Proč se svolává plenární sněm?
(Informace HK č. 97)

Nyní jsme po době komunismu a cítíme, že je zapotřebí, abychom uskutečnili nebo prohloubili vnesení učení koncilu do života církve, protože určité formy se uskutečnily (liturgie, obrácení oltáře čelem k lidu, mateřský jazyk), ale duch, ten nebyl uskutečněn. A ono zavádět nové struktury bez tohoto ducha nebo změny smýšlení je velmi nebezpečné. Cítíme to v  našich místních církvích, protože tady vznikají problémy jako velká diskuse - a myslím zbytečná - o podávání na ruku, nebo jsou tady tendence k zavádění tridentské mše (zády k lidu a ve starém ritu, mše jako tajemství a jako adorace a méně už jako společenství a také jako hostina), a tyto problémy vyrůstají z neuskutečněného koncilu. (...)

Věřící zdůrazňuje, že má právo, aby měl kněze a svátosti. Z toho je vidět, že často ten názor a postoj věřících je konzumistický - ať mi všichni posluchači prominou toto slovo, ale konzumistický. Tento postoj věřících je sekularizovaný. Věřící chtějí jen přijímat, chtějí jednoduchým způsobem mít svátosti, ale už ne tolik povinnost vydávat, evangelizovat, také se podílet na životě církve tím, že budu žít hluboko z evangelia, ze slova Božího. A už vůbec se nepřijímá, a mnozí si neuvědomují, že to všeobecné kněžství každého laika má v církvi důležitý úkol, a sice že může "konsekrovat", posvěcovat přítomnost Krista uprostřed společenství, která je - jak říkají i některé dokumenty pokoncilní - reálná, tedy skutečná.