Co je obecně třeba, aby se určitá skupina stala skutečným
společenstvím?
Společnými rysy společenství v církvi je zejména život podle víry, vztah k
Bohu, otevřenost (21 %), obecně společné zájmy a cíl. Ve společenství je
potřeba dobře se znát (48 %), stále lépe se poznávat, vědět, co mohu od druhého
čekat, znát své starosti a problémy (27 %), na druhé straně zachovat svobodu
jednotlivce. S tím souvisí i pomoc ve společenství, pomoc v duchovní oblasti i
ve všedním životě (44 %). Měl bych znát potřeby druhých, umět jim nabídnout
pomoc, a naopak být schopen pomoc přijmout. Vědomí spoluzodpovědnosti za druhé
je samozřejmým prvkem společenství (48 %), stejně jako tytéž základní hodnoty,
které jeho členové vyznávají (44 %). Konflikty ve společenství nastat mohou a
také nastávají, v klidu a modlitbě řešené spory jsou očišťující, nezbytný je
dialog, pokora a láska. Zásadní význam hraje odpuštění, bez něj společenství nemůže
fungovat (43 %).
Společenství mohou tvořit mladí a staří, stejně tak chudí i bohatí (41 %); je
to obtížné (6 %). K podstatě společenství patří i to, že má svého vůdce (43 %),
vhodnější je osoba s přirozenou autoritou než oficiálně pověřená, popř. více
lidí ve vedení společenství (21 %). Menší skupiny nebo názorové proudy jsou
většinou k prospěchu společenství, přinášejí obohacení, objektivnější přístup a
korekci (13 %). Na druhou stranu, pokud se společenství není schopno domluvit,
mohou vést až k jeho rozpadu (4 %).
Jak v naší církvi zažíváme rovnost všech lidí před Bohem?
Česká církev by měla lépe hájit práva našich občanů, aktuálně reagovat na
bezpráví (např. pastýřskými listy), ukázat pohled víry (18 %), v médiích by
měli působit kompetentní lidé (21 %) . Církevní aktivity na pomoc romské
menšině se jeví jako dostačující, s připomínkou, že jde o problém celé
společnosti (21 %). Aktivity jsou nedostatečné, dluh máme zejména v
evangelizaci Romů (7 %).
Vztah katolíků k příslušníkům jiných velkých náboženství je dobrý, je zde snaha
o přiblížení; přínosný je dobrý příklad kněží a biskupů (13 %). Je zapotřebí
více tolerance, úcty, rozšíření prostoru pro dialog, vztah u staré generace
vidíme jako formální (14 %).
Česká církev vyjadřuje rovnost všech před Bohem, např. v homiliích, pastýřských
listech, v ochotě pomoci každému (21 %); nevyjadřuje ji dostatečně, přehlíží
"obyčejné" věřící (16 %). 36 % odpovídajících se domnívá, že ženy
zažívají v církvi stejně důstojné postavení jako muži, 25 % se domnívá, že ne -
viz vytlačování ministrantek, nemožnost denního studia na teologické fakultě.
Děti se v našich společenstvích cítí většinou dobře, máme s nimi kontakt, jsou
konány dětské mše, děti mají na mši aktivní účast (34 %) . Mladí v církvi mají
odpovídající pozornost (20 %), jsou zanedbáváni (8 %), či upřednostňováni (3
%). O své staré a nemocné členy pečujeme dobře, navštěvujeme je, donášíme
svátosti, modlíme se za ně (25 %). Setkali jsme se s nadřazeným jednáním v
církvi, např. u hierarchie, u pracovníků biskupství (21 %).
Spory v církvi, o kterých informují média - je třeba otevřeně, veřejně a včas
vysvětlovat stanoviska, mluvit jazykem dnešní doby, předcházet sporům a včas se
dohodnout (29 %). Spory nezveřejňovat, řešit uvnitř církve (21 %).
Co je třeba v našich podmínkách napravit, aby církev žila opravdu jako
společenství Božího lidu?
Společenství ke vztahu k Bohu potřebujeme, přináší nám obohacení, povzbuzení,
prohloubení znalostí a v neposlední řadě také společnou modlitbu. Dnešní
společnost trpí nedostatkem vztahů a skutečné společenství je velikým znamením
pro svět. Je třeba nebýt lhostejní, zlepšit přístup k druhým, potřebujeme ovšem
také podporu pastýře. Ve společenství žijeme spíše vedle sebe (36 %) než spolu
(18 %), naše společenství trpí nedostatkem vztahů, je rozdrobené (7 %);
zlepšuje se, dochází ke sbližování (4 %). Svým pastýřům sdělujeme své
zkušenosti s běžným životem (12 %), nesdělujeme, nemají čas ani zájem (8 %).