KT č. 11 ze dne 16. 3. 2003

CO TAKÉ ZAZNĚLO VE SNĚMOVNÍCH KROUŽCÍCH

Jak napomáhají sdělovací prostředky dnešnímu světu pochopit církev? (II. část)

* Víme o nedostatku křesťanských novinářů a reportérů. Tento deficit je z minulosti. Je nutné otevřít obor žurnalistiky na teologické fakultě v Českých Budějovicích. V rámci regionu musí církev dávat o sobě vědět v tisku, televizi, na internetu ap. Hlavním iniciátorem musí být biskup, který umí reagovat na impulsy samosprávy na všech úrovních. V rámci biskupství musí mít tento fenomén prostor, neboť se jedná o nové formy pastorace. Podmínkou úspěchu je výběr schopných a kvalifikovaných lidí. Máme pocit, že tento způsob pastorace je stále vzdálený a mnohými nepochopený.

(českobudějovická diecéze)

* Obraz církve, jak jej ukazují média, těžko může být ucelený, protože média zajímají senzace, ale článek o tom, že něco je v pořádku a že se lidé mají rádi, je asi mediálně nezajímavý. Nebo se taková zpráva ani k novinářům nedostane, a to je zase úkol nás, katolíků.

(brněnská diecéze)

* Naše společnost má na církev takový pohled, jaký jim média nabízejí. Často se vybírají senzace a stále se opakující spory. Často ale my sami sdělovacím prostředkům nic jiného nenabízíme. Neuměli jsme využít prostor, který nám byl sdělovacími prostředky nabídnut. Nemáme schopné lidi, kteří by se ujali tohoto úkolu. Existují kvalitní dokumenty o práci Charity a různých sociálních zařízení. Přestože pracují pod katolickou církví, nejsou popsány jako církevní aktivity.

(královéhradecká diecéze)

* Domnívám se, že pokud se v tisku nebo televizi objeví článek či program o církvi, bývají často nepřesné. Kde však články nebo pořady vytvářejí nábožensky fundovaní autoři, je úroveň podstatně vyšší. Jistěže redaktoři nekatolických medií rádi zařazují záporné pohledy na církev např. v učení o přerušení těhotenství, o celibátu, o registrovaném partnerství, o antikoncepci, o různých majetkoprávních sporech církve atd. Domnívám se, že světská média budou vždy postihovat pohled na církev pouze jako na organizaci s dlouholetou tradicí a zkušeností, tedy v její lidské stránce, a téměř nic nevypoví o církvi jako svátosti, tj. viditelné společnosti a neviditelné milosti v církvi, tedy o božském principu.

Je proto třeba, aby se jevila vnější podoba církve jako lidumilná společnost, sloužící společnost, skromná a pokorná společnost, také jako chudá společnost. Jak to požaduje Inter mirifica, křesťanští laici jako redaktoři by zde měli mít své větší uplatnění (v tisku, televizi i na internetu). (litoměřická diecéze)

* Církev by měla usilovat o pravdivý mediální obraz, aby měla zastoupení ve veřejných sdělovacích prostředcích, aby se dostala do povědomí národa v kladném smyslu, aby se věnovalo více času náboženskému vysílání. Obraz církve by měl být konkrétní - o rodinách s více dětmi, o charitativní činnosti, informace o poutích a stavbách kostelů, návštěvy u nemocných. (olomoucká arcidiecéze)

* Především by se měla církev maximálně vyhýbat vytváření záminek, tj. zneužitelným situacím. Měla by být pravdivá a nezatloukat chyby, protože jejich prozrazení je ostudné. Měla by především dodržovat blahoslavenství a zásady evangelia vůbec ve všech oblastech života. Její představitelé by měli odmítat účast v médiích, která odmítají autorizaci jejich vystoupení. Měla by více propagovat svou každodenní činnost před velkými oslavami. Mělo by být zřejmé, že Charita je církevní, a ne městské zařízení. A samozřejmě stavět jako základ správné lidské vlastnosti a na nich stavět evangelium. Známe hodně příkladů, kdy věřící byli a jsou respektováni, protože měli velmi dobrou rodinu, byli na profesionální úrovni, byli vstřícní k ostatním, nevyvyšovali se nad ně, měli smysl pro humor a společenský život a nemaskovali své přesvědčení, nýbrž klidně se k němu hlásili v dobách dobrých i zlých.

(ostravsko-opavská diecéze)

(soj)