorita 2

Oficiální autorita (kněz) 1

· Vůdce, který nemá přirozenou autoritu, nemůže svoji vedoucí úlohu vykonávat efektivně, i když je oficiálně pověřen.

· Ano, mezi formální a neformální autoritou může vzniknout napětí, které má však obvykle zhoubný vliv na celé společenství.

· V určitých případech to však může společenství přinést i probuzení, při kterém si tak společenství uvědomí svoji situaci a dostane chuť tak něco změnit.

2.1.13. Mohou ve společenství být ještě menší skupinky nebo třeba názorové proudy? Je to společenství ke škodě, nebo k užitku? Za jakých okolností?

Ano 1

· Odchylné názory nejsou na škodu a přispívají k rozšíření obzoru a pohledu.

Náměty k okruhu 2.2

Jak v naší církvi zažíváme rovnost všech lidí před Bohem?

2.2.1. Měla by česká církev lépe hájit práva našich občanů? Jestliže ano, navrhněte, jakým způsobem. Jestliže ne, zdůvodněte proč. Kdo by se měl k takovým věcem vyjadřovat, kdo ne?

Ano 1

· Církev není institucí, která by měla mít dodržování lidských práv v náplni své činnosti. Je však morální autoritou, která by se k podobným problémům měla jasně vyjadřovat. To je říkat, co je mravné a co ne a pokud se dějí věci nemravné, jasně je označit podle zásady padni komu padni. Musí však mít v této oblasti čistý stůl. Skutečnost? často přichází s křížkem po funuse, pokud vůbec přijde. Zanedbala vhodnou chvíli po r. 1990 a mlčela k propagaci nemravných zásad, na př. špinavé peníze-čisté peníze, morálka do ekonomiky nepatří, morálka do trhu nepatří a nyní se musí vyjadřovat až k důsledkům a i k těm opožděně. Co je třeba.. Být si vědoma své odpovědnosti, jasně se vyjadřovat k těmto otázkám a vyžadovat od poslanců a ministrů, kteří získávají volební hlasy od křesťanů, aby zapomněli někdy na svou kariéru a diplomacii a věci označovali pravdivě.

· Církev by měla a musí hájit práva občanů hlavně tam, kde dochází k porušení morálky a Božích zákonů. Svůj postoj by bylo nutno vyjádřit ve společných prohlášeních církevních představitelů nebo v kázáních.

2.2.2. Jeví se vám církevní aktivity na pomoc romské menšině v naší zemi jako dostačující? Je to problém církve?

Ano 1

· Církevní aktivity jsou. Mohly by být větší, pokud by byl větší zájem ze strany menšin.

2.2.3. Přispíváme ze svých příjmů na potřeby farnosti a diecéze, apoštolát, charitativní činnost, na misie, na bohoslovce, tzv. svatopetrský haléř na potřeby Apoštolského stolce? Sbírkami při mši svaté, pravidelnými dobrovolnými příspěvky? Příspěvky stanovenými naším biskupem?

Ano 3

· Sbírky na potřeby farnosti, diecéze, na Charitu, na kněžský seminář, na Svatopetrský haléř bývají předem v kostele knězem vyhlašovány a farníci na ně přispívají.

· Máme zkušenosti s misijní činností mládeže, která již několik let prostřednictvím dětí skautského oddílu odesílá balíčky do misií v Indii a Africe. Je to účinná a velmi povzbudivá práce pro děti, protože zpravidla dostáváme na zásilky odpovědi, někdy třeba i s fotografií či maličkým dárkem, a tak máme jistotu, že tato práce nebyla zbytečná a zásilka došla v pořádku.

· Každoročně z iniciativy laického společenství z farnosti pořádáme sbírku na nemocné leprou a prostředky zasíláme organizaci Likvidace lepry Praha.

· Je však škoda, nejsou-li tyto aktivity propagovány a podporovány knězem ve farnosti, aby mohlo být co nejvíce věřících seznámeno s touto možností pomoci nemocným a chudým lidem.

2.2.4. Měl by se nějak změnit vztah katolíků k příslušníkům jiných velkých náboženství, kteří žijí v naší zemi? V případě, že ano, v čem a prostřednictvím koho? V případě, že ne, zdůvodněte svůj názor.

Ano 4

Je potřebný dobrý příklad kněží a biskupů 1

· Stále vidíme, že je nutné změnit vztah katolíků k příslušníkům jiných velkých náboženství, v naší farnosti hlavně evangelíků, kteří jsou k nám velmi otevřeni a vstřícní. Nestačí však k tomu jen oficiální ve farnosti vyhlášený týden či dva týdny modliteb za jednotu křesťanů za rok. Připadá nám to jen jako „splnění jednoho zadaného úkolu“ a zase je vše postaru. Je vhodné, abychom nezapomínali na evangelíky právě mimo tuto dobu společných modliteb.

· Z naší praxe máme zkušenost, že vždy, když jsme byli naše spolubratry evangelíky pozvat např. na vánoční pohádku, na zimní společenskou akci či celodenní akci pro děvčata, měli vždy radost z pozvání a také se těchto akcí zúčastnili.

· Máme za to, že není problém navázat hezké a přátelské styky s evangelíky mezi střední a mladou generací. Ta je již oproštěna od všelijakých předsudků. Je však vhodné, či spíše nutné, aby o tuto spolupráci s bratry evangelíky stál duchovní správce farnosti a snažil se o to průběžně po celý rok.

2.2.5. Existuje ve Vašem okolí modlitebna nebo společenství jiného náboženství?

Ano 2

2.2.6. Vyjadřuje česká církev (v rodinách, ve farnostech, v diecézích ...) rovnost všech před Bohem a jednotu Božího lidu? Jestliže ano, jak? Jestliže ne, zdůvodněte svůj názor.

Ve skutcích ne 2

Ano 1

· Ve slovech ano, ale ve skutcích ne. Tím nemyslíme, že by se měly odstranit rozdíly dané svěcením. Ty jsou dané. Ale jde o pochopení spoluodpovědnosti, aby i laici byli přítomni v době plánování a stanovení akcí a ne až při realizaci. Klerik má oblasti, které zná lépe a laik je může připomínkovat a dávat podněty, ale jinak musí respektovat názor kvalifikovanějšího. Ale jsou oblasti, které laik zná lépe a měl by mít možnost rozhodovat. A jeho podněty i v oblasti pastorace by neměly být odmítány bez dialogu. A ženy. Jsou dvě roviny. Práva žen a jejich realizace. Instrukce pro laiky vydaná příslušnými vatikánskými kongregacemi nerozlišuje u laiků muže a ženy. Takže ženy mohou dělat podobně, jako muži vše, co nevyžaduje svěcení, samozřejmě, pokud k tomu mají lidské, duchovní a kvalifikační předpoklady. Ale to se týká i mužů. Proto považujeme za nevhodné porušování této instrukce, jestliže kněz píše v katolickém tisku, že nemají dívky ministrovat, dělat lektorky atd. Případ vlastní realizace je již složitější, protože instrukce dává knězi právo rozhodovat, jestli je činnost laiků pro blaho církev užitečná, takže může opomenout názor laiků a držet se pouze svého úsudku a ženy do presbytáře prostě nepustit.

2.2.7. Zažívají ženy v české církvi stejně důstojné postavení jako muži?

Ne 2

2.2.8. Zdá se vám, že se mladí v naší církvi příliš upřednostňují, zanedbávají, nebo mají odpovídající pozornost?

Odpovídající 2

Zanedbáváni 1

· Jeví se nám, že věřící mladí lidé se jako celek v naší církvi spíše zanedbávají. Pro určité skupiny mladých se sice pořádají jednorázové akce (někdy i masovějšího charakteru), avšak dle našeho názoru chybí systematický program pro mládež a mladé lidi, zejména pak ve farnostech.

· Je však třeba vidět, že existují řeholní řády (salesiáni), malá společenství nebo hnutí, dokonce i jednotlivci, kteří se dětem a mládeži věnují, a to často nezávisle na oficiálních programech vyhlášených představiteli církve.

2.2.9. Cítí se děti v našem společenství dobře? Máte s nimi kontakt?

Omezený kontakt 1

2.2.10. Jak pečuje naše společenství o své staré a nemocné členy?

Nedostatečně 2

Jen individuálně 1

2.2.11. Setkáváme se někde v církvi s nadřazeným či povýšeným jednáním? V případě, že ano: Kde?

Ano, u duchovního správce 2

Ne 1

· Běžně ne, ale v případě, že laik zabrousí do oblasti např. pastorace, občas ano.

2.2.12. Stojí svými kroky a myšlením zodpovědní lidé v církvi vždy na straně člověka včetně plného respektování jeho svobody? Jak vlastně pojmu „stát na straně člověka“ rozumíme?

Ne vždy 2

· Dokud člověk sám nepřijme sebe a vše, co ho v životě poznamenalo, je tím spoután. A pokud se od toho neosvobodí, není schopen dávat svobodu druhým. Stále bude mít snahu s lidmi manipulovat jen podle svých představ (nepřipustí, že by to mohlo být i jinak, protože to není z jeho hlavy) a ty, kteří se jeho představám nepodřídí, pak označí za neposlušné, či je vyřadí jako nepoužitelné.

· Rozhodně ne, zvláště, když řešení vyžaduje námahu a jít do konfliktu. Odbude to konstatování "kdo ví, jak to bylo" a vůle zjistit, jak to bylo schází. I věci, jejichž řešení požaduje křesťanská spravedlnost se často neřeší.

2.2.13. Vnímáme, že znamením času je angažovanost v otázce lidských práv, svobod a demokracie? Co v tom děláme?

Jsme pasivní 2

2.2.14. Jak se díváme na spory v církvi, o kterých informuje rozhlas, televize a tisk? Je to dobré řešení, takto spory zveřejňovat před světem?

Řešit spory včas 2

Řešit jen uvnitř církve 1

· Musíme se smířit s tím, že církev římskokatolická je tvrdě kritizována a často neprávem.

Náměty k okruhu 2.3.

Co je třeba v našich podmínkách napravit, aby církev žila opravdu jako společenství Božího lidu?

2.3.1 Potřebujeme společenství ke vztahu k Bohu, nebo nám stačí pouze osobní vztah? Zdůvodněte svůj názor.

Ano, potřebujeme - povzbuzení a podpora ve víře i v životě 3

· Klademe velký význam na společenství, protože jen mezi lidmi, kteří jdou ve svých slabostech a těžkostech ke stejnému cíli, můžeme vzájemně najít oporu v hledání, ať už jde jen o teoretickou poznámku či ověřenou praktickou zkušenost některého jednotlivce. Lidé společenství se stávají povzbuzením a oporou tomu, který se právě potýká s různými těžkostmi, mohou mu pomáhat skutkem či modlitbou, člověk už na to není sám, má společenství a to ho třeba i nějaký čas „nese“. Sám by možná tu náročnou cestu slabého člověka k Bohu už vzdal.

2.3.2 Co je třeba kromě formálního ustanovení farnosti biskupem k tomu, aby se v ní “děla” církev?

Kněz, žijící svou víru 1

· Kromě formálního ustanovení farnosti biskupem úplně stačí, aby ve farnosti působil kněz, který svou víru žije a slouží Bohu a lidem.

· Dospělí i děti ve farnostech potřebují kněze, duchovního vůdce, který by o ně měl zájem a žil s nimi - snažil se vytvořit společenství, aspoň z počátku tato společenství vedl, ukázal, jak má život společenství vypadat. Církev „nedělá“ jen pravidelná mše svatá, předepsané církvení obřady. Tam, kde kněz nemá čas na děti, na lidi svěřené farnosti, tam těžko bude vidět život. Církev by se měla právě zviditelňovat životem křesťanů, jít konzumní společnosti vzorem.

· Přímé, laskavé, vzájemné kontakty mezi věřícími a duchovními. Vzájemná pomoc potřebným.

· Vzájemné pochopení a schopnost ukázat cestu.

2.3.3 Jak souvisí náš duchovní život a vědomí společenství s lidmi?

Sdílení je nutné 1

2.3.4 Souhlasíme s tím,že: „dnešní společnost trpí nedostatkem vztahů a společenství, a proto pokud vytvoříme skutečné společenství, je to veliké znamení pro svět a veliký příklad”? Pokud ano: Vyplývají z toho nějaké závěry? Pokud ne: Co je v těchto oblastech může nahradit?

