AVE,
měsíčník dobřichovické farnosti, č. 3 / 98
Před nedlouhou dobou se začaly v katolickém tisku (převážně v Katolickém týdeníku) objevovat zmínky o něčem úplně novém – o plenárním sněmu katolické církve v ČR. Sem tam se objeví článečky, co od něj lidé očekávají, někdy co od něj neočekávají. Jinak ale tato zpráva celkově zapadá a mnozí i dobří věřící o něčem takovém vůbec nevědí.
O co tedy jde? Dát na tuto otázku opravdu kvalifikovanou odpověď si netroufám, to spíš odkazuji na KT. II. vatikánský koncil ve svých závěrech vybízí biskupy, aby svolali sněm svých místních církví, který by měl, podobně jako koncil, odpovídat na palčivé a bolestné otázky vztahu světa a církve v tom místě, odpovídat na aktuální morální otázky, které se v určité oblasti vyskytují, nacházet nápady a řešení pastorační praxe, liturgických zvyků…
Toto vše se tedy má řešit i u nás. Po mnoha letech, kdy jsme nebyli zvyklí diskutovat a vše bylo černobílé…
Kdo má klást otázky? Kdo má na ně odpovídat? Kdo má zodpovědnost před budoucností, že tyto naše odpovědi budou od Boha?
A bojím se, že jako u mnoha jiných věcí se řekneme, ale vždyť já k tomu nemám co říci, já nemohu nic dělat, já jsem opravdu malý pán, mě stejně nic nenapadá, mě by stejně nikdo neposlechl a hlavně: já přece žádnou zodpovědnost na sebe nevezmu. Opravdu? Nebude na nás všech věřících ležet odpovědnost právě za to nicnedělání?
Co tedy mohu opravdu dělat?
1. Zamyslet se. Zamyslet se nad církví u nás ve farnosti, v okolí, v republice. Co se mi líbí a co se mi nelíbí. Nejsou věci, které se mne opravdu bolestně dotýkají? Nejsou různé „podivuhodné“ věci okolo mne, které by měly nebýt, dělat se jinak? Proč to tak je? Je-li to vinou konkrétního člověka, není to opravdu otázka pro sněm. Je-li to však chyba systémová je zapotřebí na ni upozornit. Z nás, Božího lidu, laiků, by měly vzejít otázky, které nás tíží a které se budou řešit.
2. Opět se zamyslet. Mám jakýkoliv nápad, jak otázky k bodu jedna řešit? I když to není třeba dotažené? Tady nás kladně odpoví asi menšina, ale i tak – Duch Boží někdy vane právě od malých, nejmenších… třeba náš nápad může někoho zodpovědného opravdu nasměrovat.
3. Mám pocit, že mám vědomosti, znalosti, organizační schopnosti, které by se snad mohly uplatnit na sněmu, případně na jeho přípravě?
Pokud si na první tři body nějak odpovíme, je zde kontaktní adresa na sekretariát sněmu.
Jinak je tu ne možnost, ale povinnost se za sněm, jeho průběh a všechny, kteří jej budou ovlivňovat, modlit. Zdá se nám to málo?
II. vatikánský koncil byl připraven, byly připraveny dokumenty, které z něj mají vzejít a plánoval se na jedno zasedání, tj. do jednoho roku měl být ukončen. A skutečnost? První předlohy byly všechny odmítnuty, protáhl se na několik let a dokumenty, které z něj vzešly, byly skutečné „aggiornamento“ (slovo z obchodního prostředí – znamená uvést účetní knihy do současného stavu) v církvi. Jak jinak si to vysvětlit, než působením Ducha svatého, který odpovídá na modlitby věřících…
Tedy plenární sněm je věcí i zodpovědností nás všech věřících, vůči nám, naší církvi, našim potomkům. Nezapomínejme na to!
Hana Málková