Plenární sněm katolické církve v ČR

Vážení přátelé, vytvořila již vaše Kolpingova rodina diskuzní kroužek k chystanému Plenárnímu sněmu? Jste zapojeni do kroužku ve své farnosti? Předkládáme několik informací, které jsme přejali z olomoucké diecéze.

Církev není nehybnou institucí, ale živým orgánem spásy. Vyvíjí se, očišťuje se a posvěcuje. Duch svatý vede jednotlivé věřící i celý Boží lid k dokonalosti a učí ho moudrosti. Pomáhá nalézt reálné prostředky, jak tohoto cíle v konkrétních situacích dosáhnout. Mění-li se svět, mění -li se okolnosti, je třeba změnit i prostředky. Cíl zůstává stejný - spása člověka.

Na změněné podmínky života společnosti reaguje církev jako celek při všeobecných sněmech (ekumenických koncilech). Naposledy se tak stalo v letech 1962-1965 při II. vatikánském koncilu. Na něm došlo k výrazné změně v pohledu církve na mnoho různých skutečností.

Známe dobře tyto nové podhledy? A přijali jsme je za vlastní? Tedy: žijeme je? Česká církev s lítostí konstatuje, že vůči odkazu II. vatikánského koncilu má mnoho dluhů. Proto prvním krokem církve při sněmovním procesu musí být upřímná touha poučit se. Potom bude nutné se ptát, jak toto obecné určení uskutečňovat ve specifických podmínkách našich diecézí.

Cílem plenárního sněmu je nejen vydat nové normy pro řízení pastorace, usměrnění mravů a navození církevní kázně (při respektování norem obecného církevního práva - partikulární právo), ale i stanovit, co považuje místní církev za vhodné pro vzrůst víry, samotným sněmovním procesem i tuto duchovní obnovu (nová evangelizace).