Jsme rádi, že se naše nabídka na společné sněmování setkala s pozitivním ohlasem. Uveřejňujeme dnes první dopis a těšíme se na Vaše odpovědi.

Redakce

Vážená redakce časopisu Okno,

děkuji Vám, že jste dali možnost vytvořit pomoci časopisu Okno velký sněmovní kroužek i nám, ostatním. Tady jsou mé odpovědi na uvedené otázky v časopise Okno č. 5:

Co v mém životě až doposud znamenala církev?

V různých etapách mého života pro mě znamenala církev: v dětství a mládí spíše plnění přání rodičů, potom nutná povinnost, neměla jsem osobní kontakt s knězem ve farnosti, byli jsme si vzdáleni. V posledních devíti letech jsem církvi vděčná za statečnost a znamená pro mě hodně pozitivního.

Co mě v církvi naplňuje radostí a co mě netěší?

Radostí v církvi mě naplňuje pravdivost žití podle evangelia některých, hlavně mladých kněží. Mám radost, že i my, laici, se můžeme podílet na životě v církvi. Jsem ráda, že v církvi mají místo jednotlivci.

Netěší mě, že kněží stále ubývá, a tím jsou přetěžováni stávající kněží a je ohrožen jejich duchovní život. Jsou uspěchaní, což se projevuje na životě farnosti. Bylo by vhodné najít více prostoru pro teologicky vzdělané laiky, ochotné pro práci v církvi.

Jak hodnotím církev v období komunistické vlády - jak u nás obstála?

V době komunistické vlády jsem bohužel neměla příležitost, anebo jsem příležitost nepostřehla, abych se zapojila do aktivního, v omezených možnostech, církevního života. Myslím, že se církev chovala v době komunistické vlády velmi opatrně, ale měla pro to své důvody. Jsem šťastná, že přišel rok 1989 a církev se mohla plně projevit. Samozřejmě, že i církev - lidé, kteří se podílejí na životě v církvi, udělali chyby. Ale přesto chci zdůraznit, jak jsem šťastná, že můžeme mít doma bibli, že se vydávají knihy o víře, o svědectví víry, časopisy. Je zarážející, že i někteří křesťané chválí levicově orientované strany. Vždyť to, že máme svobodu vyznání, je ohromné. To, že se nemusíme přetvařovat, že ano je ano, a ne je ne. Ale život ve svobodě nese s sebou i odpovědnost za naše vlastní chování, a to mnoho z nás neunese.

Jak vidí církev ti, kdo žijí mimo ni? Čeho si na ní váží a čeho ne?

Většině lidí, žijících mimo církev, je církev lhostejná. Sdělovacími prostředky je jim církev podávána mylně, snad jako společnost, která má za úkol pomáhat postiženým, nebo společnost, které jde především o majetek. Myslím si, že lidi, žijící mimo církev, oslovuje nejvíce osobní život křesťana, který je hrdý na své křesťanství, má odvahu žít podle evangelia a umí žít s věřícími i nevěřícími v pokoji a lásce, respektuje jejich svobodu. Nejvíce nevěřící odrazuje náš „dvojí“ život. Jiný v neděli, jiný v ostatní dny, a také naše „vlažnost“. I když jsme často nevěřícím směšní svou vírou, pokud v sobě máme odvahu opravdově žít křesťansky, žít v radosti, přitahujeme nevěřící, a oni přemýšlí, proč máme v sobě radost, a začínají si nás vážit.

Edita Moravcová

Postřehy ze setkání animátorů sněmovních kroužků pražské arcidiecéze, jak je zachytil moderátor kroužků Jiří Černý v Arcidiecézním zpravodaji č. 6 / 1999

Modré materiály jsou přijímány vcelku kladně. Opakovala se námitka, že některá témata jsou příliš složitá či příliš intelektuální, příliš teologizující, otázky málo konkrétní. Zazněl názor, že vybrané otázky jakoby ignorují palčivé problémy dneška.

Opakovaně zazněla zkušenost s rozpačitým přístupem duchovních ke sněmu. Někde tato rozpačitost způsobila, že dodnes není kroužek založen, i když by mezi věřícími zájem byl. Jinde již kroužek dávno působí i přes tento rozpačitý postoj duchovního.

Potěšitelné je, že v řadě případů sněm způsobil oživení farnosti. Nebyla ojedinělá zkušenost, že sněmovní kroužek je jediným kroužkem ve farnosti, jedinou platformou pro scházení se věřících mimo bohoslužby. Někde je kněz motorem debaty, jinde ji přece jen brzdí, ať už svou pouhou přítomností, kdy jakoby bránil větší otevřenosti v projevení názorů, nebo přílišnou aktivitou, kdy jakoby bral účastníkům vítr z plachet.

