Co
očekávám od plenárního sněmu
Nic
moc. Dosavadní průběh příprav totiž napovídá,
že sněm bude jen jakýmsi rozsáhlým vzdělávacím kursem na téma závěry II.
vatikánského koncilu a jejich naplňování v náročných podmínkách pohanské české
společnosti na prahu třetího tisíciletí křesťanských dějin. Prioritou má být
"společné studium církevní nauky". Jako by
chtěl předseda přípravné komise, olomoucký arcibiskup Jan Graubner předejít
tomu, aby se sněmování "zvrhlo" ve svobodnou výměnu
názorů a - nedej Bože - v uplatňování představ řadových katolíků. „Věřící od
sněmu očekávají možnost prosazení vlastních představ, ale nepočítají s tím, že
by měli měnit svou představu, že by se měli zabývat současnou naukou
církve," prohlásil arcibiskup při zasedání přípravné komise (patrně
vylučuje, že by vůbec vlastní představy věřících mohly sladit s církevní
naukou). Tedy: učit se, učit se, učit se. Nic proti vzdělávání, ale proč kvůli
němu svolávat zrovna plenární sněm? Proč se k důkladnému seznámení s koncilem
nevyužily poslední roky Desetiletí? A když už jsme je propásli, proč
nepřipravit samostatné vzdělávací programy o dokumentech církve?
Plenární
sněm je však teprve ve své formační fázi a je možné, že biskupové nepovažují
jeho dosavadní koncepci za definitivní. Popusťme tedy uzdu fantazii a
předpokládejme, že pořadatelům sněmu jde o poctivou a širokou diskusi o tom, v
jaké je teď církev situaci a jak dál. Taková akce potřebuje dvě věci: organizátory
a peníze.
Kdo
někdy vedl debatu dvaceti lidí, ví, jakou fušku dá ukočírovat hovor tak, aby
nebyl jen slovní přestřelkou mezi různými tábory. Na druhé straně je třeba
vyhnout se nudnému schůzování. Klíčové jsou přitom formulace otázek a
racionální vyhodnocování odpovědí. Ať už se do sněmu zapojí čtyři miliony
Moravanů, Čechů a Slezanů, kteří se
hlásí ke katolické církvi, nebo pět set tisíc, kteří týden co týden navštěvují
bohoslužby, efektivní sněmování se neobejde bez sehraného týmu odborníků
(manažerů, sociologů, psychologů, teologů...). Vedle velkého počtu sněmujících
je tu totiž také pestrost a složitost církevního organismu, do něhož patří
nejen katolíci aktivní a pasivní, otevření a uzavření, vesničtí a městští,
moravští a čeští, ale také chronicky autoritářští, církví pohoršení, rozvedení,
homosexuální, kněží, kteří se oženili, nebo třeba ženy, které
touží po kněžském svěcení. Aby věřící rychle pochopili, oč na sněmu běží a co
se po nich chce, bude nutná informační kampaň (letáky, brožury, články, pořady,
internetová stránka). Lze očekávat, že informovaní a na základě toho motivovaní
kněží, a laici pak shromáždí při zvláštních sbírkách
dostatečně velkou sumu peněz na úhradu sněmovních výloh. Mnozí
věřící upozorňují, že katolická Církev u nás trpí syndromem "stále
stejných tváří". Ve farnostech, v různých společenstvích, na všelijakých
setkáních jsou prý vidět pořád titíž. Není vyloučeno, že řada schopných lidí
zůstává v ústraní, protože od nich nikdo nikdy nic nepotřeboval. Jiní se možná
stáhli, protože jejich nabídka byla odmítnuta. Dalším třeba chybí odvaha
otevřeně se vyjádřit v přítomnosti faráře. Solidně založený sněm by měl využít
um a nápady i těchto křesťanů. Organizační tým by měl otevřít prostor k
dialogu, aniž by předem selektoval jakékoli téma.
Co
bych očekával od kvalifikovaně zorganizovaného plenárního sněmu? Odvážný pohled
církve do zrcadla. Přesné (možná překvapivé) odpovědi nejen na otázky vnitřního
života církve, jako je struktura duchovní správy nebo formace budoucích kněží,
ale i na otázky jejího vztahu k jiným náboženstvím zastoupeným v ČR, a samozřejmě
také ke společnosti. Myslím, že takto pojatý sněm by byl zároveň činem na
výsost misijním. Opravdovost totiž otvírá dveře.
