Církevní sněm v našich
zemích
(Okénko do farnosti Letohrad 1/98)
Čím dál víc se začíná mluvit o sněmu. Sněm je veliká událost
místní církve. Je třeba znovu hledat, jak svědčit o Kristu v dnešním
světě. V posledních desetiletích jsme prošli dramatickými událostmi. Válkou,
totalitami. Svět se mění před našima očima. Rozdíl mezi dnešními dvěma
generacemi je větší, než mezi člověkem 15. a 16. století. I církev ušla veliký
kus cesty. Na dlouhý čas se zabydlela za hradbami. Pak konečně opustila pozice
zákopů proti světu. U nás byly hradby strženy a křesťané se ocitli ve
vyhnanství. Přežili jsme, dokonce osvobozeni k mnohému. Je důležité ptát se,
proč jsme museli projít ohněm, nezapomenout na své zkušenosti a poučit se.
O sněmu zatím víme jen trochu. Řada lidí do něj vkládá naděje.
Uvědomují si, jak je naše křesťanství bez sebevědomí. Jak si nesmíme hrát je na
vlastním písečku a namlouvat si, že jsme lepší než jiní (především ti na
západě). Jiní se obávají dalších změn a sýčkují už napřed. Biskupská konference
rozhodla o konání sněmu. To je podstatné. Připraveni nejsme. Nahoře se bezradně
přešlapuje, dole víme ještě méně. Nic nás ale nemůže odradit. Sněm je
záležitostí Ducha svatého i Božího lidu. Rozhodnutí biskupů nás povzbuzuje.
Kristus nás posílá do dnešního světa a dává nám veliký prostor k vlastnímu
jednání.
Bude o čem rokovat. Jak se připravit? Jen ten, kdo má určitý vhled
do určité záležitosti, k ní může užitečně mluvit. Jakpak Duch Boží mluví k
církvi? Skrze Písmo, přes dokumenty církve a lidi bystré vůči Duchu Božímu, až
po vlastní zkušenost života s Bohem. Připravit se můžeme modlitbou (to znamená
setkáváním se a nasloucháním Bohu), vzděláváním se a nezříkáním se
selského rozumu. Uslyšíme různé názory. Važme, komu přitakat. Strom se pozná
podle ovoce.
Poslední koncil některým lidem promluvil ze srdce (patřili mezi ně
jak velice vzdělaní, tak i lidé prostí). Jiní jej přijímali těžce - jen z
poslušnosti. Třetí skupina se vzepřela a prohlašuje jej (třeba potichu) za dílo
nevěry. Teď to nebude jiné. Vzpomeňte na přehnaná reakce některých lidí ohledně
tak nepodstatné záležitosti jako je způsob podávání Těla Páně na ruku.
Co způsobuje rozdíly v jednání věřících? Osobní otevřenost k
naslouchání Duchu, kterého dal Kristus církvi. Všímejme si, jakého ducha byli
ti, kteří obstáli a byli velikým přínosem v posledních desítkách let. Od
jezuity Kajpra až po Josefa Zvěřinu (abych jmenoval raději jen ty zemřelé). I
proti nim vystupovali tehdejší "zbožní".
Duchu Božímu a jeho pravdě se můžeme svěřit. P. Václav Vacek,
Okénko 1/98