Sněm shora nebo zdola?

Idea sněmu se pomalu, ale jistě dostává do našeho povědomí, podněcuje fantazii i fámy o tom, jak prý bude sněm vypadat.

Prý bude čímsi jako III. Vaticanum. Anebo jako jamboree bazálních komunit. Či spíše jako Hyde Park, jako lékařské konsilium u lůžka chronicky nemocného, velerada arcipastýřů s připuštěním laických pozorovatelů, osvícené fórum gnostických mudrců, hra na pohádku o císařových nových šatech, odborné sympozium s vydáním tlustého sborníku, inkviziční tribunál nad fundamentalisty nebo kryptozednáři, exhibice showmanů, generální rekonstrukce katolického skanzenu, kšaft vymírajícího stádce, ekumenický koperníkovský obrat, partajní sjezd...

Rozdílné představy vyvolávají rozdílné reakce. Panikáři bijí na poplach, skeptici pobaveně přihlížejí nebo dokazují, proč to nepůjde, zatímco stratégové v tichosti usilují o nasměrování sněmovního procesu na jejich zamilovanou kolej.

Tyto reakce jsou pochopitelné a snad i užitečné, protože. nás nutí přemýšlet o tom, co sněm vlastně Je a co od něho očekáváme. Především platí, že sněm má svou conditio sine qua non, chceme-li, aby měl svou platnost a závaznost a aby nám ho Svatý stolec uznal. Podle církevního práva je plenární sněm katolické církve ČR po Svatém stolci tím nejmocnějším církevním úřadem v naší zemi, který spravuje naši církev. Má moc zákonodárnou, výkonnou i soudní, ta zákonodárná je prioritní. Při respektování církevního práva stanoví, co je vhodné pro vzrůst víry, mravů, církevní kázně i jednotné pastorace.

Může být svolán, přerušen nebo rozpuštěn , pouze biskupskou konferencí, a to její dvoutřetinovou většinou. Ona určuje předsedu" sněmu, jednací řád i témata k projednání. Sněm si tedy předsedu sám nevolí, ani nerozhoduje, o čem bude jednat, může však dávat biskupské konferenci svá doporučení. Jeho účastníci se budou lišit co do způsobu vzniku jejich účastenství, práva mluvit k předlohám i práva hlasovacího.

1. Způsob vzniku účastenství

Členství biskupů, generálních a biskupských vikářů a děkanů teologických fakult vyplývá z obecného práva církve. Členství vyšších řeholních představených a rektorů kněžských seminářů vzniká volbou z jejich středu. Zvolen může být jen ten, kdo žije na území ČR. Počet takto zvolených však určuje BK. Další členové, tj. hosté, odborní poradci, pozorovatelé, budou voleni dle jednacího řádu.

2. Právo mluvit k předlohám

To mají pouze členové, hosté a promotoři předloh. Ostatní mají právo mluvit pouze v grémiích.

3. Hlasovací právo

Rozhodující hlas mají biskupové. Poradní hlas mají generální a biskupští vikáři, vyšší řeholní představení, děkani fakult, rektoři seminářů a kněží a laici vybraní dle jednacího i řádu. Ostatní, tj. pozvaní hosté, odborní poradci, pozorovatelé a personál sněmu, hlasovací právo nemají.

Hlavní téma sněmu

Tím je uskutečnění závěrů II. vatikánského koncilu a perspektiva nové evangelizace v našich podmínkách. Tomu musí předcházet proces tvorby a schvalování dokumentů. Tematická sekce rozdělí v přípravné fázi hlavní téma na témata dílčí a ke každému z nich shromáždí dokumenty koncilního i pokoncilního učení a formuluje tzv. abstrakta.

Na návrh přípravné komise či (ve sněmovní fázi) sněmu může BK schválit i další témata. I ta se přepracují do podoby vstupních otázek pro experty, historické analýzy a sociologické průzkumy, pro diskuse angažovaných věřících ve sněmovních kroužcích a pro publikace. Všechny odpovědi se zpracují do předloh s variantami řešení, které budou podkladem k diskusi na plenárním zasedání.

Připomínky z diskuse se zapracují do další verze předlohy a znovu budou předloženy expertům, sněmovním kroužkům a médiím. Reakce se znovu zapracují do předlohy a předloží se ke schválení sboru poradních hlasů. I Po tomto (úspěšném) schválení budou o předloze hlasovat biskupové. Po jejich schválení bude předloha předána k přezkoumání Svatému stolci a poté bude vyhlášena sněmem na jeho slavnostním zasedání a publikována.

Vlastní cíl sněmu

Schválené vydání církevních dokumentů závazných pro všechny diecéze v ČR je pouze minimální podmínkou právoplatnosti sněmu. Jeho vlastním cílem je uskutečnění těchto rozhodnutí v životě celé české církve. Proto se má účastnit sněmovního procesu co nejširší veřejnost. Tuto funkci bude plnit především informační sekce sněmu, pečující o styk se spolupracující veřejností, a pastorální a duchovní sekce, pečující o styk s angažovanými laiky. Tuto funkci však budou plnit podle potřeby i další instituce sněmu, tj. různá setkání a akce, jako jsou např. Katolické dny v Německu, u nás před válkou unionistické sjezdy či eucharistické kongresy, dnešní charismatické konference, Dny víry, setkání mládeže, Akademické týdny, osvětové akce křesťanských akademií, činnost našich charit apod. Úkolem sněmu je i oživení celostátních společenství i malých farních a rodinných ohnisek.