· Vzorné společenství ovlivňuje okolní svět. Je proto nutné aktivity společenství zaměřit na získání maximální dokonalosti

2.3.5 Žijeme ve farnosti spíše vedle sebe, nebo spolu? Co u nás převažuje? Můžeme posoudit, co převažuje v jiných společenstvích (farnostech, v řádech, v hnutích apod.)? Vidíme v tomto směru v posledních letech nějaký vývoj?

Vedle sebe 3

· Jediným a důležitým předpokladem hezkého a pokojného života živé farnosti je uznání a přijetí všech společenství knězem ve farnosti. Není-li tomu tak, pak i hezké smysluplné akce mohou být z nějakých osobních nevyřešených problémů mezi knězem a určitým společenstvím postaveny před farníky s negací. A bohužel, stále ještě mezi některými farníky platí, že vše, co řekne a udělá pan farář, je svaté, a tak ani nepřemýšlejí a neověřují si, jestli to tak opravdu je.

· V naší farnosti žijeme vedle sebe. Vytvořily se dva okruhy společenství (z toho jedno kolem pana faráře), která žijí vedle sebe, protože pan farář mi říkal, že to nejde, aby žila spolu. Z mého pohledu to znamená, že společenství jsou proti sobě stavěna uměle. Duchovní pastýř i kázání použije k tomu, jenom aby ta dvě společenství nevytvořila jedno velké.

· V malých farnostech se žije spíše spolu, ve větších spíše vedle sebe. Zdá se, že po pětiletém rozvoji nastal určitý útlum.

2.3.6 Jak hodnotíme společenství ve své farnosti? Trpí naše společenství nedostatkem vzájemných vztahů? Děláme něco pro to, aby vzniklo, prohloubilo se nebo se stalo viditelnějším? Vidíme v tomto směru v posledních letech nějaký vývoj? Pokud ne: Proč? Pokud ano: Jaký?

Stagnace vztahů 1

· Žiju ve venkovské farnosti při okresním městě. Společenství své farnosti hodnotím jako nulové, protože u nás se stále střídají jako kaplani novokněží, kteří k nám jen dojíždějí a ve farnosti jsou jen na rok až dva a pak odcházejí. Za tak krátkou dobu není možné něco u nás vybudovat, není čas na „stavění vztahů“. Sotva se s knězem trochu poznáme, on nás a my jeho, tak jej přeloží. Někdy vnímám, že i ten kněz nemá moc chuti a snahy pokoušet se vzkřísit život farnosti, protože tuší, že brzy půjde pryč. Tato naše bolest se týká jak života dospělých, tak bohužel, i našich dětí a mládeže.

· Společenství ve farnostech města jsou průměrná až dobrá. Společenské vztahy by měly být lepší. Chybí větší zájem o dění ve farnostech. Měla by se probudit aktivita věřících.

· Ano, naše společenství trpí nedostatkem vzájemných vztahů. Existují sice některá malá společenství, avšak většinou izolovaně a bez podpory správce farnosti, který např. za dobu 10 let působení v naší farnosti ani jednou nenavštívil biblické hodiny. Z obdobných důvodů není vzájemné propojení těchto malých skupin a napojení na celé farní společenství.

2.3.7 Jsme malým společenstvím, které je vhodným prostorem ke sdílení víry, lásky a naděje, k promýšlení Božího slova, k hledání Boží vůle a znamení času? Jsou taková společenství kolem nás? Pokud ano: Vyplývají z toho nějaké závěry? Pokud ne: Co je může nahradit?

Ano, jsme 1

· Co nám společenství nebo jinak společná cesta za Bohem dává?

· Bohatství vztahů - ve světě, který žije zahlcený materiálními věcmi a jistotami a zároveň ve velkém nedostatku pěkných a upřímných vztahů, je naše společenství malý zázrak a veliká výjimka.

· Možnost zrání skrze ostatní členy společenství – zrání v tom smyslu, abychom naplnili Pánova slova „Milujte se navzájem, jako jsem já miloval vás“, znamenalo to pro nás mnohokrát to, že se člověk musel učit se umenšit, ztrácet, slevit ze své představy, zpytovat své svědomí a uznat svou chybu vůči druhému, omluvit se..., a tak vlastně skrze narovnávání svého vztahu k druhému zrát. Opravdové přátelství – přes všechny krize a nedorozumění vnímáme, že jsou to nejryzejší, nejčistší vztahy, jaké máme, a že v rámci společenství zažíváme to, čemu se říká přátelství...

· Vzájemné povzbuzení na cestě – ne povzbuzení ve smyslu pouhých řečí či pochlebování, ale povzbuzení ve vzájemném sdílení svých životů a modlitbě za sebe navzájem. Ve společenství zažíváme živou přítomnost Boha – skrze společné modlitby, rozjímání nad texty Písma svatého, skrze společné „akce“, které by měly být především ke chvále a cti Pána a radosti těch, pro které jsou připraveny. Máme zkušenost, že člověk musí stále znovu a znovu v tichu hledat motiv a smysl svého jednání či aktivity, jinak by stejně každou „akcí“ či aktivitou oslavoval sebe a ne Pána... a tak je to i ve společenství.

· Jsme společenstvím, které trpí a má mnoho nedostatků. Měli bychom se učit být trpělivější, lépe pochopit druhé, věnovat se a zabývat se více tíživými situacemi bližních.

2.3.8 Je v naší farnosti, církvi dost zralých a silných osobností, kolem nichž by bylo možno vytvářet společenství? Pokud ne: Kde je příčina? Dá se s tím něco dělat?

Ano 1

Ne 1

· Neznáme ve farnosti 100% zralé a silné osobnosti. Příčina – malé křesťanské zázemí. Málo prosebných modliteb.

· Ano, v naší farnosti jsou někteří zralí a silní jedinci - osobnosti - kteří však nemají takřka prostor pro pochopení a působení. Jejich snaha je často bržděna samotným správcem farnosti, který vedle sebe nesnáší schopné lidi. Řešení vidíme ve výměně faráře. Je ve farnosti již 10 let a po celou dobu existují výše uvedené problémy. Z nepochopitelných důvodů je kompetentními nadřízenými ve farnosti ponecháván.

2.3.9 Jakou máme zkušenost se vztahy v našem společenství? Narážíme v našem společenství nebo jinde v církvi na přetvářku, faleš, pomluvy a nactiutrhání? Výjimečně, často, nebo vůbec ne? Snažíme se v našem společenství (v naší církvi) cílevědomě vytvářet, prohlubovat a očišťovat vztahy? Je to důležité? Vyplývá z toho něco konkrétního?

Ano, narážíme často 2

Ano, ale výjimečně 1

Ne 1

2.3.10 Zažíváme v našem společenství spory a hádky? V případě, že ano: O co se přeme? Jak je řešíme? Je taková nejednota v církvi přípustná? Mohly by spory některých členů naší církve vyústit až do jejich odštěpení a založení nové církve? Nebo je rozkol jen dědictví minulosti, které se už dnes neopakuje?

Ano, o malichernosti 1

Řešíme odložením na příště 1

Nezažíváme 1

· Jako křesťané se snažíme nevyhrocovat problémy do hádek a sporů. Jde spíše o bezmocnou averzi vůči neochotě faráře respektovat přání farníků znovu zavést sobotní mše svaté, nedělní ranní mši sv. (6.30) kvůli možnosti střídání členů rodiny v účasti na bohoslužbách, dále zařídit výuku náboženství na všech školách (např. také na velkém sídlišti Havířov-Šumbark, kde se náboženství nevyučuje vůbec). Pokud jde o sobotní mše svaté, pak u nás je v sobotu ráno koncelebrovaná mše svatá 3 kněží. Nemyslíme si, že by bylo tak těžké zařídit mši svatou s nedělní platností.

2.3.11 Je oprávněná kritika nedostatků v našem společenství, v naší církvi? Jak rozlišujeme při kritice lidský a božský prvek v církvi? Co mají podle nás dělat ti bratři a sestry, kteří s něčím v životě církve nesouhlasí?

· Kritika nedostatků v církvi je oprávněná. Máme mnoho nedostatků a jsme nedokonalí, což dává oprávněnou námitku nevěřícím, kteří pochybují o svátosti církve. Kritika se vztahuje na lidský prvek (chyby, hříchy, nedostatky) jednotlivého věřícího. Bratři s kritickými pohledy by měli o problémech diskutovat, případně se přímo obrátit na duchovního.

· Ano, kritika nedostatků v našem místním společenství je oprávněná. Samozřejmě, božský prvek se vší vážností respektujeme, avšak bolestně pociťujeme arogantní jednání člověka faráře. Ti, kteří s tímto stavem nesouhlasí, vlastně ani nemají možnost to říci, nebo se prostě bojí.

2.3.12 Prosíme opravdu o odpuštění své bratry a sestry? (Dokážeme jít za konkrétním člověkem, kterému jsme ublížili nebo mu svým myšlením a jednáním ubližujeme, podívat se mu do očí a říci: „Odpusť mi, prosím“?)

Ne 1

2.3.13 Žije naše společenství (farní, řádové, mladých...) ve shodě s ostatními společenstvími, která žijí v jeho blízkosti? V případě, že ano: Jak jsme se dopracovali k tomuto stavu? V případě, že ne: Co vyvolává naši či jejich nelibost, co vzájemné spory, co odcizení?

Nemáme blízké styky 2

2.3.14 Sdělujeme svým duchovním pastýřům své zkušenosti s běžným životem, aby v nich mohl rozpoznávat a číst „znamení času“?

Ne, nemá čas ani zájem 2

Ano 1

2.3.15 Souhlasíme s tím, že: „malá společenství mohou být velmi dobrým prostorem ke sdílení víry, lásky a naděje, k promýšlení Božího slova, k hledání Boží vůle a znamení času”? Pokud ano: Vyplývají z toho nějaké závěry? Pokud ne: Co je v těchto oblastech může nahradit.?

Ano 1

Okruhy ke kapitole 3

3.1 Odpovídá struktura naší církve uskutečňování jednoty Božího lidu?

3.2 Jakým způsobem žije církev v rodině a co udělat pro to, aby rodina měla své místo elementární buňky v církvi?

3.3 Co je cílem ekumenických snah v naší církvi?

3.4 Jaké skutečné konkrétní kroky podniká a má podnikat církev v diecézích a ve farnostech v oblasti ekumenismu?

Náměty k okruhu 3.1

Odpovídá struktura naší církve uskutečňování jednoty Božího lidu?

3.1.1. Odpovídá struktura naší farnosti a jiných farností v naší diecézi současnému rozložení věřících? Bylo by lépe sousední farnosti sloučit, rozdělit nebo vytvořit úplně nově?

Ano, odpovídá 2

Sloučit 1

3.1.2. Považujeme současné členění naší diecéze na farnosti za odpovídající současnému rozložení věřících nebo by se mělo něco změnit?

Ano 2

3.1.3. Je naše farní společenství spíše vázáno na území a nebo spíše na vztah k určitému kostelu či k osobě kněze, zejména ve městech s  více farnostmi?

Ke kostelu 3

Ke knězi 1

3.1.4. Účastní se trvale našeho farního společenství sestry a bratři z jiných farností?

Ne 2

Ano 1

3.1.5. Spoluodpovídáme za vlastní farnost? Jak se to projevuje? Jak by se to mohlo projevovat? Máme farní, ekonomickou a pastorační radu v našem farním společenství? Jakou máme zkušenost s jejich zakládáním a prací? Máme dost ochotných a schopných laiků?

Dost schopných laiků, nejsou žádoucí 1

Málo ochotných laiků 1

· Spoluodpovědnost mnozí laici cítí, ale existují rozpaky, jak ji realizovat. Ve farnostech většinou není ani ekonomická, ani pastorační rada. Není proto fórum, na kterém by se bylo možno k problémům vyjadřovat a tak spoluodpovědnost realizovat. Tím spíše, že na př. pastorační rada není ani na úrovni děkanátu, ani na úrovni diecéze. Proto není žádná spolupráce a ani koordinace pastorační činnosti na úrovni města Ostravy. (Více zajímavých akcí ve stejnou dobu.) Proto je také podceňován význam informátoru ostravských farností MOF. Působí to dojmem, že nejde o to, aby Ostravák šel k Bohu, ale aby šel k Bohu v určité farnosti. Účast na velmi užitečné akci v jiné farnosti je považována za něco špatného. Měsíčník ostravsko-opavské diecéze uvádí pouze pozitivní aktivity, a proto neposkytuje objektivní obraz o diecézi.

