SNĚMOVNÍ
KROUŽEK VE STRAŠNICÍCH
V naší farnosti začal
pracovat sněmovní kroužek počátkem roku 1999. Jeho animátorkou
je paní Stanislava Jechová ze sdružení "Křesťan a
práce". Scházíme se každou poslední středu v měsíci. Zájemců
o práci v kroužku je průměrně 10 až 15, ale jen asi polovina z nich patří k těm
stálým.
Schůzka
probíhá tak, že se nejprve pomodlíme, pak animátorka přečte zápis debaty z
předcházející schůzky a podle připomínek jej ještě doplní. Načež následuje
debata k novému tématu. Doposud jsme probrali tato témata:
1. Co
mě v církvi naplňuje radostí
2. Co
mě v církvi zarmucuje
3. Čím
přitahujeme
4. Čím
odpuzujeme
5. V
čem vidím naději
6. Královské
kněžstvo
7. Panna
Maria
8. Žena
v církvi
9. Společenství
svatých
10. Hierarchie
v církvi
Setkání
končí opět modlitbou. Vytvořilo se docela milé společenství, ve kterém se
snažíme o hlubší zamyšlení nad duchovními hodnotami. Škoda, že není více
stálých členů.
Věra
Beránková
Sněmovní
kroužek manželského společenství středního věku
V
roce 1997 jsme uveřejnili v tomto zpravodaji nabídku manželům středního věku k
vytvoření společenství. Odezva byla nulová. Přesto cestou osobních kontaktů a
přímých oslovení takové společenství v naší farnosti vzniklo. Po počátečním seznámení
jsme se na našich setkáních, konaných jednou za tři týdny v bytě některé z
našich rodin, věnovali různým tématům. Detailně jsme se seznámili s životem a
dílem sv. Terezie z Lisieux, poučili jsme se o řeckokatolické a pravoslavné
církvi a o ikonách, pobavili se nad knížečkou "Mars a Venuše v
kostele", zamysleli se sami nad sebou v duchu knihy "Vězení s klíčem
uvnitř" a inspirovali se knížkou "Ve škole Ducha sv.". Náš host
P. Jiří Svoboda nás seznámil s procesem blahořečení kardinála Berana a P. Josef
Šplíchal se věnoval náboženské výchově dětí. Častým účastníkem našich setkávání
byl i otec Ladislav Štefek, který pro nás připravil cyklus úvah o komunikaci v
manželství. Velkou radost jsme měli z účasti otce Mariana na předvánočním
setkání.
V
průběhu loňského roku jsme se rozhodli připojit ke Sněmu katolické církve. S
pomocí materiálů připravených pro sněmovní kroužky a knihy "Velké
tajemství církve" jsme postupně probrali téměř všechna témata varianty A.
Animátor našeho sněmovního kroužku
Jiří Máca připravil vždy předem pro každý manželský pár otázky k dalšímu
tématu, aby si mohli všichni zpracovat i stručné písemné odpovědi, které byly
podkladem pro zápis z jednání kroužku.
Právě
nyní se zamýšlíme nad naším dalším programem. Nově zpracované materiály "O
církvi" (vycházející z konstituce Lumen gentium) se totiž víceméně vracejí
k loňským tématům. Nejvíce nás zaujaly otázky mířící přímo na fungování
společenství naší farnosti, na naši osobní zodpovědnost za
místní církev. Jsme rádi, že se podle svých možností našeho
setkávání zúčastňuje otec Zbysek Grzyb.
Jana
a Robert Vachulovi, Irena a Jiří Mácovi
Úvaha
nad sněmovními kroužky
Jsou
sněmovní kroužky jednou z aktivit v celé řadě jiných nebo je to aktivita v církvi
prioritní? Proč se do práce ve Sněmovních kroužcích zapojily dodnes jen asi tři
procenta praktikujících katolíků? Jde jen o výzvu a přání biskupů? Věřící se
domnívají, že nic neovlivní a že laici stejně nemají do budoucnosti církve co
mluvit a mimo to každý má málo času. Je to opravdu tak? Člověk si přece udělá
čas pro to, co považuje za důležité.
Ale
čas můžeme chápat dvojím způsobem. Jako "tempus" - to je
naše běžné chápání času a jako kairos - což je čas poznamenaný
významovostí, čas příhodný pro nějakou událost. Aby nastal, musí nastat souběh
událostí, podmínek, okolností, bez nichž by kairos nastat nemohl. Např. pro náš
sněm musí být příhodná situace společenská a kromě toho to musí být přání jak
biskupů, tak Apoštolského stolce a věřících To vše není samozřejmostí a že
kairos ke sněmu nastal, bychom měli brát jako velký Boží dar. Kdybychom to
nevyužili, mohl by se opakovat třeba až za několik století.
Proč?
Podle
starého kodexu by se teoreticky mělo ve světě už uskutečnit 10 000 plenárních
sněmů. Bylo jich však jen 500, nebyl onen "příhodný čas". V našich
zemích se sněmy konaly do husitských válek, poslední z nich byl r. 1381 za
arcibiskupa Jana z Jenštejna. Potom následoval až sněm v r. 1605 a poslední se
uskutečnil v r. 1860. Myslím, že je potřebné tyto údaje znát, abychom lépe
pochopili svou odpovědnost za církev a do jaké situace jsme byli postaveni.
Vždyť náš sněm by měl být otevřen i vizím do budoucnosti a podle historické
zkušenosti může ovlivnit život církve v naší zemí i na několik generací.
Plenární sněm je nejvyšším kompetentním orgánem naší církve, má pravomoc
zákonodárnou i moc exekutivní. Je to jakoby parlament, senát i vláda a Nejvyšší
soud dohromady. Lze tedy na něm projednat všechny problémy, nají! vlastní
identitu, vztah k ostatnímu světu a uvědomit si své místo i poslání v
univerzální církvi. Cílem sněmu je návrat ke společenství, communiu,
společenství s Kristem i mezi sebou navzájem. Právě v tomto bodě se již
projevuje ovoce kroužků a jeden z jejich možných významů.
V
naší farnosti kroužky fungují, je tedy vše v pořádku? Není. Bylo by třeba, aby
vznikly kroužky další nebo aby co nejvíce věřících katolíků si našlo
"svůj" kroužek v rámci již stávajících v Praze.