KT č. 6 ze dne 9. 2. 2003

CO TAKÉ ZAZNĚLO VE SNĚMOVNÍCH KROUŽCÍCH

Co by se dalo na poli mezináboženského dialogu změnit, zlepšit, co by měla církev dělat pro to, aby nekřesťané mohli svobodně vyznávat svou víru? (I. část)

* Dialog je označení slovního setkání dvou nebo více lidí, kteří mají rozdílné pohledy a kteří společně usilují o dosažení pravdy. Pro nás křesťany po Druhém vatikánském sněmu je to veliký, ale těžký úkol, dialog s nekřesťany. Nelehkost tohoto úkolu dosvědčují i mnohé případy zbloudění některých aktivních křesťanů, kteří zapomněli, co je skutečný dialog, a ztratili ze zřetele pravdu evangelia, uchovanou ve spisech Nového zákona, které nám podávají definitivní pravdu (KKC 124). Protože existuje ještě jeden druh dialogu. A to dialog mezi dvěma nebo více lidmi, kteří nemají jistotu pravdy, a proto jsou nuceni tolerovat názor toho druhého, protože se mohou mýlit. Jenže my křesťané, kteří máme poklad víry předávaný dlouholetou tradicí a uchovávaný učitelským úřadem, musíme v dialogu s nekřesťany i odloučenými bratry chránit tento poklad, aby se uchoval neochuzený.

(mužské řehole)

* Je třeba respektovat svobodu svědomí, je třeba společně s nekřesťany usilovat např. o mír, o ekologii, o zaměstnanost lidí, o zmírňování bídy ve světě. Pokud vím, tak v mezinárodních organizacích jsou bohoslužebné prostory, které slouží střídavě pro různá náboženství (např. v OSN). V mnoha evropských městech vznikají mešity, obnovují se synagogy. Víme, že papež Jan Pavel II. také navštívil synagogu a její bohoslužbu a vede dialog s islámským náboženstvím. Není možné živit odpor, negaci k těmto nekřesťanům, neboť by to dříve či později vedlo k náboženským válkám. Je třeba prohlubovat teologii v tomto směru na bázi koncilových usnesení. Existuje Sekretariát pro dialog s nevěřícími, Rada pro interreligiózní dialog, Komise pro styky s judaismem.

(litoměřická diecéze)

* V naší farnosti se spíše vyskytuje vlažnost než nesnášenlivost. Každý má věřit sám u sebe. Musíme nejprve dobře znát své náboženství, abychom si zachovali vlastní identitu, a žít příkladný křesťanský život, mít vstřícné chování. Měli bychom hledat, co nás vzájemně spojuje, a mlčet o tom, co rozděluje. Někteří z nás mají názor, že v našich zemích má křesťanství své kořeny a nemělo by se propagovat orientální náboženství. V muslimských zemích pronásledují i zabíjejí křesťany, proto by bylo lépe nerozšiřovat do našich zemí muslimskou víru. Musíme se modlit, aby se orientální náboženství nešířila až k nám. Možná by nás konfrontace s cizími náboženstvími povzbudila k větší horlivosti v naší víře. (olomoucká ardiciecéze)

* Proti projevům náboženské nesnášenlivosti je nutno změnit naše pohledy a vztahy k těmto lidem (jinověrcům). Nekřesťanům je možno vykročit vstříc prokázáním milosrdných skutků, ale přitom nevnucovat naše náboženství a zachovávat vlastní náboženské zásady. Nekřesťanské skupiny u nás nejsou. Židovské obce si zaslouží velikou úctu pro své velké utrpení. Jsme pro obnovu - nacisty zničené - synagogy. Agresivními skupinami některých náboženských sekt nejsme nadšeni. (ostravsko-opavská diecéze)

* S nekřesťany bychom mohli spolupracovat v charitativní činnosti, pořádáním kulturních akcí (např. výstavy, koncerty). V otázkách církve by se měla najít společná modlitba za mír ve světě. Jinak v duchovní činnosti jsou rozdíly, které by asi vyvolaly nesnášenlivost.

(českobudějovická diecéze)

(soj)