Listujeme
v zápisech sněmovních kroužků (IKD 7/1999)
Možná jste si v minulém čísle IKD
v odpovědi našeho biskupa Dominika přečetli, že sněmovní kroužky podle
jeho názoru mohou napomoci k vytváření potřebných podmínek
k uskutečňování důležitých úkolů v diecézi. Také při návštěvě našeho
sněmovního kroužku "Na cestě" zdůraznil pan biskup přínos sněmovních
kroužků. Ve farnostech tak vznikají ohniska setkávání a komunikace mezi lidmi.
Právě tak je důležité, když si lidé uvědomují, že i oni tvoří církev, a zamýšlejí
se nad církví, jejím posláním a její podobou. Ocenil také potřebnou míru
kritičnosti a otevřenosti. Kéž jsou tato slova našeho biskupa uznáním i
impulsem vám všem, kteří se sněmovním kroužkům aktivně věnujete, a třeba i
inspirací pro další čtenáře IKD.
Dnes vám v tomto duchu poprvé nabízíme některé
myšlenky ze sněmovních kroužků. Určitě tu najdete jak názory, nad nimiž vaše
srdce zaplesá, tak ty, které vás nadzvednou ze židle. Pozor - to je právě
dobře!
Církev
- Církev nese staletími evangelium, radostnou zvěst,
ke které se můžeme po odstranění všelijakých nánosů vždy vracet jako k
životodárnému prameni. Církev je společenství, která zakládal a oživuje Kristus
ve dvoutisícileté kontinuitě a tradici.
- Koncil výrazně posunul chápání církve. Důraz na církev
jako Boží lid, jako na společenství s aktivní účastí všech. Chápání církve jako
svátosti pro svět. Znovuobjevení odpovědnosti církve za svět.
- Posláním církve je být znamením pro svět, "jít
do celého světa, získávat učedníky, křtít je ve jménu Otce, Syna i Ducha
svatého a zachovávat vše, co jí přikázal". Církev a její představitelé se
málo soustředí na toto své základní poslání, jednotliví křesťané jsou si ho
málo vědomi.
- Církev se často zužuje na osobní přijetí svátostí,
ale každý si jde svou cestou.
- Pro církev je důležité úsilí jednotlivce. Jeden
obohacuje druhého a tím i celou církev.
- Líbí se mi, když církev jedná jako Kristus.
- Všechno pozitivní vyplývá z přítomnosti Krista v
církvi, z toho, že se k ní přiznává přes všechny její nedostatky a dějinná
selhání.
- Církev i přes veškeré zatemňování, zkreslení a
přizpůsobování zprostředkovává světu Krista a jeho poselství.
- V církvi mi vadí neupřímnost k sobě, neochota
slyšet nebo dokonce hledat pravdu.
- V církvi jsou tolerovány a někdy i vysloveně
podporovány okrajové až patologické formy zbožnosti, a to i kolektivní
(sektářství, mariánské hnutí Dona Gobiho, shon po apokalyptických předpovědích
a zjeveních apod.) na úkor vzdělávání, kultivace a zdravých forem zbožnosti.
Křesťanský život
- Nejpodstatnější je být lidmi víry, naděje a lásky.
Mít uspořádané vztahy, hezkou rodinu, žít kultivovaný hodnotný život. Být
vnitřně pravdiví. Snažit se být světlem svým životem.
- Nejdříve potřebuji poznat Boha, jak působí v mém
životě, jaký je, poznat sám sebe, a teprve pak budu schopen o církvi mluvit,
kritizovat ji a aktivně v ní působit.
Změna musí začít u nás samých, v naší farnosti, a
možná se později změní i církev samotná. Biskupové si změnu přejí, ale bojí se
toho, co na to řeknou lidi, proto potřebují slyšet naše názory a požadavky.
- Celý život se má žít v modlitbě. Modlit se aktivně,
prací a vše rozhodovat s Bohem. Je ale rozdíl od modlitby a rychle odříkaného
Zdrávas.
- Koncil zdůraznil, že každý člověk získává křtem
podíl na kněžské, prorocké a pastýřské službě a tak i poslání. Je povolán. To
dává šanci k prohloubení vlastní odpovědnosti a aktivnímu podílu každého na
životě a poslání církve.
- Vytváří se falešný dojem, že těžiště duchovního
života manželů a rodiny je v kostele. Úplně chybí vnímání a prožívání rodiny
jako "domácí církve" (viz Familiaris consorcio), důraz na modlitbu v
rodině, předávání víry v rodině apod. To často vede i k narušení vztahů v
manželství a k "duchovním útěkům" z rodiny.
- Měl by být rozdíl mezi křesťanským a nekřesťanským
podnikatelem? Křesťanský podnikatel by neměl být především hodný, nýbrž
spravedlivý. Podnikání je především o penězích a na to nelze zapomínat.
- Boží volání přichází v životě několikrát a člověk
ví. Častokrát jsem byl v životě přesvědčen, že se jedná o Boží volání, ale pak
jsem zjistil, že se jedná o špatnou cestu.
- Jak žijeme, máme-li dobré vztahy v rodině, jsme-li
dobrým příkladem, jsme jakousi buňkou Božího království.
Příště by mohlo dojít na některé podněty
z oblastí "Vnitřní uspořádání církve",
"Církev jako společenství, komunikace
v církvi", "Církev jako prostor svobody". Více můžete najít
na internetové stránce www.gybon.cz/~snem_hk.
Jaromír Matěna