Co také zaznělo ve sněmovních kroužcích

Čím mě církev potěšila, a v čem se cítím naopak raněn?

* Církev nemá jasně stanovené cíle a ideály, není čitelná. Pro většinu společnosti je problém církve identický s problematikou církevního majetku, což se nepodařilo za několik let změnit. Církev nemá jasno ani ve svých vnitřních prioritách, zaměřuje se na svátostný servis, úkony víry jsou formalizované. Neřeší se problém vesnice, křesťanství se stává městským náboženstvím. (plzeňská diecéze)

* Církev se otevírá ekumeně. Vysoké procento lidí přistupuje při mši svaté k přijímání. Všechny diecéze mají biskupa. Můžeme svobodně vyznávat svoji víru. Odhodlání církve k plenárnímu sněmu. (plzeňská diecéze)

* Netolerance jednotlivců k bratřím z jiných církví. Předsudky vůči charismatikům. Řevnivost jakýchkoliv skupin uvnitř církve. Liberální tendence projevující se v církvi, např. různé typy zpochybňování učitelského úřadu církve, autority biskupů a papeže, laxní přístup ke svátostem smíření a eucharistie. Někteří kněží nejsou schopni vést laiky. Katolíci neznají Bibli a katechismus. (plzeňská diecéze)

* Mše sv. je pro mladého člověka (zvláště pak pro hledajícího) málo srozumitelná, je pro něho soustavou obřadů, které se opakují. Kněží často hovoří nesrozumitelně, ztrácejí kontext, často mentorují, není z nich cítit laskavost, mírnost a tolerance. (plzeňská diecéze)

* Církev přibližuje víru vlastními divadelními představeními. Hájí rodinu jako základní prvek společnosti. Charitativní činnost; pastorace ve věznicích, nemocní mají možnost kontaktu s knězem, dobrá dosažitelnost bohoslužeb. (královéhradecká diecéze)

* Falešná svatost, schovávání se za kvantitu modlitby, pokrytectví. Nedemokratičnost v církvi, nedostatek dialogu, potlačený ženský prvek v církvi. Skrze množství slov málo promlouvá Kristus. (královéhradecká diecéze)

* Církev sama o sobě (jelikož je svatá a je mystickým Tělem Kristovým) může dost těžko "potěšit" nebo "zranit". Je jistě útěchou v našich bolestech a těžkostech. Zranit mohou svým nedokonalým jednáním její jednotliví členové. (brněnská diecéze)

* Vážím si církve a jsem vděčná, že jsem ji poznala a byla v ní vedená k Bohu. A především si jí vážím, protože ji zbudoval Pán. Přetrvala dlouhá léta pronásledování, jsem ráda, že do ní patřím, líbí se mi poslání církve, misie, učí, pomáhá bližním. (ženské řehole)

Jak byste zhodnotil dosavadní průběh plenárního sněmu?

Přiznám se, že jsem se nejdříve do práce kroužků vůbec nezapojoval (možná jsem proto mohl později nastoupit odpočatý). Nemám totiž rád akce typu: nyní povinně založíte kroužek a nahlásíte seznam členů. Vůbec systém přesně vymezených kroužků je svazující. Na druhé straně obdivuji mravenčí práci mnoha lidí, kteří systematicky píší odpovědi na všechny předsněmovní otázky, zvláště když donedávna nebyla žádná zpětná vazba (nebo minimální). Pokud se ze sněmovních témat nestane otevřená polemika, pokud zůstaneme u jednosměrného systému vhození svého hlasu do tajemné urny, bude těžké udržet zájem věřících. Zde je důležitá role sdělovacích prostředků, počínaje farními listy, přes. diecézní zpravodaje, až ke Katolickému týdeníku. A potom druhá bezpodmínečně nutná věc: možnost skutečně otevřeně o věcech mluvit. Tabuizování témat, strach z vyjádření laiků či případné odsuzování "nesprávných" odpovědí by mohlo velmi rychle vést k problémům dvojího druhu; Buď k apatii především mladší a střední generace (a následně i k jejich úbytku), nebo na druhé straně k polarizaci a k ostrým podrážděným výpadům, které by jedině komplikovaly každý další dialog.

To byly ty chmurnější výhledy. A viděno optimisticky: je to veliká šance dialogu. Mezi věřícími je obrovský potenciál myšlenek, nápadů, podnětů, ale také zkušeností a znalostí reálného života. Tento dialog rozhodně nebude snadný (a důvodem není jen předcházející život mlčící církve v totalitě), ale pokud se nám podaří jej zvládnout, bude to pozitivní přínos. Místo strachu z "těch druhých" může nastoupit naslouchání těm druhým a společné hledání s těmi druhými. Teď je šance a přiznám se, že bych ji nerad propásl. Kdo ví, kdy zase přijde příští.

JOSEF HES, autor je moderátorem sněmovní přípravy v českobudějovické diecézi.