· Cítíme spoluzodpovědnost, ale nemůžeme jej podstatně ovlivnit. Projevuje se částečná pasivita. Mohlo by dojít k oživení farnosti. V našich farnostech města nemáme farní ani ekonomické rady. Někdy je zakládání farních rad kvalitními členy svízelné a choulostivé. Máme schopné laiky, ale získání pro trvalou spolupráci je obtížné.

· Nemáme farní ekonomickou a pastorační radu. Po určitých intervencích a napomenutích - snad biskupa - farář jmenoval "farní radu" asi před 3 roky. Ta se sešla možná 4x, avšak po připomínkách členů, které nebyly po vůli panu faráři, již pak nebyla svolána. Farnost má dost ochotných a schopných laiků, ti však nejsou pro duchovního správce žádoucí.

3.1.6. Spolupracujeme s okolními farnostmi, naším vikariátem, s naší diecézi? V čem?

Ne 1

Ano - chrámový sbor 1

3.1.7. Máme kontakt s diecézními radami: pastorační, ekonomickou, laickou, kněžskou, katechetickou? Jakou s nimi máme zkušenost? Spolupracujeme s nimi v oblasti pastorace, řízení, vzdělávání, financování, stavební činnosti, rozhodování, komunikace, informovanosti atd.)? Pokud ano, co oceňujete? Pokud ne, co by se mělo změnit a jak?

Ne 1

Jen s katechetickou 1

· Kontakty s diecézními radami nejsou téměř žádné. Toto se týká dospělých. Mládež vykazuje určitou veřejnou spolupráci a je i tak více činná. Občas jsme informování časopisem o aktuálních událostech v našich farnostech. Doporučujeme zlepšit vzájemnou komunikaci a informovanost.

3.1.8. Máme novinové a internetové zpravodajství našeho společenství, diecéze a církve? Jestliže ano: Slouží nám ke spojení jednotlivých společenství v diecézi a naší církvi? Jak jsme spokojeni s jeho obsahem? Přispíváme do něj? Jestliže ne: Je něco takového pro život našeho společenství a naší církve potřeba?

Diecézní měsíčník 1

Ne 2

· Internetové zpravodajství nemáme. Diecézní zpravodajství ano. Novinové se rozvíjí. Pro život věřícího je podle nás velmi prospěšné.

3.1.9. Známe kněze, kteří byli v době do roku 1989 vysvěceni a žili v manželství? Jak a kde pracují? Jsou se svým zařazením do života církve spokojeni? Jakou máme s nimi zkušenost? Jaké mínění o nich mají naši představení? Je to problém, který se nás týká, nebo nás nezajímá? Máme zkušenost s tzv. skrytou církví? Lze s ní spolupracovat?

Ne

· Ženaté kněze teď nemáme. Dočasně dosazený duchovní se cítil mezi farníky dobře. Se skrytou církví nemáme zkušenosti.

3.1.10. Jsme spokojeni s prací svého biskupství a jeho jednotlivých středisek v jednotlivých oblastech (pastorace, řízení, vzdělávání, finance, stavební činnost, rozhodování, komunikace, informovanost atd.)? Pokud ano, co oceňujete? Pokud ne, co by se mělo změnit a jak?

Ano 2

· Nejsme seznámeni se všemi aktivitami nového biskupství. Jen z časopisů a osobních návštěv jsme informováni o těžkostech při zajišťování úkolů.

3.1.11. Jak napomáhat tomu, aby ti, kdo profesionálně pracují v církvi, neztratili stálý kontakt s děním ve společnosti a správně rozpoznávali a četli „znamení času“?

Modlitbou 2

· Mít přímé informace z terénu. Ne pouze ty z masových slavností, ale z každodenního života. To se týká všech, otcem biskupem počínaje a katechety konče. A to právě mohou zaručit příslušné rady na úrovní farností, děkanátů, diecéze. (zástupci farních rad v děkanátní, děkanátních v diecézní.) Ale nesmí to být okuřovači, ale muži i ženy schopné říkat i nepříjemnou pravdu do očí.

Náměty k okruhu 3.2

Jakým způsobem žije církev v rodině a co udělat pro to, aby rodina měla své místo elementární buňky v církvi?

3.2.1. Jakou úlohu hrají rodiny v našem společenství? Angažují se nějak v jeho životě?

Angažují se málo 2

· Rodinné vztahy jsou důležitým spojovacím článkem pro farní společenství. Bohužel ne všechny křesťanské rodiny se naplno aktivně účastní života ve farnosti.

3.2.2. Jakým způsobem přijímáme rodiny s dětmi v kostele? Jak se tam chovají? Jak se tam cítí? Je tam něco i pro malé děti? A mají vůbec chodit děti do kostela?

Dobře 2

· Je dobré, aby děti chodily do kostela brzy, ale je nutné také jejich rodiče učit poznávat hranici vyrušování, kdy by měli s dětmi na chvíli odejít. Problém není v dětech, ale v rodičích. Chování dětí by mělo mít svůj vývoj, to co lze tolerovat u dvouletých nelze tolerovat u školáků.

· Jsme potěšeni a snažíme se jim účast zpříjemnit. Chování je většinou přiměřené věku. Podle chování soudíme, že jejich pocity jsou různé. Předškolní děti je dobře během návštěvy kostela něčím zabavit. Školákům je záhodno vysvětlit význam a důvody bohoslužby. Pokud možno je zapojit aktivně zpěvem, modlitbou apod.

3.2.3. Mají se matka či otec malých dětí účastnit bohoslužeb ve všední dny? Je správné v tyto dny odcházet od dětí do kostela nebo je brát s sebou? Jaké s tím máme zkušenosti? Patří účast na bohoslužbách ve všední dny k duchovnímu životu lidí žijících v rodině, nebo je to spíše projev nevhodné náboženské horlivosti?

Individuální 1

Projev horlivosti 1

· Účast rodičů na bohoslužbách ve všední dny doporučujeme, pokud to však není na úkor rodinného života – soužití. Je velmi dobré, když jdou děti rády s rodiči do kostela. Školáci chodí rádi do kostela, když se mohou aktivně účastnit bohoslužeb – ministrovat, zpívat předčítat. Bohoslužby ve všední dny jsou pro někoho dobrodiním nebo uspokojením, pro někoho jsou zvykem, tradicí nebo změnou. Ale i vkladem, povznesením a požehnáním pro církev.

3.2.4. Prožíváme fakt, že naše rodina je základní buňkou církve? Co si pod tím konkrétně představujeme? Uskutečňuje se v ní duchovní život jejích členů? Jak se uplatňuje všeobecné kněžství v rodinách? Slavíme tam církevní, rodinné i společenské svátky? Jak tam nasloucháme Božímu slovu? Jak se tam modlíme? Potřebujeme společnou modlitbu? Žehnáme se v rodině? Žehná rodinu jen otec, matka, nebo navzájem?

· Jak kdo. Někdo spíše jako nejdůležitější buňkou, které by měli všichni sloužit a všechno tolerovat. A bohužel to jejich chování je často podporováno, protože patří k té "lepší" vrstvě. A duchovní správce si považuje za čest, že se s ním baví. Ale chtít po nich službu, to by si nedovolil. A tak vzniká skupina pro práci a skupina pro společenské oslavy. Bohužel pouze vyjímečně je služba se společenským stykem propojena. Představy jsou jasné. Být společenstvím s vlastnostmi uvedenými výše.

· Neuvědomujeme si většinou, že rodina je základní buňkou církve. Představuje začátek vývoje duchovního života pro potomky. Ano, většinou se tam uskutečňuje rozvoj duchovního života, i když velmi nedokonale. Podle NZ se uplatňuje všeobecné kněžství ve službě slova a oběti sebe. Rodinné a církevní svátky se v rodinách většinou slaví. Božímu slovu v rodinách se naslouchá jen občas (mše sv. v televizi, přednášky v rozhlase). Společné modlitby je třeba a je užitečná. Žehnání bývá jen občas při odchodu nebo před spaním.

3.2.5. Jsou naše rodiny pro své členy prvotním místem setkávání s Kristem? Jakým způsobem? Kdo u nás především předává a rozvíjí víru dětí: rodiče, kněz, nebo katecheta?

Výjimečně, spoléhají hlavně na kněze 1

Ano, jsou 1

· Ano, převážně jsou křesťanské rodiny pro své členy, děti, prvotním místem setkávání s Kristem. Způsoby setkávání jsou různé – příkladem, modlitbou, výchovou, poučením. Předávání víry se různí. Většinou se jedná o spolupůsobení rodičů, kněze a křesťanského okolí.

3.2.6. Existují v naší farnosti rodiny, které jsou „na okraji“, bez zájmu o společenství farnosti? Jak se jim snažíme přiblížit?

· Ano, existují v okolí rodiny bez zájmu o farní společenství. Občas se projevuje snaha o přiblížení, ale pro uzavřenost nelze dobře navázat bližší kontakty. Zřejmě se jedná o dlouhodobý úkol.

3.2.7. Co soudíme o těch rodinách, které se tak živě angažují, že život farnosti se bez nich zdá být nepředstavitelný?

· Jsou takové, které to dělají nezištně a velkoryse a k ostatním se chovají vstřícně a s láskou. Ty jsou vítané. Jsou i takové, které to dělají zištně a vytvářejí si výsadní postavení a ostatní svým chováním vyhánějí. Ty jsou pohromou pro společnost i pro farnost.

· Pokud je angažovanost rodin upřímná, opravdová ze srdce, zaslouží velkého uznání.

3.2.8. Jaké máme zkušenosti se společnou modlitbou v rodině? Je rodina křesťanskou rodinou teprve tehdy, když se společně modlí?

Duchovní posila 1

· Společná modlitba je užitečná, ale ne pouze společná. Může se stát stádovou. Děti by si měly zvykat na soukromou modlitbu, aby na ni nezapomínaly, když nejsou s rodiči nebo prarodiči.

· Společná modlitba v rodině je prospěšná, dobrá, nelze ji však často praktikovat. Podle některých názorů nemusí být společná modlitba znamením křesťanské rodiny.

Náměty k okruhu 3.3

Co je cílem ekumenických snah v naší církvi?

3.3.1. Uměli bychom popsat dosažené výsledky ekumenického dialogu v církvi? Jak je přijímáme?

· Snažení o ekumenický dialog ze strany katolické církve – zejména papeže – je mimořádně veliké a rozsáhlé, v dějinách ojedinělé. Přes různá vstřícná gesta zůstává však stále nedokončený. Zřejmě ještě nedozrála doba pro odstranění předsudků a jednotu učení.

3.3.2. Jak učení II. vatikánského koncilu o tom, že katolická církev vlastní plnost všech prostředků spásy souvisí s naším úsilím o dosažení plné jednoty všech křesťanských církví?

· 2. Vatikánský koncil přehodnotil vztahy a postoje jak ke křesťanským, tak i nekřesťanským církvím. Hovoří se o odloučených bratřích, žijících v neúplné jednotě. Otevřenost, vstřícnost, přiznání vlastních vin a prosby o vzájemné odpuštění změnilo vzájemné klima spolupráce a sblížení.

3.3.3. Snažíme se v rámci ekumenismu spíše o návrat odloučených bratří do katolické církve nebo spíše o vzájemné poznávání, respektování a obdarovávání se z bohatých a podnětných tradic křesťanských církví? Vylučují se tato dvě pojetí, nebo se navzájem doplňují?

· V první fázi sblížení jde podle našich představ o odbourání falešných představ – předsudků – vzájemného poznávání i o obdarování a předávání zkušeností. Pak o návrat do jednoho ovčince a k jednomu pastýři.

3.3.4. Patří společná modlitba, účast na ekumenických bohoslužbách a vzájemné kontakty s nekatolickými křesťany k podstatným úkolům katolického křesťana nebo je to výraz jeho zvláštní angažovanosti?

Zvláštní angažovanost 1

· Ekumenické bohoslužby a vzájemné kontakty nepovažujeme za podstatné úkoly, ale jako dobré a prospěšné

3.3.5. Uměli bychom si představit, že by se na státních školách učilo náboženství společně pro děti nevěřící, pro děti z nekatolických církví i pro děti z naší církve? Jestliže ne: Z jakých důvodů? Jestliže ano: Za jakých podmínek?

