Jak byste zhodnotil dosavadní průběh plenárního sněmu?

Naši biskupové pozvali před několika lety každého, kdo má zájem, k účasti na sněmovním procesu. Asi si uvědomili, že v naší církvi není vše v pořádku, že je třeba zhodnotit její stav a hledat cesty, kterými se má ubírat dál. Svým rozhodnutím podpořit vznik sněmovních kroužků dali najevo, že stojí o hlas Božího lidu. Projevili mu důvěru. Tuto základní skutečnost, vloženou do vínku našemu sněmu, považuji za velmi cennou.

Od té doby uběhlo několik let. V naší diecézi pracují čtyři desítky kroužků. Většina z nich velmi dobře, i když každý trochu jinak. Podněty vycházející z kroužků jsou podle mne velice cenné, protože jsou upřímné, pravdivé á prověřené životem. Opírají se o lásku k církvi, starost o její podobu a poslání. Navíc jsou kroužky prostorem dialogu, naslouchání, často i společného hledání a konkrétních nápadů. Jsem přesvědčen, že v tomto smyslu je sněmovní hnutí cenným kvasem v naší církvi. Záměrně píšu .sněmovní hnutí, protože lze rozhodně v nesrovnatelně větší míře hovořit o aktivitě zdola než o zájmu shora. Tzv. povinné kroužky ve vikariátech a církevních institucích prakticky vůbec nevznikly. V organizovaném životě církve není sněm prioritou. Drtivá většina kněží nemá o sněm zájem. Stovky lidí zapojených do sněmu jsou stále jen pár procenty z celkového počtu věřících. Smutnou skutečností, která by měla vést k zamyšlení, je také nezájem mladých.

Osobně mi připadá, že „nůžky se rozevírají“. Sněmovní kroužky zatím stále marně čekají na analýzy svých zápisů, tím spíše pak na závěry, které by z nich byly vyvozeny. Přitom některé společné hlavní myšlenky v zápisech jsou už dnes zřetelné a nelze je prostě přehlédnout. Narůstá pocit, že otázky byly sice položeny, ale o odpovědi buď nikdo moc nestojí, nebo neví, co s nimi. Není vůbec jasné, jakým způsobem se úsilí sněmovních kroužků promítne do vlastního sněmu.

Podle mne celé dění kolem sněmu klade jednu klíčovou otázku: Berou představitelé církve hlas „prostého lidu Božího“ vážně? Další průběh sněmovního procesu je příležitostí k odpovědi - ne slovy, ale skutky. Mám dojem, že na tuto odpověď čekají nejen lidé ze sněmovních kroužků - a tato odpověď může být klíčem k dalšímu vývoji života církve u nás. Takže zbývá otázka: Jak budeme průběh a ovoce plenárního sněmu hodnotit za pět nebo deset let? Nad ní by se měli právě dnes zamyslet všichni ti, kdo za sněm nesou odpovědnost:

JAROMÍR MATĚNA.

Autor je animátorem sněmovního kroužku "Na cestě"

Co také zaznělo ve sněmovních kroužcích

V církvi je každý jiným údem, má jiné vlastnosti a jiné úkoly. Jak tvořit jednotu v církvi?-Na čem má spočívat a z čeho růst?

* Z lásky. Lásce je vlastní i určitá míra tolerance, přizpůsobení se. Také nesmí chybět služba. Jednotu v církvi vytvoříme tím, že každý poctivě pracuje na svém úkolu. Rodiče vychovávají děti pro Boží království, duchovní osoby jim v tom pomáhají. Je potřeba se za jednotu modlit, stále ji vyprošovat. Být ochotni ustoupit ze svého, odpouštět druhým, stále znovu začínat, hledat to, co máme společné, v tom, co je rozdílné, být tolerantní. Jedinou jednotou je Kristus, ne vnější uniformita. (ženské rády)

* V lepším uskutečnění jednoty církve nám brání především naše skrupule a pýcha. (královéhradecká diecéze)

* Každý by se měl snažit sloužit Bohu i ostatním na místě, kam ho Pán poslal, v čase, který mu dal, a s dary, kterými ho obdařil. Pro jednotu je důležitá modlitba. Jednota nesmí popírat svobodu, zasahovat do svobody člověka. Poslušnost znamená poctivé hledání pravdy. Člověk se pro falešnou poslušnost nesmí zříkat lidství. (ostravsko-opavská diecéze)

* Jednota je tam, kde je společný cíl. Cílem církve je spása světa. K ní mohou vést různé cesty. Jednota neznamená uniformitu. Společná shromáždění jsou spíše pro nás katolíky projevem naší jednoty a jsou též vzájemným povzbuzením. (královéhradecká diecéze)

Souvislost mezi tělem Kristovým - Eucharistií a Tělem Kristovým, kterým je církev, je velká myšlenka. Kde vidíte, jak se církev ve vašem okolí přetváří v Tělo Kristovo? A jak by mohla církev (složená z reálných, ne ideálních lidí) ve vašem prostředí být více zřejmá jako tajemné Tělo Kristovo?

* Eucharistie nás přetváří natolik, nakolik se připravíme a otevřeme Božímu působení. Častým přijímáním by se měl oživovat vztah ke Kristu i k jednotlivým údům jeho církve. Každé živé společenství - rodinné, farní - plné lásky, pokoje, radosti a touhy po Kristu je dokladem, jak se církev Eucharistií přetváří v Tělo Kristovo. V naší církvi by mohlo být více zřejmé odpouštění, laskavost, radostnost, mlčení o chybách druhých... (ženské řády)

* Nemocní a trpící věřící se přijímáním svátosti Eucharistie přetváří v trpícího Krista, a tak mají podíl na jeho vykupitelském díle. Společenství pokřtěných tvoří tajemné Tělo Kristovo. Církev se Eucharistií přetváří v Tělo Kristovo tam, kde se věřící otevírají milostem, které jim Ježíš v Eucharistii dává, a nechají se jím proměňovat. (ženské řády)