Plenární sněm (IKD 3/2001)

Nabízíme vám dnes několik podnětů ze zápisů k tématu "služebný charakter posvátné služby v církvi". Vybíráme je ze čtrnácti zápisů, které jsme dosud dostali. Je to mnohem méně, než k prvním tématům materiálu. Vnímám z některých kroužků, že jim připadá trochu nepatřičné hodnotit působení kněží a biskupů, když kroužky jsou z výrazné většiny složeny z laiků a do řady z nich kněz vůbec nechodí. Myslím, že je to sympatická skutečnost, která ukazuje na snahu členů sněmovních kroužků nekritizovat, co by měli dělat druzí, ale spíše hledat, co mohou dělat oni sami.

Přetížení kněží

"Kněží jsou přetíženi." - Toto je nejčastější věta z vašich zápisů.

-          Náš farář je přetížený, starost o tolik lidí a budov ho zřejmě brzy sklátí. Potřebuji-li si něco vyjasnit, nechodím za ním, mám nepříjemný dojem, že ho svými hloupostmi zdržuji od nějaké důležitější práce případně ho okrádám o odpočinek. Nemohu ale říci, že by se o nás nestaral. Má zájem o náš růst, snaží se nás získat pro různé akce, pravidelně máme biblické hodiny a přednášky na různá témata - zve zajímavé přednášející. Vede nás k samostatnosti a k nezávislosti na sobě.

-          Kněží jsou dnes přetíženi často záležitostmi, které by si měli vzít za své laici (starost o budovy jejich opravy, papírovou agendu a vedení účetnictví atd.) Tady vidím nepřipravenost laiků, ale i kněží, kteří neumí předat zodpovědnost. Funkční farní rady. Jinak si myslím že se po revoluci hodně investovalo do staveb a oprav a na vzdělání laiků se zapomnělo a teď nám chybí (měli se podchytit zájemci ze Zvěřinových kurzů a kurzů Skryté církve), ale ze strany naší hierarchie nebyl o studenty zájem - byli podezřelí, vždyť nebyl zájem ani o profesory.

-          I biskupové jsou dnes přetíženi. Požadavky veřejnosti, aby se účastnili kdejaké akce, která nemá s jejich posláním nic společného, pro ně musí být velmi vysilující. Jak potom mohou navštěvovat jednotlivé farnosti? Často se ptám, zda vůbec mají nějaké, pro každého člověka tak nezbytné, soukromí.

Kněz jako člověk

-          Je také třeba nezapomínat na to, že i kněz je jen člověk a jako každý jiný má svoje limity.

-          Kněží jsou také "jen" lidé - potřebují zázemí, kontakty s lidmi, oporu, ale také i čas pro sebe. I farář potřebuje dovolenou!

-          Jako všichni lidé, i kněží jsou různí. Vážím si těch, kdo usilují o vlastní duchovní růst. Očekávám od nich především důsledné plnění nejvlastnějších kněžských povinností. Pomáhat jim můžeme tím, že se je snažíme zbavit všech vnějších starostí a práce, protože dnes, kdy kněz spravuje pět i více farností, jen těžko může všechny úkoly svědomitě zvládnout.

Kněz ve farnosti

-          Kněžská a řeholní povolání se snažíme podporovat. Za posledních patnáct let vyšlo z naší farnosti šest řeholnic a tři kněží.

-          Problémem zde je ochota a schopnost se otevřít, umění naslouchat, a to u obou stran. Pokud někdo chce, tak zde rozhodně příležitost má.

-          Chtěli bychom aby správcem farního majetku byl někdo jiný než farář.

-          Problémem zůstává, že mnohdy farníci od kněze nic neočekávají.

-          U kněžského povolání je důležitý motiv (jít do světa a kázat). Farní kněz je tu pro lidi - je u něj důležitá schopnost "být s lidmi". Neměl by ztratit směr. Pokud mu dělá problémy komunikace s lidmi, možná se minul povoláním.

Podoba kněžské služby

-          Jako chybné bylo též zmíněno přesvědčení mnohých, že kněz je "neomylná" autorita a vše co on řekne je "svaté". Každý bychom se měli chovat jako dospělý a to se týká i víry. Proto by snad bylo vhodnější než o "duchovním vedení" hovořit o "duchovním doprovázení". - Kněží jsou přetíženi, a přitom neplní - podle názoru mnoha laiků - svou úlohu ve farnosti. Je to celý komplex problémů, který je třeba pojmenovat a začít rozplétat. Patrně bude třeba nejprve hledat nový model života církve. Od něj se odvine i nový model služebného kněžského života. Bude třeba opustit řadu povinností, které přetěžují kněze a odvádějí je od podstatných úkolů. Jsme přesvědčeni, že v novém modelu života církve ve farnostech bude nejpřednější role kněze jako toho, kdo patří do společenství farnosti, předsedá při jeho liturgii a nabízí duchovní doprovázení členům farnosti (a nejen jim). Na toto, tedy na službu svátostem, Božímu slovu a společenství, bude nutné, aby měl dost času. Ostatní úkoly bude třeba zredukovat, a nebo zajistit, aby je převzali další členové farního společenství. Pastorační rada farnosti by také měla spoluvytvářet pastorační plán a podílet se na pastoraci.

