Perestrojka nebo sametová revoluce?

Opravdu nevím, jak začít. Snad provokativními otázkami: Je nám vůbec jasné, proč je tento sněm svoláván? Má jasný, stručný a srozumitelný program, který by se dal uskutečňovat? Nebyla zvolena od počátku špatná taktika? Nemělo být zformulováno pět jednoduchých vět, které by mohly probudit zájem v celocírkevním prostředí o něco, co by mohlo mít budoucnost - namísto složitého sestavování odborných komisí a vágních promluv o vnitrocírkevním dialogu?

Není problematická idea oživování II. vatikánského koncilu, když přece víme, že dnes stojí církev často před zcela jinými problémy než tenkrát, před více než třiceti lety? Víme-li nadto, že téhož koncilu se dovolávají zcela různé a často mimoběžné církevní strany? Jeden vyčítá druhému, že zradil koncil, druhý zase prvnímu, že koncil vpustil do církve "satanův zápach", který je třeba vyvětrat?

Nesetkává se také čtenář, stejně jako já, s mnoha lidmi, pro něž je idea sněmu tak nezřetelná,.že svou účast odmítají s tvrzením,že při jejich mnohoobročnictví už zkrátka nemají čas na zbytečnosti? Nesetkává se s lidmi, kteří se domnívají, že synoda skončí několika kompromisními materiály, které budou mrtvé už v době svého vzniku? Není sněm luxusem v době, kdy: si nedovede církev udělat jasno i v dílčích záležitostech (kauza pražské teologické fakulty, antisemitismus v církevním prostředí, vztah k majetku etc.)? Takových otázek by se mohlo vyrojit ještě mnoho a myslím, že by se skutečně vyrojit mělo. Zdá se mi totiž, že naše církev se musí naučit žít, i s otázkami, byť sebenepříjemnějšími.

Je zapotřebí ještě dodat, že otázky . je vždy umění položit. Nejsem si jist, zda toto umění vždy ovládám, přesto se odvážím některé položit ve formě bodů, o nichž si myslím, že by se nad nimi mohlo vést sněmovní jednání:

1. Problém církevního newspeaku

Nezdá se vám, že věřící v naší církvi mluví často jazykem, kterému té měř nikdo nerozumí? Že jejich výrazy jsou povrchní a vágní, že jsou to fráze vedoucí odnikud nikam? Že bychom potřebovali nějaké solidní jazykozpytné odhalení, které by současně usvědčilo i naše povrchní; myšlení?

2. Problém mentality ghetta

Nezdá se vám, že jsou mnohá církevní společenství, představitelé církve a prostí členové začasté zalezlí do svých ulit, pohlížejíce na svět s jeho demokratickými prvky jako na strašidlo, na něž je hrůzné byť jen pomyslet, natož pak se od něj něco naučit?

3. Problém „pokulhávající“ církve

Nezdá se vám, že církev stále cosi "dohání"? Možná se - právě v šedesátých letech - zdálo, že už už chytla za ocas modemu, když se zanedlouho ukázalo, že už měla větřit postmodernu... Neví-li dnes naše římská církev,. co si počít s ekumenismem a nedovede-li dát zelenou ekumenickým aktivitám, nechť je jí jasné, že ve světě se řeší zásadní otázky ekumeny mezináboženské. A takových případů by se dalo uvést více...

4. Problém hledání nových cest ~

Nezdá se vám, že ačkoliv má být církev cestou, a ne nějakou kalužinou na této cestě, množí se právě u nás případy; kdy ti, kteří se o něco nového pokoušejí, mají spíše problémy, než že by se jim naslouchalo? Není zarážející, že se v české církvi téměř neexperimentuje, např. v oblasti liturgické?

5. Problém přirozené autority

Nezdá se vám, že mnozí církevní představitelé u nás mají sice autoritu vzhledem ke svému "úřadu", ale přirozenou autoritou jaksi neoplývají, ať již je to autorita vzhledem k vlastnímu "stádci" či autorita vzhledem ke společnosti? Nezdá se vám, že pokud již někdo určitou přirozenou autoritu (vzniklou např. usilovnou prací s médii) získal, je mu v církevním prostředí právě tato autorita vytýkána?

6. Problém provádění církevních reforem :

Nezdá se vám, že často jsou vážné pokusy o reformu v dílčích otázkách shazovány ze stolu poukazem na to, že jediná možná reforma v církvi je reformou "osobní svatosti", nikoli církevních struktur? Nepanuje náhodou v církevním prostředí nezdravá sakralizace běžných záležitostí, která neumožňuje zdravé řešení problémů?

Možná se někomu budou mé otázky jevit nedostatečně teologické, někdo si zase může myslet, že se těmito a podobnými otázkami dostávám mimo jiné závažné problémy, popř. že jsou to stesky intelektuála, který nemá vztah k realitě. To je věc názoru, který je možné vyjasnit v další diskusi. Totiž v opravdové diskusi.

Co myslím výrazem "opravdový"? Tak si vzpomeňte: perestrojka ještě není demokracie, glasnosť ještě není dialog. I sněmu místní římské církve hrozí, že zůstane na půli cesty, že zůstane u perestrojky, zatímco by se měl pokusit o revoluční čin.

Jiří Hanuš

Autor je historik. Je redaktorem: Teologického sborníku a učitelem církevních dějin