Plenární sněm v naší diecézi (IKD 12/1999)

Na začátku nového roku vás nejprve chceme seznámit se stavem činnosti sněmovních kroužků v naší diecézi a obsahem činnosti na tento rok.

Trochu statistiky

Je zaregistrováno 73 sněmovních kroužků. Podle údajů, které o nich máme k dispozici, je do nich zapojeno asi 570 lidí a proběhlo 239 setkání. Dostali jsme celkem 145 zápisů.

Ze 73 registrovaných sněmovních kroužků u 46 z nich je známo, že pracují (to je 63 %) - tyto kroužky uskutečnily

v průměru 5 setkání. 40 kroužků posílá zápisy ze svých jednání (87 % z těch, o nichž víme, které se scházejí) - tyto kroužky odeslaly v průměru 3-4 zápisy.

Pan biskup Dominik Duka vyjadřuje poděkování všem, kteří pracují ve sněmovních kroužcích. Jak jste asi zaregistrovali, v novoročním pastýřském listě zmínil, že ve sněmovních kroužcích jednotlivých farností spatřuje i naději pro vytvoření farních rad, o jejichž ustanovení podle nedávno schválených stanov pan biskup naléhavě žádá a zdůrazňuje jejich potřebnost.

Pan biskup vyslovil ovšem také myšlenku, že bychom v naší diecézi potřebovali sněmovních kroužků nejméně dvakrát tolik, a vyzývá k zakládání dalších kroužků.

Co nás čeká v tomto roce

Pro letošní rok se připravuje nový materiál pro sněmovní kroužky. Už je předaný k tisku a měl by být k dispozici koncem ledna. Zabývá se tématem "O církvi", které podle koncilové věroučné konstituce "Lumen gentium" a návazných koncilních a pokoncilních dokumentů zpracoval s kolektivem náš diecézní biskup Dominik Duka. Tato oblast je rozpracována do sedmi témat, ke každému je připraven úvodní shrnující text, komentář, tři závazné okruhy a řada námětů pro inspiraci. Výstupy z práce sněmovních kroužků budou už tvořit základ pro první předlohu, kterou bude projednávat vlastní sněmovní proces. Předpokládá se, že obdobným způsobem budou potom zpracovány i další tří okruhy - o Božím zjevení, o liturgii a o církvi v dnešním světě. Všechny sněmovní kroužky - i další zájemce, kteří třeba ještě váhali se založením sněmovního kroužku či aktivní účastí v kroužku - tedy upozorňujeme, že tímto podkladem končí jakési "sněmování nanečisto" a začíná vlastní práce na hlavním sněmovním procesu. Doporučujeme každému, kdo si přeje, aby jeho hlas byl v církvi slyšen, aktivně vstoupit do činnosti sněmovních kroužků.

Setkání animátorů sněmovních kroužků

Další setkání animátorů sněmovních kroužků z naší diecéze se uskuteční v sobotu 12. února 2000 od deseti hodin v budově Nového Adalbertina, tentokrát i za účasti diecézního biskupa Dominika Duky.

V červnovém, červencovém a srpnovém čísle IKD jsme už třikrát s vámi listovali v zápisech ze sněmovních kroužků z naší diecéze. Na dva měsíce jsme tento postup přerušili - v září proto, abychom vás seznámili s hlavními závěry z dosavadní činnosti sněmovních kroužků v celé naší zemi, v říjnu proto, aby vás diecézní moderátor sněmu informoval o diecézním setkání animátorů sněmovních kroužkům, poděkoval všem účastníkům kroužků a povzbudil i další křesťany k účasti na sněmovním procesu. Mezitím vyšly dva články v Perspektivách (příloha Katolického týdeníku) č. 10 a 11 od dr. Libora Prudkého z analytické sekce přípravného výboru sněmu, které vám velmi doporučujeme. Také znovu připomínáme internetovou adresu diecézních sněmovních stránek www.gybon.cz/~snem_hk, kde najdete jak souhrn podnětů ze sněmovních kroužků, tak i řadu dokumentů a podkladů s celostátní platností.

A nyní tedy opět čteme ze zápisů sněmovních kroužků, tentokrát odpověď na otázku "Jak vidí církev ti, kdo žijí mimo ni? Čeho si na ní váží a čeho ne?".

- Osobní kontakt je nezastupitelný. Lidé se cítí opuštěni, čekají na dobré slovo.

- Nevěřící se cítí být zraněni naší pýchou a nadřazeností.

- To, co chceme prezentovat, musíme být.

- Slyšet názor okolní společnosti nám může pomoci být vůči ní srozumitelnější, dokázat s ní komunikovat, neodsuzovat ji, nýbrž zkoumat, zda nemá v něčem pravdu.

- Měli bychom se ptát, jak světu prospíváme.

- Problém církve je v tom, že nevěřícímu nenabízí řešení jeho životních problémů.

- Ve společnosti, která se zajímá jen o úspěšné, by se církev měla zaměřovat na průměrné, pomáhat slabým.

