č. 5 / 2003, 2. 2. 2003

CO TAKÉ ZAZNĚLO VE SNĚMOVNÍCH KROUŽCÍCH

My křesťané víme, že Kristova výkupná oběť je jediná a pravá pro všechny lidi na celém světě. Přesto nemůžeme k víře v Ježíše nikoho nutit. Snažíme se poznávat i jiná náboženství, snažíme se o dialog s lidmi, kteří nejsou křesťané (a přesto si udržujeme svou křesťanskou identitu a vědomí, že Ježíš Kristus je Spasitel světa)? (II. část)

* Křesťanství ve smysluplné interpretaci je nejpřímější cesta ke Kristu - k Bohu. Všichni jsme ve svém základě - duši - děti Boží. V momentě, kdy si to uvědomíme, všechno ostatní pozbývá na významu. Je dobré umět vysvětlit, co vlastně způsobilo odlišné pojetí některých pravd v průběhu historie.

(plzeňská diecéze)

* Křesťanství vyrostlo z působení Ježíše na zemi a jeho přislíbením, že kdo jeho slova zachovává a jeho miluje, bude spasen. Všechny velké životní problémy dostávají nový smysl a význam, když je člověk začne pozorovat z nitra víry. Člověk pochopí, jak je třeba náboženského vzdělání, protože nic není spaseno, není-li spasena duše. S nekřesťany nás spojuje láska bližních jeden k druhému, všichni jsme si bratry a sestrami, protože máme společného Otce.

(pražská arcidiecéze)

* Protože každé náboženství směřuje ze země k božství, jedině křesťanství je opačné, božství se sklonilo k lidství. Nikde jinde, v žádném jiném náboženství, se neprojevuje Boží láska takovou měrou jako v křesťanství. Bůh se stal člověkem, aby se člověk mohl stát bohem... (viz sv. Augustin), jak to na mnoha místech stojí i v Písmu sv. Tak se také naplňuje i ta nejniternější touha člověka po nesmrtelnosti. Pro naplnění této hlubinné touhy nemohl sám člověk nic udělat, proto také musel začít jednat sám Bůh.

(řeckokatolický exarchát)

* Pro každý dialog je velmi důležitá znalost postojů druhé strany a bezvýhradná úcta ke svědomí a hledání každého člověka. Nejvíce se setkáváme s evangelíky, ale často víme jen to, čím se od nás liší. Nedávný válečný konflikt vyvolal hluboký zájem o podstatu islámu, ale i náboženství jako takového a o téma zneužití náboženství. Nyní vidíme, že jsme v tomto dialogu ještě ani pořádně nezačali.

(ženské řehole)

* V mezináboženském dialogu vidím kolem sebe mnoho rezerv. Myslím, že někteří kněží se o mezináboženský dialog snaží, jsou však spíše výjimkou. V našem okolí se konají ekumenické bohoslužby, koncerty a také společná charitní činnost. Domnívám se, že je dobré společně pomáhat chudým a jinak potřebným, dělat společnou práci a nechat náboženství trochu stranou - podobně jako to dělala Matka Tereza: pomáhala všem potřebným včetně muslimů.

Zažila jsem jednu ekumenickou akci, která se snažila o dialog. Byla to společná pěší pouť členů různých církví do Svaté země. Ubytovali jsme u nás jednu účastnici z USA, s kterou jsme si velmi dobře rozuměli.

(ženské řehole)

(soj)