Aktuality:
Setkání 1/2001
PŘÍPRAVA
PLENÁRNÍHO SNĚMU III. (témata 1999) aneb Jak to vidí naše diecéze
Jak
byste charakterizovali Kristovo dílo?
·
Církev byla dána lidstvu jako Boží záruka, že
může dojít svého cíle. Dosáhne ho, bude-li skutečnou solí.
Zárukou je Kristova přítomnost. Lidský prvek může však způsobit, že církev
nemusí být vždy a v každé době věrohodná.
·
Kristus přinesl vykoupení a založil církev.
V
čem vidíte nezbytnou úlohu církve? Můžeme i skomírající farnosti a chybující
křesťany chápat jako součásti Kristova těla?
·
Co je kritériem pro živou farnost? Chození do
kostela? Množství debat na duchovní téma? Určitě je
potřeba vhodně skloubit intenzivní službu lidem s kvalitním i
duchovním
životem. I "skrytý" příklad obyčejného života má svůj význam, dobro i
zlo se šíří duchovní cestou. Ale také nutnost společenství, vzájemného
sdělování zkušeností s Bohem i povzbuzování na cestě víry. Nanesena otázka,
proč někdy není dostatečně přetvářen eucharistií ten, kdo ji denně přijímá?
Odmítnuto pěstování vlastní dokonalosti, úsilí pouze o vlastní spásu. Je nutná
služba druhým v síle Boží (nejen vlastní silou).
·
Nezbytná úloha: hlásání radostné zvěsti věřícím
i nevěřícím.
·
Mrtvé farnosti jsou samozřejmě součástí Kristova
těla, skomírající farnosti mohou mít naději, že patří do
většího společenství, nejsou samy.
·
Úloha církve je žít mravně (být světlem), aby se
lidé ptali, kde k tomu bereme sílu. o Úloha církve je dělat něco pro
společnost, hlavně se modlit za lidi světa a vyprošovat sílu k obrácení. Kárání
mravů nepomůže.
·
Naše úloha jako církve je skutkem ukazovat
lidem, že je máme rádi, aby mohli poznat Boží lásku.
·
Úlohou církve je vykládat Písmo sv. - člověk si
nemůže myslet, že je sám chápe správně (někdo si řekne: "Stačím si
sám, čtu Písmo sv.").
·
Skomírající farnosti patří do církve -
jsou
to lidé pokřtění...
·
Skomírající farnosti patří do Kristova Těla;
tento přívlastek sám o sobě vyžaduje něco s tím dělat.
Jak
vytvořit v církvi jednotu?
·
Jednota spočívá ve stejné víře, ve stejných
svátostech a ve stejné naději v Boha. Jednota je
nemyslitelná bez řádu, bez lásky a bez oběti.
·
Základem pro jednotu je jeden Bůh, jedna víra,
jeden křest. Mají-li údy církve různé vlastnosti, úkoly nebo poslání, pak se
musí předpokládat i určitá pluralita ve věcech nepodstatných, spíše místních a
okrajových. Zaměňuje-li se vedlejší záležitost za "conditio sine qua
non", jednota je narušována.
·
Je třeba učit se pluralitě, nepodezírat druhé ze
špatných úmyslů atd. II. vatikánský koncil přinesl otevření
světu - neopouštět to návratem
k uzavřenosti ze strachu před působením Zlého, ale spíše cítit
odpovědnost za svět. Latinská mše v současném ritu je lepší variantou než
návrat k předkoncilní liturgii.
·
Jednota církve - projevuje se například jednotou
při liturgii (často se setkáváme s tím, že při mši sv. jeden návštěvník kostela
klečí, druhý stojí a třetí neví, co má dělat).
·
Každý by se měl zamyslet, jaký má dar, čím
obohatí společenství; máme rozdílnost darů; když se
lidé s různými dary a s vědomím, že je spojuje Kristus (mají společný
cíl), dají dohromady, vznikne společenství = církev.
Po
prožití určité krize přichází v předsněmovním dění opět k oživení. Je dáno
podle mého soudu) několika faktory:
·
Příprava již běží natolik dlouho, že jsou zde
první výstupy v podobě přehledů (nyní za rok 1999. Za pár týdnů to budou
přehledy za rok 2000. Lidé (členové kroužků) tak vidí, že ten jejich zápis
neskončil v koši.
·
Za tuto přípravu se postavil výrazným způsobem
sám otec biskup Antonín Liška, když vyzval kněze ve všech vikariátech. aby na
svých pravidelných měsíčních setkáních (vikariátních konferencích) probírali
sněmovní témata a zasílali mi zápis. Tím se stane pohled vyváženější (kroužky
laiků i kroužky kněží).
·
Odpadly kroužky. které byly založeny povinně
nebo které měly jen počáteční nadšení.
·
Materiály na rok 2001
jsou již (díky poučení z předchozích chyb) propracovanější, otázek
je mnohem méně (rozsah je tedy zvládnutelnější) a přitom jsou jasné a
srozumitelné (a zdá se. že zpravidla k jádru problému).
Známkou
oživeného zájmu jsou nově vznikající kroužky a „zmrtvýchvstání" některých
stagnujících kroužků. Bohu díky za to.
LETOŠNÍ
TÉMATA JSOU:
·
Duchovní situace společnosti
·
Rodina - Manželství
- Žena
·
Výchova a vzdělání
·
Kultura a inkulturace
·
Misie a mezináboženský dialog
·
Média
·
Sociální život
·
Politické společenství a mezinárodní řád
Podle
mnohých dosavadních vedoucích kroužků (jak o tom informovali na svém setkání
13. 12. 2000) má velký smysl samo o sobě už to. že se skupina lidí sejde a
mluví o aktuálních náboženských a společenských tématech. Ze se učí diskutovat,
vyjadřovat se i slyšet názory. že se učí vnímat složitost a pluralitu a jde jí
o společnou věc.
Těm,
kteří o toto dění mají zájem a neví přesně, jak na to, bych chtěl sdělit
základní informace.
Kroužek
není organizace, kterou je třeba pevně založil a stát se členem. Osvědčuje se,
když vedoucí (zpravidla s několika blízkými) založí kroužek (nahlásí svého
vedoucího a dostanou přiděleno číslo) a pustí se do práce podle témat na rok
(podrobný přehled témat rád kdykoliv komukoliv zašlu). Ve svém okolí nebo
nejlépe prostřednictvím svého faráře oznámí, kdy a kde se sejdou a hlavně na
jaké téma budou hovořit. Témata je možno vybírat libovolně podle
předpokládaného nebo zjištěného zájmu lidí, Je pochopitelné, že každé téma bude
zpravidla zajímal jiný počet a jiné složení lidí. To není na závadu. Spíše
naopak.
O
tom, k čemu došli, pak napíší zápis. V něm může být i více názorů, případně s
označením, co převažuje. Zápis je nejlépe psát na počítači. ale není na
překážku psací stroj či obyčejná tužka. Lépe napsat zápis tužkou, než ho
nenapsal vůbec.