Plenární
sněm očima našich biskupů
V r. 1997
vyhlásila ČBK konáni plenárního sněmu. Byl zahájen sněmovní proces, který má
dvě fáze: fázi přípravnou a vlastní zasedání sněmu. Nebyly pochopitelně
stanoveny žádné termíny, (vzhledem k tomu, že před námi byly tři roky přípravy
na Jubilejní rok 2000 a samotné Jubileum.
Tam, kde se
konaly již dříve diecézní synody, tedy menší
sněmy, trvaly většinou -
spolu s přípravou - zhruba deset let.
Čtenářům je asi běžně známé, že sněm není prostě velké rozšířené zasedání biskupské konference, ale že sněmovního zasedání se, dle kanonického práva účastní vedle biskupů i zástupci řádů, teologických fakult, kapitul kanovníků a kněží i zástupci laiků.
Máme za sebou 40 komunistických let, kdy laici byli drženi jako velká pasivní skupina věřících, kteří nebyli nositeli spoluzodpovědnosti v°církvi. Proto se jevilo jako potřebné vytvořit nejprve prostor, v němž by se mohl rozvinout vzájemný dialog o stavu církve a jejích potřebách v naší republice, o její perspektivách v novém tisíciletí.
Zadání pro sněm znělo: uskutečnit v nových podmínkách to nové, co II. vatikánský koncil přinesl a co v dob komunismu nemohlo být uskutečňováno. Nové podmínky znamenají nové potřeby 35 let po konci!u, na začátku 3. tisíciletí, podle znamení času a hlasu učitelského úřadu církve, v době rozmachu nového fenoménu v církvi - nových církevních hnutí. Proto se dnes, po čtyřech letech přípravy a práce ve sněmovních kroužcích, z uvedeného zadání akcentuje spíše to, jak v dnešních podmínkách,v otevřenosti vůči světu předávat víru, kterou II. vatikánský koncil obnovil a prohloubil, dnešním lidem, kteří ve svém srdci nosí jakousi víru v Boha, ale církev nepřijímají.
kardinál
MILOSLAV VLK
Od června letošního roku přináší Katolický
týdeník informace o prvních výsledcích přípravné fáze plenárního sněmu a
zároveň oslovuje vybrané osobnosti otázkou vztahující se k hodnocení toho, co
se zatím ve sněmovním procesu událo.
Názory
a reakce na přípravné období sněmu se různí. Jedni tvrdí, že sněm spěje
k záhubě, protože ho biskupové podporují jen „naoko“, ale fakticky žádnou
podporu nemá. Některým staČí to, že se lidé, kteří se dříve neznali, dokázali
sejít, diskutovat, a obnovit tak život ve farnosti. Mnohým vydržel elán přes
všechny problémy až do dnešních dnů a jsou odhodláni pokračovat do konce. Jak
se na celou věc dívají naši biskupové? Šlape přípravná fáze sněmu podle plánu,
nebo byla očekávání jiná? Co by měl plenární sněm vlastně řešit?
Všechny české a moravské biskupy jsme obeslali
s prosbou o odpověď na dvě následující otázky. S jednotlivými odpověďmi vás
seznámíme v tomto a v následujících číslech Katolického týdeníku. Uvítáme
zároveň vaše souhlasné i nesouhlasné názory k probíranému tématu.
Jan Graubner
1. Skutečný sněm ještě nezačal. Zatím jsme v
přípravné fázi, samozřejmě, že bych měl větší radost, kdyby se zapojilo ještě
více lidí do práce sněmovních kroužků. Ale nenaříkám. Vždyť počet aktivně
zapojených do práce kroužků není malý. To není jednorázová akce prožitá v
nadšení, ale soustavná a dlouhodobá práce, a já si velmi vážím všech, kteří
vytrvali. Daná témata jsou pro některé lidi náročná, proto, chceme-li mluvit o
aktivních věřících, musíme vidět i ty další, kteří se zapojují do charity, do
oprava „provozu“ kostelů, do katechezí a různých společenství. Sněm je pro nás
nyní prioritou, ale život církve se nezastavil a pracuje se na mnoha frontách.
První plody vidím přímo na řadě členů
sněmovních kroužků. Začali se zabývat některými tématy více do hloubky a mají
konkrétní zkušenosti z oživení církevního společenství. Vedle toho jsme získali
pestrou paletu názorů, postřehů, zkušeností a přání mnoha věřících. Všechna
přání nejsou splnitelná a sněm nezmění naši církev k lepšímu ze dne na den.
Velmi si vážím především postřehů a zkušeností, které vydávají svědectví o
lidské i duchovní zralosti, zájmu o společnou věc a snahy osobně přispět.
2. Jdeme-li u získaných údajů a názorů ke
kořeni, zdá se mi, že hlavním problémem církve v ČR, která vymírá, je předávání
živé víry. To navrhuji jako hlavní téma jednání. Při řešení problému se pak
dojde ke konkrétním zadáním pro jednotlivé skupiny v církvi, když se budou ptát
jednotlivá společenství: Co musíme udělat, abychom přispěli k odstranění tohoto
problému? Konkrétní odpovědi zformulují např. teologové, kněží, řeholníci,
vychovatelé, rodiče, mládež, politici, podnikatelé, učitelé, novináři. Sněm pak
zformuluje priority církevního života v dalších letech a podle toho může vydat i závazná rozhodnutí, jejichž realizace bude zase chtít čas,
trpělivost a velkou víru. Život církve je organický, nestojí na revolucích a
vnějších efektech. Jde o poctivý život s Bohem v dnešních podmínkách. Věřím, že
Bůh se nedá zahanbit a na svém lidu se sám oslaví.
kardinál Miloslav Vlk
arcibiskup pražský
1. Na začátku přípravné fáze byly vytvořeny
potřebné struktury: přípravná komise plenárního sněmu, různé sekce a komise.
