Soutěžní anketa o 80 knížek

Otázka č. 3.

Co považujete za nejzávažnější problém naší církve, který by měl plenární sněm řešit?

Co také zaznělo ve sněmovních kroužcích

Proč mají někteří lidé. u nás až instinktivní odpor k nositelům církevních služeb (biskupům, kněžím a jáhnům)? A proč jiní od těchto služebníků očekávají tolik, že jejich naděje nemohou být naplněny?

* Odpor má člověk tehdy, prožije-i opakovaně (někdy však stačí jen jednou) špatnou, negativní zkušenost. Nejde o to, že by kněz neměl právo na slabosti a omyly, ale o to, aby je dokázal přiznat, případně se i omluvit. Zralým lidem nejde o to, aby měli kněze či biskupa dokonalého, ale lidského. Lidé mají instinktivní odpor k nositelům církevních služeb proto, že nejsou pravdiví. (ostravsko-opavská diecéze)

* Hodně lidí v naší společnosti má až bytostný odpor ke všemu, co třeba i jen náznakem připomíná možnou manipulaci s nimi. Rovněž je velmi odpuzuje "ego" některých Božích služebníků, které vyčnívá z jejich chování a jednání. U mnoha starších lidí přetrvávají vzpomínky z doby před válkou, kdy někteří Boží služebníci si spíše nechávali sloužit, než aby sami sloužili. Na druhé straně chápou někteří tzv. nedělní katolíci Boží služebníky jako nějaké "servismany", kteří jsou pro ně povinni udělat všechno. (ostravsko-opavská diecéze)

* Hlavním důvodem je stav české společnosti, daný historickými okolnostmi (komunistická propaganda ateismu, prvorepublikový odpor k austrokatolicismu, otázka Jana Husa apod.). V posledních letech sehrály svoji roli i tahanice kolem církevního majetku a jejich mediální podání. (litoměřická diecéze)

* Lidé dnešní doby nepřijímají autoritu Boha nad svým životem. Nechtějí, aby jim někdo mluvil do života, jejich soukromí, neboť kořenem všeho je většinou neznalost a pýcha. (ostravsko-opavská diecéze)

Z dopisů čtenářů ke sněmu

Na otázku, která vyplývá z materiálu sněmovních kroužků, že zaznívá stesk na špatnou komunikaci mezi laiky a kleriky, že jsou podceňováni atd., bych odpověděl:

1. Nejsem přesvědčen o tom, že by se měly příliš dramatizovat vztahy mezi laiky a "kleriky". Víme přece z dějin, že problémy v církvi vždycky byly a budou. Svědči o tom již listy apoštola Pavla. Je to důsledek trvalého zla v lidstvu, jak říká T. Merton v knize Polámané kosti. Když se s tělem hýbe, vždycky to bolí. Bolet to nebude až v nebi. Domnívat se, že kořeny problému jsou jen v přerušení kontinuity života církve komunistickým režimem, není tak zcela důvodné. V západních zemích je v církvi stejné napětí, a mnohdy daleko horší problémy ve vztazích mezi laiky a představenými. Ten stav vyrůstá z celé společnosti, nemocné zlem.

2. Odpovědět na to, jaké jsou příčiny, nelze zjednodušeně, protože všichni vnímáme, jak se tyto problémy objevují i ve světském prostoru, nejen v církvi. Vnímáme, jak vázne dobrá a pravdivá komunikace ve společnosti. Řeší se věci, do kterých lidé nevidí, mnozí o tom nic neví, ale všichni se k tomu vyjadřují. Je to typická česká vlastnost všechno kritizovat a rozrýpávat. Nezapomínejme, že křesťané jsou také lidmi světa. Svět prochází velkou proměnou a není tak jednoduché se v něm zorientovat. Zde jsou asi koleny všech těchto problémů, které jsou pak příčinou třenic a stesku.

3. Odpovědět na otázku co s tím dělat, není proto tak snadné. Ta základní poloha zaujetí správného postoje spočívá asi v kompetenci. A zde nemám na mysli kompetenci autority, ale kompetenci vědění, teologického a jiného odborného vzdělání. Svědči o tom slovo našich biskupů k přípravě sněmu. Otec biskup litoměřický Josef Koukl podotkl, že chodí do sněmovního kroužku. Některé otázky položené k diskusi jsou prý nejasné a nemohou ani dostat uspokojivou odpověď; není-li v kroužku někdo, kdo má hlubší teologické vzdělání. A skutečně při pečlivé analýze všeho, co můžeme sledovat všude, se ukazuje, že mnoho lidi do všeho mluví, ale je málo těch, kdo se dobře vyznají v složitosti moderní doby a zdravém učeni církve.

4. Na otázku, jak si počínat tam, kde jsou někde vztahy vyhrocené, kde nejsou laici bráni a přizváni, tam je třeba zdůraznit: obrnit se trpělivosti a modlit se za nalezení společného jazyka a cesty ke spolupráci. Ne hned začít psát do tisku dopisy plné ostrých výpadu a urážek. Někde si stěžují, že jsou laici odstrkováni, ale v moravských farnostech je někdy problém donutit laiky ke spolupráci. Zde stále přežívá, že farář je od toho, aby udělal všechno sám. Dívejme se na církev jako na celek, abychom pak neléčili nemoci jen několika skupinek, jako by byl nemocný celý organismus církve.

P. JAN DANEK, děkan žďárský