Formy a cesty, jak se setkávat s Božím slovem v Bibli

Připravil Antonín Šimek

V posledním pracovním materiálu sněmovních kroužků - “Liturgii” se nám v 3. kapitole předkládají tyto otázky: 3. kapitola – “Živá liturgie”

Okruh 3.1. - Společenství církve - farnost, diecéze, univerzální církev
3.1.1. Jak prožíváme skutečnost, že společenství církve nejsme jen my, shromáždění v kostele, ale jsme vnitřně spojeni s celou místní církví i s církví univerzální? Uvědomujeme si ty momenty v liturgii, kdy prosíme za celou církev, spojujeme se v modlitbě se svým biskupem? Kdy nejsilněji při liturgii prožíváme vědomí univerzální církve?
3.1.2. Zapojujeme se ochotně do služby evangeliu vedené biskupem v rámci celé naší diecéze?
3.1.3. Jak se účastníme na životě univerzální církve (modlitbou, účastí na službě, sledujeme dění ve světě v církvi atd.)?

Okruh 3.2. - Rozdělení služeb a ochota ke službě (KKC 1140 – 1144; SC 28, 29)
3.2.1. Dbáme při rozdělení služeb v naší farnosti na přirozené schopnosti každého z nás? Dáváme svá obdarování k dispozici ve službě celému společenství? Jak? (Například kdo pěkně čte, mohl by se stát lektorem, kdo má hudební nadání, vede sbor nebo hraje na varhany apod.)
3.2.2. Máme v naší farnosti ustanovené lektory a akolyty? Jak probíhalo jejich ustanovení? Nechápeme jejich službu jen jako suplování úlohy duchovního? Uvědomujeme si, že jsou to služby vlastní laikům, nikoli duchovním?
3.2.3. Jaké další služby máme v naší farnosti? (varhaník, kantor, členové chrámového sboru, ti, kdo konají sbírku a přinášejí dary, kostelník, katecheta apod.)

Okruh 3.3. - Příprava liturgie a společná zodpovědnost
V Katechismu čteme, že liturgii koná celé shromáždění, že tedy každý věřící je “liturgem” (KKC 1144).
3.3.1. Cítíme (každý osobně) zodpovědnost za to, jak je liturgie slavena? Nebereme to jako záležitost kněze a několika lidí okolo? Jak se mohou všichni věřící podílet na tom, aby liturgie byla opravdovou oslavou vykoupení?
3.3.2. Co můžeme dělat pro to, aby zapojení laiků do liturgie bylo uvědomělé a aby opravdu vnitřně prožívali to, co konají?
3.3.3. Máme v naší farnosti liturgickou pracovní skupinu, která by se pod vedením zodpovědného kněze či jáhna pravidelně podílela na přípravě nedělní bohoslužby i jiných slavností?
3.3.4. Máme v naší farnosti nějaký zvláštní způsob vyjádření účasti všech věřících na slavení (např. možnost věřících symbolicky předkládat dary – žehnání pokrmů ve velikonoční liturgii, intence, starosti napsané na lístečcích předané současně se sbírkou farnosti, děti přinášející dary v průvodu atd.)?
3.3.5. Objevují se v naší farnosti při liturgii přímluvy formulované aktuálně, nebo spontánní přímluvy laiků?
3.3.6. Dáváme našemu duchovnímu správci intence ke slavení bohoslužby ze svého života (za nemocného příbuzného, za zemřelé, za návrat z dlouhé cesty, za dobrý konec nějaké nepříjemnosti ...)?

Okruh 3.4. - Liturgická formace a péče o nositele služeb (SC 14)
3.4.1. Je v naší farnosti zajištěna stálá liturgická formace věřících, jak to požaduje Konstituce o posvátné liturgii? Kdo tuto formaci vede a jak my sami se můžeme na takové přípravě podílet?
3.4.2. Věnujeme v naší farnosti (společenství) čas pravidelné přípravě ministrantů?
3.4.3. Uvědomujeme si, my, rodiče, že bychom se měli věnovat liturgické formaci našich dětí? Jak to děláme?

