Výchova a vzdělání
připravil Antonín Šimek
Následující výběr je sestaven ze zápisů sněmovních kroužků ke 3.
kapitole Výchova a vzdělání z Tématického pracovního materiálu pro sněmovní
kroužky roku 2001 - Církev a svět. K dnešnímu dni mám k dispozici 16 zápisů –
podle jejich obsahu jde o doposud nejpodrobněji probírané téma, a proto jsem
výběr rozdělil do dvou částí.
3.1 Máte-li zkušenosti s náboženským vzděláváním a vzdělaností
před 2. světovou válkou v církvích a v občanské společnosti, jak tento stav hodnotíte?
- Obecné
vzdělávání asi na moc velké úrovni nebylo, protože částečně učily katechetky s
6 týdenním kursem. Určitě však byly dobré podmínky a příležitost pro
inteligenci a věřící ve městech s kláštery. Také některé skupiny třetích řádů a
Mariánské družiny byly na dobré úrovni. Množství literatury bylo menší, ale za
to byla levnější - např. celá bible s komentářem vyšla nejméně 2x. Nyní za 10
let jsme se nezmohli na katolické vydání bible a to nepovedené ekumenické
(podle Dr. Zvěřiny) je nesmyslně drahé. Daleko více bylo periodického tisku,
asi 5 týdeníků, 1 další pro ženy a 3 měsíčníky pro děti - s dostupnými cenami.
Je samozřejmé, že všechny náboženské spolky byly zaměřeny na šíření evangelia.
- Dobře
fungovaly spolky, třeba Orel - ten měl velice bohatou činnost. Jednak tu
tělovýchovnou, ale přitom současně i tu náboženskou. Potom bylo SKM - Sdružení
katolické mládeže, kde se skutečně pěstoval takový duchovní život, kde se
konaly náboženské přednášky, do toho ta mládež byla opravdu zapojena. No, jiné
věci neměli, tak šli do tohoto, protože také něco chtěli dělat. Pak se také
hrála divadla, třeba Orel – SKM.
- V některých
farnostech se konala ještě tzv. křesťanská cvičení. To bylo něco na způsob
dnešních Setkání. Konalo se to většinou v neděli odpoledne a hlavně na venkově
se to dost pěstovalo. Vždycky v nějaké chalupě se sešli, přišel tam kněz,
vykonala se pobožnost a pak si ještě ti lidé pobesedovali. Byla to jakási
formace těch lidí. To byla výborná věc, ale časem to taky upadlo.
- Tehdy ještě nebylo
kázání součástí mše svaté. To se kázalo před mší svatou. To ještě kněz neměl
ornát, měl jenom albu, šel na kazatelnu, tam přečetl evangelium a kázal. A
dokud kázal, muži stáli venku, teprve až zazvonili a začaly hrát varhany, tak
oni šli do kostela. Nahrnuli se na kůr a breptali dál, protože se celou mši
svatou zpívalo, jenom při pozdvihování se přestalo hrát. Pak se divme, když
přišel komunismus a na ty lidi se udělal nátlak, že povolili.
- Výuka
náboženství byla povinná i v době okupace po celou dobu školní docházky, učilo
se i na střední škole. Vyučoval kněz, katecheta nebo laický katecheta. Sledoval
účast na nedělních bohoslužbách, účast na svátostech během roku. Protože u nás
bylo málo jinověrců, třídy byly plné.
- Konávaly se u
nás lidové misie, většinou řád Redemptoristů, měli stavovská kázání a vždycky
byl kostel plný.
3.2 Co
přineslo období 1939 až 1989 v církvích a v občanské společnosti u nás, pokud
jde o vzdělávání a vzdělanost?
- Velký vliv na
předávání víry měly sestry františkánky. Staraly se o předškolní a školní děti,
mládež. Po válce se konaly exercicie. Mládež se scházela v letech 1945 – 1948
na farách pod vedením kněze, po roce 1948 se mládež scházela v domácnostech.
Působila tělovýchovná jednota. Jezdilo se na zájezdy a poutě, pořádaly se farní
soutěže.
- Náboženská
výchova pozvolna upadala, mnoho mladých lidí nemělo už žádné školní náboženské
vzdělání. A rodiče svou víru předávat nedokázali.
- Byla možnost
učit náboženství jako nepovinný předmět, předtím bylo náboženství na školách
povinné. (Vždycky za I. republiky byla na vysvědčení první rubrika
„náboženství“ - to je jiná otázka, jestli to bylo správné nebo ne.) Náboženství
se povolilo učit od druhé do sedmé třídy a pak už nic. V době, kdy už to
vlastně nejvíc ty děti potřebovaly, tak už to nemohly mít. Potom se muselo
každý rok na náboženství přihlašovat, a to v určitém termínu. Kdo to propásl,
tak už se s ním nemluvilo, to dítě už nemohlo na náboženství chodit. Když
rodiče nesli přihlášky, měl ten učitel nebo ředitel povinnost přesvědčit je, že
nedělají dobře, že tomu dítěti škodí. To už opravdu vyžadovalo velkou
statečnost od těch lidí. Těch dětí bylo hrozně málo, ale zase záleželo na
kraji.
- K oživení
scházení mládeže v kroužcích došlo po roce 1968. Kroužky se scházely tajně po
domácnostech a farách.
3.3 Jaký je u
nás stav náboženského vzdělávání a vzdělanosti ve Vašem okolí po roce 1989?
- S koncilem
jsme seznámeni až do začátku činnosti kroužku nebyli a také nevíme, kdo to měl
za povinnost - biskup, farář??
- Dokumenty
koncilu by měly být rozpracovány pro laiky. Občas by mohla být homilie na téma
jednotlivých dokumentů II. vatikán. koncilu.