Jak budeme sněmovat

Česká biskupská konference před časem ohlásila konání plenárního sněmu české katolické církve. Třebaže teprve probíhají přípravy jeho přípravné fáze, objevují se nejen dotazy (což je normální), ale i pochybnosti - opakované v Lidových novinách - o jeho zdaru (což je předčasné, možná i zbytečné). Dáváme slovo sekretáři přípravné komise.

red

Plenární sněm je nejen u nás, ale v celé pokoncilní církvi nově vznikající institucí. Co do personálního řízení existuje dvojí druh církevních sněmů. (1) Jedny řídí fyzická osoba: papež svolává a řídí sněm všeobecný (koncil) nebo biskupský, metropolita sněm provinční a biskup diecézní synodu. (2) Kolektivní právnická osoba, a tou je biskupská konference, svolává plenární sněm.

Podle staršího církevního práva (tj. do r. 1983) mohl plenární sněm svolat a řídit pouze papežský legát, tedy opět fyzická osoba. Řízení sněmovního procesu právnickou osobou je v církevním právu novou věcí, s níž jsou zatím nevelké, někdy i problematické zkušenosti. Fyzická osoba je operativní, teoreticky kdykoli schopná kompletního právního úkonu, kdežto biskupská konference; jen když se sejde (u nás čtyřikrát do roka).- Z nedostatku legislativní přípravy docházelo mezi sněmy, biskupskými konferencemi či Apoštolským stolcem ke kompetenčním nejistotám.i napětím. Abychom jim předešli, musíme cílevědomě odhalovat jejich zdroje.

V pokoncilní církvi byl úspěšně dokončen. zatím jediný plenární sněm (Filipíny 1991). V Evropě byly dosud dokončeny dva provinční sněmy (provincie Marka v Itálii 1989 a Katalánsko 1995). Pokaždé šlo o několikaleté záležitosti. Polský plenární sněm se připravuje už deset let. U nás je jeho příprava (stejně i na Ukrajině) teprve v začátcích.

V českých zemích se plenární sněm dosud nekonal. V letech 1314, 1381, 1605 a 1860 proběhly provinění sněmy pražské arcidiecéze. Byly to několikadenní akce bez velkých příprav. Jejich dopad na život naší církve byl proto nepatrný. Svoláním plenárního sněmu se ČBK rozhodla řešit novou situaci v církvi nanejvýš kompetentním způsobem. Tím se však pustila do bezprecedentního projektu, s nímž ještě nemá zkušenost. Máme k dispozici pouze několik nových kánonů, hubenou sekundární bibliografii a pár dokumentů, jimiž se můžeme inspirovat. Proto klade ČBK důraz na formační a přípravnou fázi, která se nesmí uspěchat. O to více je čas na reflexi jak pro biskupy, tak i pro věřící i pro veřejnost. Sněmovní proces není projekt hnaný časem a výkonem. Je to nová instituce připomínající poněkud parlament, vládu a ústavní soud dohromady. Navíc má obecně edukační charakter. Ve společenské rovině se trochu podobá celostátnímu sjezdu, konferenci, průzkumu, volebnímu procesu atd. Chce-li někdo, tedy - v duchovní rovině - i velkému a dlouhotrvajícímu dialogu s Bohem. Cílem sněmu je tedy udělat jasno a pořádek i v církvi v duchu II. vatikánského koncilu a nabídnout naší společnosti radostný a věrohodný smysl života.

Jeho přípravu je třeba nejprve naplánovat a pak realizovat. Za tuto formaci si bere odpovědnost konkrétně a osobně sám předseda ČBK kardinál Vlk. - ČBK pověřila předsednictvím přípravné komise arcibiskupa Graubnera, metropolitu moravské provincie, kde žijí tři čtvrtiny našich věřících, jejichž názory jsou tedy převažující. Olomoucké arcibiskupství je nejdále s vytvářením laických diecézních infrastruktur, má prosperující seminář i teologickou fakultu. Mons. Graubner je předsedou komisí ČBK pro pastoraci a katechezi, což jsou nosná témata sněmu. - Místopředsedou byl zvolen biskup Radkovský, který je zároveň předsedou ekumenické a ekonomické komise ČBK. Věnuje se informační kompatibilitě všech církevních institucí a ve své diecézi pořádá každoročně laické mítinky. Sekretář připravuje pro ČBK materiály a bude mít na starosti organizaci přípravy sněmu, kterou staví na první místo, i když má kromě toho jiné důležité povinnosti. Nestane se tedy, že by měl pro svou funkci v přípravě sněmu nedostatek času (jak ho podezírají Lidové noviny – pozn. red.)

