Plenární sněm (IKD 5/2001)

Sněm začne v roce 2003

Vlastní plenární sněm začne v červenci 2003 na moravském Velehradě. Není vyloučeno ani několikaleté trvání sněmu. Objem práce ještě není stanoven. Hlavním tématem sněmu má být vztah církve a společnosti a zpřítomnění závěrů druhého vatikánského koncilu do reality počátku 21. století.

Dny Josefa Zvěřiny v Hejnicích

Dny Josefa Zvěřiny spolupořádá Přípravná komise plenárního sněmu a Česká křesťanská akademie od 8. do 10. června v Hejnicích u Liberce. Hlavní téma zní "Církev na prahu 21. století". Velká část programu bude zaměřena právě na sněm. Jsou pozváni např. prof. Karel Skalický (účastník dění kolem II. vat. koncilu), biskup Pieronek z Polska (má zkušenost se sněmem v Polsku), biskup Wanke z Erfurtu a sekretář německého sněmu. Celková dotovaná cena činí 300 Kč na účastníka. Přihlášku by sněmovní kroužky měly dostat.

Co říkají analýzy

Analýzy ze zápisů roku 2000 mají být zpracovány do července, takže dosud máme stále bohužel jen analýzy zápisů podle přípravných modrých materiálů na rok 1999. I z nich však vyplývají některé důležité závěry. Když totiž citujeme přímo formulace ze zápisů jednotlivých sněmovních kroužků, není často zřejmé, jak široký okruh lidí tento názor zastupuje. Proto nyní upozorňuji, že uvedené závěry zpracovala analytická sekce v Praze a jsou reprezentativní, neboť hovoří o tom, co většina kroužků a jejich členů považuje za nejdůležitější.

Při zpracování zápisů se objevila tři hlavní témata, jdoucí napříč kapitolami materiálu. Všechna tři jsou obsažena v dalších materiálech "O církvi" a "Církev a svět", a je proto naděje, že bude možno je více rozpracovat. Jde o následující oblasti:

I. Vztahy věřících v církvi, vztahy laiků a hierarchie

Při pohledu na souhrn odpovědí vyvstává důrazně touha laků po výraznějším zapojení do života církve, po vložení důvěry a z toho vyplývající odpovědnosti za konané činnosti v církvi. Ačkoliv otázka vztahu laiků a hierarchie nebyla v žádném z témat přímo vyslovena, objevuje se v mnoha z nich.

II. Více se vzdělávat

Ani toto téma nebylo v "modrém materiálu" přímo vysloveno, ale četnost odkazů ukazuje na jeho závažnost. Nedostatečnost náboženského vzdělání a neznalost bible vidí účastníci sněmovních kroužků jako jednu z překážek evangelizace a plnohodnotného života víry.

III. Církev a svět

Vybrané odpovědi se zabývají otázkou současného vztahu církve a společnosti u nás. Účastníci sněmovních kroužků vidí církev jako spíše uzavřenou vůči světu, je jí vytýkána touha po moci a majetku a "nekřesťanský život" křesťanů. Řešení hledají ve větší otevřenosti vůči světu, vedení dialogu a "naslouchání" v kontaktech lásky.

Dá se z toho něco vyvodit?

Potud jsme citovali z dokumentu analytické sekce, který by měl být co nejdříve i na internetu. Jsem přesvědčen, že už z těchto prvních analýz z "předpřípravného roku" 1999 vysvítají tři velmi závažné výzvy. Je možné je samozřejmě přeslechnout nebo znevážit - možností se najde dost: kroužky nejsou reprezentativním vzorkem věřících v církvi, jejich členové mají jen omezenou míru vzdělání a zkušeností a omezený rozhled, hodnotí subjektivně a často nespravedlivě zevšeobecňují atd. Možný je ovšem i opačný pohled: Ke sněmovnímu procesu byl pozván každý, někteří dokonce výslovně. Skutečně se jej účastní několik tisíc nejaktivnějších lidí v církvi. Jsou to lidé pracovití (řada z nich patří ve farnostech k nejaktivnějším!), vzdělaní (přes 40% má vysokoškolské vzdělání!), schopní dlouhodobé náročné práce a také potřebné reflexe v církvi, a to patrně objektivněji než jakýkoliv jiný podobně široký okruh lidí. A jsou to lidé, kterým záleží na církvi, cítí se v ní doma a mají ji rádi. Přál bych proto církvi, aby hlas, který zní ze sněmovních kroužků, nezapadl, ale přinesl co nejhojnější ovoce.

Důležité upozornění animátorům

Oznamuji vám, že jsem se rozhodl ukončit své zaměstnání v církvi, a proto na konci dubna končí i má dosavadní práce diecézního sekretáře sněmu. Všechny animátory jsem se snažil informovat. O dalším vývoji se dozvíte od diecézního moderátora sněmu P. Václava Vacka, na kterého se také obracejte s případnými dotazy a nebo nabídkou spolupráce (Václavské náměstí 57, 561 51 Letohrad, tel. 0446 620357). Dokud nedostanete žádnou další zprávu, bude asi lépe, když žádné zápisy zatím nebudete posílat.