· Společné vyučování náboženství jak pro děti věřících, tak pro děti nevěřících, je přijatelné jen a jen za určitých podmínek. Bylo by nutné doplňující poučení a speciální vyučování. Pro rozdílnost pohledů a učení nekřesťanských církví by došlo nutně k rozporům v učení.

· Uměli. Na základě dobrovolnosti podávat informace nezávazně.

3.3.6. Jsou to pro nás jasné a konkrétní formulace, kterými katolická církev stanovuje cíle ekumenismu?

Ano 1

· Konkrétní cíle a jejich formulace o ekumenismu jsou jasné a žádají katolíky, aby učinili první kroky ke sblížení. Láskou, modlitbou a dialogem máme překonat vše, co nás rozděluje ve víře.

3.3.7. Formuluje naše společenství cíle, o které usiluje ve vztahu ke společenstvím nekatolických křesťanů, která žijí v jejich okolí? Jestliže ano, jak? Jestliže ne, proč?

Ne 1

· Naše společenství neformuluje žádné cíle vzhledem ke vztahům k nekatolickým křesťanům. V sociální oblasti a přátelských vztazích se projevuje dobrá spolupráce

3.3.8. Když se modlíme za obnovení jednoty církve, máme konkrétní představu, za co se vlastně modlíme?

· Při modlitbách za obnovu jednoty myslíme především na jednotu ve vedení (jeden pastýř) a i jednotu v učení různými způsoby projevů.

· Návrat do dob rané církve.

Náměty k okruhu 3.4

Jaké skutečné konkrétní kroky podniká a má podnikat církev v diecézích a ve farnostech v oblasti ekumenismu?

3.4.1. V čem se můžeme od našich nekatolických sester a bratří inspirovat v oblasti nasazení pro potřeby světa?

Vnímavější k potřebám druhých 2

3.4.2. Žije v blízkosti našeho společenství (farního, mládežnického, řeholního...) nějaké společenství nekatolických křesťanů? V případě, že ano: Jaké společné aktivity podnikáme (charitní práce, modlitby, vzdělávání...), případně jak často?

· V naší farnosti žije více nekatolických společenství. S některými lze navázat spolupráci, některé mají odmítavý postoj. Dokonce stále při vhodné příležitosti jednostranně zdůrazňují chyby katolické církve z minulosti. Naše farní společenství vyvíjí společné aktivity. Naše společenství málo - téměř žádné.

· Apoštolská církev

· Slezská evangelická církev , a. s.

· Českobratrská církev

· Československá církev husitská

· Adventisté sedmého dne

· Neznáme jejich identitu, víme o nich málo. Společné akce se neuskutečňují.

· Na území naší farnosti je více jiných církví a společenství - Československá husitská církev, adventisté, jehovisté, Armáda spásy. Je možné je navštěvovat, abychom se poznali?

· Je možné příležitostně, jeden člen našeho kroužku se při svých přednáškách o výtvarném umění seznámil s kazatelem adventistů a byl pozván na jejich bohoslužby, které jsou civilní.

3.4.3. Co nabízí naše společenství v oblasti ekumenismu naší diecézi a všeobecné církvi?

Nic 1

3.4.4. Pořádá naše společenství ekumenické akce a bohoslužby? Účastní se jich kněží, které známe?

Farní společenství ano 1

Ne 1

3.4.5. Účastníme se ekumenických bohoslužeb pořádaných z iniciativy nekatolických křesťanských církví? Sledujeme ekumenické bohoslužby, které při významných příležitostech přenáší česká televize?

Účast malá 1

Sledujeme v TV 2

3.4.6. Kolik známe smíšených manželství? V jaké víře vychovávají své děti? Co víme o jejich problémech? Pomáháme jim? Účastní se děti ze smíšených rodin života naší farnosti? Jak se cítí tyto rodiny v našem společenství?

· Známe jen málo smíšených manželství. Výchova dětí ve víře je tam velmi slabá. O jejich problémech víme jen málo. Jsou, pokud víme a lze pozorovat, trochu jednostranně zaměřena. Jejich děti se většinou nezúčastnily na farním životě. Nemáme zkušenosti s postojem a chováním rodičů ze zrušených manželství.

3.4.7. Spolupracujeme s nějakými ekumenickými organizacemi v naší zemi? Které to jsou? Považujeme jejich počet za dostatečný? Máme dojem, že se rozvíjejí, nebo spíše spějí k zániku? Jaké to má důvody?

Ne 2

3.4.8. Jak chápeme kritické události naší církve v historii (např. odsouzení katolického kněze Mistra Jana Husa, křížové výpravy, rekatolizace...) i v současnosti (např. svatořečení Jana Sarkandera)?.

· Kritické události naší církve v historii zanechávají i dnes stíny nad svatostí církve. Tyto události ztěžují evangelizaci a zpochybňují věrohodnost kat. učení. Odsouzení Mistra Husa v době trojpapežství stále živí protikatolický postoj českého národa, i když dnes v oslabené formě. Křížové výpravy měly sice určitý dobrý cíl, ale v očích světa měly loupežný charakter. Inkvizice - počet odsouzených uvedený v různých dějepisných zprávách je přehnaný.Stačí však k tomu, aby zkompromitoval církev.

3.4.9. Jak jsou v našem společenství přijímáni bratři a sestry z nekatolických křesťanských církví? Jestliže nejsou, co by se u vás mělo změnit?

Bez výhrad 1

· Měl by se zintenzívnit náboženský a společenský život.

Okruhy ke kapitole 4

4.1 Jak vypadá život laiků v našem společenství a v celé naší církvi?

4.2 Jaké je poslání laiků v životě našeho společenství, celé církve a společnosti a jak by se mělo uplatňovat?

4.3 Jak vypadá a může vypadat duchovní život laiků?

Náměty k okruhu 4.1

Jak vypadá život laiků v našem společenství a v celé naší církvi?

4.1.1. Jak a kde konkrétně žijí všichni pokřtění bratři a sestry naší farnosti? Kdo má o nich adresný přehled?Kolik se jich z toho aktivně účastní bohoslužebného společenství?

Přehled nemáme 4

Účastní se 20%

Účastní se 25%

4.1.2. Jak velkou část naší farnosti tvoří důchodci, děti a studenti, kolik zbývá na střední generaci?

30:20:50

50:20:30

50:25:25

· Střední generace farníků tvoří méně než třetinu. Bohoslužby navštěvují nejvíce důchodci.

4.1.3. Kdo ví něco o tom, kde pracují? Jsou mezi námi významní odborníci, členové zastupitelstva místní obce nebo státu?

Zastupitelé 1

Odborníci 1

Nevíme 2

· Je hodně lékařů i ve vedoucím postavení.

· Na úrovni Ostravy i parlamentní a regionální poslanci, vč. 1 víceprimátora.

4.1.4. Udržují obětaví laici u nás životaschopnost společenství, kam pouze občas dojíždí kněz?Vedou u nás z nedostatku kněží bohoslužby laici? Má to dobrou budoucnost? Proč ano? Proč ne? Máme s něčím podobným zkušenost z jiných farností?

Ne, jen jáhen 4

Ano, bohoslužba slova v domovech důchodců 1

Ano, májové pobožnosti 1

· Ano, u nás v kraji, zejména v pohraničních obcích bez kněze, udržují obětaví laici životaschopnost křest. společenství. I v naši farnosti občas také vedou laici různé pobožnosti. Z našeho pohledu se jedná pouze o nouzové řešení. Opuštěná farnost bez kněze vyvolává pocit opuštěnosti.

· V místě, kde je farní kostel, vede bohoslužby jen kněz, případně jáhen. Ve dvou obcích, kde jsou jen kaple, vedou laici růžencové a májové pobožnosti, adventní a postní bohoslužby.

4.1.5. Zůstávají odrůstající děti z rodin v našem společenství aktivními členy církve? Nebo převažují ti, kteří církev opouštějí? Proč?

Zůstávají 5

Opouštějí 2

· Ve svém okolí vidíme, že dorůstající děti většinou nezůstávají aktivními členy církve a některé církev opouštějí. Myslíme si, že právě to, že dorůstající děti nezůstávají aktivními členy církve, je důsledek nesprávného a málo citlivého přístupu k jejich duchovním potřebám. Jen zřídkakdy potkáme kněze, který má k nim správný otcovský přístup. Kněží obyčejně vyžadují od dětí jen poslušnost a mnohdy jsou sami nevychovaní – sami ještě nedorostli k lásce bez podmínek a potom není divu, že k tomu neumí vychovávat děti. Někteří kněží si to snad už uvědomili, ale ještě to sami nezvládli, byť by to mysleli dobře.

· Děti se však tímto maskováním a schováváním za literu zmást nedají, jsou velmi vnímavé k pravdivosti postojů. Není divu, že poslouchají jen do chvíle, kdy poslechnout musí, a při první lákavé příležitosti odcházejí za láskou tam, kde ji nabízejí. Je to velmi smutné.

· Některé ano, některé ne. Početně to nelze vyjádřit. Příčinou je kvalita pastorace a formální přístup rodičů.

· Zůstávají spíše děti, jejichž rodiny se angažovali nebo se sami zapojily do společenství..

· Podle názoru většiny přítomných převažují ti, kteří církev opouštějí (pokud usuzujeme podle jejich účasti na bohoslužbách).

· Názory:

· - mladí se nechtějí podřizovat

· - nedostatky ve výchově v rodinách, neznalost učeni církve, což není jejich chyba

· - nevhodné příklady starších, chybí vzory, mladí chtějí čisté vzory

· - mladí mají starost o práci, rodinu, bydlení, jak najít partnera

· - nenacházejí odpověď na problémy svého života v kostele

· - církev se omezuje na slavení, chybí živé farní společenství

· - církev je odtržená od každodenního života lidí - podporovat vytváření společenství mladých

4.1.6. Jak vnímáme postavení laiků v našem společenství, v naší církvi? Jaké v ní mají místo, jak podněcuje jejich křesťanský růst a uplatnění v životě?

Kladně 1

Rovnost 1

· Kdo se chce zapojit, má pole působnosti. Někdy to jde ztuha. Když nelze ve vlastní farnosti, je možno v jiné na půdě Ostravy. Horší to je již s formací. Často chybí ta základní, přirozená a tím se i ta duchovní deformuje.

· Naši laici vedou sbor, scholu, uklízejí kostel, podávají svaté přijímání, účastní se modlitebních a vzdělávacích společenství, pořádají kulturní akce, vedou křesťanskou knihovnu. Zapojují se jako dobrovolníci do práce v Charitě.

· Laici si v našem společenství uvědomují s přibývajícím časem své místo i svá práva.

4.1.7. Jak spolupracují laici a kněží v našem společenství, v naší církvi ? Máme v této oblasti nějaké vlastní zkušenosti? Jak hodnotíme vztah svých církevních představených k činnosti laiků?

Dobře 3

Malý kontakt 2

· Prostor pro laiky je sice omezen, ale většinu to ani tak moc netrápí a nevyužívají ani ty možnosti, které mají. Ale jsou farnosti velmi dobré, kde kněz svěřuje laikům i odpovědné úkoly a ti je velmi dobře plní. Převažuje však spíše nedůvěra ze strany kněží.

· Chybí zájem jednoho o druhého. Informovat věřící v kostele o akcích, které se pořádají ve farnosti i mimo ni. Větší odvahu ze strany věřících ke spolupráci s místním duchovním správcem .

4.1.8. Uplatňují laici v našem společenství právo a povinnost sdělovat pastýřům své mínění o věcech týkajících se prospěchu církve? Máme s tím nějakou zkušenost?

Ne 2

Ano, otevřenost 1

Ano, odezva ne vždy příznivá 1

· Laici neuplatňují zvláště práva a povinnost sdělovat své názory týkající se prospěchu církve. Spíše se jedná o nespokojenost s duchovními pastýři.

· Mnozí si neuvědomují, že mají toto právo a povinnost, mnozí toto právo, byt' mnohdy nevhodně, uplatňují.

4.1.9. Mají v našem společenství laici teologické a katechetické a jiné vysokoškolské vzdělání? Jak ho využívají k šíření evangelia?