Koordinuje je sekretariát sněmu. Tyto orgány vytvářejí podklady pro práci
sněmovních kroužků, kterých vzniklo asi 700.
Velký kus práce... Zdá se mi však, že jsme
nebyli schopni širší veřejnosti, ale ani „domácím víry“ významněji představit
sněm, jeho smysl a cíle. Je pravda, že se Katolický týdeník v poslední době
snaží tento nedostatek dohnat.
Dále mi chybí soustavnější účast odborníků z
fakult, zvláště teologických, i jiných odborných institucí.
Nejvýznamnější skutečností této přípravné fáze
zůstávají sněmovní kroužky, jejichž členy jsou především laici, ale i řádové
sestry a další. V modlitbě a v duchu bratrství se učí
vzájemnému dialogu nad otázkami víry a vyjadřují se k tematickým sněmovním
materiálům. Zápisy z kroužků jsou přínosem i určitým - i když částečným -
webovým zrcadlem toho, co si o řadě aktuálních otázek myslí „lidé zdola“. Chybí
mi proto větší systematické vyhodnocení zápisů z kroužků a také větší reakce
nás biskupů či orgánů přípravy sněmu na tuto práci. A to je třeba dohnat. A zainteresovat na práci i kněze.
2. Tuto otázku jsme si pokládali hned na
začátku a v několika zasedáních o ní diskutovali. Z toho vznikl společný záměr;
který je vlastně závazný. O jeho konkrétní náplni a provedení může být
samozřejmě v rámci této otázky řeč. První idea byla: to nové z II. vatikánského
koncilu, co dosud nemohlo být uskutečněno, vnést do konkrétního života církve u
'nás dnes. Tato „vize“ pak přerůstá v základní otázku: Jak tuto koncilem nově
prohloubenou víru předávat dnešnímu světu? Situace dnešního světa je jistě
odlišná od doby před skoro 40 lety. Tehdy se církev otevírala světu. Dnes jsou tu znamení doby, formulovaná na řadě
kongresů a sympozií: „Dnešní člověk hledá!“ A k němu hledat cestu dialogem a
nasloucháním. Brát ho jako partnera. Mít na zřeteli papežův výraz: „hlásat
ohleduplně“. V tomto směru obnovit smýšlení. věřících.
A pak na této cestě za člověkem nepřinášet jen
krásné učení, ale božský život, který Ježíš na svět přinesl. To dnešní člověk
chápe a hledá. Předpokládá to však v sobě a mezi sebou mít tento život -
vlastně Život - jeho, Ježíše. Sněm k tomu musí otevírat cestu nejprve v srdcích
věřících...
Dominik Duka
biskup královéhradecký
1. Při vyslovení jména plenárního sněmu mne
vždy zamrazí, neboť je tento obrat spojen s nelehkou prací a častokrát si kladu
otázku, jak dál. Přitom mě těší tvrzení sociologů, že církev je jediná
instituce,.kde asi deset tisíc členů se zabývá reflexí nad životem a činností
církve jak směrem do minulosti, tak s budoucí perspektivou. Něco obdobného prý
v našem státě není. Přes určité nejasnosti dostala příprava na sněm konkrétní
podobu a kroužky potřebné podklady. Počáteční nevyjasněnost způsobila, že
určitá témata přišla ke slovu již potřetí a řada účastníků nezachovala určitou
kázeň a neustále se vracela k ožehavým tématům, jako jehla na poškozené
gramofonové desce. Bohužel v řadě kroužků chyběla opravdová snaha pochopit
nauku církve o sobě samé v duchu konstituce Druhého vatikánského sněmu Světlo
národů. V některých případech je možné pozorovat nátlak určitých jednotlivců k
prosazení vlastních názorů bez respektování práva a důstojenství druhých.
Věřím, že to však nepřeváží nad pozitivní skutečností, kdy řada lidí poctivě
přemýšlí a hledá nové cesty, kdy se vytvořila společenství, která se za církev
modlí. Považuji za důležité, že se blíží závěrečný rok, který bude věnován
Božímu zjevení a liturgii, a před námi stojí již perspektiva data a rámec
připravovaného plenárního sněmu.
2. Nejde pouze o názor. Sám plenární sněm svou
povahou určuje, o čem se musí jednat, o čem se má jednat a o čem by se mohlo
jednat. V podstatě lze říci, že široká diskuse se chýlí ke konci. Sám jsem.
sledoval veškeré výstupy z jednání sněmovních kroužků a na ně reagoval jak při
setkání s animátory, tak písemnou formou. Z pastoračně-evangelizačního hlediska
vidím jako nutné hledat způsob, jak oslovit ty, kteří se hlásí do církve, a
cesta do kostela jim zarostla travou, jak přiblížit evangelium a církev těm,
kteří říkají: "Bůh, Kristus ano, církev ne." Jak se přiblížit těm,
kdo vážně hledají duchovní hodnoty, ale míjí církev. Bezesporu je životně
důležitou otázka katecheze školních dětí i práce s mládeží. Tato problematika
však podle mého soudu patří na specializovaná pracoviště, jako jsou teologické
fakulty, katechetická centra, církevní školy a střediska mládeže. Plenární sněm
musí řešit odborné otázky týkající se místního zákonodárství v oblasti
pastorace, administrativy a ekonomie. Zde je místo pro práci kněží, katechetů,
pastoračních asistentů, administrativních pracovníků biskupství, diecézních
ekonomů a expertů. Má-li sněm začít včas, pak je zapotřebí, aby již' v závěru
tohoto roku byly zformovány potřebné pracovní komise.