Sněm má nasměrovat církev do budoucnosti

Po oficiálním svolání plenárního sněmu katolické církve v ČR začala práce několika desítkám lidí. Člověkem, ke kterému se sbíhají mnohé sněmovní nitky, je sekretář přípravné komise ThDr. Miloš Raban. Požádali jsme ho, aby nám přiblížil, jak vznikla myšlenka svolat sněm a co můžeme v nejbližší době čekat.

Myšlenka svolat církevní sněm, či synodu, která by obnovila naši církev v duchu II. vatikánského koncilu, byla v době komunismu utopickou představou, přesto však existovala. Už biskup Tomášek v roce 1971 se zabýval, myšlenkou svolat diecézní pražskou synodu nebo provinční sněm. Inspiroval ho k tomu tehdy probíhající Drážďanský plenární sněm katolické církve v tehdejším východním Německu. Po ustavení biskupské konference v Československu v roce 1991 se biskupové rozhodli svolávat sněmy a synody s co největší účastí laiků. Pak došlo k rozpadu federace a na předsevzetí se pozapomnělo. Až slovenští biskupové znovu na společném zasedání biskupských konferencí v roce 1995 připomněli společné předsevzetí s nápadem pořádat společný sněm. To ovšem by bylo z právních důvodů nemožné, a tak se v lednu 1996 naši biskupové rozhodli uspořádat vlastni plenární sněm. Idea zůstala stále stejná: uskutečnění II. vatikánského koncilu a nová evangelizace v našich podmínkách a staly se hlavním tématem sněmu.

Seznam témat, která by se měla, projednávat, je velice dlouhý. Jak se v nich bude vybírat? Každý výběr je ošemetný - bude-li se jednat o mnoha tématech, sklouzne se po povrchu, bude-li témat málo, není obraz úplný.

Hlavní téma je už zadané. Tím se také říká, že je třeba udělat vše, co uskutečnění koncilních myšlenek vyžaduje. První krok bude analýza pokoncilního učení a jeho uplatnění na naše podmínky. Pokoncilní učení je natolik komplexní, abychom je mohli realizovat v podmínkách naší místní církve. To ovšem nestačí. Bylo by to příliš abstraktní a teorií shora a od stolu. Je třeba zjistit pastorační potřeby našich věřících a společnosti. Proto se musí provést jejich systematický průzkum a následná celková analýza, tj. ohlédnutí za minulostí naší církve, diagnóza její současné situace a nasměrování její budoucnosti. Z toho nám také vyjde pořadí důležitosti a určení konkrétních témat pokoncilního učení. která je třeba projednat. Třetí cesta je praktické uplatnění koncilových idejí do života naší církve a společnosti. To se provede cestou co nejširšího dialogu o církvi ve společnosti ve sněmovních kroužcích a v médiích, ale též cestou modliteb věřících.

Proč se sněm připravuje tak; dlouho? Budou také tak dlouho probíhat plenární zasedání?

Příprava plenárního sněmu bude trvat tak dlouho, dokud nebude sněm dobře připraven. Přesnou dobu teď nelze určit. Může se zdát, že přípravy pokračují pomalu. Je to dáno tím, že zde nemáme na co navázat. Sněmovní proces podle nového církevního práva je úplně přepracován. Plenární sněm podle nového Kodexu kanonického práva byl pouze na Filipínách v roce 1991. Musíme proto hledat vlastní cestu. Počítám, že samotná sněmovní zasedání budou trvat několik, možná i desítky let, když se podíváme, kolik nás čeká práce. Největší práci budou však muset odvést sněmovní komise a kroužky, ve kterých se budou předlohy zpracovávat a projednávat.

Na konec poněkud triviální, ale častá otázka - proč se v církvi tak často schůzuje?

Pojem schůze v nás z komunistických dob zanechává pachuť nudy a zbytečnosti. Schůze jsme chápali jako setkání, kde nějaký soudruh seshora přednesl referát a rezoluci, která se musela odhlasovat. Nic takového nás ve sněmovním procesu nesmí čekat a ani by se v církvi nemělo dít. Členové plenárního zasedání budou jednat a pravomocně se usnášet podobně jako parlament, soud a vláda dohromady. Sněmovní komise jsou pracovní týmy, které mají zpracovávat předlohy a sněmovní kroužky budou skupiny věřících, kde se budou tyto předlohy projednávat a každá připomínka bude zaznamenána a zapracována do předloh. Farní a řeholní společenství se budou modlit za zdar sněmovního procesu. Různá setkání a zasedání během sněmovního procesu jsou jedním z podstatných projevů a uskutečnění společenství církve.

Připravil MARIO BOHME