Ano, náboženství, pastorační pomocníci, SK 2

Ano, částečně 1

Ne 2

· Ve farnosti 2 úplné magisterské CMBF a 1 současně navštěvuje katech. kurs. Ti dva s úplným učí náboženství, . vede sněm. kroužek, dělá BS v Penziónu a pracuje v diecézních funkcích.

4.1.10. Mají laici, kteří jsou pověření nějakou zodpovědností v církvi (pastorální asistenti, členové poradních sborů, diecézní, pastorační nebo ekonomické rady) odpovídající vzdělání? Snaží se jej doplnit?

nevíme 2

Ano 1

Ne 1

4.1.11. Dbají laici v našem společenství, aby respektovali nauku církve, a varují se toho, aby v otázkách připouštějících různé názory nevydávali svoje mínění za nauku církve?

Ano 4

4.1.12. Hájíme si navzájem dobrou pověst a dodržujeme právo na soukromí?

Většinou ano 5

4.1.13. Jakou měrou pronikají křesťanské hodnoty do života obce, v níž žije naše společenství, díky našemu zaměstnání, politickým a společenským funkcím?

Málo, ale vliv sílí 2

Malý vliv 1

· V letech po roce 1989, kdy byli někteří členové našeho společenství ve funkcích, např. v radě města, se podařilo i před nevěřícími členy městského zastupitelstva a představenstva obhájit nutnost zavedení vyhlášky omezující prodej pornografických materiálů tak, aby nemohly být tímto prodejem ohrožovány děti. Vyhláška byla dobrým nástrojem po 3 roky, poté ji zrušil parlament na návrh okresního úřadu.

· Díky pochopení a úsilí mnoha lidí i v představenstvu města se podařilo otevřít a v provozu udržet Dětské centrum pro tělesně postižené, které slouží dodnes. Aktivita našich věřících byla na počátku snah, pak utichla, protože se zdálo být nemožné věc prosadit. Asi po roce se aktivity chopili jiní, i v představenstvu, a věc byla úspěšně dotažena do konce. Centrum pracuje pod patronátem města.

· Dnes jsou starostou města i místostarostou věřící členové církveního společenství, a tímto mají věřící v radě města svůj respekt a místo.

· Křesťanské hodnoty by měly pronikat do života obce, kde žijeme. Např. politické funkce křesťanů vidíme jako velmi důležité pro dobro obce i státu. Křesťané – politici by měli hájit život a křesťanské hodnoty vnášet do správy naší země, ale není tomu tak vždy.

· O křest: hodnotách se ve společnosti mluví, postupně pronikají i do mysli a podvědomí lidí. Díky naši aktivní účasti ve veřejném životě pronikají křest. zásady i do veřejného života, kde se uplatňují.

4.1.14. Jaká je současná česká církev vzhledem k laikům? Jak se v ní laikům žije, jaké v ní mají místo, jak stimuluje jejich křesťanský růst a uplatnění v životě?

· Ta otázka se jeví jako podivná. K církvi patří i laici. Spíše by měla znít církevní instituce a biskupové, kněží a jáhni. A o tom bylo již v zápisech napsáno mnoho. Laici mají spíše povinnosti, než práva a při tom hned v prvním řádku úryvku připravovaného dokumentu v tém. 4 se hovoří o rovnosti.

· Z našeho pohledu jsou vztahy mezi laiky a církevními představiteli v naší zemi velmi dobré. Budoucí vývoj směřuje k většímu uplatnění laiků v církvi. Duchovní růst laiků je v současně době umožněn.

4.1.15. Jaký úkol by měli mít podle nás laici v pastorační nebo ekonomické radě biskupa?

Pomáhat 2

· Měli by tam vnést racionalitu, smysl pro praktickou organizaci a eliminovat izolovanost biskupa a kněží od reality. Obojí výše jmenovaní již většinou neví, jak žijí jejich ovečky, jaké mají ekonomické podmínky ale také jak vypadá služebné kněžství v každodenní praxi.

· Prezentovat názor komunity, kterou zastupuje.

4.1.16. Měla by být práce laiků v církvi dobrovolná, tedy bezplatná, nebo za mzdu? Jaké důvody hovoří pro mzdu, jaké proti?

Plný úvazek placený 2

Občasné práce zdarma 1

· Záleží na druhu práce, převážně by měla být bezplatná. Náročnější práce by měly být finančně oceněny, např. při děkanátech (ekonom, stavební technik apod.).

4.1.17. Otázka pro společenství katechetů: Ovlivňujeme svou přítomností atmosféru škol, nebo ne? Co je potřeba na této situaci změnit? Co nikoliv?

Ne 1

4.1.18. Mají katecheté a katechetky v našem společenství pro výuku náboženství kvalifikaci srovnatelnou s jinými učiteli?

Ano 3

Ne 1

4.1.19. Jak lze v dnešních podmínkách u katechety spojit jeho osobní zbožnost s odborností?

Nutné 3

4.1.20. Myslíme si, že je respektována rovnoprávnost žen a jejich role v životě rodiny i farnosti? Víme o konkrétních krocích pro odstranění předsudků či nepochopení jejich role? Je proto podle nás třeba něco dělat? V případě, že ano: Co? V případě, že ne: Zdůvodněme svůj názor.

Ano 3

Málo 1

Ne 1

· Myslím si, že rovnoprávnost žen je málo respektována jak v rodině, tak v životě rodiny farnosti. Konkrétní kroky pro odstranění předsudků či nepochopení jejich role bych viděla v tom, že jak muži, tak i ženy, každý sám jednotlivě, se bude snažit důkladně obeznámit s tím, co je to mužství a co ženství a jak je žít. Pokud jsem měla možnost poznat ze své praxe, předsudky se nepřekonají tím, že budu já učit toho druhého, co by měl či neměl dělat a co udělal špatně, ale tím, že já sama se důkladně obeznámím s tím, co bych měla či neměla udělat, případně si přiznám chybu, vyznám, co jsem v životě nezvládla a potom se snažím seč mohu krok za krokem poctivě žít obyčejný všední život. Dělat co mohu.

· V kostele vidíme převahu žen. V církvi se ženy uplatňují především při úklidu a výzdobě kostela, někdy jako varhanice, katechetky, v chrámovém sboru. Domníváme se, že by bylo vhodné zapojení žen do liturgie, kde je to možné - čtení, přímluvy. Mnohdy tomu však brání předsudky vůči ženám. Zkušenosti s uplatněním žen, které ministrují nebo čtou při bohoslužbách, nemáme, protože v naši farnosti vykonávají tyto služby pouze muži.

4.1.21. Dají se v církvi rozlišit „práce pro muže“ a práce „pro ženy“?

Ano 3

4.1.22. Jakou máte zkušenost s uplatněním žen, které ministrují nebo čtou čtení při bohoslužbách?

Lektorky 2

Nepatrnou 1

· V naší farnosti ministrují, dělají lektorky a dokonce podávají sv. přijímání, ačkoliv duchovní správce má již 81 roků. Podobně je tomu v dalších 2 ostravských farnostech.

Náměty k okruhu 4.2:

Jaké je poslání laiků v životě našeho společenství, celé církve a společnosti a jak by se mělo uplatňovat?

4.2.1. Jakou máte zkušenost s evangelizací a preevangelizací?

Lze jen ve vhodné situaci 1

Evangelizace životem je hodnověrná 1

4.2.2. Jak křesťané laici u nás prožívají a naplňují svoji osobní účast na všeobecném Kristově kněžství? Má význam jen pro zdůraznění důstojnosti a rovnosti, nebo z ní vyvozujeme konkrétní závěry pro život? Pokud ano: Jaké?

· Já jako žena naplňuji účast na všeobecném kněžství tím, že se snažím žít poctivě „to“, co mně bylo svěřeno v mé podstatě ženy, a to je kněžství srdce.Prakticky to pro mne znamená bdít u pokladu, který mně byl svěřen, stále se v tichu tázat, komu, jak a kolik z něj dát, abych nerozmazlila a ani abych nedala více, než svěřený unese. A tak v tichu svého srdce přijímám a rozdávám to, co z TICHA čerpám.

· Laici u nás prožívají svoji osobni účast na Kristově kněžství různě. Většina si toho není vědoma, pokud někteří se snaží oslovit bližního, tak způsob komunikace je často nevhodný anebo slova zní nevěrohodně, protože jsou v rozporu s vlastním způsobem života. Dobrým předpokladem je osobní nadšení.

· Všeobecné kněžství zdůrazňuje sice určitou důstojnost křesťana, ale i z toho vyplývající povinnosti laiků vůči okolnímu světu.

· Z toho by měli laici vyvodit závěr - stále zkoumat a korigovat vlastní jednání, zda se neliší od křesťanského ideálu.

· Obětujeme celý svůj den a své činnosti, své bolesti, trápení, radosti a nabídneme je Bohu - to je naše Kristovo kněžství. Nemá význam jen pro zdůraznění důstojnosti.

4.2.3. Uplatňuje se účast na všeobecném kněžství službou v církvi, např. i liturgickým způsobem (lektoři, akolyti apod.), nebo spíše službou světu? Nebo obojím? Můžete uvést konkrétní příklady?

Oboje 1

· V církvi zejména v těchto aktivitách: charitativní činnost, evagelizační činnost, katecheze, náboženské vzdělávání, při liturgii (lektoři, zpěváci, akolyté, ministranti, sbormistři, hudebníci), jako animátoři dětí, mládeže , seniorů, organizátoři poutí, ve farních, ekonomických a pastoračních radách, při administrativních i manuálních pracích, zkrátka všude tam, kde to příslušná instrukce připouští a kněz nemůže z nedostatku času působit. To je i při BS. Nerozlišujeme mezi muži a ženami.

· A jaká je skutečnost v naší farnosti? Společenství příliš nefunguje, mnozí se znají pouze z kostela. Laici působí v katechezi, je dost lektorů, akolytů, ministrantů, je sněmovní kroužek, seniorské kroužky v rámci charism. hnutí, je zajištěn úklid kostela, dobře funguje prodej literatury a zájezdy, a to je všechno. Existuje jistě působení jednotlivců v evangelizaci, na diecézní úrovni, ale ve farnosti nejsou vybudovány příslušné struktury.

· Účast na všeobecném kněžství se dnes výrazněji upIatňuje službou v církvi jako lektoři, jáhni, nežli službou světu. bylo by však velice prospěšné, kdyby více poctivých laiků pracovalo ve veřejných institucích pro větší blaho občanů.

· V rodinách se uplatňuje podíl kněžského poslání Iaiků zejména při výchově dětí a zvěstování Božího slova.

4.2.4. Jak se u nás v rodinách a v našem okolí uplatňuje podíl na kněžském poslání u laiků? Jak si konkrétně představujeme posvěcování rodinného života? Jak se u nás laici podílejí na posvěcování vašeho okolí? Můžeme uvést konkrétní příklady?

Společná modlitba a slavení eucharistie 1

· Posvěcování rodinného života závisí zejména na vzájemném laskavém a příkladném soužití rodičů. Taktéž posvěcování okolí závisí na osobním postoji a. životě každého křesťana .Vzájemná tolerance, velkorysost, včasná a ochotná pomoc v nouzi přispívají k vybudování dobrých blíženských vztahů.

4.2.5. Jak se u nás konkrétně uplatňuje podíl na prorockém poslání u laiků? Známe mezi laiky lidi vydávající svědectví o Kristu? V čem se projevují? Potřebuje naše církev a svět takové lidi? Podporuje je?

Neuplatňuje, křesťanství v útlumu 1

Ano, známe 1

· Znám mezi laiky jen málo lidí, kteří vydávají svědectví o Kristu svým životem. Čím se vyznačují ti, kteří svědectví o Kristu vydávají svým životem?

· Ač se chovají tiše a nedělají rámus, přece se o nich ví.

· Neútočí a nebojují, a přesto na ně střílejí.

· Nepomlouvají a neoznačují, a přesto jim vypálí cejch

· Žijí pravdivě, a přesto jsou popliváni.

· Jak tomu bylo za dnů proroků, tak je tomu i dnes. Snad jen prostředky jsou jiné.

· Svět i církev však takové lidi potřebuje, i když je často nechápe.

4.2.6. Jsou laici u nás ochotni převzít svůj díl odpovědnosti v církvi? A myslíte, že naše církev je na to připravena? Pokud ne: co je třeba změnit?

