Jak byste zhodnotil dosavadní průběh plenárního sněmu?

„Napište o sněmu“, volal pan redaktor. Dobrá, je doba dovolených, tak vylíčím svůj zážitek z cest.

Usadil jsem se do lavice kostela, kde právě probíhala mše. Kostel je prostředím, které napomáhá rozjímání. Dostal jsem se do povznášejícího stavu. Viděl jsem českou církev pulsující připravovaným sněmem. Na katolících bylo vidět vděčnost Pánu Bohu za svobodu a bohatství, ze kterého by rádi něco předali totalitou poznamenané společnosti. Viděl jsem křesťany žijící s obdivem z nezapomenutelné zkušenosti, jak péče Ducha božího funguje, neboť přežili půl století bez normální pastýřské péče, aniž by se ve větší míře zpronevěřili církvi. Taková zkušenost víry osvobozuje od přílišného strachu, poutajícího odvahu. A tak se ve farnostech živě diskutuje jak se napříště vyvarovat starých chyb, v jaké míře je "náš" Bůh přitažlivý, jak nám chutná modlitba a jestli neodradíme děti. Nakolik rozumíme slovu Božímu. Jak lépe připravit mladé k manželství. Zda umíme při pohřbech probouzet naději. Jaké otázky si klade dnešní člověk, a které by si měl klást. Jak přiblížit evangelium světu.

Duchovenstvo se nebojí laiků. Nezapomnělo z kriminálů a továren jak jsou laici úctyhodní, stateční, odpovědní a vzdělaní. Laici se přesvědčili, že kněží jsou normální. Pan biskup se na každé pastorační návštěvě ptá, čím laici žijí a jak se jim daří. Povzbuzuje a chválí jejich konkrétní návrhy ze sněmovních kroužků. Mnoho věřících se zajímá o moudrost našich teologů a svědků víry kovanou nepřízní totality.

Probudil jsme se. Dozpívávali píseň: "Pozdvihni se duše z prachu, zaleť k rajským končinám". Vůně lilií a kadidla stoupala ke klenbě. Znovu se mi objevily otázky: Chceme sněm? Kdo jej potřebuje? Plníme jen zadání biskupů ke sněmu? Přejí si sněm ještě i oni sami? Nakolik jsme jiní než značná část společnosti, která vidí jen práci, sahá po nejbližších výhodách a na vzdálenější budoucnost mnoho nemyslí? Nevyčerpali jsme se jen obnovováním vnějších min a těšili se často jen z poutí a ovoce jubilea?

Kněží jsou vyčerpaní, biskupové zaneprázdnění. Bohatý svět láká svými kouzly. Někdo se utíká do „tradiční zbožnosti“ gheta. Malá část ochotných se udržuje nadějí, že příprava sněmu smysl má. Co si o tom myslíte vy?

VÁCLAV VACEK, autor je moderátorem plenárního sněmu královéhradecké diecéze

CO TAKÉ ZAZNĚLO VE SNĚMOVNÍCH KROUŽCÍCH

Jaký význam měla v době komunismu skutečnost, že patříme k univerzální církvi?

* Význam byl obrovský. Nebyli jsme osamoceni. Měli jsme možnost poslouchat náboženská vysílání Rádia Vatikán a ostatních cizích stanic. Obtížně, ale přece se šířila náboženská literatura vydávaná v zahraničí. Světová církev nám pomáhala svými modlitbami a oběťmi. I přes překážky nám pomáhala financovat některé domácí aktivity. (brněnská diecéze)

* Významná byla 400 tisícová účast lidí na Velehradě v roce 1985. Touto účastí jsme se přihlásili ke světové univerzální církvi. (ostravsko-opavská diecéze)

* Za totality nám pomáhal pocit, že patříme ke světové církvi. Velký význam měla materiální a duchovní podpora ze zahraničí. (královéhradecká diecéze)

* Vědomí, že patříme k univerzální církvi, posilovalo. Nebyli jsme sami. Existovala možnost svěcení kněží v zahraničí. (českobudějovická diecéze)

* Právě v době komunismu v nás sílila myšlenka, že patříme k univerzální církvi. Pomáhalo nám v tom vysílání vatikánského rozhlasu a přenosy z pontifikálních mší se Svatým otcem. Ze zahraničí k nám byly posílány různé prostředky a pomoc. Rozumově jsme vnímali, že k univerzální církvi patříme, ale od okolního světa jsme byli izolováni. (ženské řehole)

* Univerzální církev nám byla oporou zejména v duchovním smyslu. Nepřihlížela nečinně k naší situaci, ale pomáhala a posilovala jednu za svých částí. Mohli jsme se osvědčit ve věrnosti k ní. Uvědomovali jsme si, že patříme k sobě a máme si vzájemně pomáhat. Byla nám také morální oporou, hlavně v osobě papeže Jana Pavla II., a pomáhala nám také literaturou, např. Křesťanská akademie aj.

* Velkým povzbuzením pro nás bylo, když jsme ze Sekretariátu z Říma dostali zprávu, že o nás ví a modlí se za nás. (ženské řehole)

* Čerpali jsme sílu z modlitby „Věřím v Boha“ a z bratrského postoje mnoha věřících v sousedních národech, včetně Svatého stolce. (ženské řehole)

Na otázku "Jaký význam měla v době komunismu církvi?" zazněly nejčastěji tyto odpovědi:

* duchovní podpora 15

* materiální pomoc (např. literatura) 21

* Rádio Vatikán 7