Živým tématem se stala otázka anonymity. V přímé návaznosti na setkání diecézních moderátorů jsme uspořádali improvizované hlasování k této otázce. Jak dopadlo? Při publikování v médiích bylo 28 animátorů pro zachování anonymity - to znamená neuvádět, z které farnosti jsou tyto konkrétní odpovědi, 14 animátoru bylo pro adresnost, 18 se zdrželo hlasování. Otázka, zda mají biskupové vědět, z které farnosti který názor pochází, dopadla jednoznačněji. Jen 3 animátoři byli pro zachování anonymity i vůči biskupům, 51 se vyslovilo pro to, aby biskup věděl, odkud který názor pochází, 6 animátorů se zdrželo. Na poslední otázku, zda anonymita způsobí větší otevřenost debat, hlasovalo 25 přítomných kladně, 9 záporně, 26 se zdrželo.

Výše zmiňovaná různorodost je charakteristickým prvkem jak tohoto setkání animátorů, tak probíhajícího sněmovního procesu vůbec. Znamená velké bohatství i nemalé potíže. Církev je tu pro každého, a zrovna tak sněm. Z toho vyplývá, že se zřejmě nikdy nepodaří vymyslet něco tak, aby reakce byly naprosto jednoznačně kladné či negativní. A učí-li nás sněm akceptovat druhého v jeho jiném názoru, v jeho jiné životní situaci a jeho jinou životní a církevní zkušenost, plní své poslání na výbornou.

Zadáno pro náš velký sněmovní kroužek

V každém čísle Okna Vám nabídneme několik otázek probíraných na setkáních sněmovních kroužků. Budeme moc rádi, když nám do redakce pošlete Vaši odpověď na jednu či více otázek. Odpovědi zpracujeme a postupně uveřejníme jako podnět pro ostatní.

Téma: Kristovo tělo, Otče náš

1. Mluví se o významu církve pro společnost. V čem vidíte opravdu nezbytnou úlohu církve Vy? Známe mrtvé farnosti, známe v dávných i nedávných dějinách chyby v životě církve. Můžeme i skomírající farnosti a chybující křesťany chápat jako součásti Kristova těla? Pokud ano, co to pro ně znamená? Pokud ne, čím vlastně jsou?

2. Když říkáme v modlitbě Páně slova „Otče náš“, koho tím myslíme? Pokusme se to vysvětlit.

Příprava Plenárního sněmu katolické církve

Jáhen Bruno Borski se narodil 24. ledna 1938 v Karviné - Fryštátě. Po studiu na Vysoké škole báňské v Ostravě pracoval v letech 1961 - 1970 na ocelárně Nové huti jako provozní inženýr. V letech 1971 - 1980 byl vědeckým pracovníkem ve výzkumném a zkušebním ústavu Nové hutě v Ostravě - Kunčicích. V dalších letech pracoval opět jako směnový inženýr na ocelárně Nové hutě.

Po studiu na Cyrilometodějské teologické fakultě Univerzity Palackého v letech 1990 až 1994 a potřebné duchovní formaci v semináři olomouckého arcibiskupství byl v roce 1994 vysvěcen na jáhna. Po vysvěcení byl ustanoven trvalým jáhnem ve farnosti Karviná. Od roku 1996 je členem městského zastupitelstva v Karviné. Dne 1. května 1999 byl jmenován moderátorem Plenárního sněmu katolické církve pro ostravsko - opavskou diecézi.

Sestry a bratři v Kristu!

Již více než dva roky probíhá v naší církvi příprava plenárního sněmu. V rámci sněmovního procesu byly ustanoveny sněmovní kroužky, v nichž by měla probíhat svobodná diskuse k tomu, co souvisí s blahem církve. Už během přípravného procesu by mělo docházet k oživení církve i k pozitivnímu ovlivnění v duchovní rovině společnosti. Je tedy potřebné shromažďovat co nejvíce podnětů od nás věřících i od celé společnosti a po systematické analýze formulovat otázky, které budou předloženy plenárnímu sněmu k řešení.

Na setkáních sněmovních kroužků jsou vítáni všichni, kteří se chtějí vyjádřit k řešení současných problémů církve. Vedení sněmovních kroužků je svěřeno animátorům, které řídí diecézní moderátor. Ten pak zpracovává výsledky jednání kroužků a předává je přípravné komisi sněmu. Práce sněmovních kroužků je rozdělena do tří fází: formační, přípravná a sněmovní.