Ano 3

Jsou pasivní 1

· Většina laiků je v nutnosti schopna převzít část služby v církvi. Podle našeho názoru nejsou církevní kruhy doposud připraveny na předávání úkolů do laických rukou. Umožnit laikům účast na organizaci farnosti, zapojit je do různých služeb v církvi.

4.2.7. Jsou laici u nás považováni biskupy a kněžími za partnery? Máme s tím nějakou zkušenost?

Ano i ne 1

Vyvíjí se k partnerství 1

· Pokud sdílejí stejné názory, nejsou problémy. V opačném případě nejsou považováni za partnery.

4.2.8. Jak konkrétně uplatňujeme podíl na královském poslání u laiků? Máme jako laici svůj díl odpovědnosti v našem farním společenství? Je na to naše církev připravena? Pokud ne: Co je třeba změnit?

V aktivní činnosti ve farním společenství 1

Jako lektoři 1

Organizací společných akcí (charita, kultura) 1

· Nemáme, není požadována, resp. je požadována nesystematicky, příležitostně. Naše církev není připravena, protože není vyřešen vztah klérus-laik, je to většinou vyloženě záležitost jednotlivce- faráře.

4.2.9. Usilujeme v církvi o posvěcení světa, který sdílíme s tvory svěřenými nám coby hospodářům? Jsme “dobrými pastýři” všemu, co Bůh s láskou stvořil, nebo se zaměřujeme jen na člověka?

Na člověka 1

4.2.10. V čem podle nás spočívá nebezpečí klerikalizace laiků? Souvisí to s uplatněním laiků při liturgii?

· V dávání přednosti službě v liturgii před službou ve světě. V prosazování větší účasti na liturgii, než je v současné době možné a opomíjení širokých možností sližby ve světě.

4.2.11. Jak současnému světu zvěstovat radostnou zvěst a Kristovu lásku? Existují nějaké vhodné oblasti a způsoby? Pokud ano: Jaké to jsou? Pokud ne: Proč? Jaké máte zkušenosti o misijní činnosti laiků? A co soudíme o názoru, že slova jsou zbytečná a podstatné je svědectví života? Čekají dnešní lidé na slova o Kristu, nebo nečekají?

Pravdivým životem 2

· Neznáme účinnější a výmluvnější formu zvěstování radostné zvěsti a Kristovy lásky světu než pravdivým a poctivým způsobem života.

· Ano, je potřeba zvěstovat radostnou zvěst i slovy a osvětlovat pojmy. Slova však nesmí předbíhat skutky a naopak. Všimněme si veřejné činnosti Ježíše. Víme, že hovořil k zástupům a učil je mnohému. Zároveň však chápal to, čemu učil, ale nejen to, On ta slova také žil. V opačném případě jsou to jen slova – fráze.

· Co soudíme o tom, zda slova jsou zbytečná a podstatné je svědectví života? Je potřeba obojí. Řekli bychom vzácná harmonie slov se svědectvím života.

· Myslíme, že lidé čekají na slova o Kristu. Pokud však nejsou naše slova svědectvím poctivého způsobu života, posluchači záhy zjistí plochost našich slov a odejdou jinam.

· Praktickou službou, láska se v ní pozná, vnímavostí k potřebám druhých, tolerancí a respektováním svobody.

4.2.12. Angažují se laici ve světe v ozdravování jeho institucí, v práci pro spravedlnost a svobodu? Jak toto působení hodnotíme? Je dostatečné? Je kvalifikované? Je v církvi oceňované?

Ano, kladně 1

4.2.13. Co víme o organizování podpisových akcí např. za zrušení trestu smrti nebo proti registrovanému partnerství homosexuálů ? Jaký názor máme na takové akce?

Souhlasíme 1

· Věříme ve smysl těchto organizovaných podpisových akcí. Jsou vyhlašovány v kostele, podporujeme je svými podpisy. Je to jedna z možností, jak dát najevo svůj křesťanský postoj k uvedenému problému.

· Máme vlastní zkušenost z našeho města, kdy si rodiče vydobyli obdobným způsobem právo vyjadřovat se ke způsobu předkládání sexuální výuky ve školách a k používaným materiálům. Rodiče měli možnost tyto materiály předem shlédnout, probrat je s vyučujícím a dle svého zvážení popříp. dítě z výuky uvolnit. Také jim byla umožněna návštěva výuky ve škole.

· Podpisové akce, které jsou v souladu s učením. církve, zviditelňují postoje křesťanů a celé církve k aktuálním otázkám dneška. Takové akce podporujeme.

4.2.14. Sledujeme křesťanské pořady České televize ( křesťanský magazín apod.), rádio Proglas? Jak podle nás oslovují naši společnost?

Sledujeme, pozitivně 1

Náměty k okruhu 4.3

Jak vypadá a může vypadat duchovní život laiků?

4.3.1. Jakou máte zkušenost s tím, jak křesťané laici usilují o hluboký duchovní život?

Málo, výjimečně 2

4.3.3. Nacházejí laici díky svému způsobu života ve světě i specifické podněty pro svůj duchovní život? Jaké?

· Laici při svém působení ve světě často najdou podněty pro svůj duchovní život (moudré rady pro vyřešení kritické situace, vnitřní radost a útěchu, vděčnost za obdržené milosti, atd.)

4.3.4. Prožívá laik, který usiluje o hlubší duchovní život, bolestný rozpor mezi svou duchovní snahou a každodenní realitou, nebo lze obě tyto stránky života plodně propojit a usilovat o to, žít celý život v jednotě s Bohem? Pokud ano, jak? Znáte lidi, kteří to dokázali? Jak?

Ano, často 1

4.3.6. Jaké máme zkušenosti s osobní modlitbou, s modlitbou v rodině, ve společenství, ve farnosti? Jaké máme zkušenosti s modlitbou liturgickou (společné nešpory apod.)?

Modlíme se řídce 1

· Mám dobré zkušenosti s krátkou Ježíšovou modlitbou. Tuto mohu v duchu vyslovit, i když jsem velmi unaven, při práci, která vyžaduje pozornost a soustředění. Několikrát mi to pomohlo, když jsem se dostal do velice stresující situace, kdy jsem nebyl schopný modlit se např. růženec. Zkušenost mi ukazuje, že čím obtížnější situaci prožívám, tím kratší modlitby jsem schopen.

· Osobní modlitby jsou pro mnohé věřící útěchou, potřebou i nutností. V těžkých chvílích života se intenzita modlení zvyšuje. Společná modlitba v rodině není již stálým zvykem. Jen výjimečně se modlí celá rodina. Totéž se týká modlitby ve společnosti, kde se modlí jen v užším kruhu věřících. Na liturgickou modlitbu chodí taktéž jen málo věřících.

4.3.7. Jakou máme zkušenost s aktivním společným slavením liturgie – především eucharistie, ale i dalších svátostí? Zapojují se laici aktivně do liturgie? Mělo by se něco v této oblasti změnit?

Dobrou 1

· Společné slavení eucharistie je - hlavně pro starší lidi - důležitým momentem pro život. Proti dřívějšímu slavení (latina) je nepochybně přínosem. Slavení ostatních svátostí (křtu, biřmování) se týká většinou jen nejbližších příbuzných a známých. Aktivní účast laiků při liturgických oslavách je dobrá a vyhovuje. Není třeba nic podstatného měnit.

4.3.8. Jsou pro nás podněty z každodenního života obohacením duchovního života? Pokud ano: můžeme některé uvést?

Ano 1

· Podněty z každodenního života jsou někdy obohacením pro duchovní život (náhodné radostné setkání, nečekaná pomoc v nouzi, dík za prokázané služby…)

4.3.9. Je manželství pro manžele obohacením jejich duchovního života? Existuje společný duchovní život manželů? Modlí se manželé spolu? Sdílejí se v duchovních věcech? Máme s tím nějakou zkušenost? Nebo podle nás jde spíše o projevy přílišné náboženské horlivosti?

· Ano, pro věřící je manželství obohacením duchovního života, i když někdy její duchovní život není vyrovnaný. Společné modlitby nemají ustálený charakter. Duchovní prožitky manželů nemusí být vždy stejné a jejich vzájemné sdílení pak postrádá povzbuzující účinek. Projevy přílišné náboženské horlivosti v manželství věřících s větším počtem dětí nepřichází v úvahu.

4.3.10. Jaký přínos mají malá společenství pro náš duchovní život? Máme s tím nějakou zkušenost?

Významný, jsou obohacující 1

4.3.11. Potřebujeme k našemu k duchovnímu růstu duchovní vedení či doprovázení? Pokud ano: Nacházíme jej? Vnímáme to v dnešní církvi jako problém? Pokud si myslíte, že služba duchovního vedení v církvi nefunguje tak, jak by měla: Proč?

Ano, potřebujeme 2

Nenacházíme 1

· Myslíme si, že služba duchovního vedení v církvi nefunguje tak, jak by měla (až na malé výjimky). Na otázku proč? odpovídáme: Dle našeho názoru je to proto, že většinou naši kněží mají sice dobré znalosti litery, jsou chytří, sečtělí, výmluvní, ale s nedorostlým a zakrnělým srdcem. Nemají správný otcovský přístup ani k dětem, ani k mládeži, ani ke střední generaci.Snad vztah k babičkám je trochu lepší. Ty už moc neodporují.

· Máme naději, že velký hlad po hlubokém duchovním životě ve světě a prosby obětavých bratrů a sester nám do budoucna vyprosí více kvalitního duchovního vedení a obětavých duchovních otců.

· Člověk potřebuje k duchovnímu růstu duchovní doprovázení, ale podmínkou růstu to není, protože ne všichni mají možnost duchovního vedení. Domnívám se, že ten, kdo někoho duchovně vede, by měl svým životem vydávat svědectví o Bohu. Vede-li někdo člověka slovy a frázemi a není schopen je podepřít svým životem, slova jsou prázdná, duchovní vedení je zavádějící.

· Bez duchovního vedení je duchovní život obtížný a člověk může zabloudit, může mít zdeformované svědomí a stupnici hodnot. Bohužel získat je nebo aspoň stálého zpovědníka velmi obtížné.

4.3.12. Jaký přínos mají podle vaší zkušenosti pro duchovní život laiků kázání na téma úryvku z evangelia?

Nenahraditelný 1

· Pokud nejsou vhodnou aktualizací, velmi malý. Při tom evangelia jsou stále velmi aktuální.

4.3.13. Víme, že v církvi je mnoho forem duchovního života. Má i duchovní život laiků různé podoby?

Ano 1

4.3.14. V poslední době vznikla, často právě z iniciativy laiků, v církvi řada nových duchovních hnutí. (Více o nich budeme přemýšlet v 6. tématu.) Jak hodnotíme jejich přínos pro duchovní život laiků? Jakou s tím máme zkušenost?

· Většina členů není dobře informována o činnosti různých duchovních hnutí, proto se nevyjadřují. Některá známá hnutí jako fokoláre nebo letniční byla přínosem pro věřící. Novodobá "My jsme církev" a podobná byla nepřesvědčivá. Platí přísloví, že podle ovoce se pozná strom. Až po čase se projeví pravost úmyslu.

4.3.15. Máme zkušenost se čtením Božího slova v rodině nebo ve společenství? Jakou? Jaké má tato forma přednosti a jaká omezení?

Zřídka 1

· Se čtením Božího slova v rodinách nemáme zkušenosti. Ve společenstvích částečně ano. Je prospěšné, stmeluje vztahy věřících a sdružuje. Je však nutné zachovat určité organizační zásady.

4.3.16. Má angažovanost laiků v občanské společnosti vazbu s jejich duchovním životem? Pokud ano, jakou? Jak toho dosáhnout?

· Měla by mít. Bohužel velká většina angažovaných opouští dřívější dobré návyky a omlouvá se, že nemá čas.

· Lidské vlastnosti mnohých politiků a zastupitelů, i těch kteří o sobě tvrdí, že jsou věřící, jsou varující. Stačí, když se hovoří o odebrání nějakých výhod, o efektivitě zahraničních cest a pod. Lze hovořit o duchovním životě u člověka, který vybízí k šetření a sám rozhazuje na každém kroku peníze daňových poplatníků?

· Angažovanost laiků ve společnosti má určitou vazbu s duchovním životem. Pokud vychází z křesťanské lásky k bližnímu, je k prospěchu všem. Pokud však laici vysokého společenského postavení poruší základní křesťanské zásady, dochází k velikému zklamání až k pohoršení.