Bob
Fliedr
Situace církve
v naší zemi v období komunismu neumožnila svolat ani diecézní, ani
plenární sněm, aby se také u nás uskutečňovaly záměry II. Vatikánského koncilu.
Proto je nyní zapotřebí, aby i v našich zemích mohly být rozvinuty závěry
ekumenického koncilu, totiž přiblížení života církve potřebám doby i současné
společnosti. Proto se biskupové rozhodli svolat také v naší zemi plenární
sněm.
Aby naše církev mohla
splnit tento náročný úkol, musí se na něj důkladně připravit. V průběhu
sněmovního procesu je proto třeba všem zaručit svobodné vyjádření se
k tomu, co souvisí s blahem církve. Toky informací musí vést už
v přípravě sněmu k oživení církve.
Spektrum úkolů je proto
třeba řešit co možná největším shromážděním podnětů od věřících a systematicky
je analyzovat. Celý sněmovní proces musí být doprovázen a podporován duchovní
přípravou a modlitbami věřících, neboť jsme si velmi dobře vědomi mezí našich
lidských sil a poznání.
Proto se formují
sněmovní kroužky, kde dojde k rozborům a diskusím. Organizování sněmovních
kroužků se věnuje pastorální sekce přípravné komise. Zpracovává materiály pro
sněmovní kroužky a registruje jejich animátory. Ti moderují jejich činnost
prostřednictvím diecézního, popř. řeholního moderátora. Moderátor je člen
pastorální sekce a formuje sněmovní kroužky v diecézích, popř. řeholních
společenstvích a koordinuje tým jejich animátorů. Bude zpracovávat výsledky
jednání sněmovních kroužků a předávat je pastorální sekci k dalšímu
zpracování do sněmovních předloh. O informace při promování sněmovních kroužků
žádejte příslušného moderátora.
Formace těchto
sněmovních kroužků je závazná na všech biskupstvích, řeholních provinciích a
opatstvích, vikariátech, teologických fakultách a kněžských seminářích. Dále se
doporučuje jejich ustanovení ve všech farnostech, katolických školách,
charitách a křesťanských sdruženích a institucích, tam, kde bude možno
navrhnout animátora splňujícího podmínky a vytvořit sněmovní kroužek alespoň
z 8 – 30 aktivistů.
Moderátor registruje
animátory navržené představenými příslušné instituce nebo jejich nadřízenými,
popř. alespoň 8 aktivisty. Animátor musí mít teologické vzdělání, být dobře
seznámen s učením církve a mít schopnost vést diskusi. Animátor eviduje
aktivisty a moderuje činnost sněmovních kroužků podle jejich jednacího řádu a
instrukcí, které obdrží od moderátora. V jedné církevní instituci může
z důvodu více názorových orientací nebo velkého počtu aktivistů vznikat
více sněmovních kroužků. Aktivista je člen příslušného sněmovního kroužku a
může se jím stát každý zájemce o přípravu a činnost sněmu. Duchovní správci,
vyšší řeholní představení a představení křesťanských sdružení se musejí stát
aktivisty závazných sněmovních kroužků, pokud nejsou sami animátory.
Výzva k formaci
sněmovních kroužků a registraci aktivistů byla publikována ve všech biskupských
věstnících a sdělena příslušnými moderátory všem představitelům církevních
institucí. Registrace animátorů ve všech oslovených institucích má být uzavřena
do konce března.
Každý, kdo má zájem se
tedy účastnit sněmovního procesu jako aktivista sněmovního kroužku, ať se
informuje u příslušného církevního představeného (duchovního správce, vedoucího
instituce nebo přímo moderátora), kdo je v místě navržen jako animátor
sněmovního kroužku, a pak se obrátí přímo na něj o svou registraci. Má-li
skupina, která ještě nebyla oslovena, zájem se stát sněmovním kroužkem, navrhne
animátora vyhovujícího podmínkám a doporučí ho příslušnému církevní
představenému, popř. přímo moderátorovi. Termín navržení animátorů doporučených
sněmovních kroužků není sice omezen, je však doporučený do konce dubna, by byla
zaručena v jejich vlastním zájmu jejich jednotná informovanost. Zájemci o
činnost ve sněmovních kroužcích, hlaste se co nejdříve, aby pastorální sekce
přípravné komise plenárního sněmu měla přehled a mohla koordinovat činnost
aktivistů a animátorů.
P. Miloš Raban,
Sekretář přípravné
komise plenárního sněmu