Téma: Tělo Kristovo, Otče náš

V čem vidím nezbytnou úlohu církve?

Chceme-li objektivně hodnotit význam a nezbytnou úlohu církve pro lidskou společnost v dnešním světě, musíme církev nejdříve dobře poznat. Současné informace o církvi jsou totiž často mylné, neúplné i protichůdné. V nicejsko-cařihradském vyznání víry se modlíme: „Věřím v jednu, svatou, všeobecnou, apoštolskou církev...“. Věříme-li tedy skutečně ve svatou církev, je zde nutný předpoklad, že ji také milujeme. Abychom však mohli někoho opravdově milovat, musíme ho nejdříve poznat. Mnozí církev nemilují, odmítají ji nebo jí dokonce pohrdají, protože ji dobře nepoznali. Stejně tak mnozí v Boha nevěří, protože Ho neznají, a když Boha neznají, nemohou jej ani milovat.

Církev - to jsem já, ty, my všichni, lid Boží, živý organizmus, tajemné tělo Kristovo. Tak jako každé lidské tělo je složeno z velikého množství živých buněk, tak i každý z nás je živou buňkou mystického těla Kristova, tj. církve. A protože žijeme ve světě proto, abychom sloužili Bohu a po smrti dosáhli věčné spásy, je nejpřednější úlohou církve, tj. všech jejích údů, zprostředkování této spásy Božímu lidu. Má-li to být úkolem církve, je to přirozeně úkolem a cílem jednoho každého z nás, jako údů živé církve. A čím a jak tento vznešený úkol naplníme, to nám naznačil sv. Petr ve 2. kapitole svého 1. listu, kde mimo jiné píše: „Vy však jste 'rod vyvolený, královské kněžstvo, národ svatý, lid náležející Bohu', abyste hlásali mocné skutky toho, který vás povolal ze tmy do svého podivuhodného světla. Kdysi jste 'vůbec nebyli lid, nyní však jste lid Boží; pro vás 'nebylo slitování', ale nyní jste došli slitování...a žijte vzorně mezi pohany; tak aby ti, kdo vás osočují jako zločince, prohlédli a za vaše dobré činy vzdali chválu Bohu v 'den navštívení'."

Příkladný křesťanský život, naplněný láskou k Bohu a bližnímu, dobrými skutky, modlitbami, případně i utrpením, je proto nejlepším vzorem pro novou evangelizaci příštího tisíciletí. Ke členství v církvi přece nestačí jen křestní list, ale vzorný křesťanský život. To znamená, že žít „v církvi“ je málo. Je třeba žít „s církví“ a to naplno, aktivně, ukazovat bloudícím a hříšníkům cestu, získávat je ke křesťanskému životu, a tím k věčné spáse - k Bohu. Všichni věřící jsou přece křtem svatým začleněni do církve - Božího lidu, podílejí se na Kristově kněžství a tím nejen mají, ale musí sloužit k prospěchu celé církve, tajemného těla Kristova.

Jsou chybující křesťané součástí Kristova těla?

V každém případě: Ano! V církvi mají místo všichni. Ti dobří (svatí) aby dávali příklad; ti špatní (hříšníci) aby se na základě příkladu dobrých obrátili.

Závěr: Nejpřednější a nezbytnou úlohu církve spatřuji ve zprostředkovávání spásy Božímu lidu. Tuto spásnou úlohu církve by bylo dobré více zviditelňovat (duchovní reklama?) a ke splnění úkolu zaktivizovat, pokud možno, všechen Boží lid.

Josef Vojvodík st.

Zadáno pro náš velký sněmovní kroužek

V každém čísle Okna Vám nabídneme několik otázek probíraných na setkáních sněmovních kroužků. Budeme moc rádi, když nám do redakce pošlete Vaši odpověď na jednu či více otázek. Odpovědi zpracujeme a postupně uveřejníme jako podnět pro ostatní.

Téma: Vztah k odloučeným bratřím, Buď vůle tvá

1. Které křesťanské církve existují na území Vaší farnosti? Známe přesně jejich názvy a identitu? Co o nich vlastně víme? Co jsme už s nimi společného uskutečnili a dokázali?

2. Co máme jako křesťané dělat, jak se stavět ke světu okolo nás, abychom bili ve svém snažení pomocníky v uskutečňování Boží vůle?