Formační fáze

Úkolem formační fáze je seznámit se s obsahem nejdůležitějších koncilních dokumentů, meditovat a diskutovat o nich.

Sněmovní kroužky postupně dostanou pracovní materiál, který sleduje dvě hlavní linie: A) Hlavní témata II. vatikánského koncilu a B) Velké jubileum roku 2000, tj. roku Nejsvětější Trojice. Pro další léta budou připravena témata O církvi, O liturgii a O Božím zjevení.

Přípravná fáze

Ve přípravné fázi se bude ve sněmovních kroužcích provádět průzkum názorů jejich členů. Průzkum se bude týkat i lidí, kteří chtějí spolupracovat na sněmovním procesu. K tomu v první polovině příštího roku zpracuje přípravná komise zvláštní dotazník. Cílem průzkumu bude určit pořadí otázek pro jednání sněmu a s tím související vypracování sněmovních předloh. Rovněž budou připraveny tématické materiály na základě analýzy „Co nového přineslo koncilní a pokoncilní učení“, které dostanou sněmovní kroužky v roce 2000.

Sněmovní fáze

Ve sněmovní fázi budou kroužky připomínkovat projednávané předlohy. Jejich reakce budou zohledněny v konečném usnesení sněmu.

Sněmovní kroužky v naší diecézi

V současné době pracuje v ostravsko-opavské diecézi 53 kroužků; další vzniká ve Vítkově. Nejvíce sněmovních kroužků bylo ustanoveno v děkanátech Nový Jičín (14), Ostrava (12) a Opava (8). V děkanátech Bruntál a Jeseník dosud nepracuje žádný kroužek. V diecézi proběhnou dvě setkání animátorů, a to počátkem září a v závěru roku, ve dvou až třech skupinách podle děkanátů. Na těchto schůzkách zhodnotí moderátor s animátory činnost kroužků, bude dohodnuto, jak vyhodnocovat diskuse a předávat zprávy pro přípravný výbor.

Zasedání pastorální sekce

Dne 10. května 1999 se uskutečnilo v Praze zasedání pastorální sekce přípravné komise plenárního sněmu. Pozornost se zaměřila na zhodnocení prvních zkušeností s využitím „Materiálů pro setkávání sněmovních kroužků v roce 1999“ a „Metodikou pro vedení sněmovních kroužků“.

Pastorační sekce se rovněž zabývala zprávami o praxi modliteb za sněm z jednotlivých diecézí z Čech, Moravy a Slezska. Z přednesených zpráv vyplynulo, že ve všech diecézích se věřící modlí na úmysl sněmu. V naší diecézi je intenzita a forma modliteb různá. Někde se věřící modlí za zdar sněmu přede mší svatou a v přímluvách, jinde zase po mši svaté a při setkávání kroužků. Někteří věřící se modlí za sněm i soukromě.

Velká pozornost byla věnována přenosu informací ze sněmovních kroužků do přípravné komise sněmu. V kroužcích vzniká velké bohatství informací, návrhů, podnětů a iniciativ, které by bylo škoda nevyužít. Ovšem jednotné zpracování zápisů z jednání sněmovních kroužků bude možné až po delší době.

Uvažuje se s ukládáním zápisů na samostatnou internetovou stránku, aby k nim jednotlivé kroužky měly přístup. Zápisy budou také využívány v analytické, tématické a informační sekci přípravné komise sněmu. Nejvýznamnější poznatky by měly být publikovány jak v celostátním tisku (Perspektivy) , tak i v diecézních časopisech. Analytická sekce připravuje definitivní verzi dotazníku, který bude sloužit pro vypracování Metodiky zpracování zápisů.

Závěrem

Potřebnost svolání sněmu katolické církve je nepochybná. Je zapotřebí vykonat hodně přípravné práce, aby sněm naplnil naše očekávání. Všichni můžeme k tomu přispět našimi návrhy, podněty i konstruktivní kritikou. Pomůžeme tak řešit problémy v církvi, kterých vždy bylo, je a bude dostatek.

Sněmovní proces představuje největší občanskou aktivitu po roce 1989. Využijme proto možnosti svobodně projevit své názory, náměty i kritiku na půdě církve, aby lépe a účinněji hlásala Boží poselství, a tak zaujímala ve společnosti stále významnější místo.

Ing. Bruno Borski, CSc