Sněm katolíků je Boží dílo
Přes časté a zřetelné formulování cílů a metod přípravy katolického sněmu v
tisku existují stále potíže s vnímáním jeho smyslu. Zopakujme si proto ve
stručnosti historii a uplatňování myšlenky sněmu u nás.
P. MILOŠ RABAN
Vznik myšlenky uspořádat sněm
II. Vatikánský koncil nově a radikálně
formuloval učení církve přizpůsobené potřebám naší doby. Koncilové učení stále
aktualizují a konkretizují pokoncilní papežové a Apoštolský stolec. Koncil nebo
Svatý otec však mohou definovat učení církve jen obecně v rovině
univerzální církve. K jeho uplatnění na domácí poměry pak koncil vyzval místní
církevní společenství, aby ho dopracovaly podle svých podmínek na svých sněmech
a synodách. Další politický vývoj u nás však znemožnil takovou realizaci.
Proto až v říjnu 1991 a lednu 1992 se
biskupská konference ještě za československé federativní republiky dohodla
pořádat církevní sněmy, synody a fóra za účasti co největšího počtu laiků.
Republika se však v té době včetně biskupské konference rozdělovala, a proto
myšlenka sněmu musela jít na čas stranou.
Znovu však z podnětu slovenských biskupů v
roce 1995 bylo dohodnuto samostatné pořádání sněmů v České a Slovenské
republice. Hlavním cílem mělo být zakořenění a respekt křesťanských hodnot v
naší společnosti. Proto v lednu 1996 rozhodla Česká biskupská konference o
svolání Plenárního sněmu katolické církve v České republice a Vatikán jeho
pořádání schválil. V lednu a květnu 1997 biskupové projednávali jeho koncepci a
v červenci a listopadu 1997 vydali k tomu příslušné dokumenty.
Záměr biskupů
Naši biskupové v nich konstatovali, že
situace církve v naší zemi v období komunismu neumožnila svolat ani diecézní,
ani plenární sněm, aby se také u nás uskutečňovaly záměry vatikánského koncilu.
Sněm by měl vést k naplnění těchto závěrů a tím se stát u nás událostí velké
duchovní obnovy. Tak jako Vatikánský koncil měl svůj velký význam nejenom pro
církev, ale i pro současný svět, chtěli by biskupové, aby sněm přinesl mnoho dobrého pro
službu církve společnosti, pro nalezení správného místa církve v našem národě a
tím přispěl i k lepšímu životu celé společnosti. Proto je nyní zapotřebí, aby i
v našich zemích bylo přiblížení života církve potřebám doby i současné společnosti podle" znamení časů, aby tak církev lépe odpovídala na touhy a
hledání našich současníků".
Společenství bratrské lásky a vědomí
společného poslání věřících dávalo už od prvních století církve biskupům
podněty k tomu, aby spojovali síly i vůli k dobru jednotlivých místních církví.
Proto se konaly sněmy, tyto úctyhodné instituce, na kterých biskupové stanovili
jednotný závazný řád hlásání pravd víry a církevní kázně. A tak se biskupům
jeví svolání sněmu jako přiměřená a žádaná odpověď na potřeby naší doby a
zároveň jako logické vyvrcholení Desetiletí duchovní obnovy našeho národa,
které vyrostlo ze srdce místních církví naší země ještě v době minulého režimu.
Poněvadž pokoncilní aggiornamento přešlo přirozeně v požadavek nové
evangelizace, chtějí biskupové sněmovním procesem jednak uskutečňovat základní
směr koncilu, jednak vytvářet nejširší podmínky pro novou evangelizaci. Touto
cestou chtějí biskupové dosáhnout, aby celé společenství věřících se stalo "městem
ležícím na hoře a světlo Kristovo tak zazářilo na tváři naší církve ".
Aby církev mohla splnit tento náročný úkol,
musí se na něj důkladně připravit. Musí si být vědoma toho, že příprava a
průběh sněmu bude procesem dlouhodobým, mnohaletou systematickou a odvážnou
prací všech, kteří se chtějí zúčastnit na obnově naší církve a přejí si její dobro.
Sněmovní proces se proto stává nejvyšší prioritou pro pastorační činnost
biskupů a všech věřících, zejména těch, kteří ho připravují. Při této práci
bude nutné hlouběji a upřímněji se vcítit do našich dějin a současnosti.
