Arcidiecézní zpravodaj Praha, č. 10, 1998

Ještě ke sněmu

Je zajímavé sledovat různé reakce a postoje týkající se už probíhajícího sněmovního procesu. K mému překvapení se vynořuje mnoho zvídavých otázek, které právem poukazují na dosavadní slabiny. Vyskytují se i tací, kteří nade vším mávnou rukou a s blahosklonností konstatují, že vše nestojí ani za řeč. Jsou i nadšenci, kteří se nemohou dočkat a nejraději by chtěli spoluřešit velké otázky naší církve co nejdříve a zároveň spojují s děním okolo sněmovního procesu nereálné naděje a očekávání. Nehodlám analyzovat jednotlivé postoje ani je statisticky ověřovat. Nehodlám rovněž polemizovat se zdráhajícími se nebo přímo odmítajícími.

Je třeba přiznat, že rozjetí procesu nebylo dosud provázeno ani jasnými představami církevního vedení, ani dostatečnou osvětou. Faktem zůstává, že celá záležitost byla uvedena do chodu. Nezbývá nic jiného, než vyvstalé a nezodpovězené otazníky vylaďovat za pochodu a napřít síly k tomu, aby proces nevyzněl do prázdna. V současné době se nacházíme na prahu celého dění, jež bude zcela určitě trvat několik let. Není na závadu připomenout, co je podstatou první fáze. Je to především možnost a veliká šance lépe poznat samy sebe jako místní církve s jejich potřebami, nadějemi i bolestmi. K tomu nestačí svolat několik desítek kvalifikovaných a vyvolených, kteří sepíší podrobnou analýzu a výhledy do budoucna. Mohlo by sice vzniknout velkolepé sepsané dílo, které by ale s největší pravděpodobností nezasáhlo smýšlení většiny. Prvotním smyslem je tedy zapojit co nejvíce věřících (nejen kněží), aby si lépe uvědomili, co obnáší konkrétně být křesťanem, co mohou více a lépe činit pro věrohodnou tvář místní církve, jak lze vtělit veliké myšlenky II. Vatikánského koncilu do života farností, duchovních společenství a hnutí. Pokud se tedy pokusí a odváží vyjít na tento dosud neoraný terén, pomůže jim to lépe poznat sebe, své potřeby a vybudovat nosnou komunikační síť. Reakce božího lidu pomohou jeho služebníkům kněžím i biskupům pravdivěji poznat smýšlení pokřtěných. Minout tuto šanci by bylo velikou škodou. Věcné sebepoznání je předpokladem hlubší duchovní obnovy, bez níž všechny sociální, kulturní, charitativní i duchovní aktivity církve stojí na písku. Otevírá se rovněž šance naučit se spolu mluvit a sdělovat podstatné prožívání naší víry, zkušeností se životem uvnitř i vně církve. Nejvíce nesnází v současnosti vzniká z nedostatečné komunikace na všech úrovních.

Nebudu popisovat časový rozvrh, navržený obsah jako vodítko pro setkávání sněmovních skupin v r. 1999, ani plán pro roky po r. 2000. Jsme v počáteční fázi, která se má stát rozběhem pro další etapy. Chci o to víc povzbudit všechny sestry a bratry k vytváření sněmovních skupin a radostné práci v nich. Dosud v naší arcidiecézi existuje asi 90 sněmovních skupin, do nichž jste zváni všichni, kdo chcete pomoci společnému dílu. Za jeho zdar se už mnozí každodenně modlí schválenou modlitbu, kterou doporučuji všem, jimž není naše společná věc lhostejná.

Mons. Václav Malý