Panna Maria v církvi

Tak zní téma poslední kapitoly materiálu "O církvi". Ocitujme dnes alespoň několik myšlenek z 11 zápisů, které jsme dostali. Ukazuje se, že je to značně "výbušné" téma, které patrně bude vyžadovat větší pozornost.

- Jsme tázáni na typické postoje Mariina života. Bezesporu je tou, která říká ano, u níž se nesetkáváme s naším nebo Zachariášovým "ano, ale". Určitě je odvážnou a silnou, která se nebála riskovat, a která se mohla s patosem Magnificatu zcela identifikovat. Víme s jistotou, že Maria je člověk, jaký byl Bohem myšlen na počátku, teologicky řečeno, vidíme na ní plnost lidství. Stojí na místě, které většina lidí opustila. Raduje se z jasu Božího světla, žije v plné Kristově záři, a na něho poukazuje celou svou bytostí, vším, čím je. Nový zákon o ní přes skromnost svých údajů svědčí jako o "Milostiplné", "Požehnané mezi všemi ženami". Umožnila Kristu zrodit se v ní, a to doslovně i obrazně, jak učil už Origenes. Snad právě toto by se mělo stát velmi pozitivním mariánským rysem i naší české církve - být otevřenou, nenechávat si Krista pro sebe, předávat Slovo dál.

- Podstatnou je pro mne otázka charakteru pravé mariánské úcty, byl bych velmi nerad, kdyby jejím jediným výrazem byly tradiční obrázky, sošky a korunky a mně jen těžko pochopitelné neliturgické obřady, které - jsem velmi přesvědčen - obraz Mariin vlastně snižují a skutečnou, živou Marii možná jen trápí a urážejí, byla-li by urážky vůbec schopna.

- Častěji se modlím s Pannou Marií (např.Magnificat) než k Panně Marii. Nezvykl jsem si po Otčenáši jedním dechem pokračovat se Zdrávasem, necítím to tak prostě. Rovněž na mne působí zvláštně mariánský oltář umístěný např.jako protipól k Božskému srdci Ježíšovu. I když to tak nebylo myšleno, povzbuzuje to v Božím lidu pocit, přisuzující Marii jisté božské atributy.

- Zvláště údajná poselství různých soukromých, prý mariánských zjevení, ale i jiné jevy spojené s jejich šířením, mne natolik zraňovala, že mne to odvádělo prakticky do opačného extrému - lhostejnosti vůči Marii či alespoň vůči projevům úcty k ní. Velmi mi vadí zvláště vyjádření, v nichž se ze strany Panny Marie objevují vyhrožování trestajícím Bohem, ano, i Božím Synem. Jakoby Matka Boží byla milosrdnější nežli Bůh sám. Také vnímám atmosféru strachu, kterou oni tzv. mariánští ctitelé, kteří tato "zjevení" přijímají, kolem sebe ve farnosti šíří. Vlastní polohu ve vztahu k Panně Marii vlastně dodnes hledám.

- Kultovní "Modrá kniha" oněch "mariánských večeřadel", je plná hledání vnitřních nepřátel v církvi. Čiší z ní sektářský duch potlačující uvažující rozum, a žádající pouze slepou poslušnost. To nemá s křesťanstvím, co dělat. Maria pak není Matkou naší jednoty, ale důvodem rozdělení. Ve skutečnosti však ne Maria, ale její nepovedená karikatura, kterou však bohužel mnozí berou za svou.

- Panna Maria jako vzor nebývá podávaný dobře. Místo jako prototyp lidství, ve kterém náš lidský život, prostě život, jaký žijeme my, je dotažen k Bohu, tak prototyp jakési (domnělé) svatosti, nedostižné a od nás oddělené.

- V úvodu tématu O Panně Marii se říká, že Panna Maria v tzv. soukromých zjeveních vystupuje často nad církví a někdy je vyvolán dojem, že je milosrdnější, než milosrdný a slitovný Bůh Otec, který je pak líčen pouze jako trestající Otec. S lítostí konstatujeme, že toto je pouze subjektivní názor, který vychází z nepochopení a neznalosti věci a kterému je ještě navíc dána možnost ovlivnit proces sněmovních kroužků a názory věřících. . Panna Maria je zároveň i matkou církve, které velmi záleží na osudu své dcery a tedy se ji snaží vést a vychovávat, zvláště teď v tuto dobu, kdy jak řekl Pavel IV., "Satanův dým vstoupil do církve" a kdy celé biskupské konference odmítají poslušnost papeži, například co se týče encykliky Humanae Vitae, podávání svatého přijímání na ruku, církevních poraden atd.

- Od některých přítomných žen bylo skutečně potvrzeno, že si často v běžných denních starostech ženy s rodinou... vzpomenou na Marii, její prožívání mateřství, starosti o rodinu apod. Jistě s tím souvisí i prosby o přímluvu a pomoc v těchto otázkách.

Připravil Jaromír Matěna