ROZHOVOR
s...
Panem
Františkem DVOŘÁKEM, 42 let, (dlouholetým a zasloužilým ministrantem v
Třebotově), ženatým,
AVE
: Přikládáš nějaký význam chystanému českému církevnímu sněmu? Pokud
ano,jaký, pokud ne, proč?
F.
D.: Nepřikládám. Mám k tomu dva důvody. Prvním z nich je zcela administrativní
přístup těch, kteří sněm svolávají. Není to tak dávno, co v
Katolickém týdeníku vyšel článek o sněmu (bohužel jsem si ho zapomněl
vystřihnout), který se vůbec nelišil od dopisů, které mi posílá do zaměstnání
ministerstvo. Hýřilo se to v něm výrazy jako komise, subkomise, koordinátor,
animátor, termíny, materiály, zasedání, zápisy... Druhý důvod je více osobní.
Pozoruji totiž, že existuje určitá skupina lidí, která prožívá církev jako
ideální pole své působnosti; kde se může prosadit a seberealizovat. Tato
skupina je vždy u všeho, tedy samozřejmě i u sněmu. Mám s nimi vlastní
zkušenosti a nedovedu si představit, že opět bude zasedat v nadkomisích a
ústředních komisích a zpracovávat byť dobře míněné podněty zdola.
Je možné, že všechno vidím moc černě, ale abych mohl pro sněm zapalovat druhé,
musel bych sám hořet, což se mi nedaří.