Přednáška
P. Miloše Rabana na téma "Církevní sněm - proč?"
(Informace HK č. 86)
V
pondělí 9. února proběhla v posluchárně
ortopedické kliniky přednáška M. Rabana ohledně připravovaného plenárního sněmu
v České republice. Sešlo se na ni jen asi 50 lidí. Je to škoda - mohlo
jich přijít mnohem více, kdyby se přednáška ohlásila v kostelích a
kdyby našim kněžím toto téma více leželo na srdci (z kněží přišel jen P.
Škoda). Zdůrazňuji to zde proto, že podle M. Rabana a podle biskupské
konference by sněm měl být v současnosti pro církev prioritou číslo jedna
- před stavěním kostelů, pastoračních center a podobných věcí. To jen na úvod a
teď, co nového jsme se na přednášce dozvěděli. Dovoluji si to nejdůležitější
interpretovat formou otázek a odpovědí.
Proč se sněm vůbec svolává? Hlavní důvod je nalezení základní identity
církve. To jak a proč se sněmy svolávaly vidíme z historie církve - viz
jeruzalémský sněm ze Skutků apoštolských jako názorná ukázka prvního sněmu, o
němž víme. Dnes nás k tomu výslovně vyzývá II. Vatikánský koncil.
Jaké máme typy sněmů podle církevního práva? Základní je sněm všeobecný
zahrnující celou církev, pak sněm plenární, který je vymezen jedním politickým
územím a svolává ho biskupská konference, třetím typem je sněm partikulární zahrnující
arcidiecézi a svolává ho metropolita. U nás se připravuje sněm plenární,
samozřejmě se svolením z Říma (na rozdíl třeba od Slovenska, které
povolení nedostalo).
K čemu by měl sněm přispět v církvi? Jde o pět základních věcí:
sjednocení církve - vzrůst víry - jednotné řízení pastorace - ochrana a
vzrůst mravů - církevní disciplína.
Jaké sněmy už proběhly v zahraničí po vatikánském koncilu? Ve světě se už konalo
několik plenárních sněmů (např. Filipíny), v Evropě v sedmdesátých
letech v Německu a Nizozemí, ale nebyly uznány za plně platné a závazné,
protože ještě nebylo vytvořeno nové církevní právo. V Polsku se už
jedenáct let připravují a ještě nezačal sněmovní proces. Jinak proběhlo mnoho
partikulárních sněmů v Itálii, Francii, Španělsku apod. Z toho tedy
vyplývá, že náš plenární sněm má šanci být v Evropě první, který bude
uznán za platný a závazný. Je to velká šance, velká výzva, velká odpovědnost.
Proto se klade nesmírný důraz na důkladnou přípravu, protože na ní záleží
nejvíce.
Jaké mají Češi se sněmem zkušenosti? Odpověď je jednoduchá -
žádné. Poslední jakoby sněm se konal v našich krajích v roce 1860.
Kdo se může zapojit do sněmovního procesu? Každý se může zapojit do
činnosti sněmovních kroužků, nikdo by neměl zůstat stranou.
Jak bude vypadat sněmovní zasedání? Kromě biskupů a všech
ostatních (děkané teolog. fakult, představení řádů atd.), kteří musí být
pozváni na zasedání, budou pozváni i kněží a laici z diecézí. Systém,
jakým se budou vybírat, se zatím ještě hledá. Jedna z alternativ je, že
každá diecéze bude mít poměrné zastoupení podle počtu věřících. Pak by to mohlo
vypadat třeba takto: 15 biskupů, asi 135 nutně pozvaných a asi 75 kněží nebo
laiků. Z těchto 75 by na naši diecézi mohla připadnout 2-3 místa, na
moravskou diecézi kolem 15 míst - například, ale to se ještě upřesní.
Každopádně nás by měla zajímat formační fáze, kterou prožíváme, a
pak fáze přípravná. Měli bychom se o sněm začít zajímat, vytvářet sněmovní
kroužky, prostě začít něco dělat, vždyť jde o prioritu číslo jedna. Jde o
samotnou církev. Jan Hušek