Soutěžní anketa o 80 knížek

Otázka č. 5:

S jakou aktivitou byste se rádi ve své farnosti setkali (např. s výlety, výukou náboženství, možností společného setkání po mši apod.)? Jakou školní známku byste dali své farnosti, kdybyste měli zhodnotit její nabídku pořádaných akcí? Jakou známku byste dali sobě, kdybyste měli zhodnotit svou angažovanost ve farnosti?'

Milí čtenáři, touto otázkou soutěžní anketa končí. Zašlete-li nám do redakce Katolického týdeníku (Londýnská 44, 12000 Praha 2) všech pět vystřižených kuponů do 14. 12. 2001, budete zařazeni do slosování o celkem 80 knížek. Po novém roce vám budou zaslány z nakladatelství Portál, Vyšehrad, Paulínky a Karmelitánského nakladatelství. Jména vítězů uveřejníme v novoročním Katolickém týdeníku. Mnoho štěstí přeje redakce.

Co také zaznělo ve sněmovních kroužcích

Jak byste hodnotili situaci, kdy u nás např. veřejně působil jen jeden nebo dva biskupové (Tomášek, Vrána)? Co bylo možné i tak, co možné nebylo? Čím diecéze bez biskupů trpí, co se uskutečňuje i bez nich?

* Pravomoc biskupů si přisvojili jiní. Církevní tajemníci rozhodovali o záležitostech organizačních, ekonomických a samozřejmě personálních. Neprobíhalo biřmování. Kněžstvu scházelo jednotné vedení. Svěcení prováděli pouze dva biskupové (kromě podzemní církve). Vlivy tohoto období se projevují dodnes, kdy se nařízení biskupů ne vždy respektují. Sloužily se mše, vyučovalo se náboženství, konaly se tajné exercicie, rodila se nová hnutí (např. fokoláre). Kněží, kteří neměli souhlas, pracovali v civilních zaměstnáních, čímž měli blíže k lidem. (litoměřická diecéze)

* V době komunismu nebyl biskup postrádán, protože mnoho lidí nemělo s čím srovnávat, úloha biskupa nebyla známa. Důležitější bylo fungující křesťanské společenství. (českobudějovická diecéze)

Jakou posilou byl pro vás tehdy papež? Jak jste ho vnímali?

* K papeži Janu Pavlu II. se upíraly naděje mnoha věřících na zlepšení postavení církve v naší zemi, protože pocházel z nám blízké sousední země a poznal skutečný život církve za totality. (ostravsko-opavská diecéze)

* Jan XXIII. byl vnímán po své smrti, u následujících papežů oblíbenost vzrůstala na základě jejich kladného vztahu k národům v socialistickém bloku. (ženské řády)

Jaké poučení z těch dob, jaké zkušenosti (pokud jde o biskupy a papeže) byste rádi předali další generaci?

* V době totality byli papež, biskupové i kněží příkladem věrnosti v až heroickém utrpení. Pro další generace by bylo dobré, aby se o této věrnosti dovídaly. Pro nás z toho plyne, že musíme vyprošovat kněžím a biskupům věrnost papeži. Když budou oni horliví, bude věrný i lid jim svěřený. (ženské řády)

* Biskupa vnímáme pouze z toho, že uděluje svátost kněžství, biřmování, světí kostely, varhany, základní kameny, zasílá pastýřské listy, přichází na různé poutě a setkání s mládeží. Jako laici nemáme možnost nahlédnout do náplně jeho služby, tudíž se k tomu nevyjadřujeme. (ostravsko-opavská diecéze)

Z dopisů čtenářů k plenárnímu sněmu

Jsem rád, že KT tuto rubriku zavedl, protože tím se k nám průběžně dostávají alespoň nějaké informace o sněmu. Ani já nesouhlasím s názory, které odsoudil ve svém příspěvku P. Dolista (KT č. 45): "Sněm nemá význam, projevené aktivity jsou zbytečné, protože jim biskupové stejně nebudou naslouchat." To je znehodnocení práce mnoha obětavých lidí. Zaznívá mi však otázka, zda budou závěry kroužků nějakým způsobem přijaty církevní hierarchií a využity pro další směřování církve. Proč se biskupově zcela jasně nevyjádří třeba v rubrice "Co mě zaujalo v závěrech sněmovních kroužků"?

Bylo by to povzbuzením nejen pro ty, kteří jsou zapojeni, ale i pro ty, kteří se ke sněmu staví vlažně. Kdyby se podařilo zapojit všechny biskupy, tak by při zveřejňování reakcí 1 x měsíčně vyšla řada na každého biskupa asi 1 x za rok, a to by si i přes svoji pracovní vytíženost mohli dovolit.

Kroužky mají nesporný význam v tom, že pokud fungují, vytvoří se v místní církvi společenství, které se modlí, studuje, snaží se mapovat situaci v církvi a poznávat svoje postavení v ní. Proč je však kroužků tak málo? Proč necítíme větší tlak a podporu ze strany kněží a biskupů, aby bylo kroužků více?

Myslím si, že diskuse, byť i jakoby nežádoucně kritická, má smysl a možná by i pomohla rozproudit stojaté vody plenárního sněmu.

MUDr. DUŠAN KUDLÍK