Je církev privilegovaná vrstva společnosti?

Řeholnice ve sněmovních kroužcích v současné době velmi živě diskutovaly mimo jiné o vztahu k "nevěřícím". Vyjasňovaly si zejména otázku, koho za nevěřícího považujeme, resp. zda skutečně kolem nás žijí lidé, kteří vůbec v nic nevěří. Sestry většinou dospěly k závěru, že s těmi, kteří opravdu v nic nevěří, se snad ani nesetkaly. Většinou se za nevěřící označují lidé, kterým chybí určité poznání, v co vlastně věří.

A z toho je možné a nutné také vyvozovat postoj k těmto lidem. Pokud sestry uvažovaly nad tím, o co nám především u těchto lidí jde, po diskusích pochopily, že smyslem jednoznačně není docílit, aby tito lidé začali chodit do kostela, ale mělo by nám jít v prvé řadě o to vytvářet s těmito lidmi dobré vztahy.

Uvědomily jsme si, že se někdy my samy a i další členové církve chovají k těmto lidem poněkud nadřazeně s postojem „jsme něco víc..., jsme něco jiného, lepšího“, cituji ze zápisu: „sestry chtějí mít přednost např. v čekárně u lékaře, ve frontě“. I když si tento postoj vždy vědomě nepřiznáváme, přesto se takto chováme. Druzí lidé toto vědomí naší nadřazenosti snadno vycítí. Sestry se ptají, „co můžeme přinést této společnosti, když se církev staví do role privilegované vrstvy, která stojí nad společností.“ Domníváme se, že na tento postoj máme morální právo. Někdy je to i způsob naší obrany proti nevěřícímu světu. I když si kriticky přiznáváme, že někteří „nevěřící“ se chovají lépe než ti, kteří chodí do kostela, jsme si „náležitě“ vědomi bohatství myšlenky i ducha – takže nám nemá nikdo právo něco vytýkat. Nepochybně k tomu přispívá u mnohých sester a představitelů hierarchie i odlišný způsob života i odlišný oděv, což by mělo být výrazem svědectví evangelia, ale ve skutečnosti tím dokumentujeme spíš svou privilegovanost.

Negativní roli hraje v tomto případě i fakt, že „církev je ve sdělovacích prostředcích představována jako instituce, které jde jen o majetek“. Majetek totiž podle mínění většiny lidí je výrazem moci. Proto sestry doporučují, aby jednotliví členové církve více dbali evangelia, „abychom dávali, co je císařovo císaři, a co je Božího, Bohu. Aby křesťané a společenství křesťanů neměli účast na žádných machinacích s penězi, nikdy je nepoctivě nezískávali (jak je to dnes obvyklé), měli v pořádku účetnictví a byli v této oblasti nenapadnutelní, nezamlžovali hospodaření a báli se postojů ,lidí světa' v této oblasti“.

Z těchto důvodů sestry požadují, aby se představitelé církve zamysleli nad touto skutečností a vedli své členy k takovému postoji, abychom byli schopni začlenit se do společnosti a oslovit ji.

S. Marie Civínová moderátorka sněmu pro řeholnice