Koncil míří do Česka !?
Josef Beránek (AD 10/97)

V příštích týdnech by mělo dojít ke jmenování přípravné komise sněmu české katolické církve. Prakticky se tak naplno rozběhne sněmovní proces. Největší událost české církve však zatím provází řada otazníků.

Svolat sněm české církve se rozhodli čeští a moravští biskupové na svém zasedání v lednu 1996. Od počátku bylo zřejmé, že hlavním tématem bude obnova církve ve světle II. vatikánského koncilu. Předsedou přípravné komise byl zvolen olomoucký biskup Jan Graubner, sekretářem P. ThDr. Miloš Raban. Ten v dalších měsících svolal řadu schůzek pro "zasvěcené" z řad kněží a vybraných laiků a v listopadu bylo na světě sedmnáctistránkové "Shrnutí práce", obsahující v bodech prvních 167 příspěvků. Mezitím přišel také souhlas s konáním sněmu z Vatikánu.

Před třemi měsíci biskupové na Velehradě zveřejnili "Dekret o svolání Plenárního sněmu katolické církve v ČR" a sekretář Raban nazval plenární sněm "začátek nové epochy naší církve". Odvážná slova však zatím přípravám dynamiku nedodala.

Až do července přípravy probíhaly za zavřenými dveřmi, biskupové si ani nepřáli publicitu (vyjma Katolického týdeníku), dokud nebude připraven aspoň základní rámec sněmování. Hned zpočátku se tak zabránilo nedorozuměním, která by mohlo způsobit medializování např. určitých skupin snažících se prosadit na úkor druhých nebo kritik těch, kdo (např. někteří kněží) se cítili přehlédnuti. Snaha zabránit publikování "nedovařených" informací ovšem přispěla k tomu, že mnoho lidí dodnes netuší, k čemu může být takový sněm dobrý.

K čemu vlastně sněm potřebujeme ?

Podle církevních dokumentů sněm svolávají se souhlasem Vatikánu místní biskupové, "kdykoli to považují za nutné nebo užitečné". Česká církev, která v podstatě nikdy neměla možnost konfrontovat se v plném rozsahu s koncilovými myšlenkami, má před sebou jedinečnou šanci. "Shrnutí práce" a následně připravený Dekret napovídají, že si to řada lidí uvědomuje. Ve Shrnutí práce se objevují témata od nedořešené minulosti přes upozornění na přežívající feudální pojetí zbožnosti až k ekonomickým otázkám a rychle klesajícímu počtu věřících. Prozatím však nejsou seřazena podle priority či naléhavosti jejich řešení.

V následujících měsících by měla být provedena řada sociologických výzkumů, na jejichž základě budou zpracovány odborné analýzy. Ty by pak měli být prodiskutovány ve sněmovních kroužcích či prostřednictvím médií. Navržené připomínky doplní dokumenty obsahující několik variant. Tyto materiály přípravné komise nakonec budou podkladem samotného sněmu.

Je česká církev připravená k dialogu ?

At' už nakonec biskupská konference "stanoví jednací řád a věci k projednání" jakkoli, s největší pravděpodobností se nevyhneme tématům z minulosti (Jan Hus, spolupráce s Stb či začlenění podzemní církve) a především způsobu financování vnitrocírkevních aktivit a reorganizace farní struktury. Není bez zajímavosti, že zmíněné problémy se řeší zákulisním dialogem už sedm let, a dosud se je nepodařilo dotáhnout do konce. Může se to podařit sněmu ?

Skeptici se domnívají, že sněm sotva skončí jinde než u pochvalných prohlášení, jak je důležité se navzájem blíže seznámit, potěšit se, co nás katolíků pořád v Čechách a Moravě žije a . tečka. Optimisté odhadují, že se konečně rozvine plodná diskuse o koncilu a česká církev díky tomu najde sama sebe a své v minulých desetiletích mnohokrát otřesené místo ve společnosti.

Sekretář Raban věří, že všem krizovým místům, kde by sněm mohl uvíznout, se lze vyhnout pečlivou přípravou. "Jestliže vytušíme nějakou slabinu," říká, " zaměříme se na ni už v přípravě, hned se daný problém začne rozpracovávat v příslušné komisi. Teprve až bude vše dobře připraveno, biskupové spustí sněm."

Koho dnes sněm zajímá ?

Známi katolický publicista Petr Příhoda píše v Perspektivách, že po ohlášení sněmu biskupy na Velehradě volá iniciativa shora po iniciativě zdola. Sám si není jist, zda se odpovědi dočká. Je obecně známým faktem, že početná skupina věřících je v posledních letech natolik zahlcena řešením vlastních problémů, že problémy církve nevnímá. Minimálně do té doby, dokud v místním kostele fungují nedělní mše.

