KT č. 42, 21. 10. 2001

Plenární sněm očima našich biskupů

1. Jak byste zhodnotil dosavadní průběh plenárního sněmu?

2. O čem by měl podle vašeho názoru plenární sněm jednat a jaké konkrétní věci by měl řešit?

 

Josef Hrdlička

pomocný biskup

1. Jako biskup odpovědný za duchovní rozměr sněmu bych chtěl upozornit na každodenní podporu nemocných a postižených lidí, kteří obětují své těžkosti na úmysl sněmu. V dopise Rodiny Neposkvrněné bylo arcibiskupu Janu Graubnerovi sděleno, že za uplynulý rok 2000 bylo obětováno na úmysl Svatého otce a našich biskupů a za požehnaný průběh sněmu celkem 352 702 dnů prožitých v nemoci, bolestech, postižení, často na lůžku či na invalidních vozíčcích. Je třeba si uvědomit, jaký potenciál milosti stojí za těmito oběťmi, kolik naděje z toho pro nás plyne a také odpovědnosti, jak využijeme tohoto daru, který představuje sice neviditelnou, ale velmi podstatnou dimenzi sněmu.

V každodenní modlitbě za sněm je v závěru uveden i doplněk, který se modlí nemocní: "Své bolesti i slzy, své úzkosti i naděje..." Doporučuji, aby se i zdraví tento doplněk modlili ze solidarity s těmi, kdo opravdu trpí a myslí na nás.

2. Především je třeba zachovat věrnost základní myšlence sněmu: "Co Duch říká církevním obcím?" Co chce Duch Svatý sdělit a napovědět nám, církvi v národě převážně nevěřícím a ohroženém? Je jisté, že nám má mnoho co říci a chce nám to sdělit.

Je třeba se tedy disponovat k naslouchání Jeho hlasu, teprve potom účinně pracovat, diskutovat, formulovat, naplňovat konkrétní cíle. Pokud by se tento duchovní rozměr podcenil či zanedbal, mohlo by dojít k disharmonii, k prosazování vlastních vizí, kdy už neplatí, co Duch říká církvi, ale spíš: co já říkám církvi. A to by mohlo naopak vést k dalšímu oslabení jejího života u nás.

Je tedy třeba pokorného ztišení, kajícnosti, modliteb a obětí, neustálé sebekontroly nad vším, co by v nás chtělo rušit ducha pravdy a lásky, snahy poctivě hledat Boží vůli, respektovat názory druhého a žít ono výstižné "sentire cum ecclesia", soucítění s církví. Myslím, že Jan Pavel II. je vzorem "člověka dialogu".

Josef Koukl

biskup litoměřický

1. Lze asi těžko zhodnotit jednoznačně dosavadní průběh. Ten je závislý nejen na dosavadních znalostech věřících, ale i na spolupráci s místním knězem a na angažovanosti věřících. Sám se účastním setkání sněmovního kroužku zde v Litoměřicích, vidím upřímný zájem, ale často i ne vždy jasné otázky, které jsou k diskusi předkládány. Je pak těžké uspokojivě odpovědět, není-li v kroužku někdo, kdo má hlubší teologické vzdělání.

2. Plenární sněm jistě nemůže jednat o pravdách víry nebo o závazném učení církve. Jeho úkolem však, podle mého názoru, je jednat o tom, jak tyto pravdy hlásat dnes našim bližním, pro které pojmy jako Bůh, milost či hřích jsou mimo jejich chápavost - nemluvě ani o církvi, ve které vidí něco jako podivuhodný spolek ne zcela normálních lidí. Proto nalezení způsobu, jak oslovit dnešní svět, vidím jako prvořadý cíl.