4.3.17. Jan Pavel II. hovoří o kultuře života jako protikladu k civilizaci smrti. Jak rozumíme tomuto vyjádření? Žijí laici ve své rodině a svém prostředí kulturu života? Je to jednoduché nebo obtížné? Je to důležité? Co tomu brání? Souvisí to s duchovním životem laiků?

· Někteří jistě ano. V ní se právě projeví duchovní život? Ale učí je to někdo v každodenní pastoraci? Je to na př. součástí přípravy mládeže na budoucí život? Spíše asi ne.

· Jan Pavel II. Mluví o kultuře života, kterou lze v závěru shrnout asi takto: Současný člověk se jen těžko vrací k víře, protože ho děsí morální požadavky, která mu víra ukládá. Je to do určité míry pravda. Evangelium je nepochybně náročné. I Kristus svým učedníkům nedával žádné iluze. Připravoval je. Ale když říká "Nebojte se"! Když však člověk víru přijme, najde i milost a sílu, aby zvládl svět. Kolik je na světě lidí, kteří svým každodenním životem dosvědčují, že žít evangelní morálku je možné. Život laiků v rodinách nevypadá vždy tak, jako by žili křesťanskou kulturou. Žít křesťanským životem znamená stále obnovovat víru a úsilí obětovat pro bližní.

Okruhy ke kapitole 5

5.1. Jak dnes vypadá výchova ke služebnému kněžství?

5.2 Jak dnes vypadá služebné působení kněží ve farnosti a jak by mohl vypadat model služebného kněžského života pro budoucnost?

5.3 Jak dnes vypadá působení biskupů vzhledem ke služebnému charakteru jeho posvátné služby a jak by mohlo vypadat v budoucnosti?

5.4 Jak se v současné církvi projevuje služba stálých jáhnů? Mělo by se na této situaci něco změnit?

Náměty k okruhu 5.1.

Jak dnes vypadá výchova ke služebnému kněžství?

5.1.1. Podporujeme kněžská povolání v našem společenství? Kolik kněžských povolání z něho vzešlo? Kolik tzv. pozdních povolání?

8 kněží, 4 jáhni

5 kněží

7 a jedno pozdní povolání

Podporujeme modlitbou i finančně 1

5.1.2. Je vhodné zřídit v naší diecézi tzv. malý seminář? Obdrží studenti, které známe, na našem biskupském gymnáziu takové náboženské vzdělání zároveň s humanitním a přírodovědeckým, které je může připravit na vstup do semináře? Jsou podle našich zkušeností biskupská gymnázia prostředím, které formuje postoje mladé generace otevřené pro kněžská povolání?

Křesťanská formace na gymnáziu je dobrá 1

5.1.3. Je podle našeho názoru možné a účelné zřídit v naší diecézi velký kněžský seminář?

Ano, ale nedostatek povolaných 1

5.1.4. Jsou seminaristé, které známe, vhodně a dostatečně připravováni na kněžství? Mají dostatečné, vhodné a ucelené vzdělání, pevný duchovní život a potřebnou praxi? Umějí jednat s lidmi, i s nekatolíky a nevěřícími, a znají správu farnosti?

· Přítomní seminaristy neznají. Ale na přípravu usuzují z chování mladých kněží. A u některých z nich postrádají: umění jednat s lidmi, slušné chování, odpovědnost, dochvilnost, plnění slibů, opravdovost a náročnost hlásání evangelia, ochota ke spolupráci s laiky jako partnery ve všech oblastech

5.1.5. Známe počet a osobnosti mladých mužů – seminaristů? Je někdo z našeho společenství v semináři, stal se už někdo knězem? Modlíme se za kněžská povolání z našeho společenství? Jsme s těmi, které známe, spokojeni?

Ano 1

5.1.6. Jsou seminaristé, které známe, svěřováni při pobytu mimo kněžský seminář (zejména o prázdninách) vhodným kněžím, kteří dbají o jejich důkladné vzdělání v duchovním životě a kázeň?

Ano 2

5.1.7. Jsou dnes bohoslovci a novokněží, které známe, lépe připravováni na teologických fakultách a v seminářích pro pastorační službu než do roku 1989?

Ano 1

· Po stránce odborné jistě ano. Po stránce formační spíše ne. Právě určitá jistota vede k nedostatkům uvedeným pod bodem 5.1.4. Stane se, že kněz zapomene přijít sloužit mši sv. a pak se diví, že se marně čekající věřící diví. Zkušení pracovníci z praxe prohlašují, že by někteří kněží pro své výpadky ve službě a nevhodné chování v civilním povolání zřejmě byli nezaměstnaní a objevily se názory, že někteří by si to měli v civilním zaměstnání vyzkoušet, aby se naučili pracovat i chovat. Někdy jim nesedí přívlastek služebné, protože slouží neradi.

5.1.8. Které vědecké obory by měl podle nás kněz studovat, než přijde do farnosti?

Sociologii 2

Psychologii 1

Náměty k okruhu 5.2.

Jak dnes vypadá služebné působení kněží ve farnosti a jak by mohl vypadat model služebného kněžského života pro budoucnost?

5.2.1. Má naše farnost faráře v místě, nebo k nám dojíždí?

V místě 3

· V současné době zakoupil farář tzv. farní byt. Fara jako taková v místě farnosti není. Dosud bydleli kněží na faře v sousední nedaleké farnosti, odkud ex currendo spravovali také naši farnost. Nyní byl jeden z nich jmenován farářem.

5.2.2. Máme v našem společenství kněze z jiné diecéze? Z Polska, Slovenska? Jakou s nimi máme zkušenost? Považujeme jejich příchod za nadějné řešení nedostatku českých kněží?

Z Polska 3

Dobrá zkušenost 2

Koncepční a odpovědný přístup 1

Jen dočasné řešení 1

5.2.3. Známe větší farní obvody, kde bydlí kněží, jáhni, pastorační asistenti a katecheté a odtud spravují větší území(několik farností)? Co o tom soudíme?

Ano, nouzové, ale dobré řešení 1

5.2.4. Jsou kněží, které známe, opravdu zbožní?

Ano 2

5.2.5. Nachází náš farář v naší farnosti živé zázemí, nebo zde není živé společenství a farář žije osaměle? Jak mu pomáháme zázemí nalézat?

Většinou ano 4

5.2.6. Mají kněží, které známe, dostatečné vzdělání pro úkoly, které mají?

Ano 3

· Jako laici, kteří nemají přehled o všem, co a v jakém rozsahu kněz studoval, se nemůžeme k tomu vyjádřit. Život nám však ukazuje, že mnohdy to vypadá tak, jako by dostatečné vzdělání neměli (nebo spíše ho neumějí využít), a to máme na mysli právě konkrétní úsek práce – kontakt s obyčejnými lidmi, kterým by měl být kněz otcem. A je moc velikou bolestí ve farnosti, když kněz neumí navázat kontakt s dětmi a mládeží, kteří pak začnou hledat jinde.

· Domnívám se, že výše vzdělání (ač vzděláním nepohrdám a mám k němu úctu) ještě nedělá dobrého kněze.

5.2.7. Odešel v našem okolí nějaký kněz z pastorační služby? V případě, že ano: Proč? Jak jsme to prožívali? Jak žije dnes? Je to u nás ojedinělý případ, nebo se s něčím takovým setkáváme častěji?

Ano, asi ženitba 1

Ano, za ženou, pohoršení 1

5.2.8. Projevují kněží, které známe, politické názory? Jaké?

Ne 2

5.2.9. Jaký zevnějšek mají kněží, které známe? Jaký je vhodný?

Přiměřený, vhodný 2

5.2.10. Provozují kněží, které známe, také nějaké jiné zaměstnání? Je to slučitelné s jejich duchovní správou?

Neprovozují, je slučitelné 1

5.2.11. Měl nebo neměl by kněze za jejich práci platit stát? V případě, že ano: Proč? V případě, že ne: Kde by měla církev získávat peníze na platy kněží?

Ano, slouží obecnému dobru 2

Ne, zavést církevní daň 1

· Až nebude, budou muset začít žít podle ctnosti chudoby.

5.2.12. Přispíváme na opravy a údržbu kostelů, fary? Na bohoslužby? Na mzdu faráře? Na zaměstnance farnosti? Má to v budoucnosti dělat stát, nebo jsme schopni na toto přispívat?

Opravy a údržbu ano 2

Zaměstnance ne 1

Ano, farnost soběstačná 1

5.2.13. Jsou někteří kněží, které známe, zkušení a moudří, nebo to jsou spíše nezralé, nevyrovnané osobnosti? Co si na nich vážíme a co nám na nich vadí? Co od kněží očekáváme? Jak jim můžeme pomoci?

Moudří 4

Nezralí 2

Vážíme: otevřenost, poctivost, čas na farníky 1

Vadí: uzavřenost, lhostejnost, manipulace 1

Pomáháme modlitbou 1

5.2.14. Jakými tituly oslovujeme kněze? Které považujeme za nejvhodnější?

Otče 3

Pane faráři 1

Důstojný pane 1

Pane + titul 1

5.2.15. Jsou dnes kněží, které známe, prací pro Boží lid přetížení, málo vytížení nebo přiměřeně vytížení?

Přetíženi 2

· Spíše si neumí rozdělit čas a nemají jasné priority. Jsou takoví, kteří mají vždycky čas a při tom je za nimi vidět mnoho práce. Někteří zase nemají vůbec čas a okolí není schopno poznat, co vlastně dělají. Říkávalo se , že ranní ptáče dál doskáče. Bohužel právě mladí kněží spíše dlouho ponocují a ráno nejsou schopni včas vstát.

5.2.16. Znají kněží, duchovní správci, které známe, naše zdraví a duchovní život, naše těžkosti? Zajímají se o ně a rozumějí jim? Pokud ne, co by se mělo změnit a co pro to udělat?

Nemají čas 2

5.2.17. Oslovují nás nám známí kněží svým způsobem hlásání evangelia? V případě, že ano: Čím? V případě, že ne: Proč?

Ano, srozumitelné, přímé 1

Ne, neaktualizují 1

5.2.18. Nacházíme u kněží, které známe, duchovní vedení a podněty pro svůj duchovní život? Pokud ne: Co by se mělo změnit?

Podněty ano, vedení ne 2

5.2.19. Je náš kněz přirozenou autoritou v našem společenství ? Jak se projevuje?

U starších farníků ano 1

Ano 1

· Má přirozenou autoritu, avšak důrazně ji vyžaduje i z titulu funkce.

5.2.20. Pociťujeme v našem společenství přijetí, nebo odstup mezi námi a knězem? Pokud odstup: Co se s tím dá dělat?

Odstup 1

Mírný odstup 1

· Pokud jde o náboženské úkony a služby pastorace, farář vychází ochotně vstříc, v ostatním jednání uplatňuje autoritu.

5.2.21. Je naše fara dnes převážně místem živého setkávání farnosti, nebo jím podle našich zkušeností není? Účastní se náš farář farních společenství? Jakým způsobem? Vytváříme kolem faráře společenství? Pomáháme nést jeho starosti? Pokud ne: Z jakého důvodu? (Pomáháme mu v tom? Chceme to? Považujeme to za důležité? Potřebujeme ho? Bojíme se faráře? Nevíme, co s farářem dělat? Nebo si myslíme, že farář to neumí? Nestojí o to? Nepovažuje to za důležité? Bojí se laiků? Neví, co s námi? Nebo žije v domnění, že máme všechno, co potřebujeme?) Je to důležité? Co se s tím dá dělat?

Ano 1

Ne 1

· Pro zaneprázdnění vlastními starostmi nezbývá dost ochoty na setkání ve farnosti. Některé farní úřady jsou otevřeny každému potřebnému. Pravidelně se scházejí laici, kteří pro farnost pracují. Spolupráce věřících s farářem jsou různé. Někdy není zájem ze strany kněze (zřejmě nepovažuje zrovna za nutnou), někdy je málo ochoty ze strany farníků. Výjimečně vzniká i nedůvěra a napětí. Naopak dobrá spolupráce většiny farníků s duchovním správcem je velkým požehnáním pro obec. Je třeba, aby farář jako služebník Páně se snažil zapojit věřící ke spolupráci.

