Sněm (IKD
11/1999)
V sobotu 16. října 1999 jsme se v Pastoračním centru
v Hradci Králové sešli s animátory sněmovních kroužků.
Také vám všem ostatním chci sdělit, jak je práce
sněmovních kroužků povzbuzující, očekávaná a důležitá.
Každá doba směřuje k dalším událostem. Nějaký čas se
schylovalo k reformaci, k rozpadu Rakousko - Uherska, k II. vatikánskému
koncilu, k pádu komunismu ... Nikdy nevíme přesně, co nás čeká. Přesto můžeme
rozpoznat, čeho je právě teď silně třeba a odhadnout, kde máme stát. Navíc snad
máme možnost bystřejšího vhledu k porozumění dějinám i současnosti. I dnešní
poměry k něčemu vyústí.
Deset let žila naše společnost ve zdánlivé idyle.
Dnes se se zvýšenou měrou děsíme, jak vystupuje zlo napovrch. Někdo nezvládl
závratnost peněz, jiný jejich nedostatek, více lidem zachutnala moc ... I v
našich kruzích chybí pravdivost, úcta ...
Čeho je nejvíce třeba? Biskupové mají svůj úhel
pohledu. Uvědomujíce si, že nemohou obsáhnout vše, sami nás vybízejí, abychom
vyslovili své postřehy. Pochvalme je. Všimněme si, že vědí totéž, co vy znáte z
rodinného života - jen ve vícehlasu všech členů rodiny lze dohledávat pravdu
postihující celou šíři našeho života.
Vám, členům sněmovních kroužků, znovu děkuji za vaše
názory, projevené v zápisech. Ti, kteří četli jejich zpracování, jsou
překvapeni a povzbuzeni jejich úrovní i vaší starostí o církev. Ovoce
přípravného období ke sněmu pomohlo k přesnějšímu ohledání názorů, smýšlení,
ochoty, ale i vzdělanosti nás věřících. Je vidět, že se Duch Boží projevuje na
všech úrovních církve. Ti, kteří měli strach z laiků, mohou pozorovat jejich
stejně úctyhodné zaujetí a odpovědnost za Boží království, s jako se u laiků
setkal klérus za minulého režimu v továrnách a kriminálech. Samozřejmě není vše
jen dobré. V každém případě jsou vaše zápisy inspirující.
Opět si dovolím připomenout nejpřednější úkoly
vyhlášené Janem Pavlem II. pro nadcházející období: evangelizace, péče o rodiny
a kněze.
Kolik katechumenů přivádíme o velikonocích ke křtu?
Pár jedinců. Něco není v pořádku! Je dobře, že na to reagujete. Třeba zažijeme
dobu, kdy se začnou lidé více ptát. V každém případě je čas pro evangelizování
sebe. Nemůžeme si dovolit být napřed jen o jednu lekci. Nám samotným je
zapotřebí znovu obnovit touhu porozumět Božímu slovu. odpovězme si na otázku,
zda pokládáme svého Boha za sympatickou bytost? Kdyby tomu tak bylo, prosili by
nás ostatní, abychom je s Bohem seznámili. Něco není v pořádku!
Proč tolik mluvíme v našem životě o oběti a utrpení?
Stát se letcem nebo špičkovým sportovcem je jistě náročné. Ale letci a
sportovci jsou rádi tím, čím jsou. Nepoužívají tak těžký slovník jako my. A to
o sobě tvrdíme, že jsme spaseni. Věří tomu někdo?
Ještě není úplně pozdě ohlednout se za léty nepřízně,
abychom si uvědomili a podrželi, co se nám osvědčilo jako pravé a nosné. A
nevraceli se k tomu, co se ukázalo povrchním a jalovým. Jak obstát příště, jak
se zlepšit, když si nepřiznáme provinění? Bez důrazu na vlastní charakternost
nenasměrujeme dobře ty, kteří nám jsou svěřeni k výchově a doprovázení. Jen z
vlastního poučení můžeme případně obohatit svou zkušeností ty, kteří - pokud se
nás budou ptát - nebyli vystaveni tak nepřátelskému tlaku.
A když jsem se dožili konce tisíciletí - abychom
nejen oslavovali, ale vrátili se ještě více nazpět a ptali se, proč nás potkala
válka, kde kořenil antisemitismus a jak je možné, že přinesl tak příšerné žně.
Proč jsme naletěli komunismu? Jsme už napříště odolní proti hlouposti a
strachu? Nevyznáváme často jen zástupné hříšky?
S vážností si klademe otázku, proč Evropanům celého
křesťanského věku, našim předkům, nepřevážila víra v dobrého Boha nad osobními
a skupinovými zájmy? Jak to, že stáli často proti sobě na jednom válečném poli?
Na hlubší přiznání viny Evropanů vůči obyvatelům
jiných kontinentů sotva máme sílu. Nemáme tak velikou víru.
Znepokojuje nás, jak dnešní společnosti chybějí vyšší
ideje. Je něco účinnějšího, než svěření se Boží péči, co by přivedlo
odpovědnost za Kristovu věc? Odpovědnost zvětšená o zátěž zklamání z
praktického života křesťanů minulých generací.
Ptejme se: bude nás dost a budeme poctivějšími
učedníky než naši tátové a dědové, abychom získali potřebný počet odhodlaných
lidí k nesobeckému životu?
Přiznat si pravdu o sobě je nezbytné a pracné. Ale s
vyšší pomocí osvobozující a plodné.
Ještě jednou vám děkuji za odvahu, za to, že se
hlásíte ke svému dílu odpovědnosti za svět, církev a nabídku Boží.
Těšíme se na vaše zápisy ze sněmovních kroužků.
Vás, kteří ještě v žádném kroužku nepracujete, zveme.
Přidejte se nebo si založte nový sněmovní kroužek. Společně mluvit o Bohu a
jeho království nás přece baví, je objevné a tvůrčí.
Václav Vacek
moderátor sněmu