Nevím,
jakým způsobem vybíráte. autory pro tuto anketu. Možná, že jen z řad významných
osobností církve. Ale možná, že vás zajímá i to, co od sněmu očekává obyčejná
ženská, poměrně čerstvá konvertitka (asi tři roky), která na stará kolena těžce
dohání propastné mezery ve vzdělání. - Pokud ano,
je to tohle: Od plenárního sněmu české katolické církve očekávám, že na něm církev
reálně zhodnotí své postavení ve společnosti a alespoň rámcově vytyčí
možnosti a směry svého působení do budoucna. - Takto napsáno
je to úděsná fráze, pokusím se to blíže vysvětlit.
Obávám
se, že spousta bratří a sester v naší církvi, kněze nevyjímaje, odmítá vzít na
vědomí, že doba, kdy rozchod s církví byl vynesením ortelu nad sebou už zde na
zemi, o věčném zatracení nemluvě, je dávno pryč. Dnes si většina občanů našeho
státu, a to i věřících, dokáže velmi dobře představit svůj život bez katolické
církve. Bohužel. Naopak spousta nás, katolíků, se stále chová tak, jako by
jediná cesta k Bohu vedla skrze katolickou církev; a komu my přibouchneme
dveře, ten se tam nikdy nedostane. Kdyby to byla pravda, skončila by naprostá
většina našich spoluobčanů (soudě podle návštěvnosti mší) v pekle. A přitom se
domnívám, že lidí, kteří hledají Boha, je u nás víc, než by se z povrchního
pohledu zdálo. Teď jde o to, abychom my katolíci dovedli těmhle lidem ukázat,
že naše cesta k Bohu, byť není jediná možná, je pro ně schůdná a do jisté i
míry i bezpečná, protože vychází z tisícileté křesťanské tradice této země, je
prošlapána našimi světci a mystiky, a také - což
není zanedbatelné - my katolíci, ať kněží nebo laici, jsme ochotni podat
hledajícím na této cestě pomocnou ruku.
Nikdo
z nás nemůže dát druhému člověku víru, to může jen Bůh. My ale můžeme těm, kdo
tento dar dostali, podle svého nejlepšího svědomí
pomáhat hledat cestu. Kdyby náš sněm dokázal vyslat směrem ke společnosti jasný
signál: "Jsme tady a čekáme na vás." A ještě: "Jsme takoví, že
vám stojí zato mezi nás přijít." Pak by sněm bohatě naplnil mé očekávání.
Helena
Machová