Plenární sněm (IKD 11/2000)

Setkání sněmovních kroužků

Na sobotu 13. ledna 2001 připravujeme v Hradci Králové celodenní setkání nejen pro animátory, ale pro všechny členy sněmovních kroužků z naší diecéze, kteří budou mít zájem. Pozvání přijal dr. Libor Prudký, kterého asi znáte jako zpracovatele zápisů ze sněmovních kroužků z minulého roku. Možná jste četli jeho dva články na toto téma asi před rokem v Perspektivách. V současné době je k tisku připravena jeho knížka "Víra, hodnoty, normy" s podtitulem "poznámky o duchovním stavu naší společnosti". Dr. Libor Prudký by nás v úvodu setkání seznámil se svými zkušenostmi a závěry ze zpracování zápisů sněmovních kroužků i s dalšími sociologickými poznatky. V další části se pravděpodobně rozdělíme do pracovních skupin, v nichž se budeme zabývat jednou či dvěma aktuálními otázkami. Závěry ze skupin se pokusíme shrnout a předložit v odpolední části setkání, kdy by také mezi nás měl přijít náš diecézní biskup Dominik Duka. Návrh programu je pouze přibližný - pokud máte zájem, můžete nám jej pomoci upřesnit. Prosím, abyste s termínem už nyní počítali. Nejdéle do konce roku bude třeba, aby animátoři jednotlivých kroužků nahlásili počet účastníků.

Ze zápisů sněmovních kroužků  - Všeobecné kněžství a poslání laiků v církvi

Dnes vás chceme seznámit s několika podněty ze zápisů sněmovních kroužků na téma "Všeobecné kněžství a poslání laiků v církvi". Okruh zabývající se duchovním životem laiků a křesťanským způsobem života si necháme na příště.

ü      Úkolem laiků je mít vlastní nenahraditelný podíl na životě a poslání církve, a to v oblasti života "ve světě".

ü      Po koncilu došlo k velké změně v sebepojetí Církve a ruku v ruce s tím v chápání úlohy ne-kleriků neboli laiků. Na teoretické úrovni to stručně vystihuje úvod ke 4. tématu. V praktické rovině jsou však změny mnohem pomalejší, spíš převažují staré stereotypy ve vzájemném poměru laiků a kleriků, a to z obou stran. Ze strany laiků z pohodlnosti, ze strany kleriků z pocitu ohrožených "pozic". Bude ještě dlouho trvat, než se v české církvi změní mentalita nadřízenosti a podřízenosti, než pod pojmem Církev budeme všichni myslet celý Boží lid a nejen hierarchii - ale nejen myslet: než takovou skutečnost budeme žít.

ü      Důležité je, aby laici měli svou vlastní odpovědnost a důvěru, mohli samostatně a odpovědně - jako dospělí a plnoprávní lidé - působit v církvi a ve společnosti. Řada laiků o toto moc neusiluje, dříve se to tak "nenosilo". Plnoprávné působení laiků v církvi se moc nepodporuje a velmi často se mu nejrůznějšími způsoby vědomě či nevědomě brání. K působení ve společnosti jsou laici v poslední době spíše povzbuzováni, ale nevytváří se jim k tomu často zázemí, spíše naopak.

ü      Mělo by se přestat konečně investovat jen do budov a začít investovat do života - do pastorace.

ü      Dá se říci, že procházíme obdobím, kdy se mění pojetí a sebepojetí laiků v církvi, a spolu s nimi i pojetí kléru. Je třeba změnit tvář církve z klerikalizované podoby na společenství Božího lidu a nahradit častý paternalismus úctou a důvěrou k laikům (a právě tak ovšem i naopak).

ü      Uplatňování všeobecného kněžství ve společnosti je vhodné - je předávání své prožité víry, osobní zkušenost víry. Ve vhodné situaci povzbudit člověka, např. kdo je zarmoucený a v konání dobra.

ü      Laici většinou za rovnocenné partnery kněžími považovány nejsou, spíše za pomocníky v případě nouze nebo zdroj peněz. Laici u nás vlastní díl odpovědnosti kromě kostelnické služby a vyučování náboženství nemají; klerikalizace u nás nehrozí.

ü      Vhodné oblasti pro zvěstování existují, ale pro zvěstování slovem nám chybí kromě nadšení i vzdělání a osobní zbožnost. Někteří si stěžují na nedostatek individuálního duchovního vedení. Dnešní lidé v obrovské většině na slova o Kristu nečekají.

ü      Jsou místní rozdíly mezi ochotou laiků spolupracovat s knězem a záleží na vzájemné komunikaci. Vznikají pastorační rady atd., kde jsou laici a pomáhají řešit kněžím problémy. Někde pastorační rady nejsou, protože laici nechtějí nebo "nemají čas".

ü      Někteří laici se snaží o vlastní autonomní působení v církvi. Často to nemají lehké, prošlapávají něco nového i pro druhé a pro celou církev. Někteří další se angažují pod vedením kněží - jde vlastně o model podle předválečné koncepce Katolické akce. Většina laiků je i dnes pasivní. Ale těch, kteří hledají svou autentickou životní cestu a způsob, jak ji uskutečňovat, přibývá. Zkušenostem těchto lidí bychom měli v církvi daleko víc naslouchat, protože jsou pravé, hluboké a především inspirující.

Připravil Jaromír Matěna