-          Kněží sami by měli říci, co vše jim překáží k tomu, aby takto mohli žít, co potřebují od laiků a co od vedení diecéze.

-          Společenství (farnost) nemá dnes vůbec vliv na výběr vhodných kandidátů kněžství, jejich výchovu, vzdělávání a přidělení do farnosti - existuje zde úplná mimoběžnost - je to pak vůbec služebné kněžství? Komu?

-          Moje zkušenost je taková, že právě kněží podzemní církve, které znám, a někteří jsou ženatí včetně biskupů, jsou těmi nejlepšími kněžími Ježíšovými, tedy prostředkovateli laskavé, lásky plné a proto bezpodmínečné Boží péče o člověka, skutečně jsou služebníky bližních. Jsou tak zvěstovateli doopravdy radostné zvěsti o Bohu a to často lidem, ke kterým bychom se pravděpodobně my, bezchybně zařazení v institucích církve, alespoň ve své většině štítili vůbec přiblížit.

Formace kněží

-          Budoucí kněz by měl být důkladně obeznámen s psychologií a dále s účetnictvím, údržbou budov a právním systémem státu.

-          Základem veškeré kněžské formace je její lidský rozměr, vedoucí k zralé osobnosti kandidáta a nositele svěcení. (viz úvodní text k 5. tématu) Mám obavy, že v praxi to u nás často neplatí. Je ale opravdu třeba, aby kněží byli vyrovnané a zralé osobnosti.- Vzdělání je zřejmě (zejména na pražské KTF UK) dost odtrženo od života, nepřipravuje kněze tak, aby byli schopni plnit své služebné poslání podle pokoncilního pojetí církve a farnosti. Součástí studia by měla být rozsáhlá praxe ve všech oblastech budoucího působení, tak, jak je tomu např. u studentů pedagogických fakult. Velmi dobrá by byla například praxe v rodinách (např. tzv. "hlídání" dětí podle občasné potřeby rodičů), ve školách, v Charitě, v občanských sdruženích apod.

-          Mladí kněží jsou ze semináře dobře připraveni na svou službu a hlavně jsou blízcí a vstřícní k věřícím. Rozumí mládeži, zakládají společenství mladých a podporují i společenství starších věřících. Starší kněží se angažují ve společenstvích již sporadicky (jsou však výjimky!). Jsou snad unavení nebo pohodlní? Uzavírají se na faře. Od kněží očekáváme duchovní vedení nejen v kostele.

-          Jak řekl prof. Halík, je třeba připravovat kněze pro 21. století, zatímco KTF UK je vychovává pro 19. století. Považuji za nutné pustit ke slovu ty, kteří vědí nebo alespoň tuší, jak by to mělo vypadat, provést analýzu situace, vyvodit konkrétní závěry a začít s potřebnými změnami.

Jáhenská služba

-          Bohužel velká část věřících (i já sama) má jen mlhavou a neúplnou představu o tom, co je to jáhenská služba a co vlastně takový jáhen může a má vykonávat. Bylo by jistě dobré provést mezi věřícími v tomto ohledu osvětu, aby se stálých jáhnů "nebáli", protože to jsou "nedostudovaní, polovičatí kněží". Osvěta by také mohla do určité míry podpořit zájem o stálé jáhenství u ženatých mužů.

-          Stále více se ukazuje, že by ženy mohly prospět církvi specifickou službou stálých jáhenek. Otázkou ovšem je, zda by si s tím církev věděla rady, když u jáhnů to zatím funguje jen rozpačitě.

Struktura farností

-          Současné rozdělení farností má mnohaletou historii a přestože se poslání kněží nezměnilo, změnily se alespoň tři věci: hustota "křesťanského osídlení", počet kněží a počet provozuschopných kostelů. Navrhoval bych zpracovat studii, pokud již podobná neexistuje, např. takto: Pro každou diecézi zjistit seznam provozuschopných kostelů, jejich návštěvnost, počet eventuelně zprovoznitelných kostelů a vytvořit mapu "hustoty" budov a návštěvnosti. Druhá mapa "obslužní" by se týkala seznamu kněží v každé diecézi. Ke každému knězi by se uvedly údaje jako: kolik slouží mší v týdnu, kolik mší s nedělní platností, věk, do kolika míst dojíždí (počet), kolik takto najezdí kilometrů za týden. Srovnáním těchto map by se mohly ukázat rezervy a nedostatky. Jsem si vědom, že je to jen úzký pohled na daný stav, ale výsledek by mohl být zajímavý. Studii lze jakkoli modifikovat. Pro studenty teologie by to mohl být dobrý námět k seminární nebo diplomové práci.

Připravil Jaromír Matěna