5.2.23. Pomůžeme faráři udržovat jednou státem vrácený (i jinak získaný) farní majetek, tak aby byl pro farnost ziskem, a ne zátěží? Nebo máme jiný návrh na způsob jeho využití? Vyhovuje pastoračním úkolům kněží současné rozdělení farností dostatečně, nebo by se mělo v jejich struktuře něco změnit? V případě, že vyhovuje: Proč? V případě, že nevyhovuje: Co by se mělo změnit?

· V živých oblastech ano, ale faráři by měli být určováni podle schopností a charismat, aby vesnický typ nebyl ve velkém městě. Ale jejich práci by měl někdo koordinovat, řídit a někdy i kontrolovat Protože jsou na tom stejně ti pilní jako pohodlní. V těch neživých by to spíše chtělo střediska, ze kterých by se rozjížděli za službou. Myslíme, že svátostná služba by měla dostat prioritu.

Náměty k okruhu 5.3.:

Jak dnes vypadá působení biskupů vzhledem k služebnému charakteru jejich posvátné služby a jak by mohlo vypadat v budoucnosti?

5.3.1. Jak hodnotíme současnou podobu biskupské služby? Klade koncil a dnešní společnost na biskupy nové požadavky? Jaké? Jak jsou uskutečňovány?Jaké jsou její hlavní projevy?

· Prakticky není pociťována v každodenní pastoraci. Jeho účast na žehnání každého kříže a praporu jej jistě vyčerpává, ale znemožňuje skutečné pastorační cesty, kde by mohl diecézi poznat a případně provádět nápravu.

· Při slavnostech v diecézi není možno poznat.

· V současné době nemá běžný věřící mnoho možností, kromě oficialit, se s biskupem setkat. Po letech naprostého nedostatku je biskupů mnohem více, do budoucnosti by bylo třeba biskupů více v menších diecézích, aby styk s nimi byl běžnější a častější.

· Současná organizace biskupství je vyhovující. Nové náročné požadavky na biskupy plynou z nově vzniklé situace ve světě i u nás. Je nutno najít nové cesty a způsoby, jak oslovit a předat evangelní poselství. Lépe využít média (satelitní vysílání), ale zřejmě i individuální pastorace bude nutná.

5.3.2. Je náš biskup z titulu své funkce v naší diecézi a společnosti autoritou?

Ano 3

· Společensky zřejmě ano. V pastoraci ji spíše neuplatňuje nebo jen výjimečně. Zkušenosti členů kroužku jsou spíše negativní, alespoň podle chování jeho podřízených.

5.3.3. Jak často navštěvuje náš biskup naši farnost? Za jakým účelem? Kdy byla naposledy u nás biskupova vizitace?

3x oficiálně, 1x biřmování

4x do roka

· Jen o slavnostech a při udělování svátosti biřmování. Vizitaci provedl ještě olomoucký pan arcibiskup.

· Biskup dochází k pravidelným i příležitostným návštěvám.

5.3.4. Jak často a kolik je u nás biřmování?

Každý pátý rok 3

5.3.5. Co od nás očekává biskup? Naplňujeme to?

Modlitbu 1

Být živým svědectvím církve 1

5.3.6. Co očekáváme od biskupa? Naplňuje to?

Větší kontakt 1

Příklad 1

· Od pana biskupa očekáváme, že bude v naší diecézi působit jako otec. Připadá nám, že má spoustu starostí, které mu brání poznat skutečné potřeby svých svěřených věřících.

· Dějiny ukazují, že na biskupských stolcích byli i světci. Takže to jde dohromady – být biskupem, otcem, světcem. V tomto smyslu jsme my věřící povinni se za pana biskupa modlit.

· Biskup zůstává v paměti lidí (církve) ne tím, co všechno vybudoval, co všechno posvětil, kolik otevřel nových sociálních zařízení ap., ale tím, jak moc konkrétně miloval.

· Aby se seznámil se skutečným stavem farností. Aby laici dostali slovo v souvislosti s pastorací. Aby se vyjadřoval operativně a zásadně v duchu evangelia k tíživým problémům diecéze a regionu. Aby měl přehled o kvalitě pastorace a řešil její problémy. Aby si pro tyto účely ustanovil vikáře pro pastoraci a měl potřebné objektivní informační zdroje.

5.3.7. Sdělujeme svému biskupovi naše problémy a své mínění, naslouchá nám? Je náš biskup nám, obyčejným lidem blízko, a zná naše problémy?

Není příležitost 2

· Nevzniká potřeba jít přímo za biskupem. Má zajisté jiné, naléhavější úkoly, než aby mohl znát konkrétní případy všech diecézanů.

· Ano, snaží se nám být blízko. Podporuje činnost našeho Církevního střediska sv. Jana Boska. Zejména k mládeži má velmi blízký vztah.

5.3.9. Jaké aktivity pořádá naše biskupství? Účastníme se jich? Jaká je spolupráce s úředníky našeho biskupství?

· Příprava sněmu, pastorace katechetů, přednášky, účastníme se - spolupráce dobrá.

· Aktivity biskupa jsou věřícími podporovány (akce „Zlatá cihla na vybudování biskupství“. Jednání s úředníky bylo vstřícné.

5.3.10. Účastníme se diecézních, národních a mezinárodních poutí? Jak se díváme na organizaci velkých poutí, na nichž koncelebrují kněží a biskupové za účasti tisíců věřících?

Ano 4

Povzbuzení 2

5.3.11. Jakou máme zkušenost s tradičními odznaky biskupského úřadu? Nemohou někdy zatemňovat služebný charakter jeho posvátné služby?

Archaické, zatemňují smysl pastorační služby 1

· Tradiční odznaky (berla, prsten a mitra) symbolizují postavení biskupa. Je možnost i v budoucnosti představit i jiné oblečení.

5.3.12. Jsme spokojení s tím, jak často rozesílá náš biskup pastýřské listy a s jakým obsahem? Pamatujeme si je a uskutečňujeme je? Jak? V případě, že ne: Proč? Co by se mělo změnit?

Ano 2

Ne, opožděné, nekonkrétní 1

5.3.13. Jakou roli hraje v našem společenství Svatý otec? Jaký máme vztah k papežům v historii?

Velká autorita a vzor 3

5.3.14. Dotýká se nás nějak práce české biskupské konference?

Ne 2

· Požadavky biskupské konference na přípravu sněmu se snažíme plnit tím, že analyzujeme dané otázky, přičemž se však projevuje i rozdílnost pohledů, což opět vede k určitému napětí.

5.3.15. Jaký máme vztah k našemu metropolitovi?Jaký k naší provincii?

Kladný 3

5.3.16. Jak přijímáme II vatikánský koncil a pokoncilní učení církve? Co soudíme o připravovaném plenárním sněmu u nás?

· II. vatikánský koncil má pro nás zásadní význam. Sněm chápeme jako šanci, která se nebude v brzké době opakovat. Je pro nás zarážející mlčení biskupů a kněží o sněmu v každodenním pastoračním životě. Občasné prohlášení v KT není přesvědčivé. Na mnoha místech není ani sněmovní kroužek. Např. Ostrava nemá ten povinný děkanátní a není ani na biskupském gymnáziu a nikomu to nevadí.

· II. vatikánský koncil přijímáme velmi kladně, bylo by třeba jej skutečně do důsledku naplnit, kéž by k tomu plenární sněm přispěl

· II. vatikánský koncil byl velkým mezníkem v novodobém vývoji pro celou církev i svět. Plenární sněm je pokračování v hledání cesty k Bohu pro celý národ.

Náměty k okruhu 5.4.:

Jak se v současné církvi projevuje služba stálých jáhnů? Mělo by se na této situaci něco změnit?

5.4.1. Známe v našem společenství jáhenskou službu? Víme, co dobrého církvi přináší?

Ano, pomoc v pastoraci i organizaci 1

Nemáme zkušenost 1

· Velmi dobře, ano víme - odlehčení práce kněze, rozšíření možností služby, zpřístupnění pro širší veřejnost.

5.4.2. Máme ve našem společenství konkrétní zkušenost s působením stálého jáhna?

Ano, kladnou 2

5.4.3. Jeví se nám služba stálých jáhnů v naší církvi jako účinná pomoc biskupům?

Ano, zásadní 2

· Myslíme si, že služba stálých jáhnů v naší církvi může být účinnou pomocí biskupům jenom v tom případě, že stálý jáhen bere svou službu vážně. To znamená, že žije víru v Boha je ve farnosti proto, aby sloužil a ne proto, aby byl někým důležitým. Když se stálý jáhen dokáže vydat upřímně za Pánem Ježíšem, může vést také mnoho dalších lidí po této cestě.

5.4.4. Je manželství a rodina stálých jáhnů pro jáhenskou službu výhodou nebo nevýhodou? Jak práce jáhna pro službu církvi ovlivňuje jejich rodiny? Jsou zkušenosti rodin jáhnů spíše pozitivní, nebo spíše negativní?Zdůvodněte svůj názor.

Mírná nevýhoda 1

Výhoda 1

· Rodina je výhodou, je to náročná služba. Bez pomoci rodiny není možná. Při malých dětech nelze finančně rodinu uživit (pokud nemá jáhen další zaměstnání). Převládá pozitivní hledisko.

5.4.5. Vede v našem společenství nebo v okolí bohoslužby jáhen? Jaký vztah máme k nim ve srovnání s účastí na mši svaté?

Ano, zřídka, dosud nezvyklé 2

5.4.6. Známe případ stálého jáhna v naší církvi, který je rozvedený nebo kterému se nedaří výchova dětí? Jak to vnímáme?

Ne 1

5.4.7. Kde bydlí stálý jáhen, kterého známe? Na faře - v blízkosti kněze - nebo jinde? Kde by bydlet měl?

Bydlí ve svém bytě 2

5.4.8. Jak je stálý jáhen, kterého známe, příslušně finančně zajištěn? Z jakých finančních zdrojů? A z jakých finančních zdrojů by měl být zajištěn? Státu, diecéze nebo společenství, v němž působí? Byli bychom ochotni na jeho mzdu přispívat? Do jaké míry by mělo jeho finanční ohodnocení rozlišit, zda je, či není živitelem rodiny?

· Finanční zajištění je nedostatečné, na rozdíl od kněze platí byt, auto kupuje za své peníze a zajišťuje i jeho provoz. Je zde většinou početná rodina, kterou je nutno zabezpečit. Jáhen by měl být financován jako kněz zatím ze státního rozpočtu, v budoucnu z prostředků diecéze. Je nutno podstatně rozlišit, zda má, či nemá rodinu.

· Nevíme přesně, jak dostává plat náš jáhen. Finanční pojištění ženatých jáhnů by mělo být zaručeno buď státem, nebo církví. Věřící by byli povinni církvi přispět.

5.4.9. Je začlenění jáhnů do struktury a poslání církve jasné, nebo tato otázka není zcela vyřešena?

Není vyřešena 3

5.4.10. Považujeme vzdělání a formaci jáhnů za vhodné a dostatečné?

Ano 3

Okruhy ke kapitole 6

6.1 Jak může vypadat cesta ke svatosti v našem každodenním životě? Co je pro ni důležité?

6.2 Jsou řehole opravdu prorockou skupinou uvnitř církve, a tím i pro svět?

6.3 V čem vidíte přínos a v čem omezení nových duchovních hnutí?

Náměty k okruhu 6.1

Jak může vypadat cesta ke svatosti v našem každodenním životě? Co je pro ni důležité?

6.1.1. Co je to “svatost”? Znamená “být svatý” totéž co “být hodný”? Jak vlastně vypadá ideál svatosti? Je jen jeden? Pokud ano: Jaký? Pokud ne: Mají jeho jednotlivé podoby něco společného? Co?

· Výraz svatý a hodný není totožný. Svatost - posvátný je výraz pro něco, k čemu pociťujeme převelikou úctu, obdiv a vše převyšující. Člověk svatého života vyniká pokorou, obětavostí, láskou a trpělivostí k bližnímu.

· Svatý - snaží se osvojit si ve svém životě ctnosti, které ho činí svatým. Různé cesty vedou ke svatosti. Víra v boží milosrdenství a spolupráce s božími milostmi.

Fatal error: Maximum execution time of 90 seconds exceeded in C:\webs\snem.cirkev.cz\download\10_Ostrava-Opava2000.htm on line 9335