Model současného kněze

(Arcidiecézní zpravodaj Praha 6/98)

Blíží se konání plenárního sněmu, sbírají se postupně náměty k přemýšlení. Můžete je posílat i naší redakci. Budeme je uveřejňovat, mohou pohnout k přemýšlení i ostatní čtenáře. Zdá se nám výhodnější a více povzbudivé neuveřejňovat autorovo jméno. Budeme vaše příspěvky označovat pořadovým číslem. (redakce Arcidiecézního zpravodaje Praha, číslo 6/98)

Model současného kněze

Je partnerem Ježíše Krista. Vede s ním živý rozhovor, zvlášť naslouchá jeho volání. Ví o svých darech Ducha sv., hospodaří se svěřenými hřivnami. Je mužem modlitby.

Ve středu svého života má zakotveno slavení Eucharistie s bohatstvím služby Slova a Oběti. Uskutečňuje tvořivou liturgii, při které nestaví Boží lid do pasivního, mechanického přihlížení. Celý kostel je pro něho kněžištěm.

Jeho pravý titul: kněz Ježíše Krista nebo kněz Boha nejvyššího. Odmítá všechny nadnesené tituly, jemu nenáležející, nechává se oslovovat: bratře! Není tedy funkcionářem církve, nebo jejím zaměstnancem, nemá farní či jiný úřad, je služebníkem církevního společenství.

Ví o duchovní a fyzické zralosti pro kněžství a přijímá tuto službu nejdříve v 30. roce svého života. Dobu do svěcení na kněze využije např. jako jáhen v terénu, a tak bude prozkoušen. Jakmile se u něho objeví vážná psychická choroba nebo jakákoli deviace, odejde do ústraní. Církev mu však bude stále pomáhat. Reaguje na všechny vrstvy Božího lidu, poskytuje mu spirituální zázemí zároveň s povděkem přijímá od něho poznání a vědění z jiných oblastí.

Má porozumění pro každého přicházejícího, dovede však rychle rozpoznat ohlupování, tunelování, podvody, nepodléhá chronické naivitě.

Je nakloněn ke všem bližním, nemocným, umírajícím, opravdovým chudákům, sdílí s nimi jejich utrpení a rozpoznává, že právě k  těmto je nejvíce poslán. Navštěvuje rodiny, zvláště ty, které svátostně sezdal a rodiny ve vážných krizích. Ty neopouští a stále povzbuzuje.

V pastoraci aplikuje na současnost nejen tradiční hodnoty, ale i nové aktuální teologické, filosofické, sociologické směry. Neustále se dovzdělává. Zajímá se o současné problémy v církvi a ve světě a živě je komentuje. zná a orientuje se na dějiny hlavně tohoto století: církev za Františka Josefa, za TGM, za protektorátu, po r. 1945, po r. 1948, v r. 1968, do r. 1989 a v novém období. Analyzuje klady a zejména slabiny kněží a celé církve v těchto dobách, kdy od církve odpadlo množství věřících.

Spolupracuje s křesťanskými církvemi na sjednocování křesťanů, zabývá se tématikou, které způsobila jejich rozdělení, napravuje a  s  láskou urovnává vztahy s bratřími.

Odpovídá se svému svěřenému lidu a svým bratřím, pověřeným službou: bratrovi Janu Pavlovi II., vedoucím služebníkům místní církve, s kterými se pravidelně setkává, nikdy však nepodlézá. Nemlčí, když se má vyjádřit kriticky. Poslušnost nezaměňuje za servilnost.