Výchova a vzdělání

připravil Antonín Šimek

 

Následující výběr je sestaven ze zápisů sněmovních kroužků ke 3. kapitole Výchova a vzdělání z Tématického pracovního materiálu pro sněmovní kroužky roku 2001 - Církev a svět. K dnešnímu dni mám k dispozici 16 zápisů – podle jejich obsahu jde o doposud nejpodrobněji probírané téma, a proto jsem výběr rozdělil do dvou částí.

 

3.1 Máte-li zkušenosti s náboženským vzděláváním a vzdělaností před 2. světovou válkou v církvích a v občanské společnosti, jak tento stav hodnotíte?

- Obecné vzdělávání asi na moc velké úrovni nebylo, protože částečně učily katechetky s 6 týdenním kursem. Určitě však byly dobré podmínky a příležitost pro inteligenci a věřící ve městech s kláštery. Také některé skupiny třetích řádů a Mariánské družiny byly na dobré úrovni. Množství literatury bylo menší, ale za to byla levnější - např. celá bible s komentářem vyšla nejméně 2x. Nyní za 10 let jsme se nezmohli na katolické vydání bible a to nepovedené ekumenické (podle Dr. Zvěřiny) je nesmyslně drahé. Daleko více bylo periodického tisku, asi 5 týdeníků, 1 další pro ženy a 3 měsíčníky pro děti - s dostupnými cenami. Je samozřejmé, že všechny náboženské spolky byly zaměřeny na šíření evangelia.

- Dobře fungovaly spolky, třeba Orel - ten měl velice bohatou činnost. Jednak tu tělovýchovnou, ale přitom současně i tu náboženskou. Potom bylo SKM - Sdružení katolické mládeže, kde se skutečně pěstoval takový duchovní život, kde se konaly náboženské přednášky, do toho ta mládež byla opravdu zapojena. No, jiné věci neměli, tak šli do tohoto, protože také něco chtěli dělat. Pak se také hrála divadla, třeba Orel – SKM.

- V některých farnostech se konala ještě tzv. křesťanská cvičení. To bylo něco na způsob dnešních Setkání. Konalo se to většinou v neděli odpoledne a hlavně na venkově se to dost pěstovalo. Vždycky v nějaké chalupě se sešli, přišel tam kněz, vykonala se pobožnost a pak si ještě ti lidé pobesedovali. Byla to jakási formace těch lidí. To byla výborná věc, ale časem to taky upadlo.

- Tehdy ještě nebylo kázání součástí mše svaté. To se kázalo před mší svatou. To ještě kněz neměl ornát, měl jenom albu, šel na kazatelnu, tam přečetl evangelium a kázal. A dokud kázal, muži stáli venku, teprve až zazvonili a začaly hrát varhany, tak oni šli do kostela. Nahrnuli se na kůr a breptali dál, protože se celou mši svatou zpívalo, jenom při pozdvihování se přestalo hrát. Pak se divme, když přišel komunismus a na ty lidi se udělal nátlak, že povolili.

- Výuka náboženství byla povinná i v době okupace po celou dobu školní docházky, učilo se i na střední škole. Vyučoval kněz, katecheta nebo laický katecheta. Sledoval účast na nedělních bohoslužbách, účast na svátostech během roku. Protože u nás bylo málo jinověrců, třídy byly plné.

- Konávaly se u nás lidové misie, většinou řád Redemptoristů, měli stavovská kázání a vždycky byl kostel plný.

3.2 Co přineslo období 1939 až 1989 v církvích a v občanské společnosti u nás, pokud jde o vzdělávání a vzdělanost?

- Velký vliv na předávání víry měly sestry františkánky. Staraly se o předškolní a školní děti, mládež. Po válce se konaly exercicie. Mládež se scházela v letech 1945 – 1948 na farách pod vedením kněze, po roce 1948 se mládež scházela v domácnostech. Působila tělovýchovná jednota. Jezdilo se na zájezdy a poutě, pořádaly se farní soutěže.

- Náboženská výchova pozvolna upadala, mnoho mladých lidí nemělo už žádné školní náboženské vzdělání. A rodiče svou víru předávat nedokázali.

- Byla možnost učit náboženství jako nepovinný předmět, předtím bylo náboženství na školách povinné. (Vždycky za I. republiky byla na vysvědčení první rubrika „náboženství“ - to je jiná otázka, jestli to bylo správné nebo ne.) Náboženství se povolilo učit od druhé do sedmé třídy a pak už nic. V době, kdy už to vlastně nejvíc ty děti potřebovaly, tak už to nemohly mít. Potom se muselo každý rok na náboženství přihlašovat, a to v určitém termínu. Kdo to propásl, tak už se s ním nemluvilo, to dítě už nemohlo na náboženství chodit. Když rodiče nesli přihlášky, měl ten učitel nebo ředitel povinnost přesvědčit je, že nedělají dobře, že tomu dítěti škodí. To už opravdu vyžadovalo velkou statečnost od těch lidí. Těch dětí bylo hrozně málo, ale zase záleželo na kraji.

- K oživení scházení mládeže v kroužcích došlo po roce 1968. Kroužky se scházely tajně po domácnostech a farách.

3.3 Jaký je u nás stav náboženského vzdělávání a vzdělanosti ve Vašem okolí po roce 1989?

- S koncilem jsme seznámeni až do začátku činnosti kroužku nebyli a také nevíme, kdo to měl za povinnost - biskup, farář??

- Dokumenty koncilu by měly být rozpracovány pro laiky. Občas by mohla být homilie na téma jednotlivých dokumentů II. vatikán. koncilu.

Napište nám Váš názor