Mozkem přípravné komise bude její sekretariát, složený z koordinátorů jednotlivých sekcí navržených biskupskou konferencí: organizační. tematické, analytické, pastorální, informační a duchovní. Každá sekce bude připravovat problematiku svého oboru. Její úloha bude pomocná, odpovědnost je na ČBK.

Teprve v přípravné fázi dojde k stanovení priorit, k provádění průzkumu a zpracování předloh, diskusí a připomínek sněmovních kroužků, jejichž vytváření ve všech církevních institucích doporučí ČBK. Jejich diskuse může účastnit každý a bude mu dána svoboda vyjádřit se k čemukoli a cokoli navrhnout. Všechny příspěvky se pak zpracují do sněmovních předloh k projednání. - Od médií se očekává otevřené, svobodné, ale seriózní a konstruktivní publikování názorů.

Jinou otázkou je kompetence sněmu. Bude značná, řádově přesáhne kompetenci samotné ČBK. Sněm samozřejmě nemůže rozhodovat proti obecnému církevnímu právu. ČBK však může připustit jednání i o tématech, která kompetenci sněmu přesahují (např. celibát, klandestinita v naší církvi), ale pouze jako hledání řešení v rámci obecného práva. V některých případech (např. Husovo odsouzení, konkordát) by sněm mohl předložit Apoštolskému stolci opodstatněné návrhy, které jinak jeho kompetenci přesahují (tzv. votum).

Na příštím zasedání ČBK bude schválen jednací řád přípravné komise a jmenován její sekretariát. Na jeho prvním zasedání se projedná plán přípravy sněmu a další personální obsazení komise. Netřeba se obávat kývalů a rebelů, spíše je třeba se starat o získání schopných a ochotných spolupracovníků. - Tento plán bude konzultován s teologickými fakultami a dalšími institucemi, které o to budou mít zájem. S řeholními představenými a duchovními správci bude projednáno formování sněmovních kroužků. Teprve poté bude sestaven jednací řád sněmu, témata a pořadí jejich projednávání, počet a výběr účastníků sněmu a volba jeho předsedy, který převezme od CBK řízení sněmovní fáze.

Shrnutí. Netřeba se obávat autoritářství, hierarchie či nedostatku svobody slova. Spíše si dejme pozor na panikáře a exhibicionisty všeho druhu. Vžijme se do psychiky běžců na dlouhé trati, jejíž povahu teprve rozpoznáváme a jejíž konec nevidíme. Čeká nás namáhavá, ale historicky důležitá práce pro českou církev i národ, která přitom může být příspěvkem k dialogu a synodalitě celé církve a lidstva. Nesmíme ji znehodnotit ukvapeností, senzacechtivostí či snahou o sebezviditelnění. Děkujme Bohu za to, že s ním můžeme spoluvytvářet zajímavou a klíčovou epochu dějin naší církve. Doporučuji skeptikům a kritikům, kteří upřímně chtějí něčeho dosáhnout, aby se obraceli s konstruktivními příspěvky v pravý čas a na pravé místo. Nemůžeme se však naučit hru (tím méně s ní začínat), dokud nemáme pravidla ani upravené hřiště.

Abychom to všechno dokázali, musíme nejdříve spolu umět mluvit. Po dialogu může volat jen ten, kdo je ho sám schopen Nemohu někoho stavět na pranýř. a pak mu vyčítat, že se mnou odmítá hovořit. Předpokladem dialogu je vzájemná úcta a ochota naslouchat.

