14. ledna jsme se sešli v počtu dvaadvaceti účastníků nad tématem „vyučování náboženství“. Naše pozvání přijalo několik hostů (paní Iva Molnárová z Katechetického centra, paní Alena Polívková, která sama učí náboženství ve Všestarech, P. Pavel Boukal), další se omluvili (sestry Mária a Magdalena pro velmi pozdní dobu konání, P. Tichý, paní Marcela Němečková, paní Dvořáková, sestra Marie Hušková). Setkání proběhlo v srdečné a přátelské, a přitom otevřené atmosféře. Nejprve se všichni, kdo měli zájem, vyslovili k obecnému smyslu, významu a cíli výuky náboženství, ve druhé části jsme sbírali konkrétní postřehy a zkušenosti, na závěrečnou diskusi už zbylo méně místa, než by bylo asi potřebné. Myslím, že se účastníci shodli na tom, že je dobře, že jsme toto téma otevřeli a hovořili o něm. Trošku mne jen jako animátora kroužku mrzelo, že je neslyšeli právě ti, kdo naše (a nejen naše) děti učí a učit budou. Zápis z kroužku je jim samozřejmě k dispozici. Závěry rozhovoru nelze asi stručně shrnout, snad jen několik hlavních myšlenek.
·
Paní
Molnárová stručně informovala o rozlišení školní a farní katecheze, typických
obtížích katechetů, současných učebních pomůckách. Vyzvala, pokud se nám něco
nelíbí na katechezi, abychom se nebáli oslovit vyučujícího, a poskytli mu tak
zpětnou vazbu, případně informovali i faráře, který má za katecheze ve farnosti
zodpovědnost.
·
Výuka
náboženství by měla obsahovat složku vzdělávací (aby nešlo jen o mlhavé
povídání) i výchovnou (aby nešlo jen o suchá fakta)
·
Zásadně
důležitý se nám zdá příklad celého života vyučujícího, života z víry. Měl
by být osobnost a předávat svěřencům především svou vlastní zkušenost života
s Bohem.
·
Rodiče
jsou „první a hlavní vychovatelé svých dětí“ a jedním z jejich hlavních
úkolů je „učit děti poznávat a ctít Boha a milovat bližního“. Tento jejich úkol
nikdy nemůže bezezbytku nahradit výuka náboženství. Rodiče by to měli mít na
paměti.
·
I
katecheta by měl vědět, že jeho úkolem je napomáhat rodičům v tomto jejich
úkolu, měl by se zajímat o rodiny dětí, které vyučuje, znát duchovní život lidí
žijících ve světě a snažit se respektovat spiritualitu a názory rodičů. Měli by
tak být spolupracujícími partnery.
·
Katecheté
(stejně jako vlastní rodiče) by měli z dítěte vychovávat osobnost, která
bude zralá, odpovědná za sebe i za druhé, svobodná. Dítě by mělo postupně
získat vlastní zkušenost s Bohem a poznat hodnotu života s ním. Mělo
by hledat a naplňovat své poslání v životě. Katecheta i rodiče by měli
s rostoucím věkem dítěte stále více respektovat jeho osobnost a jeho
vlastní životní cestu a spiritualitu.
·
Je
potřebné vést děti k Bibli, předat jim nejen konkrétní poznatky, ale ještě
více vztah k Bibli.
·
Je
potřebné vést děti ke komunikaci, vytvářet z nich společenství, učit je
vztahům.
Dále poznamenávám, že je připravena „pozitivní
mozaika“ o církvi a členové kroužku ji mají do 28. ledna obodovat.
Za zmínku o liturgické hudbě a zpěvu
v katedrále ve zprávě o našem sněmovním kroužku v Informacích č. 101
reagoval katedrální varhaník pan Jiří Strejc. Nakonec jsme se s ním
domluvili na setkání zájemců o toto téma, které se uskuteční ve čtvrtek 28.
ledna od 19.30 u nás doma. Tuto možnost velice vítáme a panu Strejcovi jsme
vděčni za jeho vstřícnost.
Další setkání sněmovního kroužku se uskuteční
v postní době ve čtvrtek 25. února. Rozhodli jsme se jej tentokrát
nepojmout jako diskusní, ale vtisknout mu podobu kajícího modlitebního
shromáždění. Jsme si vědomi, že nestačí jen o problémech hovořit, ale že je
nutné s nimi předstoupit před Boží tvář. Každý z nás má odpovědnost
před Bohem nejen sám za sebe, ale i za druhé: za rodinu, společenství, farnost,
církev, město, stát apod. Každý člen kroužku je vyzýván, aby si připravil jeden
krátký úryvek z Písma, který by byl základem pro krátkou tichou meditaci a
uzavírající modlitbu, kterou také vysloví. Z takovýchto bloků, případně
doplněných ještě společným zpěvem, bude složeno celé kající shromáždění. Koná
se tentokrát v liturgickém prostoru: v kapli Nového Adalbertina od
19.30.