Listujeme v zápisech sněmovních kroužků (IKD 9/1999)

Upozorňujeme animátory sněmovních kroužků na setkání animátorů, které se uskuteční v sobotu 16. října od 10 hodin v budově Nového Adalbertina v Hradci Králové. Ještě dostanete pozvánku.

A nyní už potřetí listujeme v zápisech ze sněmovních kroužků. Pro dnešek jsem vybral odpovědi na dvě otázky z doporučeného materiálu pro sněmovní kroužky.

Máte dojem, že církev ve vašem okolí, ve vaší farnosti nebo v celé diecézi musí udělat nutně některé změny, aby byla plněji Božím lidem? Které? (A k tomu doplňující otázka: čím se bude církev vždy lišit od jiných společností? A jak jsou tyto odlišnosti přijatelné dnešním mladým lidem? )

- Je smutné, že v naší farnosti, až na malé výjimky, nemají věřící zájem o vytváření společenství a setkávání se.

- Slabá komunikace uvnitř farnosti. Možnost setkávání farníků i mimo liturgii.

- Ano, církev v našem okolí musí nutně udělat některé změny. Investovat do vzdělání laiků, ne do oprav nepotřebných kostelů a budov. Přesunout hmotné zajištění na laiky, včetně právních pravomocí - vytvoření jakési funkce "starosty" farnosti.

- Vést mladé lidi a konvertity po delší dobu (společenství, klub mládeže).

- Snížit náklady na údržbu památek a více prostředků věnovat na rozvoj křesťanského školství a výchovu křesťanských pedagogů. Pro rozvoj evangelizace a katecheze zapojit tyto odborně školené laiky do duchovní zprávy v rámci vikariátů jako placené pracovníky.

- Je zde problém starých a mnohde nemocných kněží, kteří přetrvávají ve farnostech, nerozumí problémům farníků, nerozumí často dětem, učí náboženství nesrozumitelně, příliš se nedovedou přiblížit dětem.

- Starší kněží se slouží zbytečně moc mší za neděli, třeba jen pro tři lidi v kostele. Tento problém by se dal řešit jinak, ale pan farář říká, že dokud bude on zde, nic se nebude měnit.

- Jako hlavní problém naši farnosti, našeho národa a možná i naši doby se jeví skutečnost, že lidi se odcizili od Církve i od Boha. Myslíme si že hlavní příčinou toho je náš špatný příklad, naše hříchy a chyby, nedokonalosti, neochota obětovat se a naše sobectví. Musíme přetvořit nejprve sami sebe, aby jiným "zachutnalo" náležení do církve, aby je potěšilo, že jsou Božím lidem. Musíme ne hlásat, ale naplno žít radostnou zvěst.

Je známo, že na kněze je kladeno zpravidla tolik požadavků, že je nemůže všechny zdaleka naplnit, i kdyby sebevíc chtěl. Pokuste se tedy sepsat, které jsou podle vás hlavní požadavky na kněze, jejichž naplnění zajistí, že jeho funkce bude mít skutečně smysl, a to jak pro Boží lid, tak pro ostatní svět?

- V budoucím století bude třeba, aby kněží byli dobře připraveni na práci misionářů, aby měli kvalitní duchovní formaci a své solidní vzdělání si mohli stále doplňovat. Především aby znali práci v týmu, ve kterém jako vedoucí budou spolupracovat s laiky. - Aby nepodceňovali vzdělání a vzdělávání laiků, považovali je za šance k růstu duchovního života farnosti.

- V duchovní rovině otec, v záležitostech světa bratr.

- Věnovat co největší péči výběru a výchově kandidátů kněžství. Na druhé straně vyřešit bolestný problém působení starých kněží, kteří již nemají předpoklady pro zastávání úřadu.

- Kněží neznají a neuznávají biskupy, odvykli si biskupa poslouchat (např. nečtou ani pastýřské listy).

- Kněží nedůvěřují laikům, nepodporují farní a ekonomické rady, nechtějí nic od laiků, ale také jim kromě sloužení mše nic nedávají.

- Od biskupa očekáváme větší rozhodnost ve vztahu ke kněžím a jejich formaci, kterou většina kněží podceňuje, podporu laických aktivit ve farnosti, doporučení faráři, aby pozval do farnosti cizí kněze na duchovní obnovu apod.

- Farář je tím, kdo svátostmi slouží farnosti. Proto hlas farnosti má mít větší váhu při jeho ustanovování.

- Kněz by měl mít více času ne své pastorační poslání, na přípravu hodnotných promluv apod.

- Věřící, kteří k tomu mají předpoklady, by měli mít na starosti nemocné a staré lidi, doprovázení nově pokřtěných. Také práce s dětmi a mládeží by pro kněze neměla být břemenem, na zajištění různých společných akcí by se měli podílet velkou měrou laici.

Jaromír Matěna

---