Výběr ze zápisů sněmovních kroužků
K čtvrté kapitole “Formy a cesty, jak se setkávat s Božím slovem v Bibli” z materiálu “Bible” jsem obdržel 4 zápisy a z nich je sestaven následující již téměř úplný opis:

4.1. Kde jsme získali nejvíce vědomostí o Písmu sv.?
- základy jsme všichni získali v rodinách jako děti. Nejvíce při liturgii 4, při studiu na KTF 1, při přednáškách (preevangelizace) 4
- nejvíce vědomostí získalo 8 přítomných při liturgii, jeden na biblickém kroužku a jeden přítomný samostatnou četbou
- kombinace všech možností
- a) základy vědomostí o Písmu sv. jsme získali při výuce náboženství a dále průběžně je doplňujeme vlastní četbou a především, pokud máme v tomto směru dobrého kněze, při liturgii.
- b) kromě liturgie jsem získal vědomosti o Písmu sv. z přednášek studentských setkání po mši sv. a četby.

4.2. Konají se v naší farnosti bohoslužby slova bez slavení eucharistie?
- v naší farnosti se bohoslužby slova bez slavení eucharistie nekonají.

4.3. Konají se v naší farnosti biblické hodiny?
- biblické hodiny se kdysi (před 14 - 9 lety u nás konaly pravidelně každý týden s účastí asi 30 - 40 lidí (tj. 10% účastníků nedělních bohoslužeb).
- Biblické hodiny se konají 1x měsíčně, navštěvuje je průměrně 12 lidí, kteří se všichni účastní nedělních bohoslužeb
- Konají po 14ti dnech. Kdo má zájem, podle počasí (15 - 20 lidí)
- biblické hodiny se v naší farnosti nekonají. Pro kněze, který spravuje 5 farností, navíc má zdravotní problémy, je to neúnosné.

4.4. Koná někdo v naší farnosti, společenství službu lektora/ lektorky?
- lektorů a lektorek máme asi 10.
- ano, snaží se.
- u nás máme několik lektorů, kteří se ve službě střídají.

4.5. Oslovuje biblická pastorace lidi, kteří nepatří k církevnímu společenství?
- jeden laik z naší farnosti (absolvent dálkového studia KTF) má už čtyři roky týdenní přednášky o křesťanství, mimo jiné též o Bibli, na které chodí 40 - 50 lidí, část z nich nepatří k církvi.

4.6. Připravujeme se společně na nedělní bohoslužbu v rodině, společenství? Jaké metodické pomůcky k tomu používáme (např.knihy)?
- na bohoslužby se připravuje většina z nás individuálně četbou perikop z Katolického týdeníku nebo někdo i četbou knih, jako je Hrbata, Opatrný apod.
- připravujeme se tak, že si přečteme čtení nedělní liturgie v Katolickém týdeníku.
- na bohoslužby se nepřipravujeme

4.7. Je-li na sněmovním kroužku přítomen učitel – Plánují učitelé náboženství výuku tak, aby seznámení s posvátným textem odpovídalo očekávání žáků, takže všichni budou moci vnímat působivost slova, které je schopno dát životu smysl a směr?
- učitelem náboženství je animátor, během 9leté praxe však zjišťuje stále menší zájem o práci s Biblí a stále menší vědomosti, i když se jedná stále o stejně staré děti 6. - 9. třída. Toto potvrzují i jiní katecheté.
- v naší farnosti se výuky náboženství účastní pouze malá skupina žáků a to ve věku, kdy se především připravují na první sv. přijímání. Pokládám za samozřejmé, že se každý učitel snaží oslovit děti, jak nejlépe umí. Umí si snad někdo představit výuku náboženství bez Bible?