Uskutečnilo se již tradičně začátkem ledna a sešlo se nás okolo třiceti pěti vedoucích sněmovních kroužků. Po vyřízení nezbytných informačních a organizačních záležitostí se rozproudila debata s přítomným redaktorem katolického týdeníku Antonínem Randou. Poukázali jsme na určitou disproporci, která spočívá v tom, že naše diecéze dodává snad největší počet zápisů a v Katolickém týdeníku naopak je jakoby takřka opomíjená. Částečného vysvětlení se nám dostalo hned na místě, a další upřesnění mohu nabídnout až nyní, kdy jsem se získal další informace přímo od pramene, z analytické komise. Protože naše diecéze jako první dodala skutečně největší počet zápisů, posloužila k tvorbě metodiky zpracování. V první fázi však převládalo nejprve statistické zpracovávání nad obsahovým a tímto způsobem byla vyhodnocena první skupina zápisů naší diecéze. Na základě získaných zkušeností s těmito našimi zápisy mohla analytická komise přistoupit k novému způsobu zpracovávání, a to s větším akcentem na obsah. Katolický týdeník uveřejňoval donedávna výstupy analýz z materiálu pro rok 1999, kdy i ostatní diecéze nashromáždily dostatečný počet zápisů, které ovšem již byly od začátku vyhodnocovány právě tímto novým způsobem. Tak došlo k tomu, že na jeho stránkách převládaly výstupy z těchto jiných diecézí, protože ty byly k dispozici. Nyní se v Katolickém týdeníku začnou objevovat výsledky analytické komise z další fáze, kdy jsou zápisy všech diecézí již vyhodnocovány stejným způsobem a bude tak nastolena rovnováha. Doufám, že se mi vysvětlení podařilo dobře přetlumočit.
Naše sobotní setkání pokračovalo dál. Zaznělo přání, abychom byli s vytvořenými sněmovními předlohami seznámeni, až vzniknou, a zůstali tak v kontaktu s vlastním sněmovním děním. Seznámili jsme se též se situací v ostatních diecézích. U nás v současnosti pracuje třicet devět kroužků, které zasílají zápisy. Povzbudili jsme se navzájem v odhodlání vytrvat. Zaznělo několik velice hezkých, vyvážených a vyzrálých svědectví o přístupu ke sněmu. Někde díky sněmu mohlo vzniknout modlitební společenství, jinde se toto společenství prohloubilo a upevnilo se přátelství mezi členy kroužku. Za všechny upřímné a obohacující postoje uvádím následující: "Budeme se scházet dál. Nemůžeme změnit velké, změňme malé."
Přijali jsme pozvání pana Ciklera na Svatou Horu, kde se zřejmě v září sejdeme na děkovné a prosebné pouti animátorů pražské arcidiecéze.
Co jiného na závěr, než vyjádřit poděkování všem, kteří věnujete svůj čas, práci, modlitbu, sami sebe, kteří jste museli překonat různé krize i překážky a vytrvali jste až dosud. Díky, a na Svaté Hoře na viděnou!
Jiří
Černý