- Nevěřící vnímají jinak církev jako instituci, jinak jako farnost a jinak jako jednotlivce.

- Dnešní církev tomuto světu není zcela srozumitelná, nedovede hledajícím lidem přiblížit křesťanské pravdy.

- Občané v církevním majetku nevidí např. dary našich věřících předků. Je důležité, aby život farnosti a její ekonomické záležitosti byly zveřejněny v médiích.

- Ti, kdo žijí mimo církev vidí v církvi omezování osobní svobody, ale přiznávají, že víra vede lidi k morálnímu životu, což taky od věřících očekávají. Vidí chyby a každé selhání tvrdě kritizují. Očekávají spolehlivost až dokonalost u věřících.

- Domnívám se, že v církvi vidí pouze běžnou lidskou instituci o jejímž významu pro pozitivní rozvoj lidské společnosti mnoho nevědí. O církvi jako prostředku k dosažení osobní spásy (nebo dokonce spásy celého světa) pochybují, respektive jej zcela vylučují. Usuzují, že na vše si člověk může svými lidskými schopnostmi a silami stačit sám. Někteří tuší, že by církev mohla přispět k řešení problémů společnosti v oblasti morálky. Vývojem po roce 1989 jsou do značné míry zklamáni a jsou názoru, že církev svou šanci promarnila. Jde jí jen o majetek a získání moci. Všeobecně ale i nevěřící uznávají a oceňují život poctivých věřících, zejména činy vykonané z lásky k bližním (Jan Pavel II, Matka Tereza, Maxmilian Kolbe a další). Omyly a hříchy, které byly v minulosti ve jménu církve spáchány nejsou ještě odčiněny. Náprava bude možná dlouhodobou činností a obětmi poctivě smýšlejících a žijících křesťanů.

- V kostele není příliš cítit vstřícné přijetí příchozích. Nevšímavost, studená a neosobní atmosféra.

- Zastaralost prostředků, jimiž církve oslovují dnešní lidi. (Zčásti se dá jistě odůvodnit věkovým průměrem kněží. V kázáních leckdy chybí spojení slov Bible s problémy současného života. Kněžské semináře ovšem zaznamenávají odliv studentů. Někteří ze sněmujících by se přimlouvali za hlubší revizi koncepce KTF.

- Majetek církve, který je trnem v oku veřejnosti, se pro ni pomalu stává přítěží.

- Církev kolem sebe často staví hradby a málokdy se angažuje pro širokou veřejnost (tzv. kostelní způsob života).

- Je zapotřebí proniknout do světského tisku i jiných médií - signály o zájmu z jejich strany tu jsou.

- Pojem "církev" komunismus zničil, význam zdevastoval, je třeba rehabilitovat u nás obsah pojmu "církev" pro širokou veřejnost.

- Církev zapomněla, že jejím hlavním posláním je být znamením pro svět, být tu pro druhé. Měla by k tomu křesťany vést, k tomu je povzbuzovat a oceňovat je spíše podle jejich života a jejich ovoce, než podle počtu účastí na mších a délkách modliteb. (Příklad: Rodina, kde se muž se ženou mají rádi, jejich prioritou nejsou peníze ani kariéra, mají otevřený, zdravý rostoucí vztah a mají několik dětí, je znamením pro dnešní konzumní svět s rozsáhlou devastací rodinného a kulturního života. Kultura života je světlem v civilizaci smrti. Orientace na druhé je znamením tam, kde vládne egoismus. Ve světě konzumu je velkým znamením, když někdo není závislý na majetku, penězích a společenském postavení. Velkým světlem jsou ti, kdo se nezištně angažují pro druhé, zvláště pro nevěřící.)

- Slyšíme výtku, že po morální stránce jsme jako ostatní (nevěra, chamtivost, lež, nemravnost).

- Mediální působení ve světě mohou účinně realizovat jen opravdové osobnosti. Je třeba zvážit, zda je konkrétní osoba, či mediální prostředek, opravdu schopna působit pozitivně a ne jen zabírat čas a dělat medvědí službu.

- Svět kolem nás má určitě zájem o duchovní otázky, ale má odpor vůči institucím.

- Obraz církve pro lidi mimo ni je zkreslený. Je třeba ho navenek změnit, orientovat se na hlavní věci, podružné dát bokem.

- Chtěl bych být v takové církvi, o které můžu říct: "Ano, to je dobrý podnik." Církev v očích okolního světa by měla působit přitažlivě, hodnota jejich "akcií" by neměla klesat. Na věci, které působí pohoršení v očích nevěřících nebo členů jiných církví, je třeba aktivně upozorňovat biskupy apod. Každý laik by se měl razantně ozvat, objeví-li se v církvi skutečnost, která jeho nebo ostatní pohoršuje.

- Někteří jednotlivci (na prvním místě prof. Tomáš Halík) požívají všeobecné společenské autority.

- Chtěla bych, aby církev byla i zvenčí vnímána radostně, a ne jako dosud negativně. Ne jako spolek bláznů, ale aby se křesťané těšili všeobecné úctě.

připravil Jaromír Matěna

---