K pasivní většině také můžeme připočítat lidi, jejichž nabídnuté služby církev v minulosti nedokázala využít a kteří se teď drží zpátky, ač mají řadu kritických - a mnohdy jistě užitečných - připomínek. Přičíst můžeme i ty mladé lidi, kteří si pletou poslušnost s pohodlností a při kytaře vyčkávají věcí příštích, a pak také ty, kteří s radikálností mládí vlastní nevěří, že by se zaběhlá instituce, jako je církev, mohla nějak změnit.

Aktivní podpora se dá vlastně očekávat pouze od živých společenství - v celé škále od nenápadných modlitebních skupin přes různá hnutí čí buňky tzv. katakombální církve až k některým farnostem. Tyto skupiny jsou často tvořeny lidmi, kteří se "nadechli" během Pražského jara 1968 a dodnes si uchovávají čerstvě pokoncilní vize a obdivuhodnou vitalitu běžců na dlouhých tratích. Kolik ale takových skupin je ?

Stojíme na rozcestí

Autoři dekretu o těchto náladách zřejmě vědí: Výslovně zmiňují, že je třeba nevyhýbat se nepříjemným otázkám, stále znovu objevovat stará a nová krystalizační centra víry a zaručit svobodné vyjádření se k tomu, co souvisí s blahem církve. Spektrum úkolů, píší biskupové v Dekretu, je třeba řešit co možná největším shromážděním podnětů od věřících i celé společnosti a systematicky je analyzovat. Stačí to ale k tomu, aby věřící překonali pachuť dvouletého přetahování se okolo přijímání na ruku či tance kolem pražské teologické fakulty a zapojili se do diskuse o podstatných věcech ?

"Sněm, kde se bude většina církevních představitelů ptát, jak církev zachránit, místo aby se ptali, co může udělat církev pro svět, naše církev nepotřebuje," říká s jistou skepsí v hlase jeden významný řádový představený.

Miloš Raban s takovými názory nesouhlasí: "Všichni, kdo se účastnili dosavadních setkání, očekávají sněm s nadějí. Vidí v něm událost, která může vyřešit problémy, s nimiž přišli. A dokladem toho, že biskupové chtějí dát na sněmu prostor všem, je i rozhodnutí pozvat co nejvíce laiků, a proto - podle církevního práva - bude pozván maximální počet řádových představených"

Jak bude probíhat sněmovní proces ?

Prvotní fáze: Zveřejnění záměru svolat sněm, schválení z Říma a první setkání ( leden 1996 - červen 1997).

Formační fáze: Průzkumná a formační činnost (vysvětlování potřebnosti sněmu) mezi věřícími i ve společnosti, ustavování sněmovních kroužků a příslušných organizačních struktur. (Byla zahájena zveřejněním DEKRETU NA Velehradě 5.7.1997, potrvá cca jeden rok, účastnit se mohou všichni věřící.)

Přípravná fáze: Průzkumy, rozbory a diskuse ve sněmovních kroužcích a v médiích, příprava sněmovních předloh odbornými komisemi a experty. Pro koordinaci bude vytvořena přípravná komise tvořená šesti sekcemi:

tematickou - koncilní a pokoncilní učení církve (vede J. Pad'our)

analytickou - rozbory a průzkumy (vede V. Cikrle)

pastorální - organizování sněmovních kroužků (vede V. Malý)

informační - styk s veřejností (vede D. Herman)

duchovní - modlitební zázemí (vede J. Hrdlička) a

organizační sekce.

(Konec roku 1997 - 2000, účastnit se mohou všichni věřící.)

Sněmovní fáze: Bude následovat po přípravné fázi svoláním plenárního zasedání, na němž budou projednány připravené předlohy a další materiály stanovené ČBK. (Tato fáze potrvá, než splní zadání, účastní se všichni biskupové s hlasem rozhodujícím, mezi členy s hlasem poradním bude i řada laiků a budou pozváni hosté s možností vyslovit se k předlohám.)

Závěr sněmu: Po schválení Vatikánem budou vyhlášeny usnesení a ČBK sněm ukončí.

Řekli o sněmu a jeho přípravách :

Kardinál Miloslav Vlk: Od sněmu očekávám přípravu na plnější uvedení koncilu do života místní církve, prohloubení společenství církve, nalezení nové evangelizační dynamiky a otevření se společnosti.(.) Příprava sněmu je zcela na začátku, nelze tedy mnoho hodnotit. Nicméně s prvními kroky přípravy jsem celkem spokojen.

P.Karel Herbst SDB: Jsem skeptik. Snadno se řekne: svoláme sněm, ale abychom mohli něco měnit, museli bychom nejdřív vědět, co je špatné a čím je třeba pohnout. To, co církev trápí, zatím nikdo neformuloval ani neformuluje. Nejsme na něco takového zvyklí.

Magda Zachová (Jihlava, studuje pečovatelství v Olomouci): Modlíme se za jeho dobrý průběh. Doufám, že pomůže vyjasnit alespoň některé problémy, jako nekonečné diskuse okolo přijímání na ruku nebo vztahy mezi laiky a hierarchií.