Závěr

Jaká je tedy motivace a jaký bude charakter sněmu? Usilují o něj biskupové akcí shora, aby o jeho smyslu a o účasti přesvědčili Boží lid, anebo má být právě tento lid iniciativní zdola, aby pak biskupové potvrdili jeho hlas jakožto hlas Boží? - Bude třeba obojí motivace. Díky Bohu za iniciativu biskupů i za to, že stále přetrvává naděje na spolupráci při řešení našich problémů, akutních a zejména těch chronických, na něž ani biskupové sami nestačí, a proto potřebují pomoc všech, kněží, řeholníků, laiků, mužů i žen.

Sněm se tedy bude podobat nikoli jedné, ale mnohým z těch představ, které si činíme předem, což je, myslím, dobře, neboť takto zachytí onu pestrost projevů a snažení našeho společenství, posvětí je a začlení do společenství s Bohem.

Miloš Raban

ANKETA

Co očekávám od plenárního sněmu

Vyrostl jsem ještě v předkoncilní katolické církvi, která moderní dobu prostě nebrala na vědomí. Bylo cosi velkolepého na tom, jak vzdorovala času, jak si trvala na svém a s přirozenou důstojností uchovávala tvář z tridentinské doby, ne-li rovnou z vrcholného středověku. Protože jsme tehdy žili pod silným tlakem komunistického okolí a řada přátel i příbuzných trpěla v Jáchymově i jinde, bylo jen přirozené, že jsme se s ní právě v tomto postoji pevně ztotožňovali. Teprve když tlak trochu polevil, byli to právě vracející se vězni, kteří nám začali otevírat oči pro to, co se mezitím ve světě stalo a dělo. Pravda, už dříve jsem se naučil z Chestertona a dalších vážit si svobody a demokracie, uvědomovat si jádro a sílu křesťanství v něčem jiném než v tom lehce trucovitém odmítání modernity. Ale teprve začátkem šedesátých let mi díky Jiřímu Němcovi přišel do ruky Teilhard, Chenu, Rahner, Schlier, Bultmann, Trilling, Heer a další - a s nimi i potřeba přijmout a ocenit všechno to, co moderna přinesla: vědu, dějiny, svobodnou společnost, uznání individuality a konečně současnou filozofii. Byla to pro mne doba úžasných, určujících objevů.

Přitom jsem ovšem měl to mimořádné štěstí, že nic z těchto velkolepých novinek nezpochybnilo jakýsi základní a neotřesitelný pocit příslušnosti ke katolické církvi, kde jsem se i nadále cítil pevně doma. Při ekumenických setkáních i dlouholeté práci na překladu bible jsem si postupně ujasňoval, že a proč jsem katolík. Ale právě proto, že jsem o své příslušnosti k církvi nikdy pochybovat nechtěl a nemusel, ukazovalo se mi už dávno před Koncilem, co všechno by tato církev měla změnit a dokonce napravit. A o to jsem se ze svých nepatrných sil také snažil - zvlášť když jsme pak se ženou měli své katolické křesťanství nějak zprostředkovat dětem.

Ale teď už k otázce. Chystaný sněm by měl jasně potvrdit, že naše církev není jen ctihodný pozůstatek z dávných dob, jak ji dnes oceňují estéti, ale že je živou církví Kristovou, postavenou do této doby. Že chce a dovede být kvasem, solí i světlem této sekularizované a dlouho mrzačené české společnosti. Že naše spása, v niž na základě vykoupení Kristova doufáme, závisí také na tom, jak svoji víru osvědčíme ve světě a ve společnosti, do níž nás Pán poslal.

Prakticky by to mělo znamenat následující:

- že se církev bude dál zbavovat jisté pasivity, ustrašenosti a zahledění do sebe, které jsou důsledkem minulého režimu;

- že bude upřímně a radostně přijímat poslání "kvasu", menšinového společenství lidí, kteří vědí, komu uvěřili;

- že důsledně přijme i to, že jsou tu vedle nás i jiná křesťanská společenství, s nimiž máme stejné zaslíbení a totéž poslání;

- že bude svou činnost přizpůsobovat potřebám nejen svých věřících, ale "všech v domě", jimž má podle evangelia svítit;

- že nebude stavět jen na své krásné tradici, ale na živé víře svobodných občanů, kteří nežijí pro sebe, ale pro druhé;

- že nebude pošilhávat po žádných privilegiích, ale vděčně přijme občanský stát, který jí zajistí to nejdůležitější, totiž svobodu;

- že se nebude bát jasně a pevně mluvit do dnešní doby a k dnešním lidem, bez podbízení, ale s láskou;

-že vezme vážně potřebu zbavit se závislosti na přízni státu a naučí se také sama hospodařit, postarat se o své vlastní hmotné potřeby. Jak toho dosáhnout, o tom by se na sněmu mělo také mluvit.

Jan Sokol