Sněmovní proces bude proto potřeba chápat jako
sebe léčbu církve, kde bude záležet jak na přesném a zodpovědném rozboru jejích
dějin a současnosti, tak i na volbě a uskutečnění účinné léčby. Tento postup
musí být trvalý a nezvratný. Proto bude zapotřebí položit důraz na přípravu a zrání
sněmovního procesu. Věřící a společnost musí být seznámeni se smyslem sněmu a
sněmovního procesu, aby ho mohli přijmout za vlastní. V přípravném procesu
sebezpytování je třeba umět si klást otázky. Na jejich odpovědi bude také
záležet úspěšnost sněmovního procesu. Biskupové spolu s věřícími a všemi lidmi
dobré vůle se chtějí tázat:
Co nás v církvi netěší
Co nás v církvi naplňuje radostí.
Biskupové se nechtějí ptát pouze po potřebách,
ale také po impulsech a návrzích na řešení problémů, jak ve svých místních
podmínkách tak v celé církvi. Při tomto hledání bude třeba hledat odpověď a
nevyhýbat se nepříjemným otázkám. Při hledání je také třeba stále znovu
objevovat stará a nová krystalizační centra víry a zkoumat zkušenosti i jiných
církví. V průběhu sněmovního procesu je proto třeba zaručit svobodné vyjádření
se k tomu,
co souvisí s blahem církve. Toky informací musí vést už v přípravě sněmu k
oživení církve a duchovní dimenze společnosti. Spektrum úkolů je proto třeba
řešit co možná největším shromážděním podnětů od věřících i celé společnosti a
systematicky je analyzovat. Dříve než sněm odpoví, musí si ujasnit, koho
oslovuje. Veřejnost by měla být sněmovním procesem pozitivně motivována ke
zvýšení zájmu o život církve a ke změně smýšlení o církvi.
Všichni křesťané si spolu s biskupy musí uvědomit
svou zodpovědnost za naši církev a společnost.
Sněm má být příležitostí, při níž si
katoličtí křesťané v naší zemi - kněží i laici - hlouběji uvědomí svou
odpovědnost za církev a její hlavní úkol – evangelizaci a také spoluodpovědnost
církve za stav společnosti. K této spoluodpovědnosti, která měla být společným
dílem křesťanů, chtějí biskupové upřímně pozvat všechny křesťanské církve. K
vědomí odpovědnosti musejí jak biskupové tak věřící růst během přípravného období.
Biskupové proto vítají všechny připomínky, návrhy a podněty pro život církve
jak z řad věřících křesťanských církví, tak i ostatních občanů, kteří nesdílejí
naši víru, ale přesto vědí, že církev je důležitou součástí národního
organismu.
Odpověď sněmu musí být proto stručná, jasná a
odvážná a zejména věrohodná a přesvědčující. Schválené dokumenty se stanou
základem dalšího života církve a jejího přínosu pro společnost.
Diskuse o církevním učení v kroužcích
Přestože už od koncilu uběhlo 33 roků, jeho dokumenty byly u nás vydány
až v roce 1995 a dodnes je prodáno jen něco přes tři a půl tisíce výtisků.
Dokumenty pokoncilního učení jsou vydávány teprve postupně a jen v
několikatisícovém nákladu bez velké poptávky. Jediný dokument, který se těší
oprávněnému zájmu, je téměř rozebraný nový katechismus, vydaný v nákladu přes
60 tisíc výtisků. Další otázkou je, zda jeho majitelé ho také řádně studují. Na
druhou stranu se zájmem a u některých s netrpělivým očekáváním se sleduje
zahájení diskusí o církvi. Sněmovních kroužků se může účastnit každý, kdo má
upřímný zájem o církev u nás. Dá se odhadovat, že sněmovních kroužků u nás
vznikne kolem jednoho tisíce. K tomu je proto zapotřebí, aby jejich účastníci,
kterých se dá potom počítat i na desetitisíce, byli s koncilním učením dobře
seznámeni, aby diskuse byla věcná a kompetentní a výsledky byly použitelné pro
sněmovní předlohy.
Veřejné diskuse
Veřejnost bude seznamována se sněmovními tématy v médiích. Bude to
především Katolický týdeník, kde bude vycházet kromě pravidelných informací
také zvláštní sněmovní příloha s rubrikou věnovanou diskusí. V rozhlase budou
vysílány pravidelné a mimořádné relace především v křesťanském Radiu Proglas, kde také vzniká rozhlasový
sněmovní kroužek a náboženském vysílání Českého rozhlasu a Svobodné Evropě, V
televizi se bude sněmovní problematice věnovat především křesťanský magazín. Na
Internetu existuje informační a příspěvková stránka věnovaná sněmu. Přípravná
komise organizuje přednášky a diskuse na téma sněm nebo její členové jsou k nim
zváni různými institucemi.
Formulace témat
Zodpovědnost za církev řeší koncilový dokument Lumen Gentium (O
církvi) a problémům zodpovědnosti křesťanů za společnost se věnuje pastorální
konstituce Galldium et Spes (Radost a naděje). Jednotlivé sněmovní
předlohy budou proto formulovány podle koncilových a pokoncilních dokumentů,
které rozvádějí tyto koncilové konstituce a které dnes řeší prakticky všechna
aktuální témata naší doby. Zadání předloh už byla svěřena koordinátorem
tématické sekce biskupem Paďourem našim špičkovým teologům. Poté budou
zveřejněna k
diskusi ve sněmovních kroužcích a odborné instituce provedou průzkumy u různých
skupin našich občanů.
Průzkumy a analýzy
Vybrané firmy, specializující se na sociologické průzkumy, už navrhly
pro sněm koncepci průzkumu a analýz sněmovních témat. Vyhodnocení analýz bude
provádět tým pod vedením ředitelky národního katechetického střediska Dr.
Šťastné. Výsledky průzkumů a analýz budou podkladem pro sněmovní předlohy.
Sekretariát má k dispozicí veškerou dostupnou odbornou zahraniční literaturu a
je v otázce sněmu ve stálém kontaktu se zkušenými a špičkovými zahraničními
odborníky.
Nesmí se zapomenout, že sněm není pouze záležitostí dokumentů, diskusí,
průzkumů a médií. Musí být především duchovní událostí. I všichni kritikové a
skeptikové musí pochopit, že se zde jedná o dílo Boží vůle. Zejména při tak
trvalém a závažném dopadu na církev a společnost musí být celý sněmovní proces
provázen a podporován duchovní přípravou a modlitbami věřících, neboť biskupové
jsou si velmi dobře vědomí mezí svých lidských sil a poznání. Věřící - i přes
hranice konfesí - proto biskupové prosí, aby dílo sněmu podporovali svými
modlitbami. Sněm se musí vlastně stát dlouhodobým a hlubokým dialogem s Bohem.
Biskupové proto
denně žehnají všem, kdo se za sněm modlí uvedenou prosbu a první se ve svém
dekretu dovolávají Boží pomoci: Obnovené vědomí zodpovědnosti i za misijní
poslání církve, svěřené nám samotným Kristem, ať nás vede k radostné službě
druhým a Duch Boží vlévající božskou lásku do srdce věřících ať způsobí, že
zmrtvýchvstalý Kristus, přítomný uprostřed své církve, prostředník mezi Bohem a
lidmi, bude uskutečňovat své dílo spásy ve světě.
Denní modlitba věřících za plenární sněm
Všemohoucí Bože, Otče, Synu a Duchu
svatý,vyslyš naše hlasy a pomoz církvi v naši zemi k oživení víry a růstu Tvého
království.
Dej ať sněm a všichni, kdo se na něm podílejí,
poznají sílu Tvé moci a pomoci.
Pomoz nám moudře poznávat Tvou vůli, ukaž nám
cesty, po kterých máme jít, veď a žehnej svému lidu na každém kroku v tomto
velikém Úsilí, aby se Tvá církev stala živým nástrojem evangelizace a obnovy,
světlem světa, kvasem a solí země ke Tvé slávě a k posvěcení všech věřících,
Amen.
(Nemocní mohou připojit):
Své bolesti i slzy, své úzkosti i naděje,
všechno těžké i požehnané, co patří k mému kříži, chci obětovat z celého srdce
za církev, za Svatého otce, za naše biskupy, kněze a jáhny a za všechny
služebníky církve a za dobré ovoce plenárního sněmu církve v naší vlasti.
Otec Miloš Raban je sekretářem přípravné komise plenárního sněmu.