KT č. 6 ze dne 9. 2. 2003
CO
TAKÉ ZAZNĚLO VE SNĚMOVNÍCH KROUŽCÍCH
Co by se dalo na poli mezináboženského dialogu změnit,
zlepšit, co by měla církev dělat pro to, aby nekřesťané mohli svobodně vyznávat
svou víru? (I. část)
* Dialog je označení
slovního setkání dvou nebo více lidí, kteří mají rozdílné pohledy a kteří
společně usilují o dosažení pravdy. Pro nás křesťany po Druhém vatikánském
sněmu je to veliký, ale těžký úkol, dialog s nekřesťany. Nelehkost tohoto
úkolu dosvědčují i mnohé případy zbloudění některých aktivních křesťanů, kteří
zapomněli, co je skutečný dialog, a ztratili ze zřetele pravdu evangelia,
uchovanou ve spisech Nového zákona, které nám podávají definitivní pravdu (KKC
124). Protože existuje ještě jeden druh dialogu. A to dialog mezi dvěma nebo
více lidmi, kteří nemají jistotu pravdy, a proto jsou nuceni tolerovat
názor toho druhého, protože se mohou mýlit. Jenže my křesťané, kteří máme
poklad víry předávaný dlouholetou tradicí a uchovávaný učitelským úřadem,
musíme v dialogu s nekřesťany i odloučenými bratry chránit tento
poklad, aby se uchoval neochuzený.
(mužské
řehole)
* Je třeba respektovat
svobodu svědomí, je třeba společně s nekřesťany usilovat např. o mír, o
ekologii, o zaměstnanost lidí, o zmírňování bídy ve světě. Pokud vím, tak v
mezinárodních organizacích jsou bohoslužebné prostory, které slouží střídavě
pro různá náboženství (např. v OSN). V mnoha evropských městech vznikají
mešity, obnovují se synagogy. Víme, že papež Jan Pavel II. také navštívil
synagogu a její bohoslužbu a vede dialog s islámským náboženstvím. Není možné
živit odpor, negaci k těmto nekřesťanům, neboť by to dříve či později vedlo k
náboženským válkám. Je třeba prohlubovat teologii v tomto směru na bázi
koncilových usnesení. Existuje Sekretariát pro dialog s nevěřícími, Rada
pro interreligiózní dialog, Komise pro styky s judaismem.
(litoměřická
diecéze)
* V naší farnosti
se spíše vyskytuje vlažnost než nesnášenlivost. Každý má věřit sám u sebe.
Musíme nejprve dobře znát své náboženství, abychom si zachovali vlastní
identitu, a žít příkladný křesťanský život, mít vstřícné chování. Měli bychom
hledat, co nás vzájemně spojuje, a mlčet o tom, co rozděluje. Někteří
z nás mají názor, že v našich zemích má křesťanství své kořeny a
nemělo by se propagovat orientální náboženství. V muslimských zemích
pronásledují i zabíjejí křesťany, proto by bylo lépe nerozšiřovat do našich
zemí muslimskou víru. Musíme se modlit, aby se orientální náboženství nešířila
až k nám. Možná by nás konfrontace s cizími náboženstvími povzbudila
k větší horlivosti v naší víře. (olomoucká
ardiciecéze)
* Proti projevům
náboženské nesnášenlivosti je nutno změnit naše pohledy a vztahy k těmto
lidem (jinověrcům). Nekřesťanům je možno vykročit vstříc prokázáním milosrdných
skutků, ale přitom nevnucovat naše náboženství a zachovávat vlastní náboženské
zásady. Nekřesťanské skupiny u nás nejsou. Židovské obce si zaslouží velikou
úctu pro své velké utrpení. Jsme pro obnovu - nacisty zničené - synagogy.
Agresivními skupinami některých náboženských sekt nejsme nadšeni. (ostravsko-opavská diecéze)
* S nekřesťany bychom
mohli spolupracovat v charitativní činnosti, pořádáním kulturních akcí (např.
výstavy, koncerty). V otázkách církve by se měla najít společná modlitba za mír
ve světě. Jinak v duchovní činnosti jsou rozdíly, které by asi vyvolaly
nesnášenlivost.
(českobudějovická
diecéze)
(soj)