Miloš Raban

ThDr. Ing. M. R. vystudoval ekonomiku a řízení na ČVUT, teologii a filozofii na Lateránské a Gregoriánské univerzitě v Římě. Působil v duchovní správě v SRN. Od r. 1990 je duchovním správcem v Raspenavě, navíc řídí Mezinárodní centrum duchovní obnovy v Hejnicích, přednáší na Technické univerzitě v Liberci a od r. 1996 je sekretářem přípravné komise plenárního sněmu.

ANKETA

Co očekávám od plenárního sněmu

Je konec tisíciletí a dospělá národní církev hrdé země se připravuje k maturitě. Rozvážně uzavírá jeden díl knihy života, aby mohla začít psát nový. Prožila mnohé - a mnohé ji tíží, je unavená a nemocná, ale zároveň konečně zralá a moudrá.

Nesouhlasíte s mým hodnocením? Opravdu, není snadné vidět naši maminku českou církev takto. Mohu nabídnout alternativní pohledy, třeba tento: Přestárlá nemoderní církev, která ve svém předkoncilním spánku promarnila... Ne, nemluvil bych ze srdce. Vyslovujeme podobná tvrzení a myslíme to dobře. Mnohokrát zazní během nadcházejícího sněmu a je to tak v pořádku, protože církev patří každému z nás. Budeme vstupovat do půtek a diskusí s láskou a bolestí, s touhou proměnit tu naši církev tak, aby byla hezčí.

Přátelé, naslouchejme na chvíli svým srdcím: "Matko, dovolíš, abych ti pomohl stát se lepší? Ano? Že mi to dovoluješ už dva tisíce let? Ale ty se neměníš! Co mám ještě udělat?" Třeba zaslechneme i odpověď: "Přestaň na chvíli s tím povídáním, synku. Posaď se sem, ke mně a odpočiň si. Ještě ti připadám.tak nemohoucí?"

Přátelé, sestry, bratři! Svatý Vojtěchu, svatá Anežko, ano, i ty, Mistře Jene, vaše církev žije! Náš Pán stále stojí uprostřed ní, i když je skryt našim očím! Svatební hostina trvá a nevěsta je pořád stejně krásná jako tehdy v nazaretském domku! Dva tisíce let temna a záře hořících lamp. Tolik bolesti a ta tichá, nenápadná vznešenost, kterou vidí jen dětské oči.

Církev nám byla dána. Činí si na nás nárok, protože nás ve křtu znovuzrodila. Patří nám a my patříme jí, smíme mít nároky, ale musíme jí naslouchat a nechat se jí vychovávat. Buďme zde a buďme pro Církev.

Plenární sněm české katolické církve bude jenom malou vlnkou v řece staletí církve univerzální, ale to byl koneckonců i Druhý vatikánský sněm. Moc se může změnit, ale možná přijdeme na to, že toho ani tolik měnit není potřeba. Nebojme se, není čeho! Ježíš Kristus je stále na palubě, i když někdy vypadá, jako by spal.

Pojďme ven, potěšme se v tichu kostelů, ale nezapomeňme vyrazit do ulic. Také tam je Pán - Pán ukřižovaný. Psychoanalýzy má naše matka už dost - a my sami koneckonců také. Svět čeká, ale nedělejme si iluze, že čeká na cokoliv světského. Nabízejme mu to, co si sám dát nemůže. Vyjděme mu vstříc, neplujme s proudem. Přečtěme si konečně Gaudium et spes bez předsudků a konečně podle ní také začněme jednat. Je to svět, kdo potřebuje naši pomoc, nikoli církev, kdo potřebuje pomoc světa.

"Hledejte nejprve Boží království a vše ostatní vám bude přidáno." Možná se nám nakonec dostane i uznání světa, možná zase budeme "všemu lidu milí", jako prvotní církev v Jeruzalémě. Plňme svůj úkol a detaily přenechme Bohu. Administrativě Bůh obětoval ony pověstné církevní struktury, ale stavět Boží království může kterákoliv babička z Horní dolní, ano i autor těchto řádků. Jedno tisíciletí končí, ale druhé začíná a bude naše.

Co očekávám od plenárního sněmu? Odvahu a evangelium!

David Petrla

Autor je programátor