Setkání – Aktuality č. 16 / 1998

Sněmovní kroužek

Jak jsme vám slíbili v minulém čísle, budeme na tomto místě zveřejňovat připomínky a návrhy k přípravě sněmu katolické církve. Dnes citujeme z dopisu čtenáře:

… Slýchávám často, že dnes převládá zklamání z nesplněných očekávání vkládaných po listopadu 89 do církve nejen věřícími, ale i značnou částí společnosti. Toto tvrzení pak slouží jako argument ke kritice jak církve, tak společnosti, a zdá se mi někdy spíše záležitostí mediální interpretace než obrazem skutečnosti. Domnívám se proto, že z plenárního sněmu by mělo vzejít a hlavně zaznít jasně formulované stanovisko k těm problémům a postojům, které jsou vnímány jako kontroverzní. Patří mezi ně i narůstající polarizace mezi „progresivisty“ a „konzervativci“ uvnitř církve. Laici bez teologického vzdělání, a těch je v církvi naprostá většina, by nepochybně uvítali, kdyby plenární sněm zaujal vyhraněnější stanovisko, než je vyčkávací postoj ČBK. Věřím, že nám všem, ať už se považujeme za konzervativce, progresisty či realisty, jde společně o to, aby katolická církev v naší zemi svědčila co nejpřesvědčivěji o Boží lásce k člověku. Myslím, že společná modlitba všech věřících bude nejlepším prostředkem, jak podpořit zdar sněmovního jednání.

Osobně považuji za důležité, aby veškeré sněmovní jednání vycházelo výhradně z vlastních církevních pozic a neohlíželo se příliš na to, jak budou výsledky sněmu vnímány okolním sekularizovaným světem. Každý případný ústupek církve vnějším tlakům přinese jen další požadavky.

Za jeden z důležitých problémů považuji postoj dnešní církve k minulosti. Patřím ke generaci, která prošla kriminály 50. let a musím říci, že mne zaráží, pozoruji-li, jak draze zaplacené zkušenosti oněch let dnes nezajímají ani širokou veřejnost, ale nejsou reflektovány ani uvnitř církve…

Za důležitý považuji i dvojjediný problém financování údržby kostelů. Rychle se blíží doba, kdy církev bude nucena většinu svých aktivit a nutných nákladů financovat sama. V nejlepším případě bude stát přispívat na sociální ústavy, nemocnice, charitativní činnost apod. Ostatní položky bude muset církev hradit sama. Znamená to spolehnout se převážně na věřící. To však nebude snadné. Ekonomika země je v krizi a naděje na zlepšení v nedohlednu. Rodiny s více dětmi a důchodci se potýkají s těžkostmi. Spoléhat na podporu sousedů není etické ani rozumné. Sněm by měl nabídnout schůdné řešení tohoto ožehavého problému. Vzhledem k blízké budoucnosti se mi nezdá únosné investovat omezené finanční prostředky do údržby kostelů, mnohdy málo využívaných, zatímco různé užitečné pastorační iniciativy skomírají pro nedostatek finančních prostředků. (…)

LB