Plenární sněm nabírá obrátky

 

Plenární sněm katolické církve ČR je v plném proudu a Přípravná komise plenárního sněmu má k dispozici již První zpracované výsledky, s kterými vás budeme postupně seznamovat již od příštího čísla Katolického týdeníku. O tom, co to plenární sněm je a jaké jsou s ním zkušenosti v zahraničí, jsme si povídali s asistentkou sekretáře Přípravné komise plenárního sněmu Janou Sojčekovou, která se sněmovnímu procesu věnuje tři roky.

 

Co si pod pojmem „plenární sněm“ můžeme představit?

„Plenární sněm je sněm místních církví téže biskupské konference a koná se, kdykoliv to po schválení Apoštolským stolcem biskupská konference považuje za nutné nebo užitečné“ (CIC kán. 439). V našich podmínkách to znamená setkání zástupců všech českých i moravských diecézí a apoštolského exarchátu. Plenární sněm má pravomoc upravovat situaci místních církví.v souladu s obecným právem církve. Je především orientován k povzbuzení víry, upevnění mravů a k zlepšení pastorační činnosti místní církve.

Úmyslem biskupů České republiky je uskutečnění záměrů II. vatikánského koncilu. Za celou dobu totality nebylo možné svolat jakýkoli místní sněm, který by závěry koncilu promítl do situace naší církve. Proto je snahou přiblížit církev potřebám dnešní doby i současné společnosti.

 

Proběhlo něco podobného také v jiných zemích? S jakým výsledkem?

Největší zkušenosti mají asi v Itálii. Biskupská konference zde svolává přibližně jednou za deset let tzv. Convegno. Trvá několik týdnů, účastní se ho několik set biskupů, tisíce kněží a laiků z celé Itálie. Není to ovšem Plenární sněm, jak je zakotvený v Kodexu kanonického práva, protože struktura účastníků je upravená. Poprvé se svolalo Convegno v roce 1976 v Římě na téma Evangelizace a růst člověka. V dalších letech se italská církev věnovala tématice usmíření (Loreto, 1985) a evangelizace lásky (Palermo, 1995). Závěry takového shromáždění jsou závažným podkladem pro jednání Italské biskupské konference a italských plenárních sněmů v jednotlivých regionech. Naší situaci byl bližší 2. polský plenární sněm. V roce 1987 biskupové vyhlásili sněm, který zahájil papež Jan Pavel II. svojí návštěvou v roce 1991. Pracovalo zde 8000 sněmovních kroužků, každá diecéze připravovala jednu sněmovní předlohu. Sněmovní zasedání proběhlo až v roce 1998 a bylo zakončeno při papežské návštěvě v červnu 1999.

I v zámoří se konalo několik sněmů, v Libanonu (1995) se konal meziobřadový sněm, který přispěl velkou měrou ke znovunastolení míru v zemi. Podobný sněm byl svolán roku 2000 ve Svaté zemi. Ve Slovinsku právě probíhá pastorální sněm, na Ukrajině se připravuje patriarchální synod podle Východního kodexu církevního práva. Patriarchální a meziobřadové sněmy jsou ve Východní církvi obdobou plenárních sněmů.

 

Jaká je Struktura českého plenárního sněmu?

Celou přípravu sněmu má na starosti Přípravná komise. Jejím předsedou je arcibiskup Jan Graubner, místopředsedou biskup František Radkovský. Všechny úkoly jsou rozděleny mezi pět sekcí: pastorální, analytickou, duchovní, informační a tematickou. Pastorální sekce, která se věnuje zejména sněmovním kroužkům, koordinaci jejich práce a přípravě materiálů, vede biskup Malý. Analytická sekce má tři týmy, historický, sociologický a analytický. Pod vedením biskupa Cikrleho shromažďuje historické analýzy, provádí průzkumy a spolupracuje s pastorální sekcí na práci se zápisy ze sněmovních kroužků. Tematická sekce má čtyři odborné komise podle čtyř konstitucí II. vatikánského koncilu: Církev (konstituce Lumen gentium) pod vedením biskupa Duky, který je zároveň koordinátorem celé sekce. Další odbornou komisí je Církev a svět (konstituce Gaudium et Spes), jejíž práci řídí Oto Mádr, Bible (konstituce Dei Verbum) s doc. Ladislavem Tichým. Poslední, čtvrtá komise Liturgie (konstituce Sacrosanctum concilium) se teprve formuje.Tu nejméně nápadnou, ale velmi důležitou, sekci duchovní, má na starosti biskup Hrdlička. Tato sekce zajišťuje modlitební podporu celé této obrovské akce.

 

Jaké kroky by mě podniknout člověk, který by se chtěl aktivně účastnit sněmovního dění?

Nejpřímější. cestou je obrátit se na místního pana faráře a zjistit, zda ve farnosti funguje sněmovní kroužek, a k němu se potom připojit nebo sám takový sněmovní kroužek založit. Bližší informace lze získat na adrese: Přípravná komise plenárního sněmu ČR, Česká biskupská konference, Thákurova 3, 160 00, Praha 6, tel.: 02/120 181 632 nebo prostřednictvím e-mailu: snem@cirkev.cz.

Není-li možné kroužek založit, je samozřejmě vítán i jednotlivec, který nám do sekretariátu zašle své náměty, připomínky a návrhy na zlepšení, které budou zahrnuty do analýz a předány odborníkům k přípravě předloh.

 

Plenární sněm

 

Vážená redakce,

v předminulém čísle Katolického týdeníku jste uvedli, že zatím nepřišel žádný ohlas na vaši výzvu sněmovním kroužkum, aby jejich členové napsali své „sněmovní“ zkušenosti. Jistě vás mrzelo, že dosud nikdo na tento námět nereagoval. Ale napadlo mě, že tento - na první pohled pesimistický údaj může naopak mít optimistické pozadí. Z vlastní zkušenosti nejlépe víte, kdy lidé nejčastěji píší do sdělovacích prostředků: když jsou něčím rozzlobeni, zklamáni, dotčeni, když chtějí proti něčemu protestovat. Málokdy se někdo chce prostřednictvím sdělovacích prostředku podělit o dobrou zkušenost, o radost nebo vyslovit někomu poděkování. Víme, že sněmovní kroužky pracují, že z mnohých se vytvořila dobrá společenství, a že o své činnosti nenapíší, muže být zrovna důkazem toho, že mají ze své práce dobrý pocit, že se s myšlenkou plenárního sněmu shodují, že prostě nepotřebují v tomto sněmu na něco „brblat“, V opačném případě byste určitě dostávali hodně dopisů, a nebyly by asi moc vlídné a tolerantní. Možnost setkávání sněmovních kroužků a práce s přípravnými materiály je určitě velkým Božím darem a taky šancí, kterou by bylo škoda nevyužít. Je pravda, že když se podívám na složení našeho sněmovního kroužku, je pro některé z jeho osmnácti členu účast na této činnosti doslova na hranicích jejich časových možností. Tím větší cenu možná má v Božích očích a tím víc užitku muže přinést.

Ing. MARIE KLANCOVÁ, Kladno

 

***

 

Plenární sněm - to je pro mě něco jako Fata morgana. O tom, že se připravuje, vím už dlouho z tisku, ale co to je - plenární sněm? A jak se připravuje? Kdo vlastně iniciuje sněmovní kroužky? Laici nebo duchovní, byla nebo je každá farnost povinná něco takového založit? Fakticky o tom nevím ani hlavu ani patu. U nás prostě neexistuje nic a obávám se, že jsou katolíci, kteří spojení „plenární sněm“ dosud neslyšeli vůbec. Myslím, že svým pohledem běžného věřícího vám v této oblasti ani nic nepřiblížím. Možná teď vypadám jako ignorant, ale já bych o tom opravdu chtěla vědět všechno. Kdy to bude, odkdy, jak a kdo to připravuje, jak se můžu zapojit tam, kde je dosti mrtvo, co je k tomu třeba a jestli to vůbec má ještě smysl? Možná mnoho otázek, ale já nevím, kde jinde se zeptat, a vy jste mi tak pěkně nahráli.

Ing. VERONIKA MEIMEROVÁ, Trutnov

 

Děkujeme čtenářům za všechny dopisy k plenárnímu sněmu, které nám do redakce v minulých dnech přišly. Od tohoto čísla bude mít tematika plenárního sněmu v Katolickém týdeníku pravidelné místo. Na něm se budeme snažit informovat čtenáře nejen o tom, co plenární sněm je, ale budeme postupně uveřejňovat zpracované zápisy sněmovních kroužků, které nám poskytla analytička zápisů Přípravné komise plenárního sněmu RNDr. Kateřina Kufová. Věříme, že tak přispějeme k lepší informovanosti o tomto důležitém procesu a také k širšímu zapojeni věřících, kterým není osud naši církve lhostejný.

 

 

Naše církev na prahu 21. století

 

Letošní, v pořadí již devátý ročník Zvěřinových dnů se uskutečnil od 8. do 10. června v Mezinárodním centru duchovní obnovy v Hejnicích a zúčastnilo se ho přes 150 lidí. Tato setkání pořádá pravidelně Česká křesťanská akademie spolu s Konrad Adenauer Stiftung.

 

Program Dnu Josefa Zvěřiny začal přednáškou P. Tomáše Halíka na téma „Křesťanství v Evropě na počátku nového století“. Prof. Halík v ní mj. srovnával pozice církví v Americe a Evropě. Podle něj se ukazuje, že v americkém prostředí jsou církve ve srovnání s evropskými daleko pružnější, a to díky neustálé konkurenci, které se navzájem vystavují.. Toto prostředí evropským církvím chybí, a tak se musejí potýkat s určitou strnulostí. „Evropan by však na druhou stranu musel označit některé aktivity amerických církví jako morální kýč,“ uvedl Tomáš Halík a vzpomenul vysílání jedné katolické televizní stanice v Americe. Dále upozornil na to, že by se, stejně jako II. vatikánský koncil, měl také Plenární sněm katolické církve v ČR zabývat především změnou vztahu naší církve k okolnímu světu. Úkol církve dnešní doby vidí P. Tomáš Halík především v naplnění slibu lásky, úcty a věrnosti.

Druhý den setkání začal bohoslužbou, kterou celebroval biskup Jaroslav Škarvada. Vzpomenul na svá setkání s Josefem Zvěřinou a vyjádřil radost nad tím, že odkaz této velké osobnosti je stále živý.

Prof. Eberhard Tiefensee v následné přednášce „Pastorace v sekularizované společnosti - výzva pro církev“ upozornil mj. na to, že lidem z bývalé NDR, která je spolu s Českou republikou a Estonskem územím s nejmenší religiozitou, chybí tzv. „náboženský sluch“. Odpovědi na náboženské otázky mají tito lidé z druhé ruky, protože vlastní zkušenosti nemohou použít. Používají klišé, která někde slyšeli nebo četli v tisku. Narodili se jako ateisté a neptali se na alternativu. Nekřesťany nejsou z rozhodnutí, ale proto, že ostatní jsou nekřesťany. Na Západě je to podle prof. Tiefenseeho otázka emancipace, odchodu z „rodičovského domu“. Bůh byl těmto lidem často vnucován, a nastala „otrávenost Bohem“. „Tito lidé odešli z církve, ale nechali si své náboženské přesvědčení. Snaží se ale často nalézt cestu zpět sňatkem nebo pokřtěním svých dětí,“ řekl také ve své přednášce prof. Tiefensee. Závěrem upozornil na problém, před kterým křesťané stojí, a to, jak radostnou zvěst evangelia přednést světu, který je ateistický, když zkušenosti Bible popisují předávání evangelia vždy do prostředí zbožného, a není se zde tedy z čeho poučit. Jako příklad uvedl sv. Pavla v Aténách, který svou promluvu mohl začít slovy „Vidím, že jste zbožní lidé...“.

Sobotní odpoledne pak probíhalo v pracovních skupinkách, ve kterých se hovořilo o problémech současné církve. Biskup Václav Malý nejvíce ocenil, že se v nich zmínila např. problematika výchovy k samostatnosti a vzdělávání kněží a laiků, touha po duchovním doprovázení a společenství nebo otázky kvality formace v seminářích: „Chtěl bych vám všem poděkovat za to, že z žádné diskusní skupinky nebyl cítit nějaký hrot nebo útok, ale naopak zde bylo znát vědomí, že jsme součástí jednoho společenství, že k sobě patříme. Takovéto diskuse jsou běžné na Západě, my se teprve učíme hovořit o problémech bez zábran a otevřeně. Jsem velice rád, že tomu tak zde bylo,“ uvedl biskup Malý.

V sobotu večer se konal koncert souboru Chorea Bohemica. V neděli bylo setkání zakončeno po mši svaté celebrované biskupem Václavem Malým panelovou diskusí s odborníky na téma "Pohled zvnějšku".

 

Co vás nejvíce zaujalo na letošních Dnech Josefa Zvěřiny?

 

MICHAL TOMÁŠEK

Jsem na Zvěřinových dnech poprvé, nevěděl jsem, do čeho jdu, co se zde bude probírat a jak to bude vypadat. Musím říci, že jsem příjemně překvapený. Zazněly tu dvě přednášky, ze kterých jsem si odnesl mnoho podnětu k přemýšlení.

 

KATEŘINA KUFOVÁ

Líbila se mi promluva pana biskupa Škarvady o Josefu Zvěřinovi, ve které vyzdvihl, že přes všechny útrapy, kterými Zvěřina prošel, zůstal svůj a zůstala mu radostnost, která mnoha křesťanům chybí. Byla jsem také nadšena z přednášky prof. Tiefenseeho.

 

RADOSLAV SVOBODA

Už dlouho jsem nezažil tak silný pocit toho, že jsem součástí církve jako zde. Jsem za to vděčný.

 

NORA STRÁDALOVÁ

Nejsem z katolického prostředí a na tento víkend jsem přijela z osobního zájmu a kvůli hledání své vlastní cesty k Bohu. Zajímá mě, jaký je vztah křesťanství a církve k soudobé společnosti, kam směřuje. Velice si cením toho, že jsou zde lidé, kteří mají odstup od problému, snaží se kráčet stále dál a nebojí se hledat.

 

ANNA SOCHOROVÁ

Jsem ráda, že jsem se dostala do prostředí, kde se o problémech otevřeně a kvalifikovaně debatuje. Mám z toho pocit, že církev někam opravdu spěje, a to, že je zde přítomen Duch Svatý, je myslím zřetelně vidět.