Co
také zaznělo ve sněmovních kroužcích
Co pro mě
v mém životě dosud
znamenala církev?
Přípravná fáze Plenárního sněmu katolické církve v ČR pokračuje a k dispozici jsou už první zpracované výsledky. Katolický týdeník bude pravidelně přinášet nejzajímavější odpovědi sněmovních kroužků k projednávaným otázkám. Věříme, že pestrost pohledů jednotlivých kroužků ke sněmovním tématům bude zajímavou inspirací i pro ty, kteří se sněmovního dění aktivně neúčastní. V závorkách za citovaným textem je uvedeno, odkud jsme zpracovanou odpověď vybrali. První projednávanou otázkou sněmovních kroužků bylo téma: Co pro mě v mém životě dosud znamenala církev?
* Bez víry bych neobstál v
těžkých zkouškách komunismu. Bez křesťanství by se svět zhroutil. Církev je pro
mě společenstvím, na které se mohu spolehnout. Církev tvoříme všichni
společně-jako jedna rodina. Je to ta, která uchovává pravé hodnoty víry,
lidskosti a morálky. (českobudějovická diecéze)
* Nemohu se srovnat s
myšlenkou, že bych mohla být spasena také s těmi, kteří jsou mi na obtíž, kdo
jsou nepříjemní a protivní. (olomoucká arcidiecéze)
* Většinou
panovala shoda v názoru, že jsme si v minulosti představovali církev jako
"ty nahoře" (papež, biskup, farář), ale postupem času jsme si začali
uvědomovat, že k církvi patříme všichni a jsme za ni také zodpovědní. Je
potřeba větší jednoty, která byla bohužel rozbita dějinnými rozkoly a která je
i dnes ohrožena různými radikálními proudy v církvi samotné. Právě jednota je
potřebná k úspěšnému misijnímu dílu církve. (královéhradecká diecéze)
* Církev pro
mne představuje především organizaci, která má Bohem daný závazek vedení
věřících ke spáse: Z toho vyplývá její učitelský úřad - pro mne především v
teologické (věroučné) a etické problematice. (královéhradecká diecéze)
* Církev má
být věřícímu přístřeším duše. Musí se začít chovat jako matka, ne jen verbálně
proklamovat, že jí je. (královéhradecká diecéze)
* Církev je
pro mě oporou, zázemím, viditelným znamením Boží přítomnosti. Církev je veliká
Boží rodina, která jde společně za Kristem. Je to dar, společenství těch, kteří
milují Boha. Je mojí součástí a já její. (ženské řehole).
* Je domovem
pro všechny, nacházím v ní jistotu, oporu, pocit bezpečí, důvěřuji její
moudrosti. Od narození až do konce se o mě stará - ve společenství, které vytváří. Žiji a potkávám se s lidmi, kteří mají stejné
životní hodnoty a kteří mě svým životním svědectvím povzbuzují a pomáhají. (ženské
řehole)
Jak byste zhodnotil dosavadní průběh plenárního sněmu?
Na přípravách plenárního sněmu se podílím jako
moderátor sněmovních kroužků
pražské arcidiecéze. Byl jsem odpovědný za založení pokud možno co největšího
počtu sněmovních kroužků v našich
farnostech a stále jsem odpovědný za distribuci pracovních materiálů do kroužků
a zápisů z kroužků zpět do centra. Při své práci jsem se setkal s dvěmi
základními názorovými krajnostmi. Jednak to bylo velké nadšení, spojené s
očekáváním zásadních a rychlých změn k lepšímu, samozřejmě přesně podle
vlastních představ toho kterého bratra či sestry. Tušil jsem od počátku, že
takové předimenzované nadšení a taková nereálná očekávání jsou odsouzena k
podobně velkému zklamání a snažil jsem se je poněkud mírnit, korigovat a činit
reálnějšími. Druhou krajností pak byla skepse, nedůvěra a nechuť jakkoli se
angažovat. I tento postoj se mi jevil jako nevyvážený a snažil jsem se jej
ovlivnit, především poukazem na přítomnost Božího Ducha v církvi, na skutečnost
Božího vedení a realitu Kristovy přítomnosti všude tam, kde se dva nebo tři
sejdou v Jeho jménu. Důležitým prvkem mi též připadal aspekt poslušnosti vůči
našim biskupům. Na svém vlastním postoji, s opravdu jen maličkým úkrokem směrem
ke skepsi, i po pěti letech nemám co měnit. Mrzí mne zklamání, chyby a zranění,
ke kterým došlo, a mám radost z celé řady drobných požehnání, na která jsem od
počátku spoléhal. Mnozí zakusili dobrodiní společného setkávání, které jim bylo
třeba dlouhou dobu odepřeno, mnozí jsou obohacení zkušeností svobodného a
otevřeného sdílení, objasňováním a pochopením rozdílných či protichůdných názoru
a postojů, společnou modlitbou i seznamováním se s texty Druhého vatikánského
koncilu. Někdo je rád